Ernst Gustav Doerell

Malíř Ernst Gustav Doerell se narodil 22. srpna 1832 v saském Freibergu v rodině báňského asesora Johanna Christiana Doerella a jeho druhé manželky Emilie Gustavy Krombholzové, která pocházela z Teplic. Johann Christian Doerell zemřel v roce 1836.

Ve Freibergu se dostalo Ernstu Gustavu Doerellovi základního školního vzdělání. Po svých předcích hornících získal velkou cílevědomost a ctižádost. Ztráta otce ve čtyřech letech a mládí strávené u matky se odrazily v jeho senzitivní povaze. Vzhledem ke své slabší tělesné konstituci se mladý Doerell nemohl věnovat tradičnímu rodovému povolání - hornictví.

Kolem roku 1846 Ernst Gustav Doerell nastoupil do Litoměřic do učení ke svému strýci Josefu Krombholzovi. Josef Krombholz vedl v Litoměřicích v domě "U Božího oka" v Jezuitské ulici č. 3 velký obchod s textilním zbožím.


 

 

Ernsta Gustava Doerella však kariéra obchodníka příliš nelákala, rozhodl stát se malířem a v roce 1848 z Krombholzova obchodu odešel do Teplic, kde nastoupil jako učedník teplického malíře pokojů a dekoratéra Franze Hybrama. Později Doerell přestoupil z nezjištěných důvodů k druhému teplickému malíři pokojů Langovi. Doerellovi zaměstnavatelé měli zřejmě pro výtvarné snahy svého učedníka pochopení a umožňovali mu, pravděpodobně o svátcích a volných dnech, zdokonalovat se v kresbě a dovolovali mu chodit kreslit ven do okolí Teplic. Ernst Gustav Doerell prý často studoval přírodní scenérie z Doubravské hory - pohledy na Milešovku, kopce Českého středohoří, tajemný Bořeň u Bíliny. Doerell se tehdy stýkal se svým příbuzným hajným Gschwindem, často na jeho hájence na Doubravské hoře přespával, odborné školení mu prý poskytovali dva neznámí malíři, toho času pobývající v Teplicích, s nimiž se Doerell seznámil na svých toulkách v teplickém okolí.

V roce 1852 se stala Doerellovi nehoda - při výzdobě jednoho z lázeňských pensionů, která se musela provádět ještě před lázeňskou sezónou, se přiotrávil zplodinami z hořícího dřevěného uhlí, které používal k přitápění, aby v chladném a vlhkém počasí malba lépe vysychala. Po této události se rozhodl, že povolání malíře pokojů opustí a bude se věnovat pouze malířství. Doerellovu tvorbu z tohoto období téměř neznáme, dekorace pokojů, které prováděl v Hybramově a Langově dílně, se nezachovaly, první malířské pokusy, o nichž se zmiňuje Doerellův nejstarší životopisec Konrad Moißl, rovněž ne. Podle zpráv o souborné výstavě Doerellova díla v Ústí nad Labem v roce 1887 bylo dodatečně na výstavu z Teplic přineseno okolo 40 návrhů na výzdobu a dekoraci pokojů, které zhotovil v Langově dílně mladý Doerell. Ovšem ani tyto návrhy se do dnešní doby nedochovaly. Známe jen několik kreseb s převládajícími figurálními studiemi, nepříliš jistými, ale pečlivě provedenými. Figurální malba nebyla nikdy Doerellovou silnou stránkou.

Asi v roce 1856 zemřela v Sasku Doerellova matka a zřejmě dědictví po ní umožnilo E. G. Doerellovi, aby odešel z Teplic do Prahy a začal studovat na pražské Akademii. Doerell nastoupil na Akademii v roce 1856, v době, kdy v jejím čele stál profesor Max Haushofer. Doerell byl zapsán nejprve do elementární třídy, kde posluchači procházeli přípravným stu-diem a trávili zde jeden až čtyři roky. Poté byl Doerell zapsán do ateliéru - není sice známo, u koho studoval, ale jeho pozdější dílo napovídá, že byl žákem Maxe Haushofera. Max Haushofer byl významný pedagog pražské Akademie. Vyšlý z mnichovského krajinářského okruhu, byl vyznavačem pozdně romantického názoru. Vychoval téměř všechny české krajináře třetí čtvrtiny 19. století - B. Havránka, který u něj dokončil studia započatá u A. Mánesa, dále A. Kosárka, H. Ullika, A. Bubáka i J. Mařáka. Doerell strávil v Praze na Akademii dva roky. Údajně již v té době vystavoval na výstavě Společnosti vlasteneckých přátel umění, ale tyto obrazy se nedochovaly. Podle Konrada Moißla obeslal Doerell během studia na Akademii výstavy ve Vídni, Drážďanech a Düsseldorfu.

Doerell studia na Akademii nedokončil, dědictví po matce lehkovážně utratil a navíc se ještě zadlužil. V roce 1857 se Doerell neslavně vrátil do Litoměřic, kde mu strýc Krombholz zajistil zaměstnání u malíře pokojů Ahnelta. Doerell pro něj zhotovoval květinová zátiší a medailony jako návrhy na šablony pro malbu pokojů.

Doerell v krátké době podruhé Litoměřice opustil a vrátil se do Teplic, kde se věnoval plně krajinomalbě. O jeho druhém teplickém pobytu nemáme přesné zprávy, ani o jeho malířské cestě do Skandinávie, kterou měl podniknout někdy v letech 1858 nebo 1859. Jedinou stopou o této cestě je seznam obrazů Doerellovy souborné výstavy v roce 1887, kde je uveden obraz s názvem Rozbouřené moře, zapůjčený vdovou Langovou z Ústí, u něhož je výslovná poznámka - ze Švédské cesty.

Jisté je, že se Doerell koncem roku 1859 přestěhoval z Teplic do Ústí nad Labem. V tomto městě Doerell strávil nejdelší periodu svého života, působil zde téměř 18 let. Nejprve našel zaměstnání v litografické dílně A. Hübla. O něco později si spolu s Ferdinandem Rothem otevřel vlastní litografický a fotografický závod. Doerell byl vůbec první, kdo se v Ústí zabýval fotografií. Šlo zřejmě pouze o portréty (krajinné záběry byly pro malou citlivost fotografického materiálu jen velmi obtížně proveditelné - nehledě k tomu, že tehdejší fotograf krajinář musel do terénu vláčet s sebou celou laboratoř), bohužel do dnešní doby se nám nedochoval ani jediný. Vedle litografických a fotografických prací byl Doerell nucen, aby si zajistil obživu, přijímat speciální zakázky od ústeckého malíře pokojů Rosenkranze.

Doerell se během ústeckého pobytu asi především věnoval krajinomalbě, o jeho obrazy byl mezi ústeckou honorací zájem, prodával je hlavně knihkupec Franz Hübel, ale částky stržené za prodané obrazy sotva stačily uhradit náklady na barvy a zaopatření rodiny. O zájmu ústeckých podnikatelů o Doerellovy obrazy svědčí i několik speciálních zakázek, uvedených v katalogu Doerellovy výstavy v roce 1887, kdy si například obchodník Ignaz Lumpe u Doerella objednal zhotovení obrazu svého rodného domu v Doubici u Krásné Lípy. Podobné zakázky Doerell dostal od průmyslníka Ludwiga Wolfruma, ústeckého kupce E. A. Alberta, ředitel chemičky Max Schaffner si objednal vedle několika pohledů na ústecký Spolek pro chemickou a hutní výrobu též pohled na chemickou továrnu v Kralupech, která tehdy patřila Spolku, četné objednávky dostával Doerell na zhotovení terčů pro střelecké spolky v Ústí, Krupce a Teplicích. Ústecký střelecký spolek přijal Doerella za svého člena. Ke konci života, zejména v době nemoci, se s Doerellem spřátelil a finančně ho podporoval ústecký malíř a fotograf Adalbert Berka, který Doerella fotograficky portrétoval a zachytil jej při práci u malířského stojanu. Berka rovněž pietně uchoval Doerellův malířský stojan a malířskou brašnu, (dnes uloženy v ústeckém městském muzeu). O Doerellově píli svědčí výstava uspořádaná deset let po malířově smrti v roce 1887 ústeckým turistickým spolkem v prvém poschodí chlapecké školy u divadla. Na výstavě bylo shromážděno 338 malířových prací (oleje, akvarely a střelecké terče). Kresby a skizzy nebyly do tohoto počtu pojaty. Pořadatelé výstavy uvádějí, že se jim podařilo na výstavu zajistit od vlastníků z Ústecka, Teplicka a Litoměřic pouze asi polovinu obrazů, které Doerell namaloval. Výstavu navštívilo přes 1 400 osob a byla jí věnována i patřičná pozornost v místním tisku. Hlavní pořadatel výstavy G. A. Ressel uvádí ve zprávě uveřejněné v Aussiger Anzeigeru, že se jedná o nejzasloužilejšího občana města, jemuž náleží právem vavřínový věnec, a dále, že to byla "čistá náhoda, která přivedla akademicky vzdělaného krajináře do průmyslového města, kde na místě uměleckého bytí musel projít uměleckou dráhu, při níž neměl na růžích ustláno..." Z výtěžku výstavy zřídili pořadatelé na hradě Střekově malíři Doerellovi pamětní desku.

Ernst Gustav Doerell se v roce 1863 oženil s dcerou ústeckého měšťana Mínou Wolfovou, s níž měl syna Ernsta. O jeho ústeckém životě nemáme žádné bližší informace. V 70. letech onemocněl tuberkulózou, v neděli 18. března 1877 této zákeřné nemoci uprostřed práce podlehl. 21. března 1877 se v ústeckých novinách objevila zprávička, že "v neděli po dlouhé a těžké nemoci zemřel náš všeobecně ctěný malíř krajinář pan Dörell" a několik dní nato poděkování vdovy ústecké veřejnosti, děkanu a zástupcům střeleckého a pěveckého spolku za poslední rozloučení se zesnulým. Ernst Gustav Doerell byl pohřben na dnes již zrušeném městském hřbitově v prostoru Mánesových sadů.

Doerellův syn Ernst žil v Ústí až do své smrti v roce 1940. Pracoval jako drážní úředník a několikrát se výtvarně pokoušel napodobit svého otce. Jeho neumělá díla se občas objeví na uměleckém trhu, ale s díly otcovými je může zaměnit jen zcela nepoučený divák. Z přímých potomků malíře Doerella se nejvíce proslavil jeho vnuk dr. ing. Ernst Gustav Doerell, který byl učitelem na pražské a hamburské technice.

Zakrátko po Doerellově smrti se objevují dokonalé kopie Doerellových obrazů a krajiny malované "v Doerellově manýře". Jedná se vesměs o práce Berty Laueové z Teplic, údajně Doerellovy žákyně.

Z Doerellova díla je dnes známo asi 130 obrazů a střeleckých terčů, několik grafik a ilustrací a množství kreseb. Předpokládáme, že mnoho Doerellových obrazů je uloženo v soukromém majetku.

E. G. Doerell byl romantik. Studoval na pražské Akademii a byl rovnocenným partnerem některým svým spolužákům, nejblíže měl k H. Ullikovi a A. Bubákovi. Jeho dílo je kvalitativně poměrně vyrovnané. Doerellova tvorba je až na několik málo výjimek věnována oblasti Českého středohoří a Podkrušnohoří. České středohoří bylo v 19. století krajinářsky velmi atraktivní. Kopce neobvyklých tvarů, čedičové skály, hluboké rokle, údolí řeky Labe vyhovovaly romantickým malířům, hledajícím v přírodě drama. Jezdili sem malovat nejen čeští umělci A. Bubák, H. Ullik, K. Croll, V. Mánes a další, ale i evropsky proslulí němečtí krajináři z Drážďan C. D. Friedrich a L. Richter, s nimiž se však Doerell nemůže měřit. Doerell, který tuto oblast doslova zmapoval, byl však jediný z krajinářů, kdo zde žil a byl s krajem důvěrně srostlý. V romanticky komponovaných obrazech s množstvím realistických a ikonograficky velmi důležitých detailů bezděčně zachytil začínající proměnu kraje. V tom, že do svých romantických obrazů komponoval také malířsky neatraktivní budovy továren, železnice, mosty apod., je vývojově dál než např. H. Ullik, líbivě aranžující své obrazy hradů. Na druhé straně si však musíme uvědomit, že i Doerell maloval poměrně jednoduché, líbivé a ideově zcela nezatížené obrazy. Přesto, že Doerellovo dílo nepatří v české krajinomalbě 19. století mezi nejkvalitnější, má pro dnešního diváka velký význam, pomáhá pochopit proměnu původně zemědělské oblasti v jednu z nejprůmyslovějších částí Čech.

Malíř Doerell se stal svědkem gründerského období průmyslové revoluce v tzv. pánevních oblastech severních Čech, období, v němž začínají obrovské změny tvářnosti krajiny, jinde nevídané, které trvají až do současnosti a ovlivňují i budoucí vývoj. Dovedným způsobem nám Doerell uchoval svědectví o krajině po nástupu průmyslové revoluce. Zachytil její původní stav a přes určitý nános romantizujících manýr i přes nesporné hodnoty estetické mají Doerellovy obrazy stále více hodnotu dokumentu. Současný nebývalý zájem veřejnosti o Doerellovy obrazy je toho nejlepším dokladem.

Literatura

V. Kaiser, M. Šroněk, Ernst Gustav Doerell, Ústí nad Labem 1986


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola