Ekonomická situace města
Noví osídlenci převzali v roce 1945 neutěšený stav obecního hospodářství. Majetek města, který reprezentoval hodnotu několika set milionů, byl tehdy zatížen částkou 224 miliony korun dluhů. Město utrpělo i další citelné škody upisováním říšskoněmeckých cenných papírů, po válce úplně bezcenných, a blokováním všech markových vkladů. Tím byly znehodnoceny jak vklady kmenového jmění obce, tak i různé úložky a obnovovací fondy, a to i ty, které byly nastřádány v první republice.Městská pokladna zaznamenávala újmu i v případě zisků, které ztratila znárodněním dřívějších městských podniků. Znárodněný průmysl, jehož generální ředitelství se nacházela v Praze, přestože měl svou výrobu v Ústí, odváděl daňové přirážky tam, kde bylo sídlo centrálního vedení. Znárodněním elektrárny a plynárny byla městu odňata nejen majetková hodnota, nýbrž i čisté příjmy a navíc město muselo odebíraný proud, zejména pro své dopravní podniky, draze platit.
Nová samospráva se nemohla opírat o dřívější válečný německý administrativní systém, ani nemohla využívat kádr zacvičených úředníků. Revoluční národní výbor s nedostatečným počtem nezkušených pracovníků přebíral provoz městských podniků a zařízení a musel řešit rozsáhlé a závažné nové povinnosti. Byl to hlavně odsun Němců, převzetí a zajištění jejich majetku, příliv nového obyvatelstva, zajištění zásobování a v neposlední řadě odstraňování škod způsobených bombardováním města. Jen na okraj, na konci roku 1946 vyčíslené náklady na odsun Němců v okrese vykazovaly 3,5 milionu korun a 23 milionů říšských marek.
Střed města, od nádraží až k divadlu, ležel v rozvalinách. V prvé řadě musela správa města zajistit uvolnění komunikací. Odklizení 280 tisíc m3 suti a trosek si vyžádalo do roku 1947 padesát milionů korun. Dvacet procent zbořených obytných domů znamenalo pro město nutnost okamžitě mobilizovat všechny zdroje a urychleně začít s bytovou výstavbou. Velké náklady si vyžádaly opravy poškozeného elektrického vedení, poškozené plynové, vodovodní a kanalizační sítě a oprava dálkového topení.
Nezbytně nutnou podmínkou pro plnění všech těchto úkolů byl trvalý příjem do obecní pokladny a hospodaření podle rozpočtu. Jediným příjmem tehdejší samosprávy byly výnosy z jejích podniků, v prvních poválečných letech však velice nejisté. Částečně pomáhaly zvyšovat rozpočet města příděly ze státních zdrojů. To však nestačilo zdaleka krýt finanční potřebu města. Proto již na konci roku 1945, s účinností od 1. ledna 1946 zavedla rada MNV po schválení plénem MNV několik obecních dávek, které měly vylepšit stav městských financí. Jednalo se o dávku z přechodného ubytování, dávku z nápojů a zmrzliny, dávku za používání veřejného obecního statku (místa), dávku ze hry v karty, kulečníků a domina, dávky za používání městské kanalizace, dávky za odvoz popela a smetí, poplatek za domovské právo, poplatky za úřední výkony, dávky ze psů, 10 % přirážku ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí, 10 % dávku z jízdného elektrickými drahami, dávku ze spotřeby elektrické energie a plynu a různé obecní stavební poplatky. Většinu těchto daní platilo obyvatelstvo města již za první republiky i za války. MNV vlastně jen prodloužil jejich další platnost.
Během roku 1946 zavedla finanční komise po schválení plénem města další dávky, takže koncem roku 1946 platili občané i přechodně bydlící v Ústí nad Labem celkem 23 druhů dávek. Některé z nich byly pro příjem města významné, ale většina byla zavedena jen proto, aby se učinilo zadost podmínce, že "bude použito všech vlastních zdrojů a příjmů". Původní sazby se úměrně zvyšovaly podle nových upravovaných cen. Ze všech těchto dávek a poplatků nejvyšší hranice dosahovala dávka ze psů a dávka ze zastavěné plochy, která byla zavedena místo dávky z nájemného. Přesto vlastní obecní příjmy kryly jen malou část řádných výdajů a řádné hospodaření obce končilo značnými schodky. Ty byly hrazeny zápůjčkami a tak zadlužení města stále rostlo. Stav dlouhodobých zápůjček činil k 1. únoru 1948 asi 231 milionů korun a dluhová částka z těchto zápůjček činila ročně kolem 18 milionů korun. (Je zapotřebí vzít v úvahu, že čísla jsou uváděna ve staré měně.)
Komunistický převrat v roce 1948 přinesl změnu i ve finančním hospodaření obcí. Zásadní a důležitou okolností bylo přidělování finančních prostředků z ústředního rozpočtu všem obcím bez rozdílu velikosti, podle jejich potřeb. Dalším významným zásahem bylo tzv. oddlužení obcí a měst. Stát převzal likvidaci dosavadních dluhů. Tak se stalo, že rozpočet města Ústí nad Labem byl poprvé v jeho historii vyrovnaný.
K posouzení finanční situace našeho města uvádíme celkový přehled o obecních rozpočtech města za léta 1946 až 1948.
Rozpočet na rok 1946 vykazoval Kčs řádnou potřebu 144 533 248,- řádnou úhradu (včetně obecních přirážek, dávek a poplatků) 65 701 348,- nekrytý schodek činil 78 831 900,- na jehož úhradu obdržela obec zemský příspěvek 50 098 000,-
Rozpočet na rok 1947 vykazoval Kčs řádnou potřebu 123 861 143,- řádnou úhradu 57 719 347,- nekrytý schodek činil 66 141 796,- na jehož úhradu obdržela obec zemský příspěvek 50 934 000,-
Rozpočet na rok 1948 vykazoval Kčs řádnou potřebu 121 493 071,- řádnou úhradu 55 123 795,- nekrytý schodek činil 66 369 276,- při revizi provedené zemským NV, byl tento schodek snížen na 54 975 000,-
Kromě výše uvedených příspěvků ZNV na úhradu rozpočtových schodků za rok 1946 a 1947 v celkové výši 101 032 000 Kčs obdrželo město Ústí nad Labem v roce 1947 ještě tyto další subvence: od ministerstva školství a osvěty na divadlo 1 500 000 Kčs a na úpravu stadiónu 300 000 Kčs, od ZNV na regulační plán města 125 000 Kčs a na úhradu říjnové výpomoci zaměstnanců 967 000 Kčs, od ministerstva techniky na odklizovací práce 8 400 000 Kčs. Dále byl na postupnou úhradu nákladů spojených s likvidací bukovské katastrofy vyplacen pro rok 1947 mimořádný příspěvek 2 200 000 Kčs, na adaptaci školní budovy v Moskevské ulici 1 000 000 Kčs, na adaptaci budovy pro školu sociálních pracovnic 200 000 Kčs.
Z akce UNRRA bylo vyplaceno na projekční kancelář 200 000 Kčs, na úpravu městských lázní 300 000 Kčs, na úpravu vodovodu 500 000 Kčs a na kanalizační práce 2 500 000 Kčs.
Povýšení Ústí nad Labem na krajské město v roce 1949 a zavedení jednotné správy na okres i město přinášelo další změny. Podniky a ústavy města byly sloučeny do Sdruženého komunálního podniku, který byl na rozpočet národního výboru zapojen jen svým hospodářským výsledkem. Současně do správy JNV patřilo veškeré školství v jeho obvodu (tedy města i obcí v okrese) i jeho financování. Rozpočet tohoto velikého hospodářského i politického útvaru činil v letech 1949 - 1954 průměrně 85 milionů korun. Po odtržení správy města od okresu zaznamenal rozpočet MěNV v dalších letech vzestupnou tendenci.
Vlastní příjmy města nikdy nestačily hradit v plném rozsahu výdaje. Rozdíl byl vždy uhrazován ze státního rozpočtu přídělem. V roce 1961 například tento státní příděl činil 78 % rozpočtu města. Příjmy města tvořily odvody ze zisku a z odpisů hospodářských organizací řízených MěNV a příjmy z daní a poplatků (daň domovní, poplatek z bytů, daň z příjmů obyvatel, zemědělskou, živnostenskou, poplatek ze psů a správní poplatky). Největším vlastním příjmem byly u MěNV příjmy z funkční a správní činnosti, jako příjmy z kin, příjmy za školní stravování, příjmy ze zimního stadiónu, za odvoz popela, za ošetřovné v jeslích apod. Výdajovou částí rozpočtu MěNV hradil akce "Z", přes 40 % rozpočtu školství a kulturu města, jesle, služby poskytované obyvatelstvu, místní dopravu, údržbu sadů, parků a komunikací a v neposlední řadě správu a údržbu bytového fondu.
V roce 1963 došlo ke změnám v řízení některých organizací, a tím se podstatně snížil i rozpočet městského národního výboru. Do řízení ONV přešel podnik restaurace a jídelny a okresní vlastivědné muzeum. Do řízení KNV přešlo divadlo a knihovna. A bylo podstatné, že u ONV bylo soustředěno i obstarávání mzdových a osobních záležitostí ve školství. Naproti tomu převzal městský národní výbor od ONV v plném rozsahu zajišťování doplňkové sociální péče. I když pro potřeby školství a kultury byla vyhrazena stále podstatná část městského rozpočtu (30 %), nějvětší část mohla být přidělena potřebám místního hospodářství. Socialistický způsob hospodaření dovoloval, aby organizace řízené MěNV byly značně ztrátové. Podnik bytového hospodářství vykazoval ztrátu, městská doprava na tom byla obdobně. Průměrné nájemné ve městě činilo v roce 1963 45,50 korun měsíčně a přitom celkový náklad na jeden nájemní objekt dosahoval měsíčně 141 korun. Velice nízké nájemné nekrylo ani 30 % nákladů na bytový majetek ani náklady na údržbu bytů. Tento trend, na co nestačily zdroje města, to doplnily zdroje státu, přetrvával celé období socialismu.
I v šedesátých a na začátku sedmdesátých let posloužila městu dobrovolná brigádnická činnost, řadu objektů postavili občané v akcích "Z" a v "státem organizovaných" činnostech.
