S dalšími textilními podniky se ve městě setkáváme až v 60. letech.
Jednalo se většinou o menší provozy se specializovanou výrobou,
z nichž však některé zůstávaly v provozu jen poměrné krátkou dobu.
Prvým z nově zakládaných podniků byla v roce 1860 vzniklá tkalcovna
hedvábných stuh bratrů Grobhäuserových v Revoluční ul. 753, která
však byla v provozu pouze do 70. let.
V roce 1862 následovala přádelna bavlny M. Perlmann & Co.
v Pražské ul. 627/3, vyrábějící přízi a umělou vlnu. V roce 1880
zanikla.
Mnohem úspěšnějším podnikem byla v roce 1882 založená barvírna
J. H. Bornemanna, jež byla umístěna již mimo centrum města v nově
se rozvíjející tovární čtvrti u Předlic - Tovární 960/35, v bývalé
továrně na parafin. Jednalo se o pobočný závod Bornemannových
závodů v Meeranu v Sasku. Hlavní zaměření bylo barvení a apretura
vlněných a polobavlněných látek. Byl to poměrně velký závod, který
v roce 1890 zaměstnával již přes 150 zaměstnanců a v době svého
největšího rozvoje před 1. světovou válkou až kolem 400. V roce
1906 přešel závod z majetku dr. Friedricha Wilhelma Bornemanna
(ten se v roce 1914 stal starostou Ústí n. L.) do "Vereinigten
Farbereien AG", (Spojené barvírny a.s.) se sídlem ve Vídni,
které sdružovaly i další barvírny na území monarchie. Ústecký
podnik byl v provozu do roku 1924.
Další dvě malé barvírny - A. Ostermayer a J. Pilz - již neměly
tak velký význam.
Posledním podnikem, který nalezl umístění přímo ve městě, byla
továrna na stávkové zboží Ullrich & Nasty založená v roce
1889 v ulici U České besedy č. 6, později Na nivách 1558. Zaměstnávala
kolem 60 osob. Další textilní závody již ležely mimo vlastní katastr
města na území dnešních předměstí. V roce 1892 bratři Kindové
zahájili provoz své mechanické tkalcovny v Novosedlicích - Kramolech,
jejíž specialitou byla výroba hnacích řemenů z velbloudí srsti
a bavlny. Byl to jediný závod svého druhu na území monarchie a
většina jeho výrobků byla vyvážena. Byl to také jeden z prvých
ústeckých závodů, který měl vlastní elektrárnu (1896). Zaměstnával
v průměru kolem 50 osob.
Jako určitou perličku lze připomenout vznik Trmické papíro-textilní
společnosti, která v období nedostatku bavlny v průběhu 1. světové
války vyráběla náhradní papírové textilie v bývalém hraběcím cukrovaru.
Na závěr je nutno se ještě zmínit o dalším vývoji Wolfrumovy továrny.
Ta byla v roce 1847 přeměněna z barvírny na tkalcovnu a v roce
1887 byl zahájen provoz nové velké tkalcovny v tovární čtvrti
- Na luhách 983, přičemž byl zachován až do roku 1914 i provoz
ve staré továrně ve Velké hradební. Nová tkalcovna se specializovala
na výrobu vlněných a polohedvábných látek a byla moderně vybavena.
Počet zde zaměstnaných osob postupně stoupal z 300 zaměstnanců
v roce 1896 na 700 v období před 1. světovou válkou. K tomu nutno
připočíst i přibližně 70 zaměstnanců ze staré továrny. Jednalo
se výlučně o rodinný podnik, který dobře prosperoval a náležel
mezi nejvýznamnější v Ústí n. L.