Nelibost "bratrských" stran nad vývojem v Československu
se stupňovala, čím víc se přibližoval termín XIV. sjezdu KSČ,
stanovený na září 1968. Tento sjezd měl završit a potvrdit dosavadní
změny v politické, kádrové, ekonomické a společenské oblasti a
stanovit další směry rozvoje demokratického socialismu. Dříve
než došlo k srpnovým událostem, probíhala v Čierne nad Tisou jednání
vedoucích představitelů KSČ a KSSS. Zde sovětská strana stála
důrazně na svém stanovisku, zvrátit vývoj zpět, nehodlala trpět
žádný jiný socialismus. Československá stranická delegace zdůrazňovala,
i když marně, že nejde o kontrarevoluci, že je schopna eliminovat
extrémní názory a výpady. Nepřesvědčila. Vojska pěti socialistických
států překročila kolem půlnoci 21. srpna 1968 na dvaceti místech
hranice naší republiky. Došlo k obsazení generálního štábu, k
obklíčení předsednictva ÚV KSČ, nejvyšší představitelé našeho
státu byli odvezeni do Moskvy a během několika dnů donuceni podepsat
"moskevský" protokol.
Na ústecký okres vnikla okupační vojska Varšavské smlouvy na hraničním
přechodu v Petrovicích 20. srpna 1968 okolo 22. hodiny. První
tanky projely Ústím od Božtěšic okolo 23. hodiny téhož dne, přesuny
pokračovaly téměř celou noc. Zásobovací a cisternové vozy sovětské
armády projížděly Ústím téměř celé dopoledne 21. srpna. Přes Petrovice
pokračoval přesun tankových a jiných vojenských součástí ještě
následujícícho dne 22. srpna až do 15.00 hodin. Tyto jednotky
se však městu vyhnuly. Sovětské velitelství města se zdržovalo
zpočátku na poli za Habrovicemi směrem k Chabařovicům. Později
se jednotka přesunula na Červený vrch k vojenským kasárnám, do
jejichž částí se přes zimu uchýlila. Není asi náhodou, že na Červeném
vrchu byla jednotka provizorně utábořena pod širým nebem v těsné
blízkosti někdejší Winnarovy vily, ve které byla v roce 1945 umístěna
sovětská vojenská komandatura. Celé město i okres bylo během jedné
noci pomalováno nápisy a hesly odmítajícími okupaci. Již ve čtyři
hodiny ráno se sešla rada MěNV a všichni vedoucí odborů, aby zaujali
stanovisko k mimořádným událostem, které nastaly a schválila svolání
mimořádného plenárního zasedání MěNV na 13 hodinu odpolední. Na
všech jednáních městských, okresních a krajských národních výborů
i stranických orgánů všech stupňů v prvních dnech po okupaci byly
vydány rezoluce, které požadovaly okamžitý odchod okupačních jednotek
a rozhodně vyjadřovaly plnou podporu našim ústavním činitelům.
Mírové náměstí se od rána 21. srpna 1968 naplňovalo lidmi, zaznívaly
improvizované projevy, uklidňování veřejnosti. Objevily se československé
vlajky, trikolóry, odpoledne někdo zapálil sovětskou vlajku. Čtyři
mladí lidé zahájili protestní hladovku. Později se skupina hladovkářů
rozrostla na 15 osob. Druhý den se na některých místech města
začaly objevovat první zátarasy, které byly ale záhy odstraněny
po odvysílání výzvy městského rozhlasu. Město povstalo na protest
proti okupaci v generální stávce, zmizely směrovky, lidé psali
azbukou i latinkou jednoznačná, srozumitelná hesla. Některá prozrazují,
že neztratili humor, i když i Ústí zaznamenalo prvního mrtvého.
Na následky zranění, které utrpěl 21. srpna pádem pod sovětský
tank, zemřel v nemocnici 22. srpna Petr Fridrich. I když obyvatelstvo
bylo všemi zdroji vyzýváno ke klidu a pořádku, přesto se v obchodech
tvořily fronty a bylo nutno naléhavě řešit otázku zvýšeného zájmu
o potraviny. Načas se objevil nedostatek mouky, v pozdějších dnech
již došlo v tomto směru k uklidnění.
Rada MěNV odmítla zásobovat okupanty potravinami a benzínem. Prakticky
každý druhý den zasedala rada města, okamžitě reagovala na vzniklou
situaci. Zároveň odeslala otevřený dopis vůdčím představitelům
pěti okupačních států, Brežněvovi, Ulbrichtovi, Gomulkovi, Kádárovi
a Živkovovi, v nichž odsoudila nehorázný vpád okupačních armád
a přihlásila se k politice a stanoviskům naší vlády.
Obrátila se na ostatní města naší republiky, aby vyčíslily škody
způsobené jim okupačními jednotkami. V případě Ústí hovořila zatím
o částce větší než 1 milion Kčs. Zároveň zaslala dopis sovětskému
generálu Kolobovi, prvnímu čestnému občanu v poválečném Ústí a
veliteli osvobozeneckých jednotek Rudé armády z r. 1945, ve kterém
jej informovala o skutečné situaci a žádala o "splnění jeho
slibu" informovat své spoluobčany o našem postoji a našich
cílech. "Sdělte všem občanům i vojskům, že naše národy se
okupaci nikdy nepodrobí, že vždy budou žádat svoji vládu a své
představitele, které si sami a svobodně zvolily." praví se
doslova v dopise. Se zněním dopisu byli seznámeni všichni občané
prostřednictvím městského rozhlasu. Další výzva, obdobného charakteru
byla zaslána do družebního města Karl-Marx-Stadtu v bývalé NDR.
Protisovětské nálady byly tak veliké, že okamžitě, v prvních pěti
dnech po okupaci, došlo k přejmenování ulic, které nesly název,
který měl cokoli společného se zeměmi okupantů. Zrušeno bylo označení
ulic Kalininova, Koněvova, Moskevská, tř. Rudé armády, Varšavská,
Žukovova, Sady sovětské armády. K jejich opětnému zavedení došlo
poté, co byly všechny "revoluční nálady" uklidněny,
definitivně byly nahrazeny názvy novými až po roce 1989. V Předlicích
v ulici Na luhách někdo poškodil pomník, který byl postaven na
místě padlých sovětských válečných zajatců Fomina, Pedajeva a
Zozulina.