Městské divadlo Ústí nad Labem v letech 1992 - 1995

V průběhu rekonstrukce historické divadelní budovy, která trvala téměř šest let, byl umělecký provoz velmi omezen. Hrálo se v provizorních podmínkách Domu kultury a především na zájezdech. Přesto se však v této době nejen podařilo umělecký soubor udržet, ale dokonce došlo ke zvýšení jeho kvalit, zejména v baletu a orchestru. Velkou zásluhu na tom má především dirigent František Babický, který v roce 1992 nastupuje do vedení opery a choreografka a taneční pedagog Elita Erkina, která byla pověřena uměleckým vedením baletního souboru. Do orchestru, baletu i operního souboru přichází poměrně velké množství umělců z Ruska a Ukrajiny, kteří se stali pro divadlo velkou posilou. Slavnostní otevření zrekonstruované historické divadelní budovy bylo stanoveno na 17. prosince 1992, v té době byl ředitelem divadla dirigent Petr Jonáš.

Z důvodu nepřipravenosti stavby magistrát města v předvečer otevření zasáhl proti otevření, ředitel Jonáš byl odvolán z funkce a několik měsíců divadlo zůstávalo pod provizorním vedením, rekonstrukce dále pokračovala velmi pomalu a stavba provozní budovy, která je propojena s historickou budovou, byla na čas úplně pozastavena. V té době divadlo téměř nehrálo.

16. června 1993 nastoupil na místo ředitele divadla Josef Novák, který zde předtím dlouhá léta působil jako operní režisér. V létě se také divadlu vrátil původní název Městské divadlo Ústí nad Labem.

Slavnostní otevření koncertem sólistů se uskutečnilo 8. října 1993 za účasti představitelů vlády, města, kulturních a společenských institucí. Prvním operním představením v rekonstruované historické budově byla 9. října 1993 Smetanova Prodaná nevěsta. Na repertoáru zůstala řada starších titulů: Rusalka, Figarova svatba, Baletní koncert, obnovenou premiéru měla Hubička a Rigoletto. První premiéru v této sezóně měla Tosca, dále Netopýr, Tajné manželství. Divadlo znovu navázalo na tradice zájezdů do měst blízkých i vzdálených - Mostu, Děčína, Kladna, Liberce a Varnsdorfu.

Příchodem ředitele Nováka také vzrostl počet zahraničních zájezdů, především do Německa a Finska. Ve spolupráci se Sibeliovou akademií v Helsinkách byla nastudována komorní komická opera Domenica Cimarosy Tajné manželství. Zdařilé byly také dva zájezdy do Belgie (Figarova svatba - sezóna 1993/94 a Don Giovanni v závěru sezóny 1994/95). Divadlo navázalo plodné kontakty se Státní operetou Drážďany a Městskými divadly v Saské Kamenici.

Úspěšně pokračoval také baletní soubor, v závěru sezóny 1993/94 se stal šéfem baletu mladý slovenský choreograf Ondrej Šoth, který obohatil dramaturgickou skladbu především o výrazový tanec - vytvořil např. úspěšný baletní večer složený z Ravelova Bolera a Carmina Burana Carla Orffa. S příchodem Ondreje Šotha odešla Elita Erkina a k pedagogické i choreografické spolupráci byla přizvána docentka Marilena Halászová.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola