Obyvatelstvo Ústí n.L. do 1. světové války
Populační vývoj Ústí n. L. je bezprostředně spojen s jeho vývojem hospodářským. V předchozí kapitole je proveden rozbor stavu města z počátku 40. let 19. stol., tedy z období znamenající zlom v jeho dosavadním vývoji. Z rozboru jednoznačně vyplývá, že Ústí n. L. se ještě nevymanilo ze své středověké uzavřenosti, a že se v podstatě jednalo o maloměsto, byť s přídomkem královského města. Tomu odpovídal nejen počet jeho obyvatel, ale i jeho sociální skladba. Přesto výsledky šetření stabilního katastru již alespoň částečně odrážejí určitý vývoj oproti předcházejícímu desetiletí. Názorně to ukazuje právě údaj o počtu obyvatel. Jestliže v roce 1830 žilo v Ústí n. L. pouhých 1 739 lidí, pak zhruba za 15 let se jejich počet zvýšil na 2 663, tedy téměř o tisíc (53 %), což po dlouhodobé stagnaci byl přírůstek zcela mimořádný. V podstatě se v něm již odrazily počátky změn, které měly Ústí n. L. provázet v jeho dalším vývoji. V prvé řadě k nim náležel počínající rozmach těžby hnědého uhlí v bezprostředním okolí města a s ní počínající rozvoj labské plavby, která umožňovala levnou přepravu uhlí do sousedního Saska. K těmto devizám nutno přičíst i vlastní polohu města, která se mění z nevýhody ve výhodu, a to zejména z hlediska rozvoje dopravy. Tyto prvky se však markantně projevily až v 50. letech poté, co město získalo včasné napojení na železniční přepravu, navíc na hlavní trasu monarchie. Vybudování další železnice pak vytvořilo z Ústí n. L. důležitý dopravní uzel, jehož důležitost navíc zvýrazňovala rychle se rozvíjející říční přeprava. Výhodné dopravní spojení překonalo dřívější provinciálnost a město se stalo přitažlivým i pro podnikatele, obchodníky a řemeslníky. V průběhu 50. let nastává rozhodující zlom v jeho hospodářském vývoji, který je doprovázen i zlomem v populačním vývoji. Ústí n. L. se tak v průběhu poměrně krátké doby přeměnilo z maloměsta, které jen z povzdálí mohlo pozorovat rozvoj svých sousedů - Litoměřic a Teplic, v rychle se rozvíjející dopravní, průmyslové i obchodní centrum severozápadních Čech.Jednoznačně to dokládá i rychlý růst počtu jeho obyvatel. Již při sčítání obyvatelstva v roce 1857 vykazovalo Ústí n. L. téměř 7 000 osob, přesně 6 958, což ve srovnání s rokem 1846 znamenalo nárůst o 261 %. I když počet obyvatel rostl i v dalších desetiletích, nikdy již nedosáhl takové intenzity. Je logické, že tento obrovský přírůstek obyvatel nebyl možný přirozeným přírůstkem obyvatelstva (tj. rozdílem mezi počtem narozených a zemřelých), ale že byl jednoznačně výsledkem velké imigrační vlny, která začala koncem 40. let. Noví obyvatelé města přicházeli zejména z okolních ještě zemědělských okresů, aby v rozvíjejícím se průmyslovém centru nalezli lepší životní podmínky. Tento trend pokračoval i v dalších letech a v roce 1869 přesáhl počet obyvatel Ústí n. L. 10 000 (přesně 10 933) a v průběhu 12 let se tak zvýšil počet jeho obyvatel o 4 000 lidí, z čehož na nově přistěhovalé připadalo 3 136 osob.
Domovská příslušnost obyvatel Ústí nad Labem dle sčítání 1869-1890
domovská příslušnost 1869 1880 1890 Ústí n. L. 2905 2982 3233 jiná obec okresu 1770 2109 jiný okres v Čechách 7557 10515 16580 jiná korunní země 154 294 466 Uhry 68 74 cizina 317 895 1184 obyvatel celkem 10933 16524 23646 S příchodem nových obyvatel se zcela změnila i dosavadní dosti strnulá skladba obyvatel města, neboť počet novousedlíků v krátké době převýšil počet původních obyvatel Ústí n. L. Nejlépe to dokládá dělení obyvatel podle domovské příslušnosti na domácí a cizí. Toto dělení se objevuje až do roku 1890 i při sčítání obyvatel. Jelikož domovskou příslušnost v místě pobytu bylo možné získat nejdříve po deseti letech pobytu v místě, navíc udělení domovského práva bylo vázáno schválením městské rady, pak nejméně pro sčítání lidu z roku 1869 platí, že prakticky všichni obyvatelé města vykazovaní jako cizinci se do města přistěhovali.
V pozdějších letech je tento údaj zkreslující, protože domovskou příslušnost získávaly automaticky manželky po manželech, stejně tak jako jejich děti. Vezmeme-li za základ známé údaje z let 1846 -1869, které původ obyvatel podchycují, pak prudký nárůst počtu "cizích" je zcela zřetelný. V roce 1846 připadalo na domácí z celkového počtu obyvatel plných 94,7 % (2 524 osob z 2 663), na všechny cizince, a to jak ze zemí rakouské monarchie, tak i z ciziny pouhých 5,3 % (139 osob), přičemž je zajímavé, že není uvedena jediná osoba, která by měla svou domovskou příslušnost v některé z obcí v Čechách. Obdobný obraz poskytují ještě údaje z roku 1850, i když poměr cizích se o něco zvýšil - 86,1 : 13,9 % (2 885 : 464). Zcela jiný obraz však poskytují výsledky sčítání obyvatelstva v roce 1869, kdy z celkového počtu obyvatel - 10 933 osob - tvořili domácí obyvatelé již výraznou menšinu - 2 905 : 8 023, tj. 28,4 : 71,6 %. Zcela se změnilo i složení přistěhovalých podle místa původu. Z území Čech pocházelo celkem 7 557 osob, tj. 94 %. Zvýšil se i počet cizinců na 317, z nichž rozhodující podíl měli příslušníci sousedních německých států, zejména pak Sasové. Přes obrovský příliv obyvatel z Čech si Ústí n. L. udrželo téměř jednolitou národnostní skladbu, kterou vytvářelo německy mluvící obyvatelstvo. Víceméně se tak udržel již předchozí trend, že nově přistěhovalí pocházeli převážně z okolních německých okresů.
Do konce 19. století počet obyvatel Ústí n. L. nadále stoupal, ale tempo přírůstků v jednotlivých desetiletích se snižovalo: 1869-1880 činil přírůstek obyvatel 5 597 osob, tj. 51,1 %, 1880-1890 o 7 122, tj. o 43 %. Údaje pro následující desetiletí jsou již nesrovnatelné, neboť připojením Krásného Března a Klíše se nejen zcela změnil dosavadní katastr města, ale i počet jeho obyvatel, neboť tímto aktem přibylo v roce 1899 jednorázově k dosavadním obyvatelům Ústí n. L. dalších 7 823 osob z těchto nových městských částí, takže celkový počet obyvatel k roku 1900 rázem vzrostl na 37 265 oproti 23 646 v roce 1890. Tímto počtem obyvatel se Ústí n. L. zařadilo mezi největší města v Čechách.
Až do roku 1890 byl i nadále přírůstek obyvatel převážně kryt přistěhovatelstvím, neboť v letech 1869-1880 se jednalo o 4 338 osob, v letech 1881-1890 pak o 4 883 osob. Zlom nastává po roce 1890, neboť v desetiletí do roku 1900 imigrace do města téměř ustala (přistěhováním přibylo pouhých 773 osob). Vzhledem k vysokým cenám pozemků zde totiž téměř ustala nová výstavba a ceny nájemného dosáhly nebývalé výše, takže nově příchozí, ale i řada již v Ústí n. L. bydlících, vyhledávali bydlení v obcích obklopujících město, kde nejen nájemné, ale i ceny potravin byly často výrazně nižší než v centru. Tento trend se ještě výrazněji projevil v následujícím desetiletí, kdy v rozmezí let 1901-1910 Ústí n. L. poprvé od 40. let 19. stol. zaznamenává migrační saldo, a to hned velice výrazné, protože značilo úbytek obyvatel města o 2 563 osob, tj. o 6,63 %. Naproti tomu obce v okolí města, pozdější jeho předměstí, zaznamenávají ve stejném období výrazný vzestup.
Stávají se jakýmisi noclehárnami města, neboť v nich nacházejí nový domov především dělníci z ústeckých továren. To platí zejména o Předlicích a Trmicích, které bezprostředně navazovaly na ústecký průmyslový okrsek, přičemž jejich vlastní výrobní potenciál byl poměrně malý. Kolem historického jádra města se tak vytváří okruh satelitních obcí, které s ním vytvářejí uzavřené ekonomické území. Sledujeme-li vývoj počtu obyvatel Ústí n. L. i v následujících desetiletích, pak zjišťujeme, že počet obyvatel na historickém území města se již výrazněji nezměnil a v podstatě stagnoval. Rok 1910 se tak stává výrazným mezníkem, který v podstatě znamená, že k tomuto datu byly sídelní možnosti města vyčerpány a demografický rozvoj zaznamenávají pouze jeho pozdější předměstí.
Mezi ně náležely Krásné Březno a Klíše, připojené k Ústí n. L. v roce 1899, Bukov, Předlice, Střekov, Trmice a Všebořice připojené v roce 1939. Celková plocha tohoto území byla 3 337 ha, z čehož na vlastní město připadalo 1 030 ha (30,86 %).Vývoj těchto části byl nerovnoměrný a vyjma Trmic v období 1869-1880 až do 80. let 19. století oproti Ústí n. L. i značně pozvolnější. Výrazný zlom nastal v průběhu let 1880 - 1890 u Krásného Března, kde v průběhu 10 let se počet obyvatel ztrojnásobil (310 %) a Klíše - 251 %. V průběhu let 1890-1900 obdobný nárůst zaznamenaly Předlice (351 %), Střekov a Trmice (po 225 %). Ale pouze u Krásného Března (58 %) a Střekova (77 %) tento vzestup trval i v následujícím desetiletí. U ostatních jmenovaných obcí se tempo růstu výrazně zpomalilo. Z geografického hlediska obce s největším nárůstem obyvatel buď bezprostředně navazovaly na rozvíjející se průmyslovou zónu Ústí n. L. - Předlice, Trmice, částečně i Klíše nebo byly sami průmyslovými středisky - Krásné Březno. Prakticky mimo tento růstový trend zůstaly obce na severním okraji města - Bukov, Všebořice, které od roku 1850 sice zaznamenaly nárůst počtu obyvatel, ale výrazně nižší, než výše jmenovaná předměstí. Ostatně to vyplývá i z porovnání nárůstu obyvatelstva v období 1850-1910 v jednotlivých místech. Za toto období vzrostl počet obyvatel Ústí n. L. 8,8 x, Klíše - 17 x, Krásného Března - 13,7 x, Předlic - 14 x, Trmic - 12,7 x. U Všebořic a Bukova je výchozím bodem rok 1869, protože k roku 1850 byly obě obce sloučené. Do roku 1910 zaznamenal Bukov nárůst obyvatel o 772 % a Všebořice 384 %. Růst počtu obyvatel v obcích kolem historického města se projevil i v celkovém poklesu podílu jeho obyvatel na celkovém počtu osob sídlících na území této aglomerace: v roce 1869 bydlelo v samotném Ústí n. L. 64,78 % lidí, kterýžto podíl do roku 1910 poklesl na 49,05 %.
Z této charakteristiky se jaksi vymyká území Střekova, které v tomto období tvořily tři formálně samostatné obce (Střekov, Novosedlice, Kramoly), ale s jednotným ekonomickým a správním vývojem. Jádrem celého území se staly rychle se rozvíjející Schichtovy závody, které již v období před 1. světovou válkou zaměstnávaly více než 2 000 osob. Na ně pak navazovala řada menších podniků různých výrobních odvětví, které tak spolu vytvářely uzavřený mikroregion s vlastním populačním vývojem. Byl charakterisován postupným, ale trvalým nárůstem obyvatel, který započal v 80. letech 19. stol. a trval až do vypuknutí 1. světové války. Desetileté přírůstky se pohybovaly kolem 70 %, přičemž k nejvýraznějšímu vzestupu došlo v průběhu 90. let, kdy nárůst činil 225 %, což úzce souviselo s rozvojem Schichtových závodů a na něj navazujícím rozvojem železniční dopravy.
