Zámeček Větruše

Větruše je jednou z nepřehlédnutelných dominant města Ústí nad Labem, její význam spočívá v historické a společenské hodnotě objektu zachycující životní styl na přelomu 19. a 20. století. Objekt Větruše je umístěn na skalním ostrohu a terase vytvořené opěrnými kamennými zdmi na hraně labského údolí pod Soudným vrchem.

Současnost

Dnes se zámeček Větruše opět stává místem společenského života nejen Ústečanů. Součástí hlavní budovy Větruše je výletní restaurace s vyhlídkovou terasou, taneční sál a několik salónků, které slouží jako konferenční prostory a od podzimu roku 2012 i nově přistavený hotel. Stavba má také 30m vysokou  věž, která slouží jako rozhledna.  Z  věže je překrásný  výhled na labské údolí a město Ústí nad Labem. Pro lepší orientaci jsou ve věži umístěny panoramatické fotografie s označením zajímavých míst. Věž je otevřena celoročně.
Dalším lákadlem tohoto areálu je zrcadlové a přírodní bludiště, dětské hřiště a sportoviště. V zrcadlovém bludišti se návštěvníci mohou pobavit pohledem do křivých zrcadel, prohlédnout si expozice ve výstavní části a navštívit informační středisko. V sousedství zrcadlového bludiště se návštěvníci ztratí v labyrintu zelených tújí přírodního bludiště. Sportoviště tvoří dvojice tenisových kurtů, hřiště na košíkovou a odbíjenou a stolní tenis. Děti se při návštěvě Větruše zabaví v dětském koutku s prolézačkami.
V areálu jsou k dispozici parkovací místa pro osobní automobily i autobusy.

Historie

Legenda říká, že Labohoř vystavěl roku 826 k ochraně proti nepřátelům hrad, který pojmenoval „Vitruš/Wittrusch“ na počest své manželky. Ten však později vyhořel do základů.

19. století

Když jednoho dne nájemce střeleckého domu na Větruši Johann Thomas hledal pramen pro studnu, odkryl silné základové zdi hradu. Ještě téhož roku (1839) předal magistrátu stavební plán na zkrášlení Soudného vrchu s krásnými výhledy do tří stran na labské údolí a prstenec okolních kopců. V roce 1847 byla stavba restaurace dokončena. Postupem času se nároky na toto navštěvované místo zvyšovaly, přibývalo komfortu, moderních výdobytků a největším přáním obyvatel města bylo vystavět novou restaurační budovu, dne 7. října 1897 byla dostavěna. Spodnímu patru uprostřed dominovala volně přístupná hala, klenbu hostinské místnosti nesly sloupy, zvlášť útulná byla „staroněmecká jizba“. První poschodí zaujímal sál  s přísálím a na obou stranách byly osmiúhelné dřevěné arkýře, jejichž vnější věžičky zdobily celou stavbu. Pokoje nejvrchnějšího podlaží sloužily jako turistická ubytovna. Severní stranu budovy ukončila vyhlídková věž se čtyřmi arkýři.

Větruše se během let stala místem odpočinku a zábavy tisícům lidí. Na upravené louce vystupovali zpěváci, cvičenci, konaly se slavnosti všech spolků a svazů, hrála se zde divadelní představení. Stala se tak symbolem města a centrem spolkového i společenského života obyvatel Ústí nad Labem.

Poválečné období

Po roce 1945 se vrchu vrátil starý český název Větruše, který přešel i na restauraci. Ta žila dále společenským ruchem až do konce 60. let.
Krátce po válce byla vyhlídka v rámci Benešových dekretů předána do národní správy. V prosinci roku 1950 byla stavba jako konfiskát převedena pod Československou obec sokolskou v Praze, o tři roky později přešla pod správu Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Další změna nastala po roce 1954, kdy Větruši spravoval národní podnik Turista Praha.
Zlomovým datem byl rok 1958, kdy dominanta přešla pod společnost Restaurace a jídelny Ústí nad Labem. Restaurace přistavěly zadní křídlo, které sloužilo zejména v 70. a 80. letech jako ubytovna zahraničních dělníků. Pro špatný technický stav a nedostatek peněz na opravy byl celý komplex v polovině osmdesátých let uzavřen.

Větruše po roce 1989

Změny v politické i společenské situaci po roce 1989 se nevyhnuly ani Větruši. Začátkem devadesátých let měla radnice možnost zapsat objekt do historického majetku města. Nakonec se však v roce 1992 Větruše stala předmětem privatizace, a dostala se tak do vlastnictví prvního nového majitele. Po té šla z ruky do ruky, aniž by na ní byly provedeny jakékoliv opravy, poslednímu majiteli se ji nepodařilo prodat ani pod cenou.
Dne 13. července roku 2000 vypukl na Větruši požár. Stavba tak přišla o svoji dominantu  vyhlídkovou věž.

Město kupuje Větruši

V roce 2001 Větruši koupilo za 2,01 mil. Kč město Ústí nad Labem s cílem zajistit, aby Větruši byl navrácen její bývalý lesk a opět se stala oblíbeným výletním místem nejen ústeckých obyvatel. První opravy objektu započaly koncem roku 2002.
Rekonstrukce hlavní budovy Větruše a vybudování okolního zábavního areálu trvalo až do konce roku 2005. Celkové náklady oprav dosáhly téměř 130 mil. Kč.

Od roku 2010 je možné dojet na Větruši z Obchodního centra Forum lanovkou.

Okolí Větruše

V blízkém okolí Větruše se nachází pozůstatky středověkého popraviště a začíná zde také naučná stezka Větruše – Vrkoč s devíti informačními tabulemi.

Kam z Větruše pokračovat?

Přes Dubický kostelík za Přemyslem Oráčem

Z Větruše se vydejte po zelené značce přes zalesněné labské stráně k 12 m vysokému vodopádu, nejvyššímu v Českém středohoří, který je pod geologicky zajímavou skálou Vrkoč (sloupcovitá odlučnost kamene). Projděte Vaňovem a dále lesem do obce Dolní Zálezly. Vystoupejte kolem Mlynářova kříže (výhled) k Dubickému kostelíku, od něhož je nevšední pohled do údolí Labe a na okolní vrchy, v dáli je vidět i hora Říp. Zelená prochází Dubičkami a přes louky na místo výhledu  Pod Kameny. Při sestupu minete obec Suchou a svahem Volské hory dojdete do Stadic. Místo, kde Přemysl dle pověsti oral, už více než 150 let označuje pomník s pluhem. Připomínkou jsou také reliéfy znázorňující příchod poslů od kněžny Libuše a uvítání Přemysla na Vyšehradě.

Z Větruše do Vaňova přes Vrkoč

Tento výlet se dá pohodlně zvládnout za dvě až tři hodiny, trasu není dobré chodit s dětským kočárkem a také za velkých mrazů, kdy část cesty může být pokryta náledím. Od Větruše nás vede zelená značka, asi kilometr stoupá společně s červenou, u posledních chat značka odbočuje vlevo a po pěšině vchází do lesa. Úzká pěšina vede pohodlně po vrstevnici pod Labskými vrchy až k v průseku pod trasou vysokého napětí, pak kousek stoupá po schodech mezi čedičovými skalkami a pokračuje k vysokým bukům, kde je odpočívadlo. Zanedlouho cestu protíná žlutě značená pěšina vedoucí od zdymadel do Podlešína. Za rozcestím zelená začíná mírně klesat ke hraně rokle Vaňovského vodopádu, po serpentině následuje pohodlná cesta k úpatí vodopádu, který s výškou 12 metrů patří mezi nejvyšší ve středohoří. V zimě vodopád namrzá a je vyhledáván horolezci holdujícímu ledovcovému lezení. Od úpatí vodopádu odbočuje cesta na vrchol skály Vrkoč, na začátku odbočky je na pravém břehu cesty kamenná deska z roku 1916 s nápisem na paměť rakouských zákopníků, kteří tuto cestu postavili. Z vrcholu Vrkoče je pěkný rozhled do útrob skaliska a na panorama města, hradu Střekova a Vaňova. Asi 50 metrů od vrcholu Vrkoče ve směru na Vaňov odbočuje neznačkovaná pěšina, která nás kolem skal přivede na pohodlnější lesní cestu. Po několika stech metrech cesta vychází z lesa u vily, kterou v devadesátých letech 19. století postavil slavný ústecký výrobce trpaslíků Ferdinand Maresch (1855-1940). Kolem plotu vily nás cesta brzy dovede do Vaňova, odkud se po občerstvení v hostinci U Lípy můžeme vrátit do Ústí městským autobusem.

Z Větruše do Vaňova přes Milence a Panenskou skálu

Z Větruše jdeme po zelené až k rozcestí se žlutou před Vaňovským vodopádem. Od rozcestí po žluté po příkřejším stoupání se záhy dostaneme na hranu labské stráně, pěšina pak už stoupá jen mírně a lukami a lesem nás asi po kilometru dovede do obce Podlešín. Odtud žlutá pokračuje po silnici na Chvalov. Po okraji lesa Vaňovského vrchu vede žlutě značená odbočka asi 500 metrů na vyhlídku na horním okraji Vaňovské skály. Z této vyhlídky je nejkrásnější pohled na Ústí, nedaleko vyhlídky směrem na Ústí začíná dodnes patrný sesuv stráně zvané Čertovka (sesuv začal v roce 1992). Při zpáteční cestě ke chvalovské silnici brzy narazíme na rozcestník s modrou a po modré podél vedení vysokého napětí pokračujeme až k odbočce k Milencům. Odbočka je dlouhá asi půl kilometru. Milenci jsou dvě mohutné čedičové věže s výškou přes deset metrů, stojící těsně vedle sebe na příkrém svahu. Věže jsou vyhledávány zejména horolezci. Je výhodné se po modré od Milenců stejnou cestou do kopce vrátit zpět, pěšinka od věží dolů k Vaňovu vede přes pohyblivá suťová pole a je vhodná jen pro otrlé horolezce. Po návratu z odbočky pokračujeme kousek po lesní cestě pod průsekem vysokého napětí k další odbočce, která vede na vrchol Panenské skály, vypreparované čedičové žíly s unikátní květenou a s pěkným rozhledem po labském údolí. Ani z této skály není příliš bezpečné sestupovat dolů. Po návratu na modrou nás dovede pohodlná pěšina na jižní okraj Vaňova.

Další informace o Větruši, včetně otvíracích dob, rezervací a cen naleznete na stránkách Městských služeb

Videoseriál Českého rozhlasu Sever o rozhlednách zde