Poválečný územní vývoj města
Následující kapitolu začneme odkazem na předchozí pasáže o snahách zřídit magistrát města v roce 1946-1949 a o územních změnách bezprostředně po druhé světové válce do roku 1949. Zde bylo konstatováno, že 1. února 1949 došlo k odtržení městských čtvrtí Hostovice a Stříbrníky v jejich původních katastrálních územích a k vytvoření samostatných obcí. Od 1. července 1960 se připojila k obci Stříbrníky také obec Dobětice a stala se její osadou. Území města se tak v roce 1949 zmenšilo o 6,7 km2. Rozsáhlá výstavba v okrajových čtvrtích samotného Ústí nad Labem koncem padesátých a počátkem šedesátých let způsobila, že původní hranice Ústí n. L. tak, jak byly stanoveny po válce, se postupně rozšiřovaly a město pohlcovalo další okolní obce. Sídliště Bukov, dostavěné právě v tomto období, vyplnilo mezeru mezi Bukovem a Všebořicemi, což mělo za následek připojení Všebořic k Ústí nad Labem.1. ledna 1963 proto byly, podle zákona č. 36 z roku 1960 o územním členění státu, k Ústí nad Labem připojeny Všebořice. Z Všebořic bylo vyčleněno Podhoří a připojeno k Úžínu a Střížovice integrované k Českému Újezdu.
Zahájení bytové výstavby krajského města na Severní Terase si vynutilo v roce 1971 další, alespoň částečné úpravy katastrálních hranic. S účinností od 27. listopadu 1971 se vyčlenila osada Kočkov z obce Chuděrov a byla připojena k Ústí nad Labem. Tehdy také byly k městu připojeny části katastrů Stříbrníků a Božtěšic. Důsledky likvidace některých obcí, při těžbě uhlí Dolu Antonín Zápotocký, byly ke stejnému datu řešeny tak, že k Ústí nad Labem byl přičleněn katastr obce Úžín s osadami Podhoří a Roudné, katastr osady Dělouš byl připojen k obci Habrovice. Samotné Podhoří, původně obec, bylo od roku 1957 osadou Všebořic.
V souladu s výstavbou obytných sídlišť krajského města a postupem lomové těžby uhlí byly provedeny v roce 1976 další katastrální úpravy. K 1. únoru 1976 byla k Ústí přičleněna obec Tuchomyšl a k 1. květnu téhož roku obce Nová Ves s osadou Sedlo, Stříbrníky s osadou Dobětice a Český Újezd s osadou Střížovice. Stříbrníky však již dříve byly prakticky spojeny se sídlištěm Skřivánek. Spolu s Doběticemi se staly organickou součástí městského obvodu Severní Terasa. Současně byla provedena drobná úprava hranic katastru Předlic tak, že ulice Na sluníčku s 20 domy a 75 obyvateli byla připojena k obci Hrbovice.
K největší integraci okolních obcí s Ústím došlo v roce 1980. Na základě rozhodnutí plenárního zasedání ONV 26. června 1980, s platností od 1. července 1980, byly s městem sloučeny obce Brná n. L., Habrovice, Hostovice, Kočkov, Kojetice, Sebuzín, Skorotice, Svádov, Vaňov a od 1. ledna 1981 Božtěšice. Po tomto rozšíření správního území mělo Ústí nad Labem 23 částí a jeho počet obyvatel překročil hranici 80 000.
K dalším územním změnám došlo v roce 1986. Aby mohly být provedeny správní reformy, spočívající ve zřízení Národního výboru města Ústí nad Labem, bylo zapotřebí, aby počet obyvatel města dosáhl stotisícové hranice. Tehdy plenární zasedání MěNV provedlo k 1. lednu 1986 sloučení města Ústí nad Labem s obcí Chlumec a s dosud samostatnými městy Chabařovicemi a Neštěmicemi. Katastrální území Ústí nad Labem po sloučení zahrnovalo tyto části: Božtěšice, Brnou nad Labem, Bukov, Církvice, Habrovice, Hostovice, Hrbovice, Chabařovice, Chlumec, Klíši, Kojetice, Koštov, Krásné Březno, Mojžíř, Neštěmice, Olešnici, Olšinky, Předlice, Přestanov, Roudníky, Ryjice, Sebuzín, Skorotice, Strádov, Strážky, Střekov, Svádov, Trmice, Újezd, Ústí n. L., Vaňov, Všebořice a Žandov.
K odpojení a opětnému osamostatnění Chabařovic, Chlumce a v neposlední řadě i Ryjic, došlo v rozmezí let 1990-1991. K poslední územní změně došlo počátkem devadesátých let. Osud vylidněných a postupně chátrajících Trmic se rozhodli vzít obyvatelé této části do svých rukou. V rámci výstavby krajského města byl Trmicím již od poloviny šadesátých let přiřknut osud vybydlené, průmyslové zóny. Stranické a městské orgány postupně proto omezovaly investice do údržby trmického bytového fondu. Do postupně chátrajících domů byly stále více ubytovávány skupiny sociálně nepřizpůsobivých občanů, převážně Romů. Domy, které již nešlo obydlit ani Romy, byly postupně demolovány. V roce 1964 demolice začaly likvidací starého barokního zámku, později pokračovaly v okolí trmické elektrárny a na Václavském náměstí. Po pádu komunistického režimu se trmické občanské iniciativy zasloužily o to, že v září roku 1991 byl v rámci statutárního města Ústí nad Labem vytvořen samostatný městský obvod Trmice, v čele se starostou Otou Neubauerem. Úřad městského obvodu Trmice spravoval katastrální území bývalých samostatných obcí Trmic, Koštova, Újezdu a zaniklé obce Tuchomyšl. V průběhu roku 1993 obyvatelé Trmic, Koštova a Újezdu rozhodli referendem o obnovení samostatnosti Trmic. Od 1. ledna 1994 se Trmice spolu s Koštovem a Újezdem oddělily od Ústí a tak skoro po 55 letech trmičtí občané mohou opět rozhodovat o svých záležitostech sami. Při dezintergraci si však Ústí z ekonomických důvodů ponechalo katastr "vyuhlené" obce Tuchomyšl.
Dnešní Ústí nad Labem, rozdělené do čtyřech správních obvodů, obhospodařuje 23 katastrálních území. Celková výměra městského katastru činí 9 474 ha, z toho připadá na zemědělskou půdu 3 240 ha, lesní půdu 2 566 ha, na chovné rybníky 16 ha a ostatní vodní plochy 296 ha, na zastavěné plochy 531 ha a na ostatní plochy 2 825 ha.
Prameny
Archiv města Ústí nad Labem, fond ONV (JNV) Ústí nad Labem 1945-1986, knihy zápisů plenárních zasedání, fond Národní výbor města Ústí nad Labem 1986-1990, zápisy rady a pléna. Okres Ústí n. L. v datech a číslech 1850-1994, Ústí nad Labem 1994.
