Politický vývoj v Ústí nad Labem od ledna do srpna 1968

Poslanci na dubnovém zasedání MěNV v Ústí nad Labem se plně přihlásili k demokratizačnímu procesu, ve kterém spatřovali volný prostor, který umožní zlepšení ekonomické situace, a tím i následné zlepšení společenské funkce našeho státu. Přivítali hlavně novou hospodářskou organizaci podniků, jejich odtržení od řízení MěNV a ustanovení svazku několika měst. Pozdější normálizátoři, kteří rozebírali příčiny krize ve straně a konkrétně v případě Ústí n. L., viděli hlavní příčiny vzniku těchto nových demokratizačních proudů v přílivu velkého množství inteligence do stranického aparátu. "Pro domnělou nevyspělost byli odstraňováni systematicky upřímní a čestní komunisté - dělníci, kterým leželo na srdci jen jedno - vychovávat pro stranu čestné a poctivé komunisty. Výsledky očisty ukazují, jak velká chyba byla ve výběru lektorů, když 75 % z nich při prověrkách bylo pro své nesprávné oportunistické názory vyloučeno ze strany.", praví se v "Poučení z krizového vývoje v okresní organizaci za období let 1967 - 1969".

Nové obrodné myšlenky našly úrodnou půdu především mezi pracovníky školství a kultury. Hlásalo se odpolitizování školy. Propagátory těchto názorů byly vedoucí činitelé školských orgánů rady ONV jako Zdeněk Suchý, vedoucí odboru školství a kultury, Vlastislav Fišer, ředitel SVVŠ v Jateční ulici, Alexandr Šebek a vedoucí školské správy Jaroslav Švanda. Ti všichni propagovali tehdejší krajský experiment, který se zkoušel a který byl vybudován ve formě "školské správy". Snažili se prosadit, aby se strana nepletla do obsahové a kádrové problematiky škol, aby učitelé nebyli využíváni k veřejné činnosti, aby nebyl prováděn třídní výběr na vyšší stupeň škol.

Obdobný proces probíhal i v kultuře, změnila se produkce v kinech, divadlech, přednášková činnost. Postupně zanikaly akce politického významu, které pochlebovaly Sovětskému svazu nebo jiným zemím socialistického tábora. Objevovaly se kulturní produkce z jiných částí světa. Zde svou roli na poli kultury v obrodném procesu sehráli Ladislav Deyl, ředitel Domu kultury, nebo Karel Šlapák z kulturní správy ONV.

Demokratizační proces se přeléval z těchto oblastí i do ostatních úseků veřejného života, a to do orgánů státní moci, do národních výborů, do bezpečnosti, na soud, prokuraturu a v neposlední řadě i samotných okresních a krajských stranických orgánů. Do čela československé reprezentace se dostávají president Ludvík Svoboda, Alexandr Dubček jako vedoucí tajemník ÚV KSČ, předseda vlády ing. Oldřich Černík a Josef Smrkovský ve funkci předsedy Národního shromáždění.

Rozhodující změnou ve vývoji OV KSČ se stala výměna vedoucí osobnosti v tomto orgánu. Do funkce vedoucího okresního tajemníka přešel tajemník ideologického oddělení SKV KSČ Jiří Kašpar, který se postupem doby obklopil funkcionáři a členy strany z řad inteligence. Jeho poradci se stávají tehdejší komunisté, Josef Habart, předseda celozávodního výboru KSČ ze Spolku pro chemickou a hutní výrobu, ing. Josef Ibl, ředitel Dolu A. Zápotocký, Jiří Bulíček z pedagogické fakulty, z krajského výboru KSČ Jaroslav Zíma a František Hořejší. Reformně smýšlející komunisté vědomi si toho, že ve vedení OV KSČ mají značnou oporu v samotném vedoucím tajemníkovi, organizovali své síly a soustředili se na plnou podporu progresivních metod a myšlenek, které zcela vypluly na povrch díky politice A. Dubčeka, J. Smrkovského a Č. Císaře a dalších ve vedení strany a vlády. Silné pozice měli reformisté na Dole A. Zápotocký, kde vůdčími osobnostmi celého demokratizačního procesu byli Vladimír Svoboda a Karel Dlugoš, ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu, kde stál v čele obrodného procesu Leopold Kukačka. I v jiných závodech a institucích, v Setuze, ve Výzkumném ústavu anorganické chemie, na pedagogické fakultě, v Domě kultury pracujících, v Krajské knihovně M. Gorkého a jinde.

Právě v kulturním domě, který ovlivňoval svým programem největší část obyvatelstva, se zásadně změnil směr kulturních akcí a programů. Upustilo se od různých přednášek a kurzů, které sledovaly až dosud "socialistickou výchovu člověka", dalo se volné pole působnosti různým klubům. Dalšími reformními centry byly jednoznačně pedagogická fakulta, školská správa ONV a samotné vedení ONV s předsedou Jaromírem Čadkem, místopředsedou ing. Jiřím Šírem a tajemníkem Josefem Novákem, SVVŠ v Jateční ulici a samotné OV KSČ, především jeho ideologický úsek, St. Malina, A. Šebek, F. Zíka a V. Klímová, toho času ředitelka večerní školy marxismu-leninismu. Všem je jedno společné, prosazují progresivní politiku A. Dubčeka. Autoři článků v tisku, JUDr. Ctibor Vodvárka, Vlasta Klímová, Leopold Kukačka i Ladislav Muška, "útočili" přímo na vlastní podstatu politiky KSČ, propagovali demokracii apod.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola