Sídliště Bukov
Sídliště Bukov bylo dostaveno v prosinci 1963, dostavba objektů občanské vybavenosti, jako byly jesle, mateřská škola, samoobsluha s potravinářským a průmyslovým zbožím a restaurace pokračovala ještě intenzivně následující rok. Autorem projektu byl ing. arch. Jiří Fojt, stavbu provedly Pozemní stavby Ústí nad Labem. Jeho výstavbou získalo město byty pro 1 375 rodin. Stavbaři prý denně postavili dva byty. Na stavbě pracovalo kolem 200 lidí.
Budovy na Lidickém náměstí
Za rok 1961 město získalo 741 bytových jednotek spolu s inženýrskými sítěmi a základní vybaveností. Do užívání byla předána nová budova Severočeského krajského národního výboru, a tak mohla být uvolněna a vrácena školským úřadům školní budova v ulici České mládeže, kam se přemístil Pedagogický institut. O rok později byla dokončena i budova Krajské správy ministerstva vnitra na Lidickém náměstí. Tak koncem roku 1962 dostalo Lidické náměstí, poprvé od bombardování roku 1945 zase uzavřenou podobu, která vydržela až do dnešních dnů. Měnily se na něm už jen dlaždice a zeleň. První příležitostí pro jeho zušlechťování bylo 20. výročí osvobození, poslední rekonstrukce proběhla v roce 1995.
První rekonstrukce Lidického náměstí byla provedena podle návrhu ing. arch. Rudolfa Bergra a ing. arch. Lubomíra Kosa. Projekt vypracovaný v roce 1962 provedly Pozemní stavby Ústí nad Labem v roce 1963. Dlažba byla provedena ze žulových desek v kombinaci s říčními oblázky. Dva bazény s obrubníky z leštěného žulového kamene, vyložené zlatou bruselskou mozaikou, výtvarně doplnil akademický sochař Hanzík slunečními hodinami a sochou symbolizující nerostné bohatství Severočeského kraje.
Sídliště Na skřivánku Dalším velkým sídlištním komplexem, který se začal v první polovině 60. let stavět, byla výstavba sídliště Na skřivánku. Po roce 1965 se stavební ruch přesunul do prostoru ulice Hornická - Stará. Zároveň od února 1964 byly zahájeny demoliční práce starých domů v Důlcích. Staré zdivo se odváželo na Skřivánek, kde sloužilo jako podklad pro cesty mezi bloky domů. Po demoličních pracech pokračovaly práce v Důlcích na stavbě vodovodu, kanalizace a nové komunikace právě pro sídliště Skřivánek.
Autorem projektu sídliště Skřivánek byl ing. arch. Vladimír Eminger. Podrobný územní plán byl zpracován v roce 1962, sídliště postavily Pozemní stavby Ústí nad Labem v letech 1963 až 1968. Na sídlišti bylo postaveno 1 635 bytů typu T06B, 2 jesle, 3 mateřské školy, zdravotní středisko s lékárnou, dětské zdravotní středisko, velkoprodejna potravin a průmyslového zboží s restaurací, okrsková prodejna potravin, dům služeb s poštou, údržbářské středisko a sběrna surovin. Součástí výstavby na Skřivánku je 14 podlažní věžový dům o 72 bytech, který je opakováním mosteckých atypických panelových věžových domů z prvků T06B vypracovaných ing. arch. Luďkem Filipem. Autor ústeckého "věžáku" je ing. Blahoslav Vrba. Projekt byl zpracován v roce 1965, postavily ho Pozemní stavby Ústí nad Labem v letech 1965 až 1967.
Urbanistická koncepce výstavby Ústí nad Labem ze 60. let V této době vznikly zároveň první představy o budoucím stavebním uspořádání rozrůstajícího se Ústí. Vycházelo se z propočtu, že kolem roku 1980 bude mít Ústí nad Labem asi 100 000 obyvatel. Tehdy se objevily představy, že město by se mělo rozšiřovat o severní terasy, které zasahovaly až k obcím Kočkov a Stříbrníky. Mělo zde být postaveno nové sídliště pro 25 000 obyvatel, které by posléze se stávající zástavbou Skřivánku tvořilo ucelenou městskou čtvrť. Hlavní městská osa měla být tvořena od střekovského předmostí přes Mírové a Lidické náměstí, dále Masarykovou ulicí k Městským sadům s dozněním u sportovního areálu a bukovského centra. Tato osa měla být architektonicky vyjádřena přestavbou po celé své délce. Byla dána spádovostí ze všech čtvrtí města a z toho vyplývajícím umístěním specializovaných prodejen, služeb, stravovacích, ubytovacích, kulturních a společenských zařízení. Tuto funkci si měla uchovat i při vzniku nových částí na horní terase, kde měla být vytvořena druhá městská osa mezi centry Skřivánku a Kočkova.
Druhým centrem stavebních úprav byl střed města. Kromě již probíhajících staveb obytných domů mezi ulicemi Dlouhá a Velká hradební a dostavby proluky na rohu Horové a Pařížské ulice se počítalo, že obytnou zónu na východní straně náměstí uzavře budova hotelu.
Výstavba panelových obytných domů v centru města V Hrnčířské ulici Pozemní stavby Ústí n. L. v roce 1963 dokončovaly obytný objekt o 128 atypických bytech s distribucemi v technologii monolitického železobetonu a panelů. Autoři byli ing. arch. Josef Liška a ing. arch. Rudolf Bergr. V Dlouhé ulici dokončily v roce 1964 Pozemní stavby Ústí nad Labem tři opakované atypické objekty o 44 bytech v panelové technologii. Autorem byl ing. arch. Josef Liška, projekt byl vypracován v roce 1961.
Město nepřistupovalo ale jen k výstavbě nových bytů. Z důvodu zdravotní závadnosti musely být stále některé bytové jednotky demolovány. Velkou vinu na zchátralosti mnohých objektů, mnohdy ne starších 40 let, nesla špatná nebo žádná údržba a v poslední řadě i škodlivé vlivy exhalátů průmyslových závodů. Ústeckou specifikou byla skutečnost, že drtivá většina fyzicky zchátralého bytového fondu se nacházala v hygienicky závadných oblastech. Nebylo proto možné provádět asanaci a nahradit starý bytový fond novým na stávajících plochách. Proto bylo těžiště nových obytných ploch přesouváno vně města, sídliště byla situována nad hranici tehdejší první inverzní zóny.
Sídliště Střekov V roce 1966 byla zahájena I. etapa výstavby sídliště Karla IV. na Střekově, která byla situována na území mezi ulice Novoveská, Novosedlické náměstí, Kubelíkova, jižní okraj zástavby ul. Karla IV., na západě je omezoval objekt stávající devítileté školy a na jihu hranici tvořila Partyzánská stezka.
Autorem první etapy výstavby sídliště Karla IV. byl ing. arch. Miroslav Fibiger. Podrobný územní plán byl zpracován v roce 1964, výstavbu prováděly v letech 1966 až 1969 Pozemní stavby Ústí nad Labem. Sídliště zahrnovalo 350 bytů typu T06B, jesle, pětitřídní pomocnou školu, dům služeb a automatickou telefonní ústřednu.
O rok později se započalo již s II. etapou výstavby sídliště, poté co bylo předáno do užívání 295 bytů, výměníková stanice, nový vodojem, parovod, vodovod, plynovod a kanalizace. Součástí sídliště byly i úpravy v síti komunikací města.
