Demografický vývoj obyvatelstva města od roku 1945 do současnosti

Zatímco na počátku II. světové války bylo Ústí nad Labem největším průmyslovým městem severozápadních Čech s téměř 70 000 obyvateli, které kromě velkého průmyslového potenciálu soustřeďovalo bohatý kulturní a společenský život, obchod a prosperující peněžnictví, na konci války nalézáme jeho centrum v rozvalinách, mnohé malé i větší podniky jsou zčásti nebo úplně vyřazené z provozu, občanské a technické vybavení je značně poškozené. Konec II. světové války přinesl značný pohyb obyvatelstva, který měl na další vývoj města tak zásadní význam, že lze hovořit o přerušení kontinuity přirozeného vývoje.

K značnému pohybu obyvatelstva docházelo v Ústí nad Labem již v průběhu války. Na místa mužů v továrnách byli totálně nasazováni Češi z Protektorátu Čechy a Morava, Rusové a Poláci. V průmyslových závodech, na nejtěžších pracech v lomech a pískovnách pracovali ruští, ukrajinští, francouzští a angličtí váleční zajatci, někdy vězni z koncentračních táborů Terezín a Richard. Od konce roku 1944 přibyli do města tzv. národní hosté, němečtí uprchlíci z Rumunska, Maďarska, Polska a v největší míře ze Slezska. K největšímu pohybu obyvatelstva došlo však v letech 1945 až 1946, kdy bylo odsunuto více jak 75 % původního obyvatelstva. Ve městě zůstalo necelých 25 % starousedlíků. Jednalo se především o Čechy, bydlící po dobu války v Ústí, o osoby žijící ve smíšených manželstvích, německé antifašisty a tzv. nepostradatelné Němce, kteří původně odsunu nepodléhali. Později byla problematika zbylých Němců řešena tzv. rozptylem obyvatelstva německé národnosti do vnitrozemí.

Těchto 25 % původního ústeckého obyvatelstva bylo postupně doplňováno novými osídlenci. Vlastní imigrace do města proběhla v podstatě ve dvou vlnách. První vlna přílivu nových obyvatel do Ústí nad Labem začala již v březnu 1945. V prvé řadě mnohé přistěhovalce lákala především snadnější možnost získat živnost, dům nebo i bytové zařízení z konfiskovaného majetku. Ústí nabízelo i velké možnosti pracovních příležitostí. Osídlenci se stávali i příslušníci zahraničních jednotek, zejména Svobodovy armády a reemigranti. V této pestré struktuře obyvatelstva se nacházely i sociálně patologické živly. Řada přistěhovalců po rychlém a snadném obohacení znovu odešla. Další imigrační vlna, probíhající od konce roku 1945 do konce roku 1946, se stala základem budoucího stálého ústeckého obyvatelstva. Nejvyšší imigrační intenzita do Ústí nad Labem směřovala z bývalého Pražského kraje, především ze samotného hlavního města Prahy. Z Roudnicka a Lounska se vraceli do Ústí Češi, kteří v roce 1938 byli nuceni opustit pohraničí. Překvapivě vysoký je podíl nového obyvatelstva ze Slovenska, naproti tomu jen nepatrný příliv nového obyvatelstva byl zaznamenán z moravských krajů.

Sledujeme-li věkovou strukturu obyvatelstva podle sčítání lidu z roku 1947, zjistíme, že imigraci z převážné míry tvořilo mladé obyvatelstvo mezi 20 - 40 rokem věku, o čemž svědčí i vysoký stupeň porodnosti v Ústí nad Labem v letech 1945 až 1947 a nižší úmrtnost ve srovnání s městy ve vnitrozemí. Tuto domněnku potvrdilo i sčítání lidu provedené v roce 1960, které ukázalo, že nejsilnější skupinu mládeže v roce 1960 tvořili 10 až 14 letí. Z dospělého obyvatelstva bylo v roce 1960 nejvíce 35 až 39 letých, tj. těch, kterým bylo v roce 1945 20 až 25 let. Zároveň věková skupina 60 až 64 letých v roce 1960 tvořila u mužů 3,28 %, a u žen 3,65 %. Ještě vyšší věková skupina, 65 až 70 letých zaznamenala pouze 1,93 % mužů a 2,43 % žen.

Po roce 1965 se očekávala v Ústí sekundární populační vlna. Ta se prakticky neprojevila a začalo být patrné, že spíše docházelo k postupnému zvyšování průměrného věku obyvatelstva ve městě, jak o tom vypovídá následující tabulka:


Vývoj věkové struktury obyvatelstva města 1947 1970 (v %)
Věková skupina
1947
1961
1965
1970
pohlaví M ŽM ŽM ŽM Ž
Mládež a děti (0-14)25,2 24,429,3 27,224,2 22,021,9 20,4
Produktivní věk69,7 65,663,7 52,267,6 61,067,5 60,1
Důchodci5,1 10,07,0 14,08,1 17,010,6 19,5

Město se poměrně pomalu zotavovalo z důsledků války. I když stále rostla pestrá a výhodná nabídka pracovních příležitostí, přesto hlavní roli v přílivu a odlivu obyvatelstva sehrál nedostatek příležitostí k ubytování. V 50. letech nepostupovala bytová a občanská výstavba tak rychle, jak by bylo zapotřebí. V roce 1951 bylo postaveno 6 bytů, v roce 1953 bylo postaveno 84 bytů a v roce 1957 bylo postaveno 38 bytů. Celkem od roku 1945 do roku 1958 bylo postaveno 1486 bytů, což bylo na 60-70 tisíc obyvatel města málo, vzhledem ke katastrofálnímu úbytku bytů v roce 1945. Mladé manželské páry odcházely tam, kde byly příznivější podmínky a možnosti pro získání bytu.

K oživení bytové výstavby došlo až v roce 1959. Občanská vybavenost zaostávala za potřebami obyvatelstva ještě výrazněji. K těmto faktorům se přidružovaly i nepříznivé komponenty životního prostředí. V roce 1955 tyto negativní jevy dostoupily vrcholu a docházelo k nejsilnějšímu odlivu obyvatelstva z města. Nové obyvatelstvo se stále nestávalo ústeckým obyvatelstvem, ponechávalo si vztahy a svazky s původním bydlištěm, a tak docházelo k dalším drobným migračním vlnám. Po roce 1960 došlo částečně k omezení odchodu občanů z Ústí nad Labem vlivem příchodu venkovského obyvatelstva do města. Vylidňuje se venkov, zemědělské obyvatelstvo nalézá snadnější obživu v průmyslu. Od roku 1960, kdy Ústí nad Labem převzalo aparát bývalých krajských institucí bývalého libereckého kraje a mělo již byty pro nové úřednictvo, se migrace obyvatelstva postupně utišila. Přes tyto nepříznivé vlivy Ústí nad Labem nezaznamenalo úbytek obyvatelstva.

1947195019601970198019911994
Počet obyvatel k 31.12.563285767263614723378843410000299787


Po roce 1960 se předpokládal vyšší přírůstek obyvatelstva. I nadále bylo tempo růstu počtu obyvatel ovlivňováno tím, že se více lidí z města odstěhovalo, než přistěhovalo. Mezi lety 1970 až 1975 se z města vystěhovalo 8 708 obyvatel a do města přibylo 7 608 lidí. Přesto lze v sedmdesátých letech zaznamenat kromě rozmachu přestavby města i tzv. demografickou renesanci. Jejím zdrojem je především tzv. sekundární populační vlna. Do věku plodnosti se dostala silná věková skupina žen, narozených v letech 1946 - 1950. Tento biologický předpoklad byl posílen i státní propopulační politikou. V důsledku růstu porodnosti byla omlazena věková skladba obyvatelstva. V roce 1979 překročilo město poprvé ve své historii 80 000 obyvatel. Důsledkem rozvoje těžby uhlí zanikla řada obcí na Ústecku. Tím do Ústí nad Labem přibylo obyvatelstvo likvidovaných obcí. Řada okolních obcí byla integrována do Ústí nad Labem. Koncentrace bytové zástavby ve velkých obytných souborech měla za následek restrukturalizaci osídlení. Došlo k vysokým koncentracím obyvatelstva na Severní Terase, v Krásném Březně a Neštěmicích a k postupnému vylidňování Trmic, Předlic, dolního Střekova a v neposlední řadě i městského centra v prostoru staré zástavby. Ruku v ruce s tímto jevem se projevila i odlišná skladba obyvatelstva jednotlivých územních celků. Zatím co průměrný věk obyvatel celého města, včetně integrovaných obcí, byl v osmdesátých letech 34,5 let, nejnižší průměrný věk měly obvody Krásné Březno - Neštěmice 28,4 let, Severní Terasa 30,3 let, nejvyšší průměrný věk byl zaznamenán v centru, a to 38,5 let, Bukov - Klíše 37,9 let, Střekov 35,7 let.

Demografickou strukturu města podstanou měrou ovlivnil značný příliv romského obyvatelstva, který nastal již v roce 1945. K 1. lednu 1980 žilo na území města 507 rodin romského původu. Z toho 1 504 dospělých osob a 1 184 dětí do 15 let. Celkem 2 688 osob romského původu. Stav tohoto obyvatelstva byl a je dosud velice pohyblivý. Každá rodina trvale přihlášená na sebe vázala řadu rodin, které se vůbec nepřihlásily k trvalému, ani k přechodnému pobytu. Národní výbor nebyl vůbec schopen s ohledem na platná ustanovení zákonů o evidenci obyvatelstva zabránit trvalému přílivu romského obyvatelstva. Z výše uvedených 507 rodin v r. 1980 jich bylo 152 v trvalé péči odboru sociální věcí a zdravotnictví MěNV. Jednalo se vesměs o rodiny s malými důchody, o rodiny s více dětmi (z 1 184 dětí navštěvovalo 277 dětí ZDŠ a 271 dětí zvláštní školy) a o rodiny, kde byl otec nebo matka ve výkonu trestu, a tudíž zbylá část rodiny se mnohdy ocitla bez prostředků.

Literatura

V. Peterka, V. Provazník, K. Fanta, Demografický profil města Ústí n. L., Ústí nad Labem 1972. V. Peterka, V. Provazník, Demografický profil města Ústí n. L., Ústí nad Labem 1968. M. Kučera, Populace České republiky 1918 - 1991, Acta demographica XII., Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 - 1970, díl I, sv. 1, Praha 1978. Statistický lexikon obcí ČSSR 1982, díl I, Praha 1984. V. Provazník, V. Eminger, Územní prognóza širšího území trojměstí, Ústí nad Labem 1971. V. Provazník, Vývoj obyvatelstva v severočeské metropoli, Informace MěNV v Ústí n. L., č. 11, 1981, s. 7 - 8, č. 2, 1982, s. 7 - 9., Okres Ústí nad Labem v číslech - vyd. Krajská statistická správa, 1991. Sociální politika ve městě, Informace MěNV v Ústí n. L., č. 6, 1980, s. 5 - 8. Statistické přehledy města Ústí nad Labem - vydal MěNV v Ústí nad Labem, 1975. Seznam obcí republiky Československé k 1. lednu 1948. Seznam obcí v zemích českých podle správního rozdělení z 1. února 1949, díl I, Praha 1949. Zprávy státního úřadu statistického republiky Československé - řada D, číslo 1 - 16, roč. XXVII, 1946, Seznam obcí v zemi České podle stavu z prosince 1945, Praha 1946.

Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola