V protileteckém krytu v Mariánské skále byla instalována malá
vojenská vysílačka. Vysílala téměř po celou dobu války a její
význam zvláště vzrostl po bombardování města 17. a 19. dubna 1945,
kdy byl zničen městský rozhlas a telefonní ústředna na hlavní
poště. Na vlnové délce 249,5 m, prostřednictvím rozhlasového přijímače
se obyvatelé města a celého okresu dovídali o přeletech bombardovacích
letadel, o začátku a konci poplachu a o jiných bezpečnostních
opatřeních, důležitých pro chod života ve městě. 8. května 1945
v odpoledních hodinách předal tuto vysílačku německý vrchní starosta
Franz Czermak delegaci revolučního národního výboru. Obsluhou
vysílačky byl pověřen dvacetiletý student a radioamatér Josef
Šrámek a pan Hons. Provizorní vysílač se stal hlavním zdrojem
informací pro obyvatelstvo. 8. května 1945 ve 14 hodin odpoledne
se ozvalo první české vysílání následujícího znění: "Občané
českoslovenští. Události posledních dnů vás nesmí překvapit. Jsou
výsledkem dlouholeté obětavé práce většiny českého národa, konečně
nastává onen dlouho očekávaný okamžik, kdy český národ se stává
opět svobodným. Občané, zachovejte klid a pořádek, zůstaňte na
svých pracovních místech, chod veřejného života nesmí doznat poruchy,
zásobování města musí zůstat zajištěno. Veškerou výkonnou moc
ve městě přebírá československý revoluční národní výbor. Vyčkejte
dalších pokynů. Budeme-li vás potřebovat, zavoláme vás, poslouchejte
místní vysílač na vlně 260 m. Československý národní výbor."
V německé řeči byla potom informována většina obyvatelstva města
o vývoji situace v posledních hodinách.
Hlasatelé v dalších relacích požádali české obyvatelstvo o zapůjčení
gramofonových desek s českou hudbou a písničkami. Okamžitě po
odvysílání této výzvy přicházeli Češi, hlavně z předměstských
čtvrtí a přinášeli české nahrávky. A tak kromě hlášení dvojjazyčných
směrnic a nařízení se z éteru linula česká hudba. Začátek a konec
relace ohlašoval tikot budíku a v prvních dnech se vysílalo téměř
nepřetržitě, bez pevného stanovení času vysílání. Aby vysílání
bylo pohotovější, byl natažen z budovy syndikátu (sídla Revolučního
národního výboru) do Mariánské skály kabel. První redaktoři, Josef
Šrámek a Hons, u vysílačky i spali. Protože v následujících porevolučních
měsících nefungovaly poštovní úřady a vyhlášky a nařízení okresní
správní komise se nedostávaly včas na místní národní výbory nebo
komise, byl nařízen pro předsedy na obcích povinný odposlech vysílání
pokynů a zpráv Okresní správní komise v Ústí nad Labem na vlnách
206 m (1190 kiloherzů). Vysílač Ústí nad Labem se stal zdrojem
informací pro celý okres.
Z Mariánské skály byla vysílací stanice přenesena do budovy bývalého
ONV na dnešní Mírové náměstí (dnes sídlo spořitelny). Pro veřejnost
vysílal od června vždy v 8.30, 12.30, 19.30 a ve 20 hodin zprávy
z okresní správní komise a místního národního výboru, policejní
a četnická hlášení, informace z kulturních organizací, z velkých
a větších průmyslových podniků a jiných veřejných institucí. Část
zpráv, které se týkaly německého obyvatelstva, se vysílala v německém
jazyce. V srpnu roku 1945 byl vypracován první plán pro výstavbu
krajského rozhlasu a vytvořen komitét pro zřízení severočeského
vysílače. Program se rozrůstal, místnosti v podkroví budovy ONV
nestačily a město začalo pomýšlet na novou budovu, do které by
byla vysílací stanice i se studiem a kancelářemi přenesena. Vhodným
objektem, jak svým položením, tak interiérem se stala reprezentativní
Wolfrumova vila. 24. prosince 1945 ústecký rozhlas poprvé vysílal
z nových studií. V této vile, v ulici Na schodech č. 10, se nachází
rozhlas do dnešních dnů. Od 15. prosince 1945 začal vycházet pravidelně
dvakrát měsíčně i program již Severočeského vysílače Ústí nad
Labem v Ústeckém věstníku ONV Ústí nad Labem. Kromě pravidelných
relací, které začínaly v 7 hodin ráno přenosem zpráv z Prahy,
vysílal osm hodin denně zábavné a vzdělávací pořady. Od 1. února
1946 přejímal od 8 hodin zprávy pro školy z pražského vysílání
a poslední relace, většinou pestrý pořad hudby a slova, byla vysílána
po 20 hodině.
Tato vysílání byla určena již jen pro české posluchače, protože
byla vysílána v české řeči, a protože podle zákona o konfiskaci
movitého i nemovitého majetku, byly Němcům všechny radiopřijímače
a elektrotechnické přístroje zabaveny. Vráceny byly pouze německým
antifašistům, pokud se prokázali konečnou bílou antifašistickou
legitimací a později těm neodsunutým Němcům v rámci dekonfiskačního
řízení, t. j. požádali-li o to, a to jen v případě, že národní
výbor ještě nějaké radiopřijímače měl. Místní národní výbory totiž
zabavené přístroje přidělovaly přednostně československým občanům,
kteří se vrátili z koncentračních táborů a věznic, příslušníkům
čs. zahraničních jednotek nebo partyzánských skupin a občanům,
jimž byl rozhlasový přijímač zničen válečnými událostmi nebo zabaven
německými okupanty. Takový byl předpis. Ve skutečnosti bylo množství
zabavených radiopřijímačů rozkradeno samotným úřednictvem nebo
zničeno špatným skladováním. V průběhu roku začal ústecký rozhlas
vysílat ve třech hlavních časových blocích ve všední dny, v neděli
a o svátcích ve dvou celcích, poledním a večerním, který končil
ve 22 hodin. Podle ankety "Jak nás posloucháte" byl
Severočeský rozhlas v Ústí nad Labem poslouchán nejen na Ústecku,
ale i v děčínském, teplickém a duchcovském okrese. Mezi nejoblíbenější
pořady patřila ranní informační služba posluchačům, spojená s
upozorňováním na význačné historické události příslušného dne.
Každé pondělí od 12 hodin byl vysílán pořad Týden v zrcadle věků,
který se slovem i hudbou věnoval událostem, na které bylo třeba
v tom kterém týdnu upozornit.
Po dlouhých jednáních úřadů a všech zainteresovaných složek byl
1. března 1947 Severočeský vysílač převzat Československým rozhlasem.
Místo původního devítihodinového vysílání denně začal Čsl. rozhlas
ústecké vysílání vysílat pouze hodinu denně. Tak vlastně legalizací
a uznáním vlády a potvrzením skutečnosti, že severní Čechy svůj
krajský vysílač potřebují, byli posluchači zklamáni a ochuzeni
o své oblíbené pořady.