Střední průmyslová škola strojnická

Státní vyšší průmyslová škola strojnická v Ústí nad Labem navázala svou činností na původní českou mistrovskou dvouletou školu strojnickou, která byla založena ve školním roce 1926/27 jako pobočka státní německé průmyslové školy v Ústí nad Labem. Po květnové revoluci v roce 1945 byl majetek bývalé německé průmyslovky zajištěn z pověření ministerstva školství a osvěty ze dne 22. května 1945 pro Československou republiku ing. J. Bohdaneckým ze státní průmyslové školy v Kladně, ing. L. Kremanem ze státní průmyslové školy v Praze a ing. Zd. Šabatou ze státní průmyslové školy v Kladně. Dne 25. června 1945 zahájili výše uvedení profesoři vyučování ve III. ročníku vyšší školy strojnické se svými bývalými žáky. Jednalo se o žáky, kteří byli ve II. ročníku vyšší školy strojnické v Roudnici (tam přešli po obsazení pohraničí) zatčeni gestapem 20. června 1942. Po zatčení je nacisté věznili v Terezíně a po propuštění již nesměli pokračovat ve studiu. Žáci pracovali do květnové revoluce jako nádeníci v dolech na Kladně a při zemních pracích v Hněvicích. Již v prvním školním roce byly otevřeny obory: čtyřletá vyšší škola strojnická, dvouletá vyšší škola strojnická pro absolventy mistrovských škol strojnických (III. ročník) a dvouletá mistrovská škola strojnická. Původních 229 žáků z prvního poválečného školního roku se za dva roky rozrostlo na 317 studentů, z kterých byly jen dvě dívky. Prvním poválečným ředitelem se stal ing. Zdeněk Šabata. Novinkou při studiu v padesátých letech byly tzv. diplomové zkoušky, zavedené v červnu 1955. Studenti posledního ročníku studia docházeli do určených závodů a zde pracovali v dílnách. Součástí závěrečných zkoušek, kromě obvyklých předmětů, byla i obhajoba studentovy diplomové práce, kterou student konzultoval a tvořil se zaměstnancem určeného podniku. Takovéto zkoušky probíhaly na vyšší hospodářské škole.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola