Základní školství

Základní školství bylo podřízeno zákonu, který platil od roku 1805 do 1869, kdy teprve byl vydán nový říšský školský zákoník. Poměry ve školách byly nevalné. První významný ústecký historiograf Sonnewend uvádí, že v roce 1839 měla ústecká škola čtyři třídy se třemi učiteli a jedním učitelským pomocníkem. V dalším desetiletí již prostory školy, jež se nacházely naproti městskému kostelu, nedostačovaly, proto musely být přičleněny dvě další třídy, jedna na nové radnici - postavena 1847 - a jedna v domě č. 103 na Staré poště. Již z toho je zřejmé, že město muselo myslet na stavbu nové školní budovy. První přípravy se konaly v roce 1848, kdy byl vytypován pozemek na rohu Solní ulice a Kostelního náměstí. Vzhledem k tomu však, že městské finance byly vyčerpány stavbou radnice, vlekla se vlastní stavba a kritická situace se řešila náhradními prostorami. Nakonec bylo v roce 1851 se stavbou započato a školní rok 1852/53 již byl zahájen v nové budově. Ve školské politice města se angažoval velice radní Ignaz Lumpe.

V roce 1854 získalo Ústí provizorní hlavní školu, nejbližší dosud byla v Bohosudově, nejprve chlapeckou, v roce 1864 také dívčí. Nepříznivé byly finanční poměry učitelů, zejména podučitelů. Za účelem jim poněkud vypomoci byla v roce 1852 založena školská nadace. V roce 1865 bylo v Ústí deset tříd základní školy s více než 1 000 žáky.

Nový zákon z roku 1869 stanovil, že všechny obecné školy, které v různém rozsahu a podílu spravuje stát, země či obec, budou označeny za veřejné ústavy, do nichž má být umožněn přístup veškeré mládeži bez ohledu na víru (nadále se pochopitelně setkáváme i se soukromými školami). Rozhodnutí o vyučování v duchu druhého zemského jazyka bylo ponecháno v kompetencích zemské školské rady, jež poté, co vyslechla provozovatele školy, rozhodla. Ministerstvo kultury a vyučování si ponechalo rozhodování o povolování učebnic. Počet žáků ve třídě v průměru tří za sebou následujících let neměl přesahovat počet 80, jinak bylo třeba zajistit dalšího učitele, kterého potvrzovala zemská školní rada. V tomto například byly české země spolu s alpskými na tom zdaleka nejlépe, další oblasti monarchie vykazují počty žáků mnohem vyšší. Také koeficient analfabetismu je jak pro české, tak pro německé obyvatele českých zemí zdaleka nejpříznivější, v podstatě minimální.

Pokračováním obecné školy měla být měšťanská nebo jiná střední škola. Zvláště měšťanské školy odpovídaly potřebě zejména v oblastech s rychle se rozvíjejícími středními vrstvami, což platilo i pro české země. S časem však nároky rostly a i tento typ školy byl kvůli své koncepci podroben kritice.

Pro výchovu nových učitelů byly založeny čtyřleté učitelské ústavy. Do té doby byla kvalifikační úroveň učitelů velmi nízká. Učitelé navíc, kromě vlastního učení, se museli starat o další záležitosti, vesměs spojené s církví.

Ve stejném roce 1869 byl zrušen konkordát s církví, a tak se mohl vytvořit nový vztah školy a církve. Vrchním garantem školství se stal stát. V korunních zemích byl stát zastoupen zemskými školskými radami, ve školských okresech okresními školními radami a v obcích místními školskými radami. Okresním školským inspektorem se stal Karl Mayer.

Nový zákon také pozvedl postavení učitelů, nikoli zásadně finančně, alespoň však již na nich neležela celá tíha organizačního zajištění školy. Později vznikají učitelské spolky, jež se stávají významným osvětovým, ale i národnostním prvkem. Pro Ústí je pochopitelně významný Deutscher Schulverein, jenž byl založen 1880.

V roce 1870 byla v Ústí předána k užívání budova dívčí školy. Již dříve však, roku 1863, se město rozhodlo provést návrh starosty Rösslera a zřídit dvoutřídní živnostenskou školu. Ředitelem se stal oblíbený učitel Veit Möldner, který se roku 1868 stal ředitelem vyšší dívčí školy a roku 1870 převzal řízení dívčí obecné a měšťanské školy.

Počet tříd i učitelů základních škol dále rostl. Pro rok 1874 je udáván počet tříd 25 a učitelů 29, počet žáků čítal zhruba 1 922. Důsledkem byla novostavba školy vedle pozdějšího divadla - v jejímž druhém patře byla vybudován pěkná zasedací místnost pro městské zastupitelstvo, později také okresní zastupitelstvo. V této budově byly třídy chlapecké obecní a měšťanské školy. Počet žáků rostl nadále, a tak byla v 80. letech otevřena nová chlapecká i dívčí obecná škola, jež sídlila v pozdější Moskevské ulici. Počet žáků dále rostl, školy přibývaly, teprve od roku 1910 lze zaznamenat určitý postupný pokles v počtu žáků. Určitý přehled uvádí následující tabulka:

	obecné školy		měšťanské školy
1873/74	1930 žáků	22 tříd	189 žáků	6 tříd
1878/79	2335 žáků	25 tříd	231 žáků	6 tříd
1883/84	2665 žáků	35 tříd	277 žáků	7 tříd
1889/90	3152 žáků	42 žáků	613 žáků	11 tříd
1896/97	3801 žáků	53 žáků	1179 žáků	19 tříd
1899/90	4981 žáků	81 žáků	1352 žáků	23 tříd

V roce 1919 mělo Ústí včetně Klíše a Krásného Března celkem 15 obecných škol s 56 třídami a 4 529 žáky, 8 měšťanských škol s 38 třídami a 1 705 žáky.

Kromě toho byla vystavěna roku 1891 v dnešní ulici Prokopa Diviše nová budova pro evangelickou školu, kde zároveň sídlil úřad církve evangelické.

Roku 1897 došlo k významnému počinu ze strany českého obyvatelstva, český školský spolek založil v Krásném Březně českou soukromou školu.

Pokračovací školy

Živnostenský spolek založil již v roce svého založení 1873 živnostenskou pokračovací školu pod vedením ředitele měšťanské školy Lorenze Robocha. Počet zájemců - 101 všech profesí - vedl k otevření dvou oddělení. V čele oddělení pro obchodní stav stál od roku 1887 do roku 1918 ing. Berthold Titlbach, první úředně ustavený ředitel pokračovací školy na plný úvazek v rámci monarchie. Ve funkci zůstal 31 let. Výuka ve škole vesměs trvala od 1. září do 15. května. Byly zakládány další podobné školy, např. od roku 1869 do 1886 existovala tkalcovská škola, roku 1890 ženský vzdělávací spolek otevřel školu šití.

Střední školy

První vyšší odbornou školou v Ústí n. L. se stala obchodní akademie, jíž roku 1886 v život uvedl obchodnický spolek.

Roku 1879 byla založena Antonem Koterou dvoutřídní soukromá obchodní škola, nicméně ten se r. 1886 rozhodl město opustit, proto bylo třeba náhrady, výsledkem bylo založení vyšší obchodní účetnické školy. Škola byla od počátku podporována subvencemi ze strany státu, zemského výboru, obchodní a živnostenské komory v Liberci, městskou spořitelnou a v ředitelské radě také najdeme jména jako Maresch, Petschek, Wolfrum ap., netrpěla tedy nedostatkem financí a mohla vychovávat žáky poměrně velkoryse s kvalitním profesorským sborem. Roku 1887 se stala zcela samostatnou školou a od roku byla trojtřídní střední obchodní školou. 15. května 1889 přešla škola pod správu města, které škole také zajistilo budovu. Na základě tohoto ministerstvo kultu a vyučování schválilo organizační řád a učební plán "městské vyšší obchodní školy v Ústí n. L" - v témže roce obdrželi absolventi právo jednoroční dobrovolné služby v armádě. Od 1900-1901 byla škola přeměněna na čtyřletou obchodní akademii, což se stalo podnětem ke změně i v ostatních podobných institucích Rakouska-Uherska. Ve školním roce 1903/4 se prvně konal jednoroční abiturientský kurs. V dalším roce se od roku 1899/1900 konající jednoroční obchodní kurs pro děvčata přeměnil v dvoutřídní obchodní školu. První ředitel, vládní rada Friedrich Skubitz odešel roku 1902 do důchodu, po něm nastoupil Max Wolfrum, dosavadní profesor německé obchodní akademie v Olomouci, jenž tuto funkci zastával plných 25 let. S jeho jménem je také spojována snaha ve dvacátých letech přeměnit obchodní akademii na vysokou ekonomickou školu.

Spolu s Děčínem se Ústí stalo posledním z velkých měst severozápadních Čech, kde neexistovalo humanitní gymnasium. První podněty k jeho založení se pojí s rokem 1883, ale zároveň docházelo ke sporům, zda založit gymnasium či reálné gymnasium. V roce 1891 se téma znovu stalo aktuálním, ministerstvo kultu a vyučování dávalo přednost reálnému gymnasiu, naopak komunální správa města se zasazovala za městské nižší gymnasium, což se nakonec podařilo prosadit a roku 1893 bylo vyučování zahájeno ve staré škole v Solní ulici. Vedení školy převzal prof. dr. Gustav Hergel z mosteckého gymnasia, který se následujícího roku také stal prvním ředitelem školy. Roku 1897 bylo reorganizováno vyšší gymnasium, škola získala budovu ve Velké hradební 9, jež byla dále stavebně rozšiřována a upravována. Ředitel gymnasia dr. Hergel dal také podnět k založení paralelních tříd reálného gymnasia, zde však neuspěl. Školu řídil do roku 1926. Gymnasium získalo v roce 1900 označení "Komunální gymnasium císaře Františka Josefa" a od 1. září 1902 se přeměnilo na státní gymnasium. Státem byl rovněž převzat učitelský sbor.

Dr. Hergel se rovněž zasazoval za založení dívčího reformního reálného gymnasia. Roku 1895 byla založena nejprve dvojtřídní městská vyšší dívčí škola při gymnasiu - 1904/5 byl přiřazen třetí ročník, r. 1917 byl ústav přeměněn v šestitřídní lyceum, jež se roku 1920 nakonec přeměnilo v dívčí reformní reálné gymnasium. Tuto školu Hergel rovněž řídil do roku 1926.

Učitelský ústav byl v Ústí založen roku 1903 z podnětu ženského vzdělávacího spolku. V čele stál ředitel měšťanské školy Karl Eichler. Jednalo se o soukromý ústav s veřejným přístupem a nejprve se třídy střídaly s podobným ústavem v Litoměřicích. Ředitel Eichler dal ústavu k dispozici místnosti ve své škole v pozdější Moskevské ulici. Podobně tak učinil jeho nástupce, císařský rada Konrad Moißl ve své škole vedle pozdějšího divadla.

Roku 1909 byla ve městě také založena státní reálná škola. Potřeba této školy byla veliká, v začátcích sídlila v prostorách staré obchodní školy, posléze získala roku 1912 moderní budovu v dnešní ulici České mládeže, jež byla slavnostně otevřena v den císařových jmenin, 4. října 1913. Budovu včetně pozemku s hřištěm a botanickou zahradou na základě smlouvy se státem garantovalo město. Vedením školy byl pověřen dr. Johann Weyde - dříve působil v Rejštejně. V roce 1913 škola získala statut vyšší reálky. Zájem o studium na této škole byl od počátku veliký, již první ročník se 93 žáky musel být dělen. Školním rokem 1915/16 otevřením sedmého ročníku byla koncepce školy dokončena.

Poslední z ústeckých středních škol se stala státní živnostenská škola - město a zdejší průmyslníci se zasadili, že roku 1910 byl založen ústav za účelem vzdělávání techniků pro strojírenské obory, dvouletá mistrovská škola. Za ředitele školy byl určen ing. Franz Reimoser, předtím profesor na státní živnostenské škole ve Štýrském Hradci. V roce 1908 byla v důsledku velkorysé podpory města a spořitelny zřízena třípatrová budova včetně dobře vybavených dílen. Za první světové války škola fungovala jako rezervní lazaret. Výuka znovu započala roku 1918.

Také střední školy získaly nový, kvalitativně vyšší impuls svého rozvoje zákonem z roku 1869. Časem se i střední školy staly předmětem národnostních sporů, platí tedy i pro ně, zejména na přelomu století, že v důsledku této priority stále více ustupovala do pozadí faktická potřeba doby - výuku obsahově sladit s poznatky moderní průmyslové společnosti.

---