Městský kostel Nanebevzetí P. Marie
Kostel byl dostavěn r. 1318, a tak jako jiné velké chrámy byl
již v době gotické vybaven varhanami. Prvou zmínkou o nich je
stížnost varhaníka z r. 1406 na to, že bez nástroje nemůže provozovat
svůj úřad. Listině jsou doloženy také měcho-šlapi. Gotické varhany
byly ovšem monstry s množstvím píšťal, ovládaných několika klávesami
značné velikosti, takže varhaník mohl hrát pouze jednohlasé melodie
chorálu, přičemž nezřídka musel do klaviatury tlouci pěstmi, ba
i lokty.
Roku 1593 byly z popudu primátora Jakoba Molera pořízeny nové
velké varhany. Na tyto a předchozí hrával varhaník Johannes Jacobi
(zmiňovaný v letech 1586-1599). R. 1614 jsou písemně zmíněny dvoje
varhany kostela. Velké, z r. 1593, a malé, které stály u východu.
Tehdy bylo běžné, že větší kostely měly dva i více nástrojů (varhany,
positivy, regály), které v renesanci stávaly poblíž oltáře na
samostatných kruchtách, případně byly postaveny do oltáře nebo
za něj. Kromě dvou varhan vlastnil městský kostel také regál,
tj. maličký positiv s jazýčkovými píšťalami, jenž byl r. 1617
ukraden. Při tehdejších nepokojích byly poškozeny i velké varhany.
Positiv, patřící kostelu, prodalo město r. 1654 do Krupky. Nový
malý positiv dodal r. 1716 varhanář Johann Christoph Pohl z Chřibské.
Ten byl užíván denně učitelem a žáky a týdně k doprovodu chorálu.
R. 1694 činil roční plat varhaníka při městském kostele 73 zl.
40 kr. plus deputát. O byt varhaníka se staralo též město, r.
1714 mu např. koupilo rouru ke kamnům.
V roce 1724 byly shledány velké varhany, sloužící již více než
100 let, velmi poškozenými. Byl povolán věhlasný varhanář Leopold
Burkhart z Lokte, jenž varhany přestavěl v barokním duchu za 750
zl. Měly pak jednodílný hlavní stroj s rejstříky: principál 8
v prospektu, kvintadana 8, salicionál 8, oktáva 4, fugara 4, kvinta
3, superoktáva 2 a mixtura 1,4 x. Pedál obsahoval dřevěný subbas
16 a oktávbas 8 a cínovou superoktávu 4. V zábradlí kruchty byl
vestavěn positiv, ovládaný horní klaviaturou hracího stolu, s
rejstříky kopula 8, principál 4 v prospektu, kopula 4, oktáva 2, kvinta 1 1/2 a mixtura 1,3
x. Práce byla dokončena r. 1726 a ještě r. 1727 poslalo město
Burkhartovi 2 sudy vína. Varhany měly 999 píšťal a stály ještě
na staré kruchtě. Na nový kůr nad vchodem byly přeneseny kolem
r. 1763, kdy byla postavena barokní kruchta na západní straně.
Menší varhany opravil v roce 1773 Johann Franz z Chabařovic, velké
varhany byly udržovány menšími opravami (1742, 1781 atd.), až
vyvstala potřeba je renovovat. Varhaník Johann Maresch doporučil
varhanáře Antona a Bernarda Voigta ze Sebastianbergu, původem
z Bambergu. Ti provedli opravu za 100 zl., avšak k velké nespokojenosti
kolaudátorů, kteří jim vyčítali r. 1799, že práci jen "odflinkovali".
Jistě proto se brzy poté uvažovalo o další opravě. Nabízel se
litoměřický varhanář Anton Rusch a mechanik, truhlář a varhanář
Augustin Lehnamm z Krásného Pole. Varhany opravil pak r. 1819
Rusch za 300 zl.
Velký positiv z městského kostela byl po r. 1893 přestěhován do
kostela sv. Materny. Avšak i nadále zde byly nejméně 3 nástroje.
Malý positiv o 4 rejstřících opravil r. 1742 za 88 zl. varhanář
(samouk, původně krejčí) Franz Feller z Libouchce, jenž přidal
jeden rejstřík. Velké varhany restaurovali r. 1846 jeho synové
Franz, Josef a Anton, renomovaní varhanáři libouchečtí. Ti místo
8 starých malých měchů postavili 4 nové velké, zvýšili ladění
a přidali do mixtury 2 řady píšťal. Vše stálo 698 zl. Kolem r.
1860 byly varhany nově malovány. Další opravu provedli bratři
Fellerové r. 1870 za 270 zl. Avšak již r. 1871 vypukl v kostele
z nejasných příčin požár, jenž těžce poškodil vnitřní zařízení
včetně varhan. Ty byly nějaký čas mimo provoz. Roku 1873 podal
návrh na velkou přestavbu s použitím jen některých starých částí
Karel Schiffner z Prahy. Suma 2 385 zl. ukazuje, že šlo spíše
o stavbu nových velkých varhan v měnícím se duchu doby. Zda se
uskutečnila, není jasné. V té době jsou připomínány při kostele
i 2 positivy.
Nové dvoumanuálové varhany zde postavila firma bratří Riegrů z
Krnova r. 1882 jako své opus 232. Avšak varhanářský vývoj brzy
dospěl k dalším vynálezům, a tak již v 90. letech se uvažovalo
o stavbě nových velikých varhan. O zakázku se ucházela řada firem
zvučných jmen z Čech i zahraničí. Nakonec byla stavba nástroje
svěřena opět německé firmě Rieger z Krnova, která zde r. 1901
postavila jedno ze svých největších děl - třímanuálové varhany
o 48 rejstřících, s tehdy nejmodernějším systémem pneumatické
traktury se 3 154 píšťalami, opus 900. Svěcení proběhlo 19. ledna
1902 za velkého koncertu regenschoriho Ferdinanda Dresslera. Návrh
pseudogotické skříně vypracoval vídeňský architekt Anton Weber.
Celek vážil 16 tun a stál na novém pseudogotickém kůru, jenž byl
postaven při renovaci kostela r. 1901. Nástroj byl udržován autorskou
firmou, ve 30. letech jej opravil Ladislav Hauser, varhanář z
Teplic-Trnovan. Toto mohutné dílo varhanářského "romantismu"
zaniklo při bombardování města r. 1945, jehož svědkem zůstala
šikmá věž děkanského kostela.
Poté sem byly přeneseny dvoumanuálové varhany z arcibiskupského
semináře v Praze-Dejvicích, které tam postavila kutnohorská firma
Josefa Melzera v r. 1930. Roku 1969 varhany rozšířil o řadu rejstříků
na návrh varhaníka K. Hrona varhanář Pavel Žur z Chrastavy. Původně
bylo 22 rejstříků, dnešní dispozice je tato: I. manuál: principál
16, principál 8, flétna dutá 8, salicionál 8, oktáva 4, roh kamzičí
4, flétna 4, nassat 3, oktáva 2, mixtura 1 1/3, 6 x trompeta 8.
II. manuál: kvintadena 16, principál 8, kryt 8, aeolina 8, vox
celestis 8, oktáva 4, flétna příčná 4, viola 4, flétna zobcová
2, kvinta 1 1/3, pikola 1, seskvialtera 2 x, akuta 1,5 x, dolce
8. Pedál: principálbas 16, subbas 16, oktávbas 8, flétna 8, chorálbas
4, mixtura 2 2/3,5 x, pozoun 16.