Muzeum zachránilo unikátní vodíkové kompresory

Ředitelem Muzea města Ústí nad Labem Mgr. Václavem Houfkem byla zaslána žádost o příspěvek na zajištění přepravy vodíkových kompresorů, rada na tuto činnost schválila příspěvek ve výši 100 000 Kč.

Muzeu města Ústí nad Labem se letos v červenci podařilo zachránit evropsky unikátní technickou památku v podobě baterie vodíkových kompresorů z roku 1911. Pochází z raného období systémového využití vodíku. Sloužily ve ztužovně tuku bývalé firmy Schicht, která vyrostla v Ústí jako první na pevninské Evropě a čtvrtá na světě. Kompresory stlačovaly vodík používaný v procesu ztužování potravinářského tuku. V denním provozu fungovaly až do roku 2008, takže se dochovaly do dnešních dnů v překvapivě dobrém stavu. Soubor představuje pět kompresorů a transmisi o celkové váze přes 50 tun. Základní stroje měří na délku čtyři metry a jejich setrvační kolo má v průměru 2,8 m. Památce hrozil zánik, neboť objekt ztužovny byl určen k demolici. Záchranu bylo možné realizovat zásluhou vstřícnosti demoliční firmy CANNONEER, která se stala vlastníkem vyřazené technologie ztužovny. Byla ochotna stroje muzeu odprodat za cenu šrotu a víceprací v celkové výši 700 000 korun. Tempo a způsob demolice bylo nutné podřídit snaze o co nejohleduplnější rozebrání a přesun mohutného strojního zařízení z interiéru budovy. Firma také zajistila vlastními silami z větší části demontáž kompresorovny a její transport do depozitáře muzea. Muzeum požádalo o finanční pomoc prostřednictvím Hospodářské a sociální rady UK a ICUK členy Vodíkové platformy Ústeckého kraje. Na prosbu bezprostředně zareagovala společnost Sev.en Energy, která přislíbila zásadní částku 500 000 korun. Nyní je před podpisem darovací smlouvy, která již byla oběma stranami předjednána. Na základě medializace záchranné akce nabídla svou podporu také Fakulta strojní ČVUT v Praze, a to jak finanční (100 000 Kč), tak odbornou pomoc při následném procesu konzervace. V budoucnu by se měly kompresory stát dominantním exponátem Odtajněného depozitáře, tedy depozitáře přístupného veřejnosti, který muzeum plánuje zbudovat v bývalé trafostanici na Klíši. K financování konzervace a trvalé instalace strojů chce muzeum získat projektové peníze a opět zainteresovat členy Vodíkové platformy. Vodík začal v Ústí nad Labem produkovat Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu od roku 1897. Tehdy chemička zavedla do výroby převratný vynález vlastní produkce – ústeckou zvonovou elektrolýzu. Při rozkládání roztoku soli elektřinou vznikalo jako odpad množství vodíku. Ústí nad Labem bylo centrem produkce vodíku v habsburské monarchii a může se díky němu hlásit i k podílu na Nobelově ceně za objev kosmického záření. Vodík se ve Spolku produkuje dodnes a je v současné době akcentován jako čistá energie budoucnosti.