Poslanci na dubnovém zasedání MěNV v Ústí nad Labem se plně přihlásili
k demokratizačnímu procesu, ve kterém spatřovali volný prostor,
který umožní zlepšení ekonomické situace, a tím i následné zlepšení
společenské funkce našeho státu. Přivítali hlavně novou hospodářskou
organizaci podniků, jejich odtržení od řízení MěNV a ustanovení
svazku několika měst. Pozdější normálizátoři, kteří rozebírali
příčiny krize ve straně a konkrétně v případě Ústí n. L., viděli
hlavní příčiny vzniku těchto nových demokratizačních proudů v
přílivu velkého množství inteligence do stranického aparátu. "Pro
domnělou nevyspělost byli odstraňováni systematicky upřímní a
čestní komunisté - dělníci, kterým leželo na srdci jen jedno -
vychovávat pro stranu čestné a poctivé komunisty. Výsledky očisty
ukazují, jak velká chyba byla ve výběru lektorů, když 75 % z nich
při prověrkách bylo pro své nesprávné oportunistické názory vyloučeno
ze strany.", praví se v "Poučení z krizového vývoje
v okresní organizaci za období let 1967 - 1969".
Nové obrodné myšlenky našly úrodnou půdu především mezi pracovníky
školství a kultury. Hlásalo se odpolitizování školy. Propagátory
těchto názorů byly vedoucí činitelé školských orgánů rady ONV
jako Zdeněk Suchý, vedoucí odboru školství a kultury, Vlastislav
Fišer, ředitel SVVŠ v Jateční ulici, Alexandr Šebek a vedoucí
školské správy Jaroslav Švanda. Ti všichni propagovali tehdejší
krajský experiment, který se zkoušel a který byl vybudován ve
formě "školské správy". Snažili se prosadit, aby se
strana nepletla do obsahové a kádrové problematiky škol, aby učitelé
nebyli využíváni k veřejné činnosti, aby nebyl prováděn třídní
výběr na vyšší stupeň škol.
Obdobný proces probíhal i v kultuře, změnila se produkce v kinech,
divadlech, přednášková činnost. Postupně zanikaly akce politického
významu, které pochlebovaly Sovětskému svazu nebo jiným zemím
socialistického tábora. Objevovaly se kulturní produkce z jiných
částí světa. Zde svou roli na poli kultury v obrodném procesu
sehráli Ladislav Deyl, ředitel Domu kultury, nebo Karel Šlapák
z kulturní správy ONV.
Demokratizační proces se přeléval z těchto oblastí i do ostatních
úseků veřejného života, a to do orgánů státní moci, do národních
výborů, do bezpečnosti, na soud, prokuraturu a v neposlední řadě
i samotných okresních a krajských stranických orgánů. Do čela
československé reprezentace se dostávají president Ludvík Svoboda,
Alexandr Dubček jako vedoucí tajemník ÚV KSČ, předseda vlády ing.
Oldřich Černík a Josef Smrkovský ve funkci předsedy Národního
shromáždění.
Rozhodující změnou ve vývoji OV KSČ se stala výměna vedoucí osobnosti
v tomto orgánu. Do funkce vedoucího okresního tajemníka přešel
tajemník ideologického oddělení SKV KSČ Jiří Kašpar, který se
postupem doby obklopil funkcionáři a členy strany z řad inteligence.
Jeho poradci se stávají tehdejší komunisté, Josef Habart, předseda
celozávodního výboru KSČ ze Spolku pro chemickou a hutní výrobu,
ing. Josef Ibl, ředitel Dolu A. Zápotocký, Jiří Bulíček z pedagogické
fakulty, z krajského výboru KSČ Jaroslav Zíma a František Hořejší.
Reformně smýšlející komunisté vědomi si toho, že ve vedení OV
KSČ mají značnou oporu v samotném vedoucím tajemníkovi, organizovali
své síly a soustředili se na plnou podporu progresivních metod
a myšlenek, které zcela vypluly na povrch díky politice A. Dubčeka,
J. Smrkovského a Č. Císaře a dalších ve vedení strany a vlády.
Silné pozice měli reformisté na Dole A. Zápotocký, kde vůdčími
osobnostmi celého demokratizačního procesu byli Vladimír Svoboda
a Karel Dlugoš, ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu, kde stál
v čele obrodného procesu Leopold Kukačka. I v jiných závodech
a institucích, v Setuze, ve Výzkumném ústavu anorganické chemie,
na pedagogické fakultě, v Domě kultury pracujících, v Krajské
knihovně M. Gorkého a jinde.
Právě v kulturním domě, který ovlivňoval svým programem největší
část obyvatelstva, se zásadně změnil směr kulturních akcí a programů.
Upustilo se od různých přednášek a kurzů, které sledovaly až dosud
"socialistickou výchovu člověka", dalo se volné pole
působnosti různým klubům. Dalšími reformními centry byly jednoznačně
pedagogická fakulta, školská správa ONV a samotné vedení ONV s
předsedou Jaromírem Čadkem, místopředsedou ing. Jiřím Šírem a
tajemníkem Josefem Novákem, SVVŠ v Jateční ulici a samotné OV
KSČ, především jeho ideologický úsek, St. Malina, A. Šebek, F.
Zíka a V. Klímová, toho času ředitelka večerní školy marxismu-leninismu.
Všem je jedno společné, prosazují progresivní politiku A. Dubčeka.
Autoři článků v tisku, JUDr. Ctibor Vodvárka, Vlasta Klímová,
Leopold Kukačka i Ladislav Muška, "útočili" přímo na
vlastní podstatu politiky KSČ, propagovali demokracii apod.