Sociální skladba
Neméně výrazně ovlivnila industrializace města i sociální skladbu jeho obyvatelstva. I když starší statistické přehledy této záležitosti věnovaly poměrně malou pozornost, přesto lze na základě sčítání obyvatelstva a dalších podkladů vytvořit alespoň rámcový přehled jejího vývoje. Opětovně lze vycházet z rozborů podkladů pro stabilní katastr a na něj navazující konskripční revizi z roku 1850. I když tyto prameny neznají pozdější členění obyvatel do základních tříd podle skupin povolání (třídy A - D), ani pevné dělení podle postavení v povolání - samostatní, úředníci a zaměstnanci, dělníci a nádeníci, popř. služebnictvo, přesto se již v nich objevuje základní dělení na v povolání činných a k povolání příslušných. Navíc tyto nejstarší soupisy vycházejí při výčtu povolání z tehdejšího již dožívajícího dělení společnosti, které mělo základ ještě ve feudalismu.Příkladem toho může být právě soupis z roku 1850, který detailně vyjmenovává zástupce tzv. městské honorace - duchovní, úředníky a honoraci (celkem 37 osob), dále v souhrnu majitele řemeslných a živnostenských provozů současně s umělci - 148 osob a pak již jen kategorii zcela neupotřebitelných (ganz Unanwendbare), za nimiž lze s velkou pravděpodobností spatřovat dělníky, nádeníky a služebnictvo - celkem 453 osob. Dále zde najdeme ještě údaj o počtu ženského pohlaví - 1 498 osob a cizinců - 464 osob. Celkově je vykazován počet obyvatelstva Ústí n. L. ve výši 3 349 osob. Tyto údaje jsou sice značně kusé, ale přesto lze z nich vyvodit alespoň obecný závěr o tehdejší skladbě ústecké společnosti. Je z nich patrné, že počet osob bezprostředně spjatých s hospodářskou činností bylo ještě poměrně málo, i když je patrný přesun oproti předcházejícím obdobím. Patrné je to u tzv. neupotřebitelných, tj. dělníků, kteří tvořili sice jen 13,52 % veškerého obyvatelstva, ale 69,58 % z vykazovaných činných osob (651 osob). Pozoruhodná je při tom i ta skutečnost, že se přihlíželo pouze k domácímu obyvatelstvu, kdežto cizinci byly chápáni jako samostatná skupina bez rozlišení jejich činnosti. Přitom právě oni dávali základ novým výrobním vztahům ve městě (Wolfrum, Eckelmann, Maresch ap., kteří v Ústí n. L. zakládali první průmyslové podniky). Bez povšimnutí by neměl zůstat ani údaj, který nám sděluje, že v povolání činná nebyla ani jedna žena.
O postupu změny sociální skladby ústeckého obyvatelstva nás podstatně lépe informují již následující sčítání z let 1869 a 1880. I když i v nich ještě částečně přežívá starší dělení společnosti na tzv. elitu či honoraci a ostatní, přesto v nich už nacházíme řadu údajů o členění společnosti podle nových, modernějších kriterií. Svůj význam zcela ztratilo zemědělství, které ještě před rokem 1850 hrálo dosti důležitou roli v hospodářském životě města. Naproti tomu dominatní postavení zaujala průmyslová a řemeslná výroba, v níž bylo zaměstnáno - 21,71 % (1869), resp. 20,68 % (1880) všeho obyvatelstva. Podobně zaznamenaly rychlý rozvoj činnosti zahrnující skupinu obchodu a dopravy - 8,79 % : 9,27 %. Podíl dosti nevýrazné poslední skupiny, která zahrnovala širokou škálu povolání od státní služby, přes svobodná povolání, učitele ap., ale též lidi žíjící z rent (majitelé domů, penzisti) a nezaměstnané, zůstal v podstatě nezměněn a nehrál větší roli (kolem 3,5 %). Naopak dosti výraznou skupinu tvořilo služebnictvo, jehož podíl činil 5,26 %, resp. 4,98 %. Tyto hodnoty však zahrnují podíly jednotlivých tříd z celkového počtu obyvatel, nikoliv pouze k povolání příslušných, tj. pracujících. Toto je nutné mít na paměti, protože počet tzv. k povolání příslušných, tj. především členů rodin pracovníků, představoval v roce 1869 celkem 52,14 % všeho obyvatelstva a tento podíl se v roce 1880 zvýšil až na 56,56 %. V praxi to značí, že vzrostl počet členů rodin, resp. klesl podíl svobodných mužů na počtu zaměstnanců, a že ani podíl žen zapojených do pracovní činnosti nebyl vysoký (v roce 1880 celkem pracovalo v Ústí n. L. 1 034 žen - 357 jako samostatné podnikatelky, resp. jako učitelky, penzistky či majitelky domů, 674 dělnic, 3 úřednice). Údaje ze sčítání nám však umožňují poznat složení obyvatelstva podle jejich postavení v povolání. Základními kriterii jsou následující položky: samostatní - tj. vlastníci jednotlivých provozoven, řemeslných dílen, obchodů či továren. Vedle nich však jsou mezi samostatné zahrnování i jednotliví rentiéři či penzisté, příslušníci svobodných povolání ap. Z uvedeného je zřejmé, že tato skupina obyvatelstva byla velice různorodá, a že pouhý údaj o počtu samostatných příliš o jejich sociálním postavení neříká. Dobrým doplňkem proto je až do konce 19. století údaj o počtu voličů v jednotlivých kuriích při obecních volbách, neboť jich se mohly účastnit pouze osoby platící přímé daně, což byli vesměs majitelé továren, živností, obchodů, domů či pozemků, příslušníci inteligence a vyšší úředníci, čili jakási elita společnosti. Voliči pak byli rozděleni do 3 kurií podle výše daní, což dává již daleko lepší obraz o sociální skladbě této početné skupiny obyvatelstva. Další skupinu tvořili úředníci a zaměstnanci, což byla skupina daleko jednolitější než předchozí. V průběhu doby se počet příslušníků této skupiny poměrně výrazně zvýšil. Byl to jednak důsledek technického rozvoje některých výrobních odvětví (chemie, dopravy ap.), kdy se výrazně zvýšil počet techniků a výzkumných pracovníků, jednak zvýšením počtu a rozsahu státních úřadů, bank, různých agentur ap., jejichž zaměstnanci náleželi rovněž do této skupiny. Prakticky nejjednotnější byla nejpočetnější skupina - dělníci. I když ve statistikách je tato skupina oproti předchozím členěna až nebývale podrobně - dělníci, nádeníci, učni, pomáhající členové rodin, u sčítání 1890 a 1900 dokonce i domáčtí dělníci, nic to nemění na charakteru jejich sociálního zařazení. Ale i v této skupině dochází k určitým časovým posunům. S rozvojem technického vybavení průmyslových podniků jejich podíl postupně klesá, přičemž právě ve skupině průmysl a řemeslo jsou dělníci daleko nejpočetnější sociální skupinou. V ostatních třídách je počet dělníků k celkovému počtu činných nepoměrně nižší a tvoří v nich menšinu. Pouze doprava zaměstnávala větší počet dělníků, naopak ve třídě ostatní je jejich zastoupení téměř mizivé. Všechny zde uvedené sociální skupiny obyvatel vytvářely velkou skupinu v povolání činných, tj. osob, které se přímo na hospodářském životě podílely. Druhou obdobnou skupinu tvořily osoby k povolání příslušní, tj. osoby, které nebyly přímo zapojené do výrobního procesu a žily ve společných domácnostech s činnými osobami - rodinní příslušníci (manželky, děti, nemocní ap.). K povolání příslušní po celé zkoumané období tvořili více než polovinu z celkového počtu obyvatel, i když vzájemný poměr obou skupin kolísal, neboť byl odvislý od věkového složení, hospodářské struktury, zapojování žen a mládeže do výroby ap. Nejnižší vzájemný poměr u jednotlivých skupin zaměstnání nacházíme u těch, kde pracoval větší počet žen - textilní výroba, obchod, hostinské živnosti, nejvyšší naopak pak u odvětví, kde ženy byly zaměstnány jen výjimečně - doprava, strojírenství, stavebnictví, ale i u státní služby a svobodných povoláních.
Z těchto pohledů se pak sociální skladba ústeckého obyvatelstva podle jednotlivých skupin jeví v letech 1869 a 1880 následovně:
Chybí tabulka
* Tato sčítání ještě nepoužívala přesného dělení do tříd, takže uvedená tabulka je pokusem o rekonstrukci potřebnou pro srovnávání s výsledky pozdějších sčítání. Nejsou do ní zahrnuty údaje, které nebylo možné jednoznačně zařadit k některé třídě a údaje o počtu služebnictva. To vysvětluje proč součty činných a příslušných se nekryjí s celkovým počtem obyvatelstva. Navíc byly zpracovány na základě publikace Statistisches Handbuch der königl. Freistadt Aussig, 1888, v níž uvedené údaje se s celkovým počtem obyvatel též nekryjí.
Chybí tabulka
Do tohoto přehledu není zahrnuta skupina osobního služebnictva, která ve všech rakouských statistikách zaujímá specifické postavení. Jako služebnictvo jsou chápány pouze osoby, které žijí ve společné domácnosti se svými zaměstnavateli, a proto jsou vykazovány ve skupině příslušných. Ostatní osoby zaměstnané v osobních službách - vrátní, šoféři, zahradníci, uklízečky ap. - byly počítány mezi činné. Přitom se nejednalo o nezadbatelnou sociální skupinu, protože v roce 1869 v ní bylo vykazováno 576 osob, tj. 5,26 % všeho obyvatelstva, v roce 1880 pak 824, tj. 4,98 %.
Již v úvodu této kapitolky byla zmínka o tom, jak rozmanité bylo složení skupiny samostatně činných, pro níž by bylo možno přijmout i označení místní buržoazie. Je to označení ovšem dosti zavádějící, neboť v této skupině jsou zahrnutí jak velcí kapitalisté, kteří platili ročně i několik tisíc zlatých přímých daní, tak i drobní živnostníci platící několik zlatek. Vezmeme-li si k dispozici zmíněné soupisy voličů v obecních volbách, kterých se mohli zúčastnit pouze plátci přímých daní, pak se nám tato skupina přece jen více diferencuje. Pomineme-li 1. volební kurii, která v Ústí n. L. zahrnovala neměnně pouze 36 osob, přičemž jejich zařazení nevyplývalo ani tak z jejich majetku, jako spíše z jejich společenského postavení - okresní hejtman, soudci, děkan ap., byli prakticky všichni samostatní zahrnuti do zbývajících dvou kurií. Přitom zařazení bylo velmi prosté: podle výše daní. Srovnáme- li pak počet osob v kuriích za delší časové období vidíme, že zatímco počet voličů 2. kurie zůstával téměř neměnný, pak počet voličů 3. kurie výrazně vzrůstal:
Chybí tabulka
Z tabulky vyplývá jeden základní poznatek: zatímco počet nejbohatších osob ve městě se ustálil na počtu asi 300 osob, přičemž vzhledem k tomu, že s rostoucím počtem plátců přímých daní se zvyšovala i výše daní této skupiny, lze konstatovat, že v průběhu sledovaného období se majetek této více méně ustálené skupiny výrazně zvýšil. Poměrně značný nárůst příslušníků 3. kurie pak ukazuje na rychlý rozvoj zejména drobných provozoven a živností, z jejichž provozování neplynuly mimořádné zisky. Je samozřejmé, že ani jedna z těchto skupina nebyla uzavřenou neměnnou sektou, ale že přechody mezi nimi byly dosti časté, což při vlastně mechanickém dělení voličů bylo přirozené. Vždyt" mezi posledními voliči 2. kurie a prvními ve 3. kurii byl často rozdíl pouze několika zlatých daní. A právě soupisy voličů nám tyto přesuny dokládají a jsou proto důležitým zdrojem poznatků o podnikatelské vrstvě města.
Hospodářský a s ním spjatý i demografický vývoj Ústí n. L. vyvrcholil v posledních třech desetiletích před 1. světovou válkou. Během této doby se vykrystalizovala nejen struktura jeho průmyslu, obchodní sítě, dopravy, správy ap., ale i společnosti. Vezmeme si opět na pomoc výsledky sčítání obyvatelstva z roku 1910, tentokráte již značně podrobné a zpracované na základě moderních statistických metod, které umožňují detailní rozbor struktury obyvatelstva, a to jak podle povolání, tak i sociální. Máme tak možnost alespoň částečně poznat složení ústecké společnosti po dovršení průmyslové revoluce a dokončení přeměny Ústí n. L. ve významné průmyslové, dopravní, obchodní i správní centrum dolního Polabí, v němž žilo téměř 40 000 obyvatel.
Následující tabulka nám pak podává obraz o základní sociální skladbě a podílu jednotlivých skupin z celkového počtu obyvatelstva (příslušných) a jejích podílu v povolání činných:
Chybí tabulka
Porovnáme-li tyto údaje s byť neúplnými údaji k roku 1880, pak se jeví jednoznačný nárůst skupiny samostatných a úředníků, kdežto podíl dělnictva se snížil. Tyto údaje jsou však trochu zkreslující, protože v tomto souhrnu právě údaj o počtu samostatných je zkreslen skupinou D, v níž jsou zahrnuti mezi samostatné i penzisté, rentiéři, osoby bez konkrétního zaměstnání. Zvýšení podílu skupiny zaměstnanci je celkem pochopitelný, protože mezi ně jsou zahrnováni jak úředníci, tak i technici, učitelé ap. S rozvojem technické vybavenosti průmyslových provozů (chemie, strojírenství), počtu obchodních a správních institucí, školství i dopravy je logické, že vzrůstá i počet úředníků a techniků. Zejména růst počtu příslušníků této skupiny ve třídě B je znakem přechodu průmyslových podniků na vyšší technickou úroveň, kdy již nestačí pouze fyzická síla.
Stejně jako v celkovém přehledu došlo i k výrazným přesunům v zastoupení jednotlivých tříd povolání obyvatelstva. Prakticky zcela pozbylo význam zemědělství, z jehož provozování žila jen nepatrná hrstka ústeckých obyvatel (1,18 % příslušných). Naproti tomu ostatní tři třídy své zastoupení posílily. Nejvíce obyvatelstva náleželo ke třídě B - průmysl a řemeslo, k níž náleželo 51,72 % příslušných, následovala velice silně zastoupena třída C - obchod, služby, doprava - 32,67 %, kdežto ke třídě D - veřejná a vojenská služba, svobodná povolání, bez povolání náleželo 14,67 %. Tyto přesuny jednoznačně prokazují charakter města - průmyslové a dopravní centrum se značně rozvinutou obchodní sítí.
Následující tabulka pak ukazuje tyto závěry podrobněji i se sociálním rozvrstvením uvnitř jednotlivý tříd.
Chybí tabulka
Nejpočetnější společenskou skupinou zůstávalo i nadále dělnictvo, které bylo logicky nejpočetněji zastoupeno v průmyslové a řemeslné sféře, t.j. při přímé výrobě, kde jeho podíl na ekonomicky činných byl 79,59 % (dělníci, učni, nádeníci, pomáhající členové rodin). Jejich podíl však radikálně klesal u nevýrobních oborů (obchod) a dopravy (59,12 %), aby ve skupině D tvořili pouhou desetinu z ekonomicky činných. Výrazně se zvýšilo i zastoupení zaměstnanců a úředníků, což úzce souviselo se strukturou průmyslu (chemie), ale i z toho, že Ústí n. L. bylo i významným správním, obchodním, bankovním a dopravním centrem, jehož fungování bylo odvislé od dostatku odborníků z řad inteligence. Ve srovnání s rokem 1880 se snížil podíl domácího služebnictva, což spíše vyplývalo z posuzování této činnosti ze strany sčítacích orgánů (striktní dodržování zásady, že za služebníka může být považován pouze ten, kdo bydlí v domácnosti svého zaměstnavatele), než ze skutečnosti, což např. dokumentuje nízký počet služebnictva v obchodech a pohostinstvích. Bez zajímavosti není ani značně rozdílný vztah mezi činnými a příslušníky jejich rodin u jednotlivých tříd. Zarážející by se mohl jevit u skupiny D - 38, 83 %, ale vzhledem k tomu, že zahrnovala i osoby bez zaměstnání, umělce, učitele ap. mezi nimiž bylo mnoho svobodných, pak je zdánlivý rozpor vysvětlen. Nejvyšší podíl rodinných příslušníků - 53,79 % naopak nacházíme u třídy C, což v případě Ústí n. L. bylo způsobeno vysokým počtem osob zaměstnaných v dopravě, kde ženy byly zaměstnávány velice málo. Ve srovnání s rokem 1880 však u všech tříd došlo k dosti výraznému snížení podílu rodinných příslušníků, což by se dalo vysvětlit pouze dvěma důvody: značným počtem svobodných pracovníků, což by spíše připadalo v úvahu v počátcích industrializace, kdy do města přicházelo mnoho svobodných pracovníků než pro počátek 20. stol., kdy již většina ústeckého obyvatelstva zde sídlila i v druhé či třetí generaci. Dalším, a pravděpodobnějším důvodem, bylo zvýšení podílu žen v celkovém počtu pracujících. To ostatně potvrzují i výsledky sčítání 1910, které dokládají, že z celkového počtu činných - 18 366 osob bylo 5 034 žen, tj. téměř 22 %.
Během 2. pol. 19. stol. se vykrystalizovaly i hlavní a nosné obory, které poskytovaly obživu většímu počtu obyvatel Ústí n. L. Jejich škála byla značně široká, přičemž vlastně neexistoval žádný obor, který by výrazně převažoval. A tak nosnými obory, k nimž příslušelo kolem 10 % obyvatelstva, byly železniční doprava, chemický průmysl a potravinářství:
Chybí tabulka
Výsledky sčítání obyvatelstva z roku 1910 nám tak zcela jednoznačně dokládají všechny základní změny, jimiž Ústí n. L. od roku 1850 prošlo. Potvrzují celkovou přeměnu sociální i profesní skladby jeho obyvatelstva a dotvrzují tak údaje pocházející z jiných pramenů: proměnu Ústí n. L. v důležité průmyslové, obchodní, dopravní a správní centrum, kolem něhož se vytvořilo zázemí obcí, které s ním vytvořily jednotný hospodářský celek.
