První ústecké biografy
Obyvatelé města Ústí nad Labem jako jedni z prvních v Čechách měli možnost zhlédnout pohyblivé kinematografické obrazy již ve dnech 24. - 30. března roku 1897. Další kinematografické představení se uskutečnilo 3. října téhož roku. Pro zajímavost, bratři Lumiérové předvedli první svůj film 22. března 1895 v Paříži a první biograf otevřeli 28. prosince téhož roku v kavárně Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů. Praha zhlédla první Lumiérovy filmy 22. října 1896. První film na našem území natočil francouzský kameraman společnosti bratři Lumiérů v Hořicích na Šumavě v záři 1897. Jednalo se o snímek šumavských pašijových slavností.O prvním ústeckém kinematografickém představení se kromě několika krátkých oznámení v denním tisku nedochovaly žádné prameny. Z novinových noticek vyplývá, že představení se uskutečnilo v Kneipově sále ústecké Turnhale, dnes zadní sál restaurace Budvarka, ve Vaníčkově ulici. Kdo tato představení provozoval a jaké filmy se zde hrály, není známo. O přestávkách mezi filmy byl předváděn gramofon s na místě pořízenými nahrávkami ústecké městské hudby a místních umělců. Při promítání se užívalo plynového světla. Obecenstvo bylo proto vybízeno, aby navštěvovalo zejména večerní představení, kdy tlak plynu v městské síti je vyšší a "světelné obrazy" jasnější a zřetelnější.
Další představení se uskutečnilo zřejmě až v roce 1903, kdy součástí velké průmyslové výstavy v Ústí nad Labem byl i výstavní kinematograf. Tehdejší projekce byla značně nedokonalá a od mihotavých obrázků bolely oči.
O rok později hostoval v Ústí známý kočovný kinematograf bratří Oeserů. Promítalo se ve zvláštním stanu postaveném na louce nad budovou gymnasia (Zelená škola) ve Velké hradební. Oeserové rovněž v této době natočili první film v dějinách Ústí nad Labem. Jednalo se o záběry církevního procesí ve městě, které se však s největší pravděpodobností nedochovaly. Kinematograf bratři Oeserů zavítal do našeho města ještě jednou v sezóně 1908-1909, tehdy však již promítal v sále "Hotelu 1900" na rohu Pivovarské a Velké hradební. Od roku 1905 působily na Ústecku kočovné kinematografy Františka Eisenhammera a Josefa Kramuela. Bližší zprávy se o nich nedochovaly. V červenci 1909 se v Ústí uskutečnilo první představení kočovného kinematografu Josefa Hasenkopfa.
Grand Biograph Edison - Kočovný kinematograf Josefa Hasenkopfa Osudy prvních nadšenců, kteří se jezdili s kočovnými kinematografy po vlastech českých, jsou dnes již naprosto neznámé. Z unikátně dochovaných spisů, uložených v městském archivu, se podařilo rekonstruovat životní osudy majitele kočovného kinematografu Josefa Hasenkopfa, který většinu života strávil v Ústí nad Labem.
Josef Hasenkopf se narodil 23. září 1874 v obci Stachy poblíž Sušice v rodině truhláře Ignáce Hasenkopfa. Materiální poměry rodičů byly dosti špatné. Otec, jako mnoho tehdejších šumavských řemeslníků, neměl dostatek pracovních příležitostí, pracoval pouze o letních sezónách. V rodině bylo celkem 8 dětí. Josef Hasenkopf se vyučil elektromontérem. V 90. letech minulého století se odstěhoval do severních Čech, kde byla proti Šumavě možnost uplatnění přece jen větší. Od roku 1899 pracoval jako pomocný elektromontér v Teplicích, o rok později se osamostatnil, živil se instalacemi elektrického osvětlení.
V roce 1907 se přestěhoval do Ústí, kde se podílel také na elektroinstalaci tramvajových linek městské dopravy. Josefu Hasenkopfovi učarovaly tehdejší technické vynálezy, zejména kinematograf. V roce 1907 se napevno rozhodl, že právě kinematograf se stane zdrojem jeho obživy. Možnost vlastnit projekční přístroj a pořádat kinematografická představení byla vázána licencí, kterou udělovalo pražské místodržitelství. Dostat tuto licenci bylo velmi složité. Řádně okolkovaná žádost Josefa Hasenkopfa doložená nejrůznějšími přílohami, mezi nimiž nesmělo chybět ani vysvědčení o mravní zachovalosti, začala své putování v soukolí rakouského byrokratického aparátu 7. září 1907. Několikrát byla bezdůvodně zamítnuta. Jindy úřadům vadilo v Hasenkopfově žádosti používání karbidového světla v místech, kde ještě nebyl zaveden elektrický proud. Josef Hasenkopf však šel neúnavně za vyřízením své žádosti, dvakrát se odvolával až k ministerstvu vnitra do Vídně. Po dlouhém očekávání mu byla 13. března 1909, tedy prakticky po jeden a půl roce kinematografická licence vystavena. Platila s výjimkou Prahy a pražského policejního rajónu, lázeňských měst a Českosaského Švýcarska pro celé území Čech. Platnost licence byla vázána na dodržování přesných instrukcí, z nichž některé nám dnes připadají značně neobvyklé. Například při promítání musel být projekční přístroj oddělen od obecenstva zvláštní plechovou kabinou, v níž byly dva kbelíky s vodou a mokrá houně. Mezi projekční lampou přístroje a optikou musela být z důvodu protipožární izolace skleněná kyveta naplněná vodou. Předváděné filmy se předkládaly okresním úřadům ke schválení. Pod trestem ztráty licence se zapovídalo promítat filmy s označením "pikantní program", "jen pro pány", dále filmy podle krvavých a hrůzostrašných románů, jakož i filmy popuzující proti tehdejším politickým poměrům. Vybavení cestovního kinematografu byla nákladná záležitost. Projekční přístroj zn. PATHÉ FRERES PARIS stál Hasenkopfa 1 515 rakouských korun, promítací kabina 600, 1 m hraného filmu (tehdy byly filmy 100-500 m dlouhé) 1,20 K. K tomu bylo nutno připočítat i náklady na povoz a koňský potah. Zařízení kinematografu pohltilo všechny Hasenkopfovy úspory, nadto se ještě značně zadlužil.
O tom, že kinematografická živnost nebyla příliš výnosná (vstupné na představení činilo 30 hal. až 1 K), svědčí i exekuční řízení proti dlužníku Hasenkopfovi vedené litoměřickým soudem v r. 1911. První představení Hasenkopfova kinematografu se uskutečnilo v Ústí v červenci 1909, dále v tomto roce vystupoval v Kramolech, Chabařovicích, Sušici, Klatovech, Domažlicích pod názvy SVĚTOVÉ KINOVARIETÉ DIVADLO a GRAND AMERICAN KINEMATOGRAPH. Hasenkopf promítal nejrůznější filmy, které se mu dostaly pod ruku. Vedle různých aktualit, jako byly snímky z návštěv císaře Františka Josefa I. a reportáže z manévrů rakouské armády, promítal i snímky, které se zapsaly do dějin světové kinematografie, např. slavné Grifithovo "Přepadení vlaku". V dalších letech pod názvem GRAND BIOGRAPH EDISON vystupoval téměř po celých Čechách, s výjimkou 1. světové války, kdy byl povolán na frontu, až do roku 1926. Po tomto datu zápisy v knize udělení licencí končí, tehdy už kočovné biografy nebyly zřejmě příliš efektivní a Hasenkopf se zřejmě vrátil ke svému původnímu řemeslu. Tento nadšený průkopník kinematografu žil v Ústí až do roku 1945, kdy těsně před koncem války (3. dubna) zemřel.
První ústecké biografy
První stálý biograf pod názvem WELT THEATER KINEMATOGRAPH otevřel 9. května 1909 Anton Tanzer v hostinci "Londýn" (nyní kavárna "Svět") na Mírovém náměstí. Toto kino, později pod názvem KINO SVĚT bylo v provozu až do konce 60. let, poté byla v jeho sále zřízena pivnice "Ústečanka".
Další ústecké stálé kino uvedl do provozu Josef Richter na konci roku 1909. Bylo to známé kino ELYSIUM. Budovu kina postavil již v roce 1902 Emil Hübel, tehdy však sloužila jako varieté. Hübel v ELYSIU předváděl "pohyblivé obrázky" občas již od roku 1903, kdy mu byla udělena licence k provozování varietního programu a zároveň také k předvádění mechanických přístrojů jako je gramofon a kinematograf. Budova ELYSIA, která stála ve Střelecké ulici vpravo hned za mostem přes řeku Bílinu, zanikla při leteckých náletech na město v roce 1945.
Kromě biografů WELTHEATER a ELYSIUM, které vznikly v roce 1909, začalo na počátku 1. světové války v r. 1914 působit kino turistického spolku Gebirgsverein. Představení se konala v různých spolkových místnostech, během války také v místním divadle. Bylo to z důvodu válečného omezení divadelního provozu.
Prameny
Archiv města Ústí nad Labem, fond Archiv města Ústí nad Labem 1325-1945, inv. č. 1172, 1230, fond Okresní úřad Ústí nad Labem 1850-1938, inv. č. 470
