Poměrně velká skupina politicky pronásledovaných občanů pocházela
z řad duchovenstva. I když největší perzekuční rány dopadaly v
letech 1948 až 1956 na katolickou církev, některé církve nebo
náboženské společnosti režim zcela zakázal. V říjnu roku 1952
byla v Ústí nad Labem likvidována církev adventistů a jejich kazatelské
stanice. Na jaře 1950 proběhla "akce K", likvidace katolických
klášterů. Akcí byly postiženy v Ústí nad Labem klášter dominikánů
a klášter salesiánů v Trmicích.
Řeholníci byli zatčeni a internováni mimo Ústí. Vnitřní vybavení
klášterů přešlo do centrálního spádového depozitáře v Kadani,
částečně si je rozebraly různé "masové organizace" nebo
byly rozprodány veřejnosti prostřednictvím obchodních organizací
"Bazar" a "Sběrné suroviny". Strženou hotovost
přebíral nově zřízený Náboženský fond v Praze. Bohoslužebné předměty
převzala Charita, zařízení umělecko historické hodnoty odvážely
příslušné komise umělecko historických institucí.
Objekt kláštera dominikánů původně přidělil KNV v Ústí nad Labem
Jednotnému národnímu výboru v Ústí nad Labem pro školské účely.
V roce 1952 krajská dislokační komise v Ústí nad Labem určila
objekt kláštera dominikánů k užívání Arciděkanskému úřadu v Ústí
nad Labem a část prostor pro KNV. Celý objekt kláštera zůstal
chráněný státní památkovou správou. Klášter salesiánů sloužil
národnímu podniku Továrna na sodu v Neštěmicích jako dívčí internát.
V ústecké všeobecné nemocnici pracovalo v roce 1951 ještě šest
řádových sester novicek. Po celém okrese se nacházely řádové sestry
ještě v Charitním domě pro přestárlé v Chlumci, jednalo se vesměs
o sestry německé národnosti.
Součástí perzekuce náboženského života byl i zákaz pro všechny
duchovní konat jakékoliv bohoslužby a zpovědi v káznicích, věznicích,
trestních nebo pracovních táborech. Naopak ti loajální kněží,
kteří se věznicím vyhnuli, museli v rámci "svých socialistických
závazků" odcházet čas od času na "dobrovolné" brigády
do dolů nebo průmyslových závodů. Faráři církve československé,
JUDr. Josef Kupka, František Hlaveš a Vojtěch Jirka si odbývali
takovéto "dobrovolné" brigády na dole Prokop Holý v
Tuchomyšli. Na jednotlivé mše a kázání docházeli církevní tajemníci,
kteří pečlivě sledovali jejich obsah. Duchovní procházeli školeními,
kádrováním, a ti, kteří zůstali v následujících letech a chtěli
vykonávat svou službu, museli ustoupit linii komunistické strany
a snažit se jí podřídit.
31. ledna 1950 se v Ústí nad Labem konalo zasedání duchovních
všech církví s představiteli veřejného a politického života. Ze
zasedání odeslali Antonín Grus, duchovní církve římskokatolické,
František Hlaveš, duchovní církve československé a František Varcl,
duchovní církve českobratrské pozdravný telegram Klementu Gottwaldovi,
ve kterém přislíbili "snažit se ze všech sil a z celého srdce
naučit člověka dnešní doby postavit se do služeb spravedlivého
řádu, který nebude znát třídních výsad, a tak se nejvíce přiblíží
Ježíšovu ideálu Božího království".
Za zmínku ještě stojí připomenout, že v den Stalinových 70. narozenin,
21. prosince 1949 v 16 hodin odpoledne vyzváněly z nařízení okresního
akčního výboru Národní fronty všechny ústecké zvony. Odměnu za
zvonění hradil všem kostelníkům OAV NF v Ústí nad Labem. J. V.
Stalin se rovněž stal čestným občanem okresu a všech obcí.