Listopadová revoluce 1989
První rozsáhlejší projevy odporu proti vedoucí roli komunistické strany, známé z pražských demonstrací politické opozice 28. října 1988 v Praze a demonstrací tzv. "Palachova týdne" v lednu 1989, neměly v samotném Ústí rozsáhlejší ohlas, ačkoliv se pražských demonstrací zúčastnili někteří studenti z ústecké pedagogické fakulty a další občané města.Koncem ledna a počátkem února 1989 vzrůstala v Ústí nad Labem panická situace způsobená anonymními telefonáty o bombových atentátech na nádraží, v obchodním domě Labe, hotelu Bohemia a krajské nemocnici. Pachatel anonymního telefonátu o bombě v nemocnici byl vypátrán a zadržen, jednalo se kupodivu o člena KSČ a Lidových milic.
Ve středu 8. února 1989 před třetí hodinou ráno došlo v atriu budovy krajského národního výboru k mohutné explozi. Exploze byla provedena odborníkem se záměrem způsobit co nejefektnější škody. Nejprve po bezdrátovém odpálení explodovala menší nálož, která vynesla do malé výše větší nálož. Obrovská tlaková vlna po výbuchu druhé nálože zničila všechna okna a výlohy obchodů v atriu a dokonce i několik oken ve druhém patře poměrně vzdálené budovy muzea. Při explozi došlo ke značným hmotným škodám, nebyly však zraněny žádné osoby. Pachatel výbuchu nebyl nikdy vypátrán. Samotného výbuchu pak vzápětí využila komunistická strana k diskreditaci politické opozice mezi občany města. Ve čtvrtek 9. února proběhlo jednání krajského výboru KSČ, které uložilo vedoucímu tajemníku RSDr. Václavu Šípkovi "předložit předsednictvu KV NF návrh na vydání společného prohlášení k teroristickému činu v Ústí nad Labem." Ve společném prohlášení předsednictev krajského výboru KSČ a krajského výboru Národní fronty zveřejněném v deníku Průboj 11. února 1989 se mimo jiné uvádí: "Výbuch v centru krajského města, který 8. února v nočních hodinách způsobil značné materiální škody, otřásl nejen okolními budovami, ale i myšlením statisíců členů našich politických, společenských a zájmových organizací, sdružených v Národní frontě. Představuje nový krok socialismu nepřátelských sil nejen na území Severočeského kraje, ale i v celé republice. Potvrdil, že ti, kdož usilují o zneužití procesu přestavby a demokratizace společnosti, se nezastaví ani před nesmyslným ničením hodnot a lidských životů. Chtějí zneklidnit, zastrašit širokou veřejnost, vyvolat paniku a strach.
Oceňujeme spontánní hlas statisíců Severočechů, kteří jednoznačně odsuzují tento teroristický akt. Jménem komunistů, členů dalších politických stran, společenských a zájmových organizací, sdružených v Národní frontě, se obracíme k severočeské veřejnosti: nikdo, komu leží osud socialismu na srdci, komu jde o budoucnost našich dětí a mírovou perspektivu, nesmí zůstat k těmto nebezpečným činům hazardérů lhostejný. Nejen na úrovni kraje, okresů, ale především míst a pracovišť vytvořme nepropustnou hráz proti snahám nepřátel narušit pořádek a konstruktivní rozvoj naší společnosti.
Nedovolíme nikomu znehodnocovat výsledky naší práce. Ve společném zájmu nás všech vyzýváme k upevnění kázně a disciplíny na každém pracovišti i k důslednější ochraně veřejného pořádku. Od zákonodárných sborů naší republiky požadujeme přijetí zákonných opatření ke zpřísnění ochrany veřejného pořádku, k rychlejšímu a efektivnějšímu postihu zjištěných narušitelů a pachatelů trestných činů..."
Ideologické poslání citovaného prohlášení se však minulo účinkem. Mezi občany města se však záhy rozšířilo označovat explozi v atriu jako "ústecký Reichstag", podle nápadných souvislostí se založeným požárem říšského sněmu v roce 1934.
V únoru 1989 uvedla československá televize reportáž o spalování toxického odpadu na chabařovické skládce. Tato reportáž vyvolala podrážděnou reakci stranických funkcionářů a aktivizaci ústeckých ekologických iniciativ, které na 20. května 1989 ohlásily ekologickou demonstraci na Lidickém náměstí spojenou s protestním pochodem k chabařovické skládce. Po konzultacích se stranickými orgány byla demonstrace odborem vnitřních věcí Národního výboru města Ústí nad Labem zakázána s odůvodněním, že by při hustém dopravním provozu mohla být ohrožena bezpečnost demonstrantů. Stranické orgány navíc doporučily národnímu výboru zajistit na den chystané demonstrace asistenci veřejné bezpečnosti. Díky indiskreci úředníků národního výboru byli pořadatelé demonstrace informováni o případném policejním zákroku a demonstraci proto neuskutečnili. V den plánované demonstrace městem procházely tříčlenné bezpečnostní hlídky vyzbrojené dlouhými obušky.
Neutěšený stav životního prostředí si uvědomovali i představitelé Národního výboru města Ústí nad Labem. Náměstkové primátora ing. Bohumír Freiberg a RSDr. Milan Hora na podzim 1989 uspořádali v kostele sv. Vojtěcha výstavu Ekoexpo, která vyvolala poměrně značný zájem ústecké veřejnosti.
Vedle ekologických aktivistů v průběhu roku 1989 se v Ústí začaly formovat další složky politické opozice sdružené kolem Československé demokratické iniciativy (Josef Semanišin, Ladislav Muška) a hnutí Obroda (Jindřich Žáček), které se rekrutovalo z bývalých komunistů perzekuovaných v období normalizace. Poměrně velký ohlas mezi obyvateli města vyvolala podpisová petiční akce "Několik vět". Touto peticí se na podzim 1989 dokonce zabývala rada národního výboru, která přijala usnesení o "tlumení" petiční akce "Několik vět".
Vlny smíchu mezi obyvateli Ústí vyvolávala neoficiálně šířená magnetofonová nahrávka památného projevu Milouše Jakeše ve Hrádku u Rokycan, ilegálně se šířil rovněž videozáznam brutálních zákroků bezpečnostních složek při demonstracích během "Palachova týdne" v Praze.
