Krásné březno (Březnice)
Původně se obec jmenovala Březnice. Tento název je doložen již v prvních zmínkách o obci z let 1186 a 1188. Nynější název Krásné Březno je poměrně mladého data; oficiálně byl zaveden až roku 1876. Byl uměle vytvořen podle německého jména Schönpriesen, které pocházelo z 18. století a jež se stalo rovněž od roku 1876 německým oficiálním označením Krásného Března.Počátky historie obce sahají do poloviny 12. století, kdy její území náleželo k svádovskému panství. Od tohoto bylo Krásné Březno (Březnice) odtrženo na začátku 14. stol., kdy zde byl vytvořen samostatný statek, který se stal spojovacím článkem mezi panstvím Svádov a komplexem pohraničního pásma v držení řádu johanitů. Postupně však i johanité ztráceli své panství až nakonec Březnice přešla do držení nově vytvořeného panství Blansko, které náleželo Vartenberkům. Za Jana Lucemburského pak byl v roce 1335 zastaven dvůr Březnice Jindřichu z Kýče a jeho potomkům. Jejich držení na tomto statku však nemělo dlouhého trvání, neboť počátkem 15. století se jeho majiteli stali opět Vartenberkové, kteří byli ve službách míšeňského markraběte a v období husitských válek přijali na své hrady míšeňskou posádku. Ta byla po bitvě u Ústí v roce 1426 husity vypuzena, ale Vartenberkové si přesto svůj majetek včetně panství Blanska udrželi. Teprve v roce 1526 prodal Jan Březenský z Vartenberka panství Blansko pánům z Býnova za 6 250 kop pražských grošů.
V této době Březnice nebyla žádnou významnější lokalitou, neboť zde byl pouze panský dvůr bez dalšího zemědělského zázemí. Páni z Býnova přenesli centrum panství z již značně zpustlého hradu Blansko do Březnice, zde postavili jako správní centrum tzv. starý zámek. Ten byl postaven před rokem 1600 a vznikl z původního panského dvora. Páni z Býnova přinesli s sebou i změnu náboženství, neboť byli sami horlivými luterány a prosazovali toto náboženské vyznání i na svém panství Březnice. Na jednotlivé farnosti dosadili luteránské kazatele a pro vlastní potřebu nechal v létech 1600-1606 postavit Rudolf z Býnova zámeckou kapli, která byla spojena chodbou přímo se zámkem. Tato stavba se stala významnou památkou renesančního stavitelství na našem území a její oltář náleží k vrcholným projevům renesančního sochařství. Kapli i oltář vytvořili sasští mistři Hans Boge, Konrád Seifert a Tobias Lindner. Páni z Býnova si udrželi Březnici až do roku 1628, kdy jako luteráni odešli z Čech zpět do Saska. Po nich nabyli panství Thun-Hohensteinové, tyrolská šlechta, která získala i panství Děčín. Ti pak v roce 1647 prodali březnické panství hraběti z Althanu. O tom, že i v polovině 17. století byla Březnice jen malou osadou, svědčí i údaje berní ruly z roku 1654. Podle ní zde bylo 17 domů, z toho 1 neobydlený. Z ostatních pak 7 patřilo chalupníkům, 1 byl zahradník, v 8 dalších bydleli nádeníci. I tak malou osadu však postihla vlna protireformace. V roce 1652 bylo několik obyvatel z Březnice předvedeno před protireformační komisi do Svádova proto, že setrvávali při luteránské víře. Za třicetileté války utrpělo i území březnické, po této zlé době pak přišlo utužování nevolnictví. To vedlo k prvému otevřenému boji rolníků proti vrchnosti, který vyvrcholil nevolnickým povstáním v roce 1680 a které zasáhlo i oblast panství Březnice. Do Ústí n. L. a jeho okolí bylo vysláno vojsko pod vedením generála hraběte Harranta, které potlačilo povstání na panstvích Krásný Les, Všebořice, Březnice. Ve dnech 25. a 26. května 1680 pak zasedal v Ústí n. L. zvláštní soudní tribunál, který soudil 17 podněcovatelů povstání z uvedených panství, z nichž 4 byli odsouzeni k trestu smrti. Z panství Březnice byl popraven Tobias Laube z Povrlů. V témže roce došlo i ke změně držby panství. Jeho novým majitelem se stal hrabě Cavriani, ten však zde neměl stálé sídlo, neboť náležel k významným reprezentantům šlechty, která sídlila v Praze a Vídni. V období panství hraběte Cavrianiho v Březnici došlo k výstavbě tzv. nového zámku, který byl postaven před rokem 1750. Během tohoto období vzrostl i počet obyvatel Březnice. K roku 1722 zde žilo již 169 osob starších 10 let. V důsledku zadluženosti panství bylo toto po smrti posledního příslušníka rodu Johanna Cavrianiho 9. prosince 1754 prodáno v dražbě hraběti Janu z Hartigu, v jehož držení bylo až do roku 1795. V té době byla Březnice připojena k Žežicím (1788). Ale i Hartig byl nucen pro zadluženost panství prodat a jeho novým majitelem se stal Johann Josef hrabě ze Stibaru na Buttenheimu. Ani jeho držba panství netrvala dlouho. Pak se majitelé Březnice dosti rychle střídali: 1810-1811 prof. Anton Edler von Zürschauer, 1811-1865 hrabě Ledebur-Wicheln, 1865-1879 dr. Wilhelm Ruß , 1879-1911 Jindřich hrabě Kolowrat-Krakowský-Nowohradský, 1911-1945 sbobodný pán Skrbenský z Hříště. Mezitím však došlo k závažným změnám v životě Březnice. Od konce 18. století začal růst počet obyvatel, takže roku 1831 zde žilo již 347 obyvatel ve 48 domech. V obci byl již mlýn, škola i vinné sklepy.
Významnou změnou bylo zrušení roboty v roce 1848 a převedení vrchnostenské pravomoci na státní úřady. To se stalo základem pozdější rychlé přeměny malé zemědělské obce ve významné průmyslové centrum a později v průmyslovou čtvrť města Ústí nad Labem. Po zavedení obecního zřízení v roce 1850 získala i Březnice své obecní zastupitelstvo a radu. Významným představitelem obecní správy se stal dr. Viktor Ruß, majitel panství, poslanec říšské rady a představitel nastupujícího kapitalismu, který svými zásahy urychlil přeměnu Březnice v průmyslové centrum. V roce 1867 zde postavil nový pivovar. Počátky průmyslu však musíme hledat již v předcházejícím období. Již v roce 1847 zde byla založena výroba lihu a droždí bratří Eckelmannů a Bramsche, později se stal spolumajitelem tohoto závodu Karl Wolfrum.
Krásné Březno brzy začalo těžit i ze své polohy na důležité železniční trati Praha-Podmokly otevřené v roce 1850, na kterou byly napojovány nově vznikající závody. Důležitá byla též poloha obce na řece Labi. Těmito faktory byl usnadněn rozvoj průmyslu a zajištěn přísun surovin a odvoz hotových výrobků. Zejména od 70. let 19. století nastává rychlý rozvoj Březnice, od roku 1876 Krásného Března. Vznikaly nové továrny: 1867 pivovar, který od roku 1894 přešel do vlastnictví akciové společnosti měšťanského pivovaru v Ústí n. L., roku 1883 velká rafinérie cukru, která zaměstnávala přes 700 dělníků, roku 1899 dělnická pekárna, roku 1907 chemická továrna W. Herrmanna apod. Velký rozvoj doznala i labská plavba. Na území Krásného Března byl vybudován velký zimní přístav s překladištěm a velkými skladovými budovami, který byl vlečkou napojen na železnici. S růstem průmyslu a dopravy rostl rychle i počet obyvatel obce: v roce 1857 533, v roce 1869 756, v roce 1880 929, v roce 1890 3 658 a konečně v roce 1900 již 5 795 obyvatel. Postupně vznikala v obci i další veřejná zařízení. V roce 1874 to byl poštovní a telegrafní úřad, v roce 1882 byla otevřena železniční stanice, v roce 1899 byl zahájen provoz pouliční dráhy mezi Krásným Březnem a Ústím n. L.
Významnou kapitolou v dějinách Krásného Března je dělnické a národnostní hnutí. S rozvojem průmyslu a dopravy rychle stoupal i podíl dělnictva na celkovém počtu obyvatelstva, takže již v devadesátých letech byl zcela setřen zemědělský charakter obce. Nově se přistěhovavší obyvatelstvo, které sem přicházelo z celých Čech, brzy vytvořilo novou strukturu. Významný podíl zde získalo české obyvatelstvo, takže Krásné Březno náleželo k nemnoha obcím okresu, kde české obyvatelstvo tvořilo významnou menšinu. To se projevilo i ve snahách o zřízení české školy, která jako prvá v okrese zde byla otevřena již v roce 1897. Její otevření provázely nacionální štvanice německého obyvatelstva, zejména podnikatelů a majitelů domů, kteří propouštěním z práce nebo vypovídáním z bytů se snažili omezovat činnost školy. Důležitou roli sehrálo české obyvatelstvo v dělnickém hnutí, neboť prvé dělnické spolky, zvláště pak důležitý "Polaban", byly české. V Krásném Březně byla aktivní sociálně demokratická strana, která měla své přívržence zejména v dělnících cukrovaru a přístavu. Růst obce a její stále větší sbližování s vlastním Ústím n. L., na které po stavební stránce již kolem roku 1900 bezprostředně navazovalo a kde pracovalo mnoho krásnobřezenských občanů, vedlo nakonec v roce 1900 ke sloučení Krásného Března s Ústím.
Společně s Klíší se stalo městskou čtvrtí. Tím zanikla samostatná působnost obce Krásné Březno a její další osudy jsou již bezprostředně spojeny s vlastním Ústím n. L.
