Adaptace budov

Celé tři roky po válce se vlastní stavební práce soustředily na opravy a adaptace obytných budov a objektů. Do konce roku 1947 bylo obnoveno asi 180 domů a objektů.

Směrný plán výstavby


 

 

Až v roce 1948 byl vypracován na základě průzkumu a rozborů směrný plán výstavby, který v hrubých rysech řešil přestavbu a dostavbu centra města, otázku železničního uzlu na městském území, otázku silniční sítě, vymezení ploch pro bydlení, rozmístění průmyslu a umístění volných zelených ploch. Hned bylo zřejmé, že výstavbu města tak, jak ji určil směrný plán, nebude možné provést v krátké době s ohledem na potřebu značných investic, které město nemělo. A protože bylo již po komunistickém převratu, platila zásada, že investice jsou přednostně přidělovány důležitějším úkolům našeho národního hospodářství, výstavbě a přestavbě těžkého průmyslu.

Plán výstavby města v prvních poválečných letech můžeme rozdělit na dvě fáze - na plán krátkodobý a plán dlouhodobý. Splněním krátkodobého plánu mělo město co nejrychleji a nejúčelněji zahladit stopy poslední války. Celá prostora vnitřního města byla rozdělena na tři pracoviště. A to na stavební prostor na severozápadním cípu Mírového náměstí, na staveniště v okolí Uhelného syndikátu a na pracoviště v okolí arciděkanského kostela. Vzhledem k finančním těžkostem města velmi významný a v mnoha případech rozhodující podíl na výstavbě objektů a úpravě ploch měla brigádnická svépomoc občanů. V rámci akce "Občané svému městu" byly odstraňovány zbytky po bombardování a na místě vybombardovaných domů vznikl u Mírového náměstí parčík s dětským koutkem a s "propagačními stěnami", zakrývajícími nevzhledné části domů. Zároveň v ulici Velká hradební vznikla průtahová komunikace, která odlehčila komunikačně přetíženým tepnám v centru města, ulici Hrnčířské, Mírovému náměstí a Revoluční a stala se přímou spojkou Střekova s Bukovem. V následujícím roce 1951 výstavba pokračovala a byla zaměřena především na úpravu městského jádra.

Blížilo se 10. výročí osvobození, což byl signál, který alarmoval všechny stranické a vládní složky, aby organizovaly akci úpravy a zvelebení vzhledu měst jako všenárodní vlasteneckou záležitost občanů. Všichni občané byli povinni upravovat a vylepšovat své vlastní domy a zároveň účastnit se brigádnickými pracemi zvelebování ostatních prostor města. Zvelebená města a vesnice měla demonstrovat, k jak mohutnému rozvoji našeho národního hospodářství došlo a jak nevídaným tempem roste životní úroveň širokých mas pracujících.

V rámci akce "5M" byly do roku 1955 tedy odstraněny polorozbořené a těžce poškozené domy. Jednalo se o domy v ulici U jeptišek, Malé hradební, Hrnčířské, Zelené a o sklepy mezi ulicemi Fabiána Pulíře a Klášterní. Dosud nevhodně umístěné tržiště na Mírovém náměstí u veřejných záchodků bylo přesunuto do nově upravených částí mezi ulicemi Fabiána Pulíře a Klášterní. Na Lidickém náměstí provizorně zřízené autobusové nádraží bylo definitivně zrušeno a vybudováno nové, v prostorách mezi Bílinskou ulicí a Malou hradební. Výstavba nového autobusového nádraží si vyžádala úpravy příjezdových a odjezdových komunikací, především rozšířením ulice Malé hradební a Bílinské. Nové autobusové nádraží bylo slavnostně předáno veřejnosti 6. listopadu 1954. Před započetím výstavby bylo odklizeno více jak 52 400 m3 sutin z plochy 10 500 m2. Vlastní stavba byla vybudována nákladem 2 512 889 korun.

V rámci první poválečné desetileté obnovy města bylo v průběhu padesátých let ještě postaveno: 19 bytových jednotek na Lidickém náměstí a zahájila se stavba nové bytové čtvrti na Skřivánku. Stavbou dvou moderních obytných domů v Moskevské a v Londýnské ulici získalo město v tomto prostoru 116 bytů. V Klíšské ulici byla zahájena výstavba domů na místě staré budovy. První dům byl hotov v říjnu roku 1954 a umožnil nové bydlení pro zaměstnance Severočeské armaturky.

V rámci 25 letého plánu "výstavby socialistického města" zamýšlely v r. 1955 orgány odpovědné za výstavbu města vybudovat v nejbližších letech palác odborů a kultury, dořešit tramvajovou dopravu rozšířením dalších tepen a přebudovat některá náměstí na ústřední parky města. V rámci tohoto projektu nejdříve přikročily ke zřizování parku na rohu Revoluční ul., Malé hradební a ulice U trati, v prostorách proti tehdy novému autobusovému nádraží. Další park vznikl na Špitálském náměstí a na nábřeží 5. května.


 

 

 

 

Dopravní komunikace

Městem Ústím nad Labem probíhaly hlavní silniční spoje vedoucí jednak údolím Labe od jihu na sever a hlavní silnicí vedoucí na západ do hnědouhelné pánve přes Bukov a Varvažov. Jejich stav byl velmi špatný, hlavně v okruhu městského centra. Starý půdorys města nedovolil vytvoření širokých průjezdních tepen. Silnice měly pravoúhlá nepřehledná odbočení do podjezdů a podjezdy byly nízké. V okruhu městského jádra byl nutný radikální zásah. Nebylo nadále možné, aby například trasa z Děčína do Prahy procházela úzkou Hrnčířskou ulicí přes Mírové náměstí, Revoluční třídou a zpět k podjezdu Bíliny, kde se teprve připojí na Pražskou ulici. Směrný plán proto navrhl vybudování přímé a krátké pobřežní komunikace, která by všechny tyto závady odstranila. Dále se zřídily průjezdní komunikace po okraji městského jádra, t. j. jižní větev po vybombardované ploše podél kostela a severní větev od mostu do ulice Velká hradební. V ostatním městském území se ponechala Masarykova ulice jako silniční průtah.

Letní kina

Největším kulturním zařízením, které bylo v tomto období předáno veřejnosti, byly opravené "Sady Květy Innemanna". Od r. 1951 bylo v parku nad Petschkovými vilami zřízeno přírodní kino a v roce 1953 zahájena stavba stabilního jeviště a hlediště přírodního divadla. Celý tento projekt si vyžádal náklad 505 000 Kčs, který pomohlo dotovat ministerstvo kultury. V létě roku 1954 předané divadlo s 5 500 místy k sezení umožnilo celkem 14 000 divákům sledovat estrádní pořady. V tomto divadle vystupovali a koncertovali i zahraniční umělci a konaly se zde i operní a operetní vystoupení. V létě 1954 bylo zpřístupněno další přírodní kino na Střekově.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola