V průběhu rekonstrukce historické divadelní budovy, která trvala
téměř šest let, byl umělecký provoz velmi omezen. Hrálo se v provizorních
podmínkách Domu kultury a především na zájezdech. Přesto se však
v této době nejen podařilo umělecký soubor udržet, ale dokonce
došlo ke zvýšení jeho kvalit, zejména v baletu a orchestru. Velkou
zásluhu na tom má především dirigent František Babický, který
v roce 1992 nastupuje do vedení opery a choreografka a taneční
pedagog Elita Erkina, která byla pověřena uměleckým vedením baletního
souboru. Do orchestru, baletu i operního souboru přichází poměrně
velké množství umělců z Ruska a Ukrajiny, kteří se stali pro divadlo
velkou posilou. Slavnostní otevření zrekonstruované historické
divadelní budovy bylo stanoveno na 17. prosince 1992, v té době
byl ředitelem divadla dirigent Petr Jonáš.
Z důvodu nepřipravenosti stavby magistrát města v předvečer otevření
zasáhl proti otevření, ředitel Jonáš byl odvolán z funkce a několik
měsíců divadlo zůstávalo pod provizorním vedením, rekonstrukce
dále pokračovala velmi pomalu a stavba provozní budovy, která
je propojena s historickou budovou, byla na čas úplně pozastavena.
V té době divadlo téměř nehrálo.
16. června 1993 nastoupil na místo ředitele divadla Josef Novák,
který zde předtím dlouhá léta působil jako operní režisér. V létě
se také divadlu vrátil původní název Městské divadlo Ústí nad
Labem.
Slavnostní otevření koncertem sólistů se uskutečnilo 8. října
1993 za účasti představitelů vlády, města, kulturních a společenských
institucí. Prvním operním představením v rekonstruované historické
budově byla 9. října 1993 Smetanova Prodaná nevěsta. Na repertoáru
zůstala řada starších titulů: Rusalka, Figarova svatba, Baletní
koncert, obnovenou premiéru měla Hubička a Rigoletto. První premiéru
v této sezóně měla Tosca, dále Netopýr, Tajné manželství. Divadlo
znovu navázalo na tradice zájezdů do měst blízkých i vzdálených
- Mostu, Děčína, Kladna, Liberce a Varnsdorfu.
Příchodem ředitele Nováka také vzrostl počet zahraničních zájezdů,
především do Německa a Finska. Ve spolupráci se Sibeliovou akademií
v Helsinkách byla nastudována komorní komická opera Domenica Cimarosy
Tajné manželství. Zdařilé byly také dva zájezdy do Belgie (Figarova
svatba - sezóna 1993/94 a Don Giovanni v závěru sezóny 1994/95).
Divadlo navázalo plodné kontakty se Státní operetou Drážďany a
Městskými divadly v Saské Kamenici.
Úspěšně pokračoval také baletní soubor, v závěru sezóny 1993/94
se stal šéfem baletu mladý slovenský choreograf Ondrej Šoth, který
obohatil dramaturgickou skladbu především o výrazový tanec - vytvořil
např. úspěšný baletní večer složený z Ravelova Bolera a Carmina
Burana Carla Orffa. S příchodem Ondreje Šotha odešla Elita Erkina
a k pedagogické i choreografické spolupráci byla přizvána docentka
Marilena Halászová.