Státní vědecká knihovna v letech1945 - 1995
Historie Státní vědecké knihovny v Ústí nad Labem se začíná psát rokem 1945. Začátkem srpna 1945 přidělilo město Městské veřejné a studijní knihovně, jak se tehdy nazývala, místnost v ředitelně obecné školy u dnešních Smetanových sadů. Prvním knihovníkem a ředitelem se stal dr. František Hejl.
V listopadu 1945 se knihovna přestěhovala do ulice Prokopa Diviše č. 12. V přízemí budovy bylo umístěno společné výpůjční oddělení pro dospělé, děti a mládež, později též kancelář s manipulační a skladištní místnosti. V těchto prostorách začala knihovna půjčovat čtenářům 16. listopadu 1945. Na konci roku 1945 ji navštěvovalo 602 zapsaných dospělých a 86 dětských čtenářů. Vybírat si mohli z 4 050 svazků, z nichž část pocházela z české veřejné knihovny a část z německé městské knihovny.
Z nevyhovujících prostor se Městská knihovna přestěhovala v r. 1946 do nárožní budovy v Revoluční třídě č. 41, kde byly upraveny prostory bývalé Fouskovy kavárny a cukrárny v prvním a částečně i druhém poschodí. Zde byla slavnostně otevřena 14. října 1946 jako Ústřední knihovna města Ústí n. L. Na podzim téhož roku byla otevřena první její pobočka v Předlicích. V r. 1947 knihovna rozšířila své služby v dalších částech města - v Krásném Březně, Trmicích a posléze na Bukově. V listopadu 1949 byla zřízena pobočka na Střekově, v únoru 1954 na Klíši a počet poboček rostl i v dalších letech. Např. v r. 1964 bylo v provozu již 9 poboček (Bukov, Červený vrch, Klíše, Krásné Březno, Předlice, Střekov, Střekov-osada a Trmice). V současné době pracuje sedm poboček, z nichž nejmladší je mojžířská pobočka (otevřena v březnu 1991) a pobočka Stříbrníky (zahájila činnost v březnu 1992 s knižním fondem ze zrušené pobočky Severní Terasa).
Dne 25. listopadu 1948 rozhodla rada MěNV v Ústí n. L., aby budova ve Velké hradební 49, která byla postavena v letech 1914 a 1915 a dosud sloužila oblastní úřadovně ministerstva informací, byla přidělena městské knihovně. Počátkem ledna 1949 v ní knihovna zahájila činnost. Ústeckým čtenářům slouží dodnes, nyní jako vědecká část Státní vědecké knihovny. Podle směrnice ministerstva školství a osvěty o nové organizaci lidového knihovnictví převzala knihovna počátkem roku 1951 další funkce a přešla pod řízení KNV s novým názvem Krajská lidová knihovna v Ústí nad Labem.
Od 6. prosince 1953 se nazývala Krajská knihovna Maxima Gorkého (KKMG). V té době se proslavila pořádáním literárního a hudebního semináře, což byly cykly přednášek pro vyspělé čtenáře knihovny. (Hudební seminář dal podnět k ustavení Kabinetu pro studium hudby a dramatu, jenž rozvíjel svou činnost ve spolupráci s Krušnohorskou filharmonií a operou krajského divadla několik let.) Charakter vědecké knihovny se začal vytvářet poté, co usnesení rady KNV z 22. června 1954 stanovilo, že KKMG má pečovat o vědeckou a naučnou literaturu, protože v Ústeckém kraji neexistovala vědecká knihovna.
Po reorganizaci územního členění Československa vstoupila KKMG do r. 1961 jako knihovna I. kategorie s krajskou funkcí. Funkci vědecké knihovny zvýraznila vybudováním oddělení přírodních věd a techniky a na podzim r. 1965 i oddělením společenských věd a umění. To již pod vedením Jaroslava Prskavce, který převzal řízení knihovny 30. října 1962.
Nedostatek skladových, ale i čtenářských prostor vedl k požadavku přistavět k budově ve Velké hradební zvláštní křídlo. V r. 1962 byl schválen projekt podle návrhu již z r. 1954, přístavba se však neuskutečnila. (Od r. 1991 se konečně realizuje přístavba křídla podle projektu vypracovaného v letech 1986 a 1987 ing. architektem Koubou s kolektivem. Po jejím dokončení získají ústečtí občané moderní třípodlažní knihovnu s velkým volným výběrem). Rozšiřování čtenářské obce vyústilo v přestěhování oddělení děti a mládež do nově postaveného Domu kultury ve Velké hradební 19 v r. 1964.
Od 1. ledna 1971 byl ředitelem knihovny jmenován Ladislav Zoubek. Za jeho téměř dvacetiletého vedení byly rozšířeny služby čtenářům o studovnu společenskovědní a politické literatury, rozšířila se činnost bibliograficko-informační služby s výrazným zaměřením na region severní Čechy, vzniklo oddělení časopisů a hudební oddělení spojené se studovnou publikací z oboru výtvarného umění. Od r. 1977 začala pracovat zvuková knihovna pro nevidomé jako jediná specializovaná knihovna pro zrakově postižené v Severočeském kraji a byly otevřeny tři nové pobočky na Severní terase, Kamenném vrchu a ve Všebořicích.
V r. 1976 získala knihovna nový statut, podle něhož se stala veřejnou univerzální vědeckou knihovnou pro region severní Čechy, okresní knihovnou okresu Ústí nad Labem a městskou knihovnou s názvem Státní vědecká knihovna Maxima Gorkého (na konci r. 1990 bylo jméno ruského spisovatele z názvu vypuštěno). Od 1. července 1979 je knihovna příjemcem povinného výtisku všech českých a slovenských knižních a českých časopiseckých titulů. Proto silně vzrostl požadavek na skladové prostory. V letech 1985 až 1987 byl postaven sklad ve Vaňově s kapacitou 100 000 knih a vázaných časopisů. V červnu 1990 převedl SčKNV do majetku knihovny budovu v Churchillově ul. č. 3. Dne 1. července 1990 byl ředitelem knihovny jmenován ing. Aleš Brožek a od 1. ledna 1991 je zřizovatelem Ministerstvo kultury ČR.
V současné době knihovna využívá obou budov pro služby čtenářům. V ulici W. Churchilla byla 1. září 1993 otevřena půjčovna beletrie a populárně naučné literatury, hudební oddělení s komplexními informačními službami a půjčovna a čítárna novin a časopisů. Od 1. ledna 1995 zde působí i oddělení pro děti a mládež, které se sem přestěhovalo z Domu kultury. V budově ve Velké hradební je půjčovna naučné literatury, oddělení časopisů a odborné studovny vybavené výpočetní technikou tak, aby se mohly vyhledávat informace na nejrůznější témata čtenářských dotazů. Na území města dále pracuje sedm poboček a zvuková knihovna. Celá knihovna má v současnosti více než půl milionu knih a svázaných časopisů, téměř 15 tisíc gramodesek, kompaktních disků a magnetofonových kazet, 15 tisíc diapozitivů, 7 tisíc hudebnin, 20 tisíc norem a přes 1 500 titulů novin a časopisů. Registrovaných čtenářů je přes 10 000 a knihovnu navštěvují v průměru 15x ročně.
