Spolky

Spolky, vznikající z určité opozice ke stavovským korporacím, v jejichž lůně se zrodily a které jako sociální formace předměšťanského období zasahovaly jednotlivce ve všech oblastech jeho života, představují od sklonku 18. století novou formu společenského života. Zcela obecně řečeno je "spolek" dobrovolným seskupením osob, které se sdružily za účelem dosažení přesně stanoveného a vyměřeného cíle. Toto spojení se děje na základě písemného zakotvení, které vychází ze zásady rovného členství a práva na sebeurčení. To umožňuje stanovit samostatně vnitřní řád a na jeho základě si samostatně určit také vedení. Není ovšem třeba dlouze dokládat, že na "ideální typ" takového "spolku" v podmínkách pozdního 18. a raného 19. století narazíme jen zřídka. Nicméně tendence ve směru "svobodného vytváření spolků" se projevovaly a vycházely původně z tradice. V Ústí nad Labem působila např. pivovarnická společnost nebo střelecký spolek, jehož kořeny sahaly až do roku 1490.

Vedle toho je třeba zmínit měšťanské gardy vznikající nejhojněji v době napoleonských válek jako organizace "domobrany". Rozpad celistvosti staré společnosti vyvolal především v městském prostředí základní impulsy k vytváření určitých spolkových organizací, které se věnovaly "sociální péči": nemocničnímu ošetřování, pohřebnictví, podpoře sirotků, vdov a invalidů. K tomu se konečně přidružil "osvícenský" požadavek "nápravy" stavu společnosti, který byl pokládán za neuspokojivý a měl být změněn na bázi rozumu a veřejnosti. Výsledkem tohoto "mezinárodního trendu" 18. století ("společenského století") bylo vytváření "vlasteneckých společností", které můžeme najít přibližně od r. 1865 v téměř všech habsburských zemích, a tedy i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Muzeální a historické spolky zakládané v zemích rakouského císařství v době předbřeznové měly posilovat zemské uvědomění (proti centralistickému státu). Na jejich vytváření se mnohostranně podílela i zemská šlechta.


 

 

 

 

Zvláště v předbřeznové době se tvoření spolků odehrávalo na pozadí státních snah připustit jen vznik těch spolků, jež by mohly prospívat státně-politickému zájmu. Sem patřily např. již zmíněné "vlastenecké společnosti" a spolky, zabývající se "sociálními" otázkami. Současně se pokoušel dohližitelský aparát Metternicha a Sedlnitzkého s téměř úzkostlivou starostlivostí potlačit všechna ostatní hnutí. Vzdor policejnímu pronásledování a útisku zasahovala spolková horečka stále širší měšťanské kruhy. "Německý mor", jak to diagnostikoval Metternich, se začal epidemicky šířit.

V souladu s tím garantovaly všechny návrhy ústav revolučních let a rovněž ústava z roku 1849 právo na vytváření spolků. To bylo sice znovu zrušeno silvestrovskými patenty, nicméně roku 1852 rakouská ministerská rada výhody povolených spolků pro občanskou společnost uznala. Spolkovým patentem z 26. listopadu 1852 byl obnoven koncesní systém, který měl vládě poskytnout nástroje k regulaci rozvíjejícího se spolkového života. Občané neměli sice podle tohoto nařízení právo spolky zakládat - to záleželo v každém jednotlivém případě na vůli úřadů - ale přece mnohé již existující spolky začaly vyvíjet mnohem živější aktivitu.


 

 

 

 

Díky tomu se spolková činnost v období neoabsolutismu rozvíjela v mnoha městech rychle, mnohotvárně a kontinuálně. Pro toto rané období spolkového života byla charakteristická především sociální exklusivita. Členství bylo především závislé na ne právě malém materiálním příspěvku a na jistém stupni dosaženého vzdělání a znalostí. S počtem členství navíc nepochybně stoupala i osobní "reputace". Korset spolkového patentu zůstával ovšem těsně sešněrován, což bylo postupem času pociťováno stále citelněji, a to především v letech 1860/61, kdy reformy zahájily "konstituční období".

Již roku 1861 zazněl v říšské radě požadavek, aby byl zaveden moderní spolkový zákon, který by garantoval právo na zakládání spolků. Svobodný spolek byl příkladně označen za základ svobodné obce, protože obecním zřízením vycházejícím z říšského obecního zákona z roku 1862 byly obecní policii přikázány některé úkoly, které ona často přenášela na spolky. To se týkalo například ochrany před ohněm a katastrofami. Této skutečnosti odpovídal i fakt, že hasičské spolky představovaly v roce 1880 kvantitativně nejdůležitější typ spolku v Čechách.

K tomuto okruhu patřily i množící se požadavky na povolení politických spolků, "spojení občanů státu, kteří podporují politické vzdělání, vytvářejí a pěstují politické porozumění, upevňují a udržují politická práva, a jejichž členové šíří politické poučení a osvícení", jak je označil jeden ze současníků.

Spolkový zákon z r. 1867 bral v úvahu všechny tyto požadavky a připouštěl konečně právo zakládat spolky. Toto "politické právo" občanů bylo v témže roce nadto zajištěno i ústavou. Od té doby lze hovořit o téměř nerušeném vývoji spolkového života. To lze výstižně demonstrovat opět na příkladu Ústí nad Labem, jehož počet obyvatelstva rovněž rychle vzrůstal. Roku 1858 připadalo na jeden spolek ještě 1 841 obyvatel, 1869 již 367, 1880 - 281, 1890 - 299, 1900 - 150 a roku 1910 již 115. V posledním zmíněném roce bylo ve městě téměř o 10 000 více členů spolků nežli obyvatel - situace ukazující na vysoký stav mnohonásobných členství.

Jak bylo obecně formování hospodářských a sociálních zájmových organizací významné, to naznačuje především rychlý rozvoj "socio-kulturní" oblasti (pěvecké, sportovní, vzdělávací a společenské spolky). V tom se ukazuje další významná kvalitativní proměna spolkového života: snaha "starých" spolků o dosažení "obecného prospěchu" se postupně měnila v samoúčel, resp. v nástroj prosazení dílčích zájmů. Současně je nutné výslovně poukázat na další důležitý směr vývoje v socio-kulturní oblasti: modernizace dopravy umožnila účast v nadregionálních akcích. Železnicí se rychle dosáhlo "oblastní pěvecké slavnosti", parníkem cestovali spřátelení sportovci z blízka i z dálky ke společnému utkání. Tyto nadregionální společné slavnosti vyžadovaly nejen vytváření spolkových svazů, ale i nadregionální tvorbu jednotné "kultury slavností": jezdilo se "korporativně" v (radostném) očekávání, že dojde k setkání s tím, co už důvěrně známe. Často se na organizaci podíleli i nečlenové spolku z daného místa konání: 1897 uspořádal tělovýchovný spolek v Ústí nad Labem společně s místní skupinou německého školního spolku šestidenní slavnost slunovratu, k jejímuž zdaru přispěla městská hudba, pražský pěvecký oktet, pěvecký spolek drážďanských učitelů a pěvecký i cyklistický spolek pořádajícího města. O výzdobu se staral okrašlovací spolek společně s obcí. Vlastní program se skládal z řady koncertů, lidových veselic, dětských slavností, pěveckých vystoupení, cyklistických závodů, ohňostrojů a lampionových průvodů. O tělesné blaho pečovaly pivní a kavárenské stany a "ochutnávárny". Důležitá přitom byla snaha oslovit lidi "emocionálně", integrovat je prostřednictvím romanticko-sentimentálně-historizující inscenace do nadregionálního sociálního prostředí.

Po roce 1900 probíhaly v Ústí vždy na konci týdne korporativní spolkové výlety - většinou za hudebního doprovodu. Pro policii se zdálo nepochopitelné, "...že v Ústí, tak velkém městě, jsou ještě trpěny tak maloměstské zvyklosti." Příliš zřetelně se na tomto pozadí odrážela další strukturální změna spolkového života. Spolky - především ze zdánlivě apolitické socio-kulturní oblasti - se stále více stávaly nástrojem politické aktivity. Přitom často ztrácely původní charakter svého určení a dobrovolné účasti. Příliš rychle se podařilo šikovným agitátorům zmanipulovat celé spolkové rodiny, a to častěji tam, kde již existovaly svazové organizace. V nejhorším se vyvolávalo napětí nebo se jednoduše přistoupilo k založení nového spolku. Díky těmto pletichám je zjevně vysvětlitelné zmíněné explozivní zvýšení počtu spolků po r. 1900. Každé hnutí, každý světonázorový směr se pokoušel pohltit "celého člověka" prostřednictvím "svého" spolkového života. Pro každého správného Němce či Čecha, dělníka či katolíka atd. bylo téměř povinností podílet se na spolkovém životě a přispívat tak ke zdaru společné věci. Jmenovitě na komunální úrovni to často znamenalo nivelizaci směrem ke středu, protože i sociální elity mohly jen stěží uniknout svým "povinnostem". Odmítl-li německý továrník přispět školnímu spolku, nebo byl tento příspěvek shledán "neúměrně" nízkým, pak bylo téměř jisté, že se o tom psalo v příštím čísle místních novin. Jestliže se odvážil fotbalový spolek účastnit utkání s družstvem jiné národnosti, mohl počítat s tím, že nadále pro něho nebude k dispozici žádné hřiště.


 

 

 

 

Právě skrytá politická aktivizace byla nejdůležitějším výsledkem spolkového života v pozdním 19. a na počátku 20. století. Jako organizace stranického "předpolí", resp. světonázorových hnutí se ze spolků stávaly zásobárny potenciálních přívrženců. Spolková vlajka, stejně jako kokardy a jiná označení vyjadřovaly identitu; při pochodových výletech se malicherně trvalo na správném vykročení a vytvářela se tak "kvazimilitaristická formace". Společné vlastnictví hudby a písní také zahřívalo srdce členů spolku stejně jako jadrné proslovy a přípitky nebo společně vyprázdněné sklenice.

Spolky, a tedy i ústecké, podle zaměření jejich činnosti lze rozdělit do několika základních skupin:

1) spolky společenské a kulturně výchovné
2) spolky turistické a tělovýchovné
3) spolky charitativní
4) spolky zájmové
5) spolky hasičské a vojenských vysloužilců
6) spolky náboženské
7) spolky nacionální
8) spolky dělnické

Ke spolkům, které významnou měrou ovlivnily veřejný a společenský život v Ústí nad Labem patřily např. Kaufmännischer Verein (Kupecký spolek), který se podílel na založení soukromé obchodní akademie v Ústí nad Labem v roce 1884, Gewerbeverein (Živnostenský spolek), který inicioval založení muzea v Ústí nad Labem v roce 1876 a významně se podílel na velkých průmyslových výstavách v roce 1893, 1903 a 1924, Gebirgsverein (Turistický spolek), který se za účasti města podílel na vybudování a provozu výletní ubytovací restaurace Větruše 1897, Technischer Verein (Technický spolek) sdružující technickou inteligenci největších ústeckých podniků.

S ohledem na národnostní strukturu obyvatelstva Ústecka byla samozřejmě většina spolků německých, přesto první české spolky na Ústecku vznikaly již v 70. letech 19. stol. (Česká beseda, Koruna východu).

Prameny

Archiv města Ústí n. L., Fond Archiv města Ústí n. L. 1325-1945, inv. č. 985, 1171. Fond Archivy spolků města a okresu Ústí n. L. do r. 1945. Fond Okresní úřad, inv. č. 173-175, 182, 441, 457.

Literatura

H. P. Hye, Spolky - fenomén "dlouhého" 19. století, in: Německý spolkový život v Čechách 1848-1918, katalog k výstavě, Ústí n. L 1994, s. 7n., Týž, Bürgerlichkeit im Spiegel des Vereinswesens am Beispiel der nordböhmischen Stadt Aussig (Ústí n L.), V. Houfek, V. Kaiser, Spolkový život na Ústecku v letech 1848-1938, in: Německý spolkový život s. 1n.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola