Předlice
Archeologické nálezy nám dosvědčují, že území dnešních Předlic bylo osidlováno již od mladší doby kamenné. Toto osídlení bylo nepřetržité až do doby prvních písemných zpráv o této obci.Kdy vznikla dnešní obec Předlice není písemně nikde přesně doloženo, ale s největší pravděpodobností to bylo někdy v období kolonizace, tj. v průběhu 12.-13. století. Je rovněž velmi pravděpodobné, že od svého počátku náležela k majetku johanitského řádu, kterému ve 13.-14. století patřila větší část dnešního ústeckého okresu. O této skutečnosti by svědčilo i založení farnosti Kolč, která měla být zřízena Johanity a bývá lokalizována právě do prostoru Předlic, nebo Hrbovic a Českého Újezda.
Jejím centrem měl být kostel, který původně měl stát na místě bývalého kostela sv. Vavřince, který až do svého zboření koncem 60. let 20. stol. stával na návrší mezi zmíněnými obcemi. Osudy Předlic až téměř do konce 14. stol. jsou nejasné. Z kupní smlouvy mezi Annou z Koldic, vdovou po vlastníku panství Krupka a priorem johanitského řádu vyplývá, že Anna z Koldic odkoupila od johanitů na dobu svého života Předlice. Musely tedy být ještě koncem 14. stol. majetkem johanitů. Po její smrti (kolem r. 1412) s největší pravděpodobností se staly opět majetkem johanitů.
V období husitských válek se okolí Předlic stalo svědkem největší husitské bitvy na "Běhání". Zde 16. června 1426 došlo ke střetnutí mezi spojenými husitskými vojsky a vojskem křižáků. V nejkrvavější bitvě husitských válek byli křižáci na hlavu poraženi. Při svém útěku se snažili zachránit se i v nedalekých Předlicích. Byli zde však husity obklíčeni, obec byla zapálena a křižáci pobiti. Další osudy Předlic bezprostředně po bitvě jsou dosti nejasné. Většina území pod Krušnými horami připadla husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic až na hrad Kyšperk, který získal někdy v průběhu třicátých let 15. století. V potvrzení vlastnictví dědicům Jakoubka z Vřesovic z roku 1467 králem Jiřím Poděbradským, který potvrzoval faktický stav k roku 1440, se totiž uváděl mezi jeho državami i hrad Kyšperk s panstvím, k němuž náležely i Předlice. Kdy a jakým způsobem přešly Předlice k panství Kyšperk bohužel není známo. Po smrti Jakoubka z Vřesovic došlo v roce 1467 k dělení jeho panství mezi jeho 5 vnuků. Při tom připadl Kyšperk s Předlicemi a Klíší nejstaršímu z nich Jaroslavovi.
Jak dlouho byly Předlice součástí kyšperského panství není rovněž přesně známo. Jisté je, že sem náležely ještě v roce 1507 při prodeji panství Albrechtovi z Kolovrat, ale že r. 1523 při jeho dalším prodeji již ke Kyšperku nepatřily. V rozmezí let 1507-1523 se tak opět dostaly do držení johanitského řádu, jako poslední jejich država na Ústecku. Jejich majetkem zůstaly až do roku 1547, kdy je od priora johanitského řádu, Zbyňka Berky z Dubé, odkoupil společně s Libovem a Radešínem Mikuláš Jaroslav (někdy uváděný jako Jaroš, jako Nikolaus Jarosch) Kelbl z Gejsinku.
Již v této době se Předlice dělily na dvě části Horní (tzv. Staré) a dolní (tzv. Nové). Po smrti Mikuláše Jaroslava (r. 1547 nebo 1548) přešly Předlice na jeho synovce Adama a Vladislava, kteří vlastnili mimo Předlic i Hrbovice, Střížovice, Dělouš a Kamenici. Po smrti Vladislava se stal jediným majitelem Adam, který byl vlastníkem až do své smrti v r. 1591. Období Adama a Vladislava je významné zejména tím, že jako příslušníci protestantské německé šlechtické rodiny prosadili protestantismus i na svém předlickém statku. Roku 1563 sem byl povolán prvý protestantský duchovní, který se stal vychovatelem synů Adama Kelbla a stal se farářem v kostele sv. Vavřince, odkud byl vykázán katolický farář. Adam byl též s největší pravděpodobností i stavitelem nově zřízené předlické tvrze, neboť až dosud byly sídlem majitelů Předlic Hrbovice se svou tvrzí. Po smrti Adama Kelbla připadlo předlické i hrbovické panství na jeho sedm synů, kteří získali v podstatě stejné podíly. Brzy však Bedřich, Václav, Rudolf a Jan odprodali své podíly svému nejstaršímu bratrovi Bernhartovi (to proběhlo do r. 1602). Svůj podíl si ponechal pouze Ota, ten jej však odprodal Václavu Kelblovi staršímu, pánovi v Přestanově a Otovicích. Po jeho smrti (r. 1603) připadlo dědictví jeho 5 nezletilým synům. Jim odprodal v roce 1612 svůj podíl i Bernhardt, takže celé předlické panství přešlo na jinou větev Kelblů. Pět synů Václava Kelbla si majetek mezi sebou rozdělilo tak, že Jan jako nejstarší dostal Hrbovice, ostatní Adam Václav, Ota a Vilím pak Předlice se Střížovicemi, Dělouší a Roudným.
Podstatnou měrou do vlastnických poměrů i v Předlicích zasáhly důsledky bitvy na Bílé hoře roku 1620 a následující vlna protireformace, kdy protestantští pánové museli buď přestoupit na katolickou víru nebo emigrovat. Kelblové jako příslušníci protestantské víry museli svůj majetek odprodat a emigrovat, přičemž jim byla část majetku konfiskována. V roce 1623 Adam a Vilém odprodali své podíly Františku de Couriers, který získal i další část kelblovského majetku v okolí Chvojna (včetně Libova a Radešína). Druhá část, která náležela Václavovi byla jím prodána v roce 1631 Šalamounovi Freudenbergovi z Habelsberku, císařskému celníku, který ještě v roce 1626 přikoupil část podílu z Hrbovic. Tato část se nazývá Horními Předlicemi.
Dolní Předlice, které byly v držení de Couriers přešly v průběhu 17. stol. pravděpodobně již kolem roku 1633 na hraběte Josefa Rudolfa ze Šenfeldu. V držení tohoto rodu zůstaly pak až do r. 1704 (náleželo jim panství Krásný Les). Do držení tohoto rodu pravděpodobně koncem 17. stol. (po roce 1689) přešly i Horní Předlice, které byly v držení Freudenburgerů. Tím došlo k opětovnému spojení obou částí v jeden celek.
Po smrti Josefa Rudolfa hraběte ze Šenfeldu získala předlické panství v roce 1704 jeho sestra Marie Viktorie, provdaná za Františka Ignáce Vratislava hraběte z Mitrovic, která získala od svého bratra i zbývající část šenfeldského panství. Tím bylo vytvořeno panství k němuž náležely Předlice, Chvojno, Krásný Les a Netluky.
V držení rodu Vratislava z Mitrovic pak Předlice zůstaly až do roku 1791, kdy byly v důsledku velké zadluženosti odprodány za 34 325 zlatých hraběti Fridrichu Moritzovi Nostitzovi a staly se natrvalo součástí nostického trmického panství. V té době tvoří předlické panství na 7 000 jiter půdy, panský dům a dvůr, Hrbovice s 1 hospodářstvím, Dělouš s 8 domy, Český Újezd s 5 domy, Roudné se 2 domy, Střížovice s 1 domem a Kamenice s 3 domy. V držení Nostitzů zůstaly Předlice až do roku 1918, kdy byl předlický velkostatek odprodán městu Ústí n. L. Tím skončila vrchnostenská správa Předlic definitivně.
Předlice jako takové byly až do 2. poloviny 19. století vždy jen malou zemědělskou obcí bez většího významu. Pouze za Kelblů byly i centrem malého panství. V té době zde byla dostavena i tvrz, kolem které byly soustředěny i zemědělské usedlosti. Poloha tvrze je v podstatě shodná s místem dnešního zámečku.
Po odprodání Předlic Kelbly dalším majitelům se Předlice již centrem panství nikdy nestaly, a proto jejich další vývoj byl pomalý. V období po třicetileté válce v roce 1654 zde bylo 28 obydlených a 2 pusté domy, z toho připadalo 9 domů na sedláky, 6 na chalupníky, 10 zahradníkům a 5 podruhům. Ani v následujícím období nebyl vývoj Předlic převratný. Byl zde zřízen panský velkostatek a v r. 1766 Františkem K. hrabětem z Mitrovic vybudován pro jeho správu zámeček s hospodářskými budovami. V roce 1785 měly Předlice 47 domů. V roce 1801 byla vystavena silnice mezi Předlicemi a Trmicemi, a tak došlo ke komunikačnímu spojení dvou částí jednoho panství. Stále rozhodující roli zde hrálo zemědělství, hlavně obilnářství a ovocnářství, ale i vinařství na svazích Střížovického kopce.
Teprve příchodem 19. století došlo k nálezu, který v následujících desetiletích změnil charakter nejen Předlic, ale celého okolí. V roce 1803 bylo nalezeno na pozemcích Antona Ritschela a Josefa Alfera hnědé uhlí, které bylo sice již známo z dřívějších nálezů v okolí, ale nebylo nijak intenzívně těženo ani využíváno. Změnu v jeho užití přinesly napoleonské války a neustále se zmenšující zásoby dřeva. Za napoleonských válek utrpěla obec značné škody v důsledku bitvy u Chlumce, 29. -30. srpna 1813, zejména rekvizicí dobytka a obilí. Po napoleonských válkách se život vrátil do obvyklých kolejí. Z tohoto období jsou známi první řemeslníci v Předlicích: 3 krejčí, 3 ševci, 2 bednáři, obchodníci s dobytkem, řezník, zedník, pokrývač
a zámečník. V následujících letech, v roce 1821, bylo nalezeno opět ložisko uhlí, které nebylo ohrožováno vodou a hodilo se k těžbě. Přesto ani postupný rozvoj řemesel ani těžba uhlí se nijak významně neprojevily v růstu obce, neboť v roce 1830 zde bylo pouze 50 domů a 277 obyvatel.
Významné změny v Předlicích s sebou přinesl rok 1848. Byla zrušena robota, odstraněna soudní pravomoc vrchnosti, obec získala svou samosprávu. Po zřízení soudních a politických okresů připadly Předlice do soudního okresu Ústí n. L. S rozvojem těžby uhlí na panství Nosticů bylo zřízeno v předlickém zámku důlní ředitelství, které řídilo těžbu uhlí na všech nostických dolech. Rozvoj těžby se od čtyřicátých let 19. stol. značně zrychlil a Nosticové až do šedesátých let náleželi k největším těžařům v celém revíru. To se projevilo v postavení Předlic, neboť v jejich okolí vznikla celá řada drobných šachet a přes Předlice vedla hlavní dopravní tepna z dolů v okolí Chabařovic a Bohosudova do Ústí n. L. k Labi. Tuto cestu bylo nutno v důsledku velkého provozu v roce 1851 zcela rekonstruovat, aby mohl být provoz zajištěn. S postupným rozvojem průmyslu v blízkosti Ústí n. L. i Chabařovicích se Předlice proměňovaly z čistě zemědělské obce v obec, kde převážně žili dělníci z průmyslových závodů. Předlice se tak stávaly, i když byly formálně zcela samostatné, dělnickým předměstím Ústí n. L. Avšak na katastru obce, mimo uvedené doly, nevznikl žádný větší průmyslový závod, který by dával obživu místnímu obyvatelstvu, přestože počet obyvatel obce i počet domů od poloviny 19. století prudce narůstal: v r. 1850 286 obyvatel, r. 1869 643 obyvatel a 63 domů, v r. 1880 683 obyvatel a 72 domů, v r. 1890 927 obyvatel a 78 domů, v r. 1900 3 260 obyvatel a 144 domů, v r. l910 4 625 obyvatel a 206 domů, v roce 1920 3 379 obyvatel a 240 domů. Růst obyvatelstva na přelomu 19. a 20. století byl způsoben především vznikem velkých průmyslových závodů v průmyslové čtvrti v bezprostřední blízkosti Předlic, kde v rozmezí mezi osmdesátými léty 19. stol. a rokem 1910 zahájily provoz Wolfrumova tkalcovna (dnes Vlnola), Schäffer a Budenberg (Armaturka), chemická továrna Norgine (dnes Chemopharma), chemické závody Lackmann, Buschbeck, Naschold, barvírna Bornemann a další drobnější podniky.
S prudkým růstem obyvatelstva se radikálně změnilo i jeho sociální složení a též národnostní struktura obce se měnila. Na místo původního zemědělského obyvatelstva přicházejí převážně dělníci, drobní řemeslníci a obchodníci, přičemž je zde velmi slabá vrstva majetkově silných jedinců. Tato skutečnost se hlavně od konce století projevila i politickým postojem obyvatelstva. Velmi silnou pozici zde získala od 90. let sociální demokracie a Předlice byly již v této době považovány za jednu z nejrevolučnějších obcí okresu. Silnou menšinu, vzhledem k ostatní části okresu, zde vytvořilo české obyvatelstvo, které přicházelo za prací z českých vnitrozemských okresů.
Snaha českého obyvatelstva o prosazení svých národnostních práv se soustředila zejména na boj o zřízení české školy. S pomocí české matice školské a pomocí sbírek i vlastní prací byla dokonce v roce 1912 postavena nová školní budova, která však při kolaudaci nebyla z formálních důvodů schválena a byl vydán příkaz, který zakazoval využívat tuto novou budovu pro účely české školy. To vyvolalo mezi českým obyvatelstvem velké pobouření, došlo k protestní manifestaci, při níž bylo zatčeno, před soud postaveno a odsouzeno několik účastnic demonstrace.
Česká škola tak v Předlicích otevřena nebyla a české děti i nadále musely chodit do německých škol, což trvalo až do I. republiky. Koncem století se změnil i celkový vzhled obce, která ztrácela svůj vzhled vesnice a se stavbou nových, větších obytných domů, získávala městský charakter. Výstavba se soustřeďovala převážně do tzv. Nových (Dolních) Předlic, které se staly centrem obce, kam byly umístěny i obecní úřad, školy, obchody, pošta a podobná zařízení.
V roce 1901 byl zahájen provoz předlické pošty, v roce 1897 bylo zahájeno vyučování v nové školní budově. Do této doby musely předlické děti navštěvovat školu v Trmicích. Nová škola byla postupně rozšiřována, až nakonec v roce 1908 byla rozdělena na chlapeckou a dívčí obecnou školu. V roce 1899 byly Předlice spojeny s Ústím pouliční elektrickou dráhou.
V průběhu I. světové války trpěly Předlice stejnými problémy jako ostatní okolní obce: odvody, nedostatečné zásobování obyvatelstva potravinami apod. Po skončení války získali rozhodující postavení v obci sociální demokraté, kteří se dostali i do čela obecní správy. Podobně jako celé pohraničí i Předlice se po vytvoření ČSR staly součástí tzv. Deutschböhmen. Teprve příchod českého vojska i zde ukončil tuto epizodu. V prosinci 1918 pak došlo k volbě nového obecního zastupitelstva, kde poprvé získala zastoupení i silná česká menšina. Ze 36 členů obecního zastupitelstva bylo 12 Čechů, 12 sociálních demokratů a 12 zástupců německých stran. V únoru pak zahájila svou činnost 18tičlenná správní komise s obdobným zastoupením.
V obecních volbách v červnu 1919 se pak plně projevila naprostá převaha sociálních demokratů. V obecním zastupitelstvu získali němečtí sociální demokraté 17 mandátů, čeští 9 mandátů. Obec v tomto období prožívala značné hospodářské obtíže jako následek rozvráceného hospodářství v důsledku války. Panoval velký nedostatek bytů, zvyšovalo se nájemné, vodné apod. Tato situace v podstatě trvala stále. V řadách sociální demokracie docházelo od roku 1920 k značnému rozkolu. Vytvořila se zde silná levice, která se distancovala od oficiální politiky vedení strany. Rozkol vyvrcholil v průběhu roku 1921, kdy se německá levice přeměnila již v březnu v místní organizaci komunistické strany. Na podzim ustavila i česká levice místní organizaci KSČ. Ke spojení obou organizací došlo až 15. ledna 1922, kdy byla vytvořena společná skupina KSČ pro obě národnosti. Předsedou byl zvolen Josef Douša, pokladníkem Štěpán Konětopský, jednatelem Josef Mytina.
Neutěšená hospodářská situace na počátku roku 1921 vedla ke stávce zemědělského dělnictva na místním velkostatku, která skončila jeho vítězstvím. V roce 1923 se konaly volby do obecního zastupitelstva, kterých se poprvé zúčastnili i komunisté. Projevil se v nich odklon od sociálních demokratů, kteří získali pouze 11 mandátů (předtím 17).
Druhou nejsilnější stranou Předlic hned při svém prvním veřejném vystoupení se stala KSČ, která získala 800 hlasů a 10 mandátů. Německé strany pak dostaly dohromady pouze 15 mandátů. V té době bylo v Předlicích již značné procento nezaměstnaných, kteří od obce dostávali sociální podporu; hlava rodiny 30 Kč, člen rodiny 20 Kč. Obecní rozpočet v této době vykazoval velký deficit, který se obecní zastupitelstvo snažilo krýt stále se zvyšujícími obecními dávkami a půjčkami. Obecní zastupitelstvo v tomto období mělo výrazně demokratický charakter, a to nejen svým složením a svou sociální politikou, ale i svým postojem k zájmům dělníků. Svědčí o tom i přijaté prohlášení na podporu stávkujících horníků v roce 1923. V roce 1924 započaly práce na výstavbě nového obecního vodovodu. Na tento účel si obec od zemské banky vypůjčila 1 000 000 Kč. Při výstavbě měla být poskytnuta příležitost místním nezaměstnaným, jejichž počet neklesal, ale protože obecní finance byly ve špatném stavu, bylo rozhodnuto, aby se nezaměstnaným od 1. ledna 1925 vyplácela podpora v nezaměstnanosti z obecního rozpočtu ve výši 25 Kč, ale jen ve formě potravin. V souvislosti se stavbou vodovodu, ale i pro sociální politiku obecního zastupitelstva, docházelo ke stále ostřejším střetnutím mezi zástupci sociálně demokratické a komunistické strany a zástupci německých stran, která vyvrcholila v březnu 1925, kdy němečtí zástupci rezignovali na svá místa. Jejich demise však nebyla přijata. Němečtí zástupci zůstali v zastupitelstvu, ale i v dalším období byly vzájemné vztahy značně napjaté.
Od 1. dubna 1925 na příkaz okresního politického úřadu nastala změna v názvu obce, namísto dosavadního německého Prödlitz se psalo Predlitz. V tomto roce měly Předlice 5 703 obyvatel. 19. května 1926 obecní rada schválila ustavení "Družstva Lidový dům" v Předlicích, které na okraji Předlic postavilo Lidový dům (bývalý pavilon z Ústecké hospodářské výstavy v r. 1924), který se stal centrem politického a kulturního života předlického dělnictva, zejména komunistů a sociálních demokratů.
Na počest 500. výročí bitvy na Běhání byl slavnostně položen základní kámen k pomníku bitvy 12. června 1927. V červenci 1929 byla započata stavba trasy pouliční dráhy mezi Předlicemi a Chabařovicemi, která byla otevřena 9. listopadu téhož roku. Obecní zastupitelstvo provedlo přejmenování některých ulic. Tak v Předlicích vznikly ulice Leninova a Marxova.
V Předlicích v roce 1929 opět prudce stoupla nezaměstnanost a obecní zastupitelstvo uvolnilo na pomoc nezaměstnaným 4 000 Kč. Situace se zhoršovala během roku 1930. K nezaměstnanosti přistoupila i vleklá bolest Předlic - katastrofální nedostatek bytů. Proto obecní zastupitelstvo rozhodlo, povolit stavbu dvou čtyřposchoďových obecních domů s malými byty, v nichž by nalezlo přístřeší na 40 rodin. Bylo usneseno, že to mohou být pouze ty rodiny, které nejméně 100 týdnů jsou pojištěny u sociálního pojišťovacího ústavu. Počet nezaměstnaných koncem roku 1930 dosáhl již přes 400 osob, koncem roku 1931 551 osob.
Za neutěšené hospodářské situace se 27. září 1931 konaly obecní volby. V nich poprvé v dějinách obce se značným náskokem zvítězila KSČ s 1 003 hlasy a 11 mandáty, druzí nejsilnější byli němečtí sociální demokraté se 798 hlasy a 9 mandáty. Starostou Předlic se stal komunista Josef Mytina, jeho zástupce Alois Meixner za německé nacisty (DNSAP). V témže roce byla opět v předlickém obecním zastupitelstvu projednávána otázka připojení Předlic k Ústí n. L. 28 členů obecního zastupitelstva se vyslovilo pro připojení, pouze 5 českých zástupců se zdrželo hlasování. Nové obecní zastupitelstvo věnovalo velkou pozornost narůstajícímu počtu nezaměstnaných a jejich tíživé situaci. Byly organizovány různé nouzové práce, hlavně při úpravě dláždění ulic. Z obecních prostředků byly poskytovány různé druhy výpomoci v nezaměstnanosti, stravovací akce apod. Zástupcům nezaměstnaných bylo pak přiznáno právo zasedat v obecní hospodářské radě, ale jen s hlasem poradním, když se projednávala hospodářská situace obce. Obecní zastupitelstvo také schválilo resoluci adresovanou československé vládě, kterou navrhli komunisté, v níž ostře protestovalo proti krvavému potlačení demonstrace ve Frývaldově. Z obecního rozpočtu uvolnilo 300 Kč na pomoc postiženým. 10. února 1932 se v Kühnelově hostinci konalo shromáždění nezaměstnaných, na němž byly přijaty požadavky nezaměstnaných a předloženy obecní radě. Ta, vzhledem ke stavu obecních financí předala všechny požadavky k pojednání obecnímu zastupitelstvu, které schválilo návrh komunistů, aby byly neprodleně zahájeny nouzové práce a aby byla vyplácena nezaměstnaným podpora 100 Kč pro ženaté a 50 Kč pro svobodné týdně včetně stravovacích akcí pro děti, výpomoci při ošacování apod.
Situace se podstatně změnila již v roce 1933, kdy obec v důsledku své velmi špatné hospodářské i finanční situace byla nucena svou podporu nezaměstnaným podstatně omezit a přejít na všeobecně zavedený systém státních podpor, což značně ztížilo i tak dosti svízelnou situaci místních nezaměstnaných. V průběhu roku 1934 došlo k závažné a na Ústecku ke zcela mimořádné události. Josef Mytina nebyl pro špatnou správu obecní pokladny a katastrofální zadlužení obce způsobené velkoryse koncipovanými dávkami nezaměstnaným potvrzen ve své funkci starosty a ministerstvo vnitra odmítlo i jeho protest. Proto od 25. května 1934 byl okresním úřadem jmenován, nikoliv zvolen novým starostou dosavadní místostarosta Sigismund Gittner, zástupce německých stran. Současně byly zrušeny i mandáty zástupců DNSAP. Ale Gittner po krátké době resignoval na svou funkci a novým starostou byl jmenován Vendelín Thiele, zástupce německých sociálních demokratů. Dne 31. října 1934 se pak konala v obci doplňovací volba, při níž byl zvolen starostou opět Josef Mytina. Zemský úřad v Praze na to reagoval dopisem ze dne 16. listopadu 1934, kterým na základě §106 obecního zřízení rozpustil obecní zastupitelstvo Předlic s odůvodněním, že Josef Mytina byl opět zvolen starostou obce, ačkoliv již jednou nebyl ve své funkci potvrzen, čímž byly vytvořeny předpoklady čl. II., odst. 2 zákona ze dne 12. července 1933, čís. 122 Sb. pro rozpuštění obecního zastupitelstva.
Obecní rada ani zastupitelstvo pak již až do roku 1938 nebyly obnoveny a funkci starosty vykonával po celé toto období komisař jmenovaný vládou. Tento nenormální stav v obci trval až do roku 1939, kdy byly Předlice administrativní cestou připojeny k Ústí n. L. jako jeho předměstská čtvrť. Toto spojení se ukázalo jako trvalé.
