| |
Střední průmyslová škola strojnická
Státní vyšší průmyslová škola strojnická v Ústí nad Labem navázala
svou činností na původní českou mistrovskou dvouletou školu strojnickou,
která byla založena ve školním roce 1926/27 jako pobočka státní
německé průmyslové školy v Ústí nad Labem. Po květnové revoluci
v roce 1945 byl majetek bývalé německé průmyslovky zajištěn z
pověření ministerstva školství a osvěty ze dne 22. května 1945
pro Československou republiku ing. J. Bohdaneckým ze státní průmyslové
školy v Kladně, ing. L. Kremanem ze státní průmyslové školy v
Praze a ing. Zd. Šabatou ze státní průmyslové školy v Kladně.
Dne 25. června 1945 zahájili výše uvedení profesoři vyučování
ve III. ročníku vyšší školy strojnické se svými bývalými žáky.
Jednalo se o žáky, kteří byli ve II. ročníku vyšší školy strojnické
v Roudnici (tam přešli po obsazení pohraničí) zatčeni gestapem
20. června 1942. Po zatčení je nacisté věznili v Terezíně a po
propuštění již nesměli pokračovat ve studiu. Žáci pracovali do
květnové revoluce jako nádeníci v dolech na Kladně a při zemních
pracích v Hněvicích. Již v prvním školním roce byly otevřeny obory:
čtyřletá vyšší škola strojnická, dvouletá vyšší škola strojnická
pro absolventy mistrovských škol strojnických (III. ročník) a
dvouletá mistrovská škola strojnická. Původních 229 žáků z prvního
poválečného školního roku se za dva roky rozrostlo na 317 studentů,
z kterých byly jen dvě dívky. Prvním poválečným ředitelem se stal
ing. Zdeněk Šabata. Novinkou při studiu v padesátých letech byly
tzv. diplomové zkoušky, zavedené v červnu 1955. Studenti posledního
ročníku studia docházeli do určených závodů a zde pracovali v dílnách. Součástí
závěrečných zkoušek, kromě obvyklých předmětů, byla i obhajoba
studentovy diplomové práce, kterou student konzultoval a tvořil
se zaměstnancem určeného podniku. Takovéto zkoušky probíhaly na
vyšší hospodářské škole.
|