"Výchovným" a varovným charakterem se vyznačovaly "veřejné"
soudní procesy. Jejich inscenátoři je připravovali a předváděli
jako divadlo. Součástí dokonalé režie byly "ohlasy lidu",
rezoluce naplněné "lidovým hněvem" proti obžalovaným,
v dopisech a telegramech "lid odsuzoval odrodilce a žádal
vysoké i absolutní tresty pro ty, kteří je okrádali nebo uvrhovali
republiku zpět v jařmo kapitalismu". Výběr diváků podléhal
přísné cenzuře, připouštěni byli dělničtí funkcionáři a nejlepší
dělníci, přimíchaní mezi příslušníky Státní bezpečnosti.
Ještě v průběhu roku 1948 došlo k dvěma soudním procesům s odpůrci
komunistického režimu. V prvním procesu byla obžalována skupina
zaměstnanců ústeckých jatek, zatčených v září 1948, za údajné
šíření protikomunistických letáků. Byli to Vladislava Papáčková,
odsouzená na 7 měsíců, Jiří Sutnar, s šestiměsíčním trestem. Další
- Josef Přibyl, Josef Svačil, Eichler a Jaroslav Kuchař byli,
přestože jim nebyla vina prokázána, propuštěni ze zaměstnání.
V téže skupině byla i úřednice Gertruda Jilmová. K této skupině
je snad možno přiřadit i úředníka jatek Antonína Anděla, zatčeného
v červenci 1948. Později byl propuštěn z jatek i úředník Ladislav
Eberle, který byl tímto přes osvobozující soudní výrok exemlárně
pro výstrahu potrestán. Spolu s ním byla propuštěna i Ladislava
Grunclová pro ,,nepřístojmé chování a špatný vliv na spoluzaměstnance".
K mnohem závažnějšímu politickému procesu došlo s tzv. "ústeckou"
a "pražskou rozvratnickou skupinou", 23. a 24. září
1948. Bylo obžalováno celkem 23 lidí nejrůznějšího původu, většinou
ústeckých občanů, mezi nimiž byli středoškolští i vysokoškolští
studenti, úředníci, profesoři ústeckého gymnasia i zaměstnaci
Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Také tato skupina byla obviněna
z "tisku a rozšiřování protistátních letáků a z rozvracení
lidovědemokratického zřízení". Obžalovaní byli ve spojení
s dr. Miladou Horákovou, jednou z vedoucích činitelek národně
socialistické strany, kterou žádali o instrukce o dalším postupu.
Dr. Milada Horáková se později stala obětí komunistického režimu
a třídní justice. Letáky byly údajně kolportovány z Prahy, kde
byly získávány od holiče Josefa Šmejkala, některé též napsal a
rozmnožil Kamil Žár, laborant Spolku. Nejtěžší trest - 9 let těžkého
žaláře zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem získal prof. dr. Václav
Šmejkal, ředitel reálného gymnasia v Ústí nad Labem. Celkem bylo
22 obžalovaných odsouzeno dohromady na 101 let.
V Ústí nad Labem se konaly veřejné "šmelinářské" a ostatní
procesy v závodní jídelně Setuzy. Poválečná atmosféra, zatčení,
popis jednoho takového veřejného procesu, vyšetřování a věznění
v ústecké věznici ve sklepních prostorách budovy dnešní spořitelny
a následných deset let vězení je osobitým stylem popsáno v knize
Jaroslava Brodského, Řešení gama.