Po roce 1945 navázal průmysl v Ústí nad Labem na skladbu průmyslových
odvětví, které zde byly před válkou a během ní. Je zapotřebí si
ale uvědomit, že došlo k některým zásadním změnám. Předně všechny
průmyslové podniky, závody i drobné provozovny změnily své majitele.
Původní němečtí majitelé byli odsunuti. Ještě před odsunem jim
byl majetek konfiskován a uvalena na něj národní správa. Za účelem
dosazování národní správy byl při místním národním výboru vytvořen
úřad, Správa národního majetku (SNM).
Správa národního majetku
Podnětem ke vzniku SNM jako části příslušných národních výborů
byly dva dekrety presidenta republiky: dekret z 19. května 1945
"O neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody
a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a
kolaborantů a některých organizací a ústavů" (č. 5/1945 Sb.)
a dekret z 25. října 1945 "O konfiskaci nepřátelského majetku
a Fondech národní obnovy" (č. 108/1945 Sb). Podle ustanovení
těchto dekretů došlo ke konfiskaci některého movitého a nemovitého
majetku, který byl "ve vlastnictví Německé říše, Království
maďarského, politických fašistických stran a jiných útvarů, organizací,
podniků a zařízení těchto režimů, fyzických osob německé nebo
maďarské národnosti, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly
věrny Československé republice". V neposlední řadě se konfiskace
majetku týkala fyzických osob, které vyvíjely činnost směřující
proti státní svrchovanosti, samostatnosti a celistvosti Československé
republiky. Z konfiskace byla vyňata pouze ta část movitého majetku,
kterého bylo nevyhnutelně třeba k ukojení životních potřeb nebo
k osobnímu vykonávání zaměstnání těchto osob a jejich členů rodiny.
Národním správcem se mohla stát osoba, s patřičnými odbornými
a praktickými znalostmi, mravně bezúhonná a státně spolehlivá.
Před nastoupením úřadu skládali národní správci příslušnému národnímu
výboru slib, že budou svědomitě plnit své povinnosti v souladu
s hospodářskými, národními a jinými veřejnými zájmy. Národní správce
byl také povinen skládat příslušnému národnímu výboru účty o svém
hospodaření. Pozdějšími zákonnými úpravami bylo možné přeměnit
národní správu podniku za určitou úhradu do vlastnictví. Úpravy
se vztahovaly na některé malé a střední konfiskované podstaty,
vesměs živnostenské provozovny.
I když se všechny závody a podniky snažily hned po osvobození
zahájit výrobu, musely se vyrovnávat jak s náhlým velkým úbytkem
pracovních sil, jenž byl způsoben odchodem totálně nasazených
osob a válečných zajatců na konci války, tak přechodným nedostatkem
surovin. Proto v některých závodech došlo buď k úplnému zastavení
výroby nebo pracovala pouze některá oddělení. Průmyslové podnikání
doplatilo na válku a okupaci i v tom smyslu, že strojní zařízení
mnohých závodů bylo značně opotřebované. Němci je využívali až
do posledních možností, aniž by cokoliv do zařízení investovali.
V neposlední řadě některé objekty postihlo bombardování (Spolek).
K dalšímu úbytku pracovních sil došlo odsunem Němců. Protože v
některých odvětvích průmyslu okamžitým odchodem německých dělníků
a odborníků v řídících funkcích by došlo k úplnému přerušení výroby,
zřídila se instituce tzv. nepostradatelných. Mnohé velké závody
žádaly v pravidelných intervalech o uvolnění z odsunu z důvodů
nepostradatelnosti pro své zaměstnance. Mezi nepostradatelné patřili
všichni horníci. V posledním čtvrtletí roku 1945 začalo znárodňování
podle čtyř Benešových znárodňovacích dekretů (Dekret č. 100/1945
Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, dekret
čs. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků potravinářského
průmyslu, dekret č. 102/1945 Sb. o znárodnění akciových bank a
dekret č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven).
Znárodnění ústeckých podniků v roce 1945
28. října 1945, u příležitosti výročí vyhlášení Československé
republiky, se konala na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem velká
manifestace pracujících. Na manifestaci byl slavnostně přečten
seznam všech ústeckých podniků, na něž se vztahovaly uvedené dekrety
o znárodnění. V těžkém průmyslu byly znárodněny Továrna na armatury,
měřicí přístroje a slévárna šedé litiny Schäffer a Budenberg a
Měďárna Čechy v Povrlech. Sloučením závodu Lišanské hlinné doly
Alfred Richter v Ústí nad Labem a Kaolínových a sklopískových
závodů, spol. s r. o. v Zálezlech nad Labem a některých dalších
závodů nacházejících se mimo Ústí nad Labem vznikly České závody
na těžbu kaolínů, jílů a lupků n. p. V průmyslu byly znárodněny
a včleněny do Spolku pro chemickou a hutní výrobu n. p. tyto ústecké
závody Chemické závody Ústí nad Labem - Falknov, spol. s r. o.,
Ústecká továrna na tiskařské barvy dr. F. Becker a spol., Chemická
továrna K. Dlouhý, spol. s r. o., Závody na výrobu dehtových barev,
spol. s r. o. a neštěmické Solvayovy závody, komanditní spol.
V chemicko-farmaceutickém průmyslu byly znárodněny především Chemické
závody Schering, a. s., závod P. Beiersdorf, a. s. a Cephag, a.
s. Všechny tyto tři závody byly včleněny do Spojených farmaceutických
závodů n. p. V textilním průmyslu do n. p. České vlnařské závody
se sídlem v Liberci byla včleněna ústecká firma C. Wolfrum, v
elektrotechnickém průmyslu do n. p. TESLA to byl závod Siemens
& Halske, a. s. Také v potravinářském průmyslu bylo znárodněno
mnoho ústeckých závodů. Ministerstvo výživy zřídilo na základě
dekretu presidenta republiky Severočeské tukové závody n. p. se
sídlem v Ústí n. L., do nichž byly včleněny tyto znárodněné podniky:
závod Parfumerie "Elida.", spol. s r. o., závod Planta,
mleté výrobky, spol s r. o., závod Wünsche, a. s., závod Radion,
spol. s r. o., Podpůrné zařízení a. s. Jiří Schicht, spol. s r.
o., závod Hnědouhelné těžařstvo "Svornost" a závod Jiří
Schicht, a. s. Dále byly znárodněny i všechny labské loděnice,
ocelárna v Chabařovicích, továrna na výrobu porcelánu v Bohosudově
a ústecké městské elektrárny.
Ne všechny závody byly znárodněny ihned po vydání dekretů. Některé
náležely městu a nevyhovovaly podmínkám znárodnění vzhledem k
počtu zaměstnanců. Jednání se ale mnohdy protahovala po dobu několika
měsíců, nebo město žádalo za znárodněné podniky odpovídající náhradu.
Znárodňování živností
Vrátíme se ještě k národním správám drobných podniků, převážně
obchodů a živností. Ještě v červnu roku 1948 psal Sever, týdeník
KSČ: "Naše ústava zaručuje ochranu drobným podnikatelům.
Přesto, že i ústava první republiky mluvila o ochraně vlastnictví,
přišlo r. 1933 50 000 živností do konkursu. Nestačí jen záruka
slovy, je třeba zdravých hospodářských poměrů, kterými naše plánovité
hospodářství zvýšenou výrobností a úrovní nejširších vrstev zaručuje
lepší existenci živnostníkům. Ústava praví, že vlastnického práva
nesmí nikdo využívat proti celku. To znamená, že za dobrého živnostníka
již nebude považován ten, kdo se snaží co nejrychleji zbohatnout,
ale ten, kdo dovede nejlépe zákazníkům sloužit. Živnostníci mají
společné zájmy s lidem. Živnostníkům se nevedlo nikdy dobře, jestliže
se dobře nevedlo dělníkům a rolníkům. Proto i dnes je společný
zájem spojuje k práci na budovatelském díle naší republiky".
O dva roky později již všichni živnostníci viděli, jak to s nimi
bude dál vypadat. V průběhu roku 1949 probíhala akce "do
konce roku 1949 bez národních správ". Úkolem akce bylo převést
co největší počet konfiskovaných podniků do socialistických složek
hospodářství. Přímo ve městě bylo od roku 1949 25 národních podniků.
V potravinářství přešla síť masných prodejen do národního podniku
Masna, koloniální zboží do spotřebního družstva Jednota. Prodejny
mléka, chleba a pečiva byly připojeny z části k výrobním závodům
a do národního podniku Severočeské mlýny. Z obchodní sítě bylo
v okrese Ústí nad Labem v roce 1950 242 prodejen vlastnictvím
družstva Jednota, 52 prodejen Pramene a 44 prodejen Masny. V soukromém
sektoru se nacházely pouze 4 koloniály, které pro "svou povahu
nepřicházely v úvahu pro začlenění do socialistického sektoru",
3 živnosti cukrářské, 3 mlékárny a 17 pekařských živností, které
bylo nutno zatím nechat v provozu, než byla zajištěna přiměřená
kapacita výroby Jednoty. Ze 450 soukromých potravinářských prodejen
zbyla v roce 1954 jedna. Mimochodem rok po měnové reformě bylo
konstatováno, "že zásobení obyvatelstva je větší a kvalitnější
a že dlouhé řady lidí, čekající na prodej masa ukazují, že žijeme
lépe, spotřebujeme více masa."
Novou složkou výroby se stala výrobní družstva, která na sebe
napojila opět soukromé živnostníky a jejich zaměstnance. Celkový
počet soukromých řemeslných živností všeho druhu k 31. prosinci
1950 v ústeckém okrese byl 334. Během roku 1949 bylo 12 živností
včleněno do komunálních podniků, k roku 1950 převzal komunál již
149 soukromých provozoven, 19 přešlo do výrobních družstev, 17
do národních podniků a 74 jich bylo zrušeno jako nadbytečné.