Klíše
Dnešní městská čtvrť Ústí n. L. Klíše má značně starý původ. Přesná doba jejího vzniku není známa, lze ji datovat s velkou pravděpodobností do období kolonizace, tedy do 12. - 13. století, kdy byla stejně jako většina tehdy vzniklých obcí Ústecka majetkem johanitského řádu. První písemná zpráva o Klíši však pochází až z roku 1328. Koncem 14. stol., podobně jako Předlice, i Klíše byla odprodána Anně z Koldic do konce jejího života (zemřela kolem r. 1412). Pak pravděpodobně přešla opět do držení johanitů. V období husitských válek se jí zmocnil Jan z Vartenberka, pán na Děčíně a Blansku. V jeho držení zůstala Klíše až do roku 1454, kdy musel vrátit královské komoře 7 vesnic, které kdysi patřily johanitům. Mezi nimi byla K1íše, dále pak část Předlic, Habrovice, Český Újezd, Libov, Radešín a Ždánov(?).V této době nebo v bezprostředně následujícím období byla rozdělena do dvou částí, z nichž jedna byla součástí předlického panství. V roce 1467 při dělení majetku Jakoubka z Vřesovic získal tuto část Klíše jeho vnuk Jaroslav spolu s Kyšperkem a Předlicemi. Teprve počátkem 16. století od roku 1520 se jako součást kyšperského panství stala majetkem Bernharda Glace ze Starého Dvora. I druhá část Klíše s Libovem a Radešínem se od roku 1549 dostala do držení pánů Glaců. Předtím se nalézala v majetku rodu Kelblů z Gejsinku. Roku 1549 však tuto část prodal Jaroslav Kelbl z Gejsinku Janovi Glacovi ze Starého Dvora a tak došlo ke spojení obou částí. V držení Glaců zůstala K1íše až do roku 1590. V té době zde Glacové vystavěli tvrz, která se nacházela v prostoru pozdějšího panského dvora. Po vymření rodu Glaců odkoupil Klíši od vdovy po posledním Glacovi Petr Kelbl z Gejsinku, majitel panství Chlumec. Součástí chlumeckého panství pak Klíše zůstává až do roku 1848, tedy až do vytvoření nového systému veřejné správy. Na Klíši po tomto roce zůstal pouze panský velkostatek, který byl v držení rodu Westphalenů-Fürstenberků, vlastníků Chlumce.
I ten však byl v roce 1898 odprodán městu Ústí n. L., čímž zde zanikly poslední pozůstatky feudální držby půdy. Po stránce hospodářského vývoje se osudy Klíše nijak výrazněji neodlišovaly od osudu podobných obcí okresu. Jednalo se o malou zemědělskou obec, která i v období Glaců ze Starého Dvora nebyla nikdy ani centrem panství a proto se nestala ani střediskem řemesel a správy. Svědčí o tom i počty domů a obyvatelstva z roku 1654, kdy zde bylo 11 chalupníků, 2 zahradníci a panský dvůr. Ani v následujícím období nebyl vývoj o mnoho rychlejší. Byl zde pouze postaven mlýn na Klíšském potoce, který mlel obilí pro poddané z Klíše, Libova a Radešína. Na okolních stráních se pěstovalo víno. Po roce 1848 se Klíše stala samostatnou obcí, která měla vlastní samosprávu. V té době zde bylo 38 domů a 221 obyvatel (1843).
Centrem obce však i nadále zůstal panský dvůr, který zabíral většinu zemědělské půdy. Zcela převažoval zemědělský charakter obce, bylo započato s pěstováním cukrovky, naopak zcela zaniklo vinařství. Od 2. poloviny 19. století se však vytváří úzká vazba obce s rychle se rozvíjejícím Ústím n. L., kde značná část obyvatel Klíše nacházela zaměstnání v nově vznikajících továrnách, obchodních a správních organizacích. Koncem 19. století ztrácelo zde zemědělství svoje rozhodující postavení.
Proto mohlo město Ústí n. L. již v období let 1890-92 odkoupit od klíšských zemědělců pozemky na Ovčím vrchu a zřídit zde centrální ústecký hřbitov. V tomto období se katastr obce pro svou výhodnou polohu na svahu Střížovického kopce stával vyhledávaným místem pro stavbu rodinných domků a vil bohatší části ústeckého obyvatelstva. Ústecká městská rada, aby alespoň částečně vyřešila možnost dalšího rozvoje města, které na svém původním katastru nestačilo již ani zdaleka pokrýt potřeby další, zejména bytové výstavby, odkoupila v roce 1898 za 412 500 zlatých celý klíšský panský velkostatek v rozloze 64 ha. Pro tento nový městský prostor pořídila zastavovací plán a od té doby začala vyrůstat na bývalých klíšských polích nová vilová čtvrť, která svým pojetím i architektonickým zpracováním náleží k nejlepším částem města Ústí n. L.
Mluvíme-li zde o části, nebo lépe o městské čtvrti Ústí n. L., tak je to zcela na místě, neboť od roku 1900 byla Klíše společně s Krásným Březnem připojena k Ústí n. L. jako jeho nová městská čtvrť a od té doby jsou její další osudy úzce spojeny s celým vývojem Ústí nad Labem Klíše, podobně jako Bukov, se nikdy nestala průmyslovou čtvrtí. Pouze v západním cípu jejího katastru (dnes Jateční ulici) bylo na přelomu století postaveno několik průmyslových objektů, jejichž sortiment výroby zůstal v podstatě zachován do dnešní doby. Jedná se o dnešní podniky Meva (plechové obaly), Chemopharma (výroba léčiv), Tesla (výroba žárovek). Dříve k nim náležela i továrna Globus, kde byly vyráběny čistící potřeby, zejména krémy na obuv. Tyto všechny závody úzce souvisely s celým průmyslovým komplexem, který od osmdesátých let 19. století vznikl v západní části Ústí od Spolku pro chemickou a hutní výrobu až k hranicím Předlic. Velká většina katastru obce však zůstala průmyslovým vývojem Ústí n. L. nedotčena. Vyrostla zde exkluzívní vilová čtvrť v pěkném prostředí Střížovického kopce. O rychlém rozvoji Klíše svědčí těchto několik údajů: v r. 1869 zde žilo 346 obyvatel v 50 domech, v roce 1880 466 obyvatel v 87 domech, za dalších deset let v roce 1890 1 388 obyvatel v 87 domech a konečně v roce 1900 2 392 obyvatel ve 118 domech.
