Bukov

Přesná doba založení Bukova není známa. V písemných pramenech jsou o něm zmínky dosti pozdě - až ve 14. stol. V tomto období byl pravděpodobně součástí všebořického panství. K osamostatnění Bukova došlo před rokem 1363, kdy je prvně uváděn jako majitel bukovského léna Ješek z Všechlap a jeho syn Ulrich (v letech 1368-1375). Někdy koncem 14. stol. zde vznikla tvrz a jako její první majitel je v létech 1401-1414 Václav Sovka z Kelniku, v následujících letech 1418-1426 pak zemané Jan Šesták z Klen a Hynek z Chotěšova, který byl současně hejtmanem Blanska.

V následujícím období je držba Bukova dost nejasná pro absenci pramenného materiálu. Zdá se, že koncem 15. stol. náležel pod panství Teplice, neboť při prodeji teplického panství v roce 1508 Albrechtem z Kolovrat je ve výčtu obcí náležejících k teplickému panství jmenován i Bukov. Součástí teplického panství však nebyl Bukov dlouho, protože v letech 1526-1527 je jako majitel Bukova uváděn Bernard Kelbl z Gejsinku. Kdy a jakým způsobem se Bukov dostal do jeho vlastnictví není známo. Jeho dědicové, synovci Václav, Zikmund, Heřman, Bernard, Albrecht a Litold prodali roku 1546 tvrz Bukov s příslušejícími vesnicemi Janu Trmickému z Milína. V držení tohoto rodu byl Bukov až do roku 1615, kdy jej Jan Jindřich z Milína pro zadluženost prodal Prokopu Dvořeckému z Olbramovic. Ten Bukov prodal již roku 1618 Václavovi staršímu ze Štampachu, kterému však byl zabrán a roku 1623 prodán jeho manželce. Její syn Erazim Jaroslav pak Bukov v roce 1640 prodal Alexandrovi Regniers z Bleilebenu, který v této době již vlastnil Všebořice, k nimž připojil i Bukov. Ale ani v majetku rodu z Bleilebenu nezůstal Bukov dlouho. Anna Marie, vdova po Alexandrovi odkázala před svou smrtí (" 1665) Všebořice i Bukov Maximilánu Václavu z Martinic. Ten celé všebořické panství prodal již roku 1667 poručníkům nezletilého Michala Františka z Althanu za 90 tisíc zlatých. Michal František z Althanu předčasně zemřel v roce 1677 a vdova po něm se provdala za hraběte Octavia Karla Cavrianiho, majitele panství Březnice (Krásné Březno), k němuž bylo tak připojeno i panství Všebořice s Bukovem. V roce 1718 hrabě Cavriani prodal panství Všebořice s Bukovem hraběti Felixu Kinskému z Chynic za 170 tisíc zlatých. Ani ten si panství Všebořice příliš dlouho nepodržel a v roce 1725 je prodal Ludvíku Josefu hraběti Hartigovi. V roce 1735 je zdědil jeho syn Ludvík Jan, pro něhož jeho matka a poručníci získali v roce 1754 i krásnobřezenské panství, takže od této doby bylo celé panství označováno jako "spojená dominia Všebořice a Březnice." Toto spojení trvalo až do roku 1865, kdy došlo opět k osamostatnění obou částí. V roce 1848 však došlo k důležité změně. Po odstranění vrchnostenské správy se Bukov stal samostatnou obcí s vlastní samosprávou.

Po stránce hospodářské nehrál Bukov žádnou větší roli, ani v době, kdy byl samostatným panstvím. Základem zdejšího hospodářského života byl panský dvůr, kolem kterého se však nevytvořilo žádné větší zázemí. Dokazuje to i berní rula z roku 1654, která pro Bukov uvádí pouze panský dvůr a 2 stavení, z nichž jedno bylo pusté.

K hospodářským účelům byly na katastru Bukova zřízeny v průběhu 17. a 18. stol. 2 mlýny. Horní se nacházel v prostoru dnešní pily, dolní byl již roku 1690 přeměněn na sladovnu všebořického pivovaru. V roce 1674 byla zde zřízena panská cihelna.

Vlastní rozvoj Bukova nastal až koncem 18. století, kdy došlo k parcelaci a rozprodávání bývalého všebořického velkostatku zájemcům z řad drobnějších rolníků. Koncem 18. a na počátku 19. stol. zde vznikla řada nových zemědělských usedlostí. Novými osídlenci byli lidé z okolních vsí, ale také osídlenci z okolí Rumburka a Varnsdorfu.

O rychlém rozvoji Bukova svědčí fakt, že v roce 1830 zde bylo evidováno 41 domů a 221 obyvatel. Hlavní rozvoj Bukova spadá do druhé poloviny 19. století a přímo souvisel s průmyslovým rozvojem města Ústí nad Labem a rozvojem uhelné těžby v okolí Dělouše a Úžína. V roce 1857 měl Bukov 560 obyvatel a 88 domů, v roce 1864 690 obyvatel a 96 domů, v roce 1880 981 obyvatel a 129 domů, v roce 1900 1 857 obyvatel a 192 domů, v roce 1910 2 655 obyvatel a 241 domů, v roce 1921 3 067 obyvatel a 285 domů a v roce 1930 zde bydlelo již 3 610 obyvatel a 355 domů.

V období 2. poloviny 19. století se Bukov stává podobně jako Klíše a Předlice převážně předměstským sídlištěm Ústí nad Labem bez většího vlastního hospodářského a průmyslového zázemí. Vznikají zde jen drobnější průmyslové závody - pila, cihelna, výrobna betonových dlaždic. Vlastní výstavba je charakterizována stavbou rodinných domků, pouze podél hlavní ulice, dnešní Masarykovy, byly vystavěny větší obytné domy. Vedle rodinných domů se zde koncem minulého století vytváří hustá obchodní síť, v roce 1893 byla postavena nová škola. Od roku 1907 měl Bukov vlastní poštu. V roce 1903 byl s Ústím spojen elektrickou dráhou. Sociální skladba obyvatel Bukova odpovídala volebním výsledkům, především ve 20. letech zde měla rozhodující postavení německá sociální demokracie.

Přes několikeré pokusy si v letech 1920-1938 zachoval Bukov vůči Ústí samostatnost. K připojení došlo administrativním rozhodnutím nacistické správy 1. května 1939, kdy se Bukov stal součástí "Velkého" Ústí nad Labem.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola