Bezprostředním důsledkem únorových událostí v roce 1948 byl vznik
akčních výborů Národní fronty (AV NF). Začaly se vytvářet již
v průběhu únorových událostí jako "orgány pracujícího lidu
v boji proti zbytkům reakce". Jejich hlavním úkolem bylo
provést "očistu veřejného života do všech důsledků".
Tohoto úkolu se zhostily bezezbytku. Akční výbory se nacházely
všude. Kromě místních, okresních a krajských fungovaly v Ústí
nad Labem i v úřadech, na závodech, v institucích. Neexistoval
spolek, strana, společenství, v jehož čele by nepůsobil alespoň
krátký čas akční výbor.
Obecně se dá konstatovat, že občané se nehrnuli za každou cenu
do ustavování akčních výborů. Byla to direktiva KSČ, nad jejímž
plněním bděl celý systém NF. Kuriózní situace vznikaly v menších
obcích, kde nebylo z koho akční výbor vytvořit. Jednotliví zemědělci
v již tehdy vylidněných obcích mnohdy ignorovali všechny příkazy
nebo alespoň neměli zájem o nějakou politickou práci. Když byli
do akčních výborů najmenováni, nepracovali v něm, a tak vyšší
akční výbory byly nuceny jmenovat další a další členy. V čele
Krajského akčního výboru NF v Ústí nad Labem stál poslanec dr.
Gerald Langer a předsedou Místního AV NF v Ústí nad Labem se stal
Jaroslav Gilar. Akční výbory, které působily na závodech, v úřadech
a institucích po splnění svého úkolu zanikly. Ostatní - místní,
okresní a krajské se postupně přeměnily na koordinační orgány
NF, které řešily otázky společenského života v okruhu své působnosti.
Nadále usměrňovaly práci různých zájmových organizací a mnohostranně
ovlivňovaly život obyvatelstva. V roce 1954 byly přeměněny na
výbory Národní fronty. Ruku v ruce s činností AV NF šla práce
úřadoven státní bezpečnosti. Vznikaly mnohastránkové seznamy státně
nespolehlivého obyvatelstva nebo již definitivní seznamy "vyakčněných".
Tito všichni se ocitli pod státním dohledem bezpečnostních orgánů
a organizací KSČ. Podle výnosu ministra vnitra z 3. března 1948
byly povinny správní úřady národní bezpečnosti a všechny složky
sboru národní bezpečnosti vycházet v nejširších mezích vstříc
akčním výborům. Přitom ale vyšetřování trestných činů, zatýkání
a výslechy měly nadále provádět jen orgány všech složek SNB.
První velkou sledovanou akcí byla hodinová generální stávka 24.
února 1948. Odborové organizace v závodech podávaly hned 24. února
hlášení o účasti, průběhu a projevech ve stávce. Přitom se přesně
musel vyčíslit počet nezúčastněných a jejich eventuální omluvitelnost,
jako byla nemoc, služební cesta nebo směnnost provozu. Neúčast
znamenala okamžité suspendování z funkce, zanesení na seznamy
státně nespolehlivých a propuštění ze zaměstnání. V době stávky
nebo těsně před jejím vypuknutím procházeli funkcionáři závodních
výborů podniků (větších firem) dílny a všechna pracoviště. Jestliže
nalezli některé pracovníky na svém pracovišti a ne na "seřadišti",
vyzvali je nejdříve, aby se odebrali do stávky. Většinou všichni
poslechli, i když s komentářem. I to byl důvod k okamžitému propuštění.
Přímá neúčast na stávce znamenala samozřejmě totéž. K odvolání
z funkce stačilo vyslovení nesouhlasu se stávkou i při účasti
na ní. V továrně na stávkové zboží Ulrich & Nasty došlo například
ke kuriózní situaci, že pracovník Bohuslav Valter šel v době stávky,
mezi 12.00 až 12.45 hodin, jako každý jiný den, na oběd. Tento
omyl jej stál zápis na seznam vyakčněných a propuštění ze zaměstnání.
Stoprocentní masová účast na stávce byla dána povětšinou důslednou
a precizní organizovaností ze strany odborových organizací, dokonale
infiltrovaných komunisty. V průběhu stávky zasedaly vyšetřující
komise ROH, které hned druhý den, 25. února, vynášely definitivní
rozhodnutí o potrestání stávkokazů a rušivých elementů. Občané
věděli, že stávky se musí zúčastnit, na některých závodech se
vedly prezenční listiny, které potom prošetřovaly a bedlivě studovaly
vyšetřující komise ROH nebo následné akční výbory.
Oblastní velitelství SNB podávala důvěrná hlášení na vyšší bezpečnostní
velitelství o všeobecných stížnostech obyvatelstva, o průběhu
politického života v místě, o hospodářských poměrech, tj. jak
kdo pracuje a co si může dovolit. Dále o pohybu obyvatelstva,
o pobytu cizinců, zvláště Němců. Podle hlášení velitelské stanice
v Ústí nad Labem z Mírového náměstí se kritika obyvatel města
týkala většinou událostí v Číně, Palestině a Řecku, veřejné a
politické schůze pořádala pouze KSČ, občané Ústí nad Labem si
nejvíce stěžovali na chování Romů, na špatné osvětlení města a
na špatné zabezpečení propadlin a sklepů po vybombardování. Vesměs
lidé přijímali "kroky vlády s pochopením a nadšením".
Podle hlášení bezpečnostního referenta ONV za únor 1948 se "všeobecné
politické mínění obyvatelstva ztotožnilo v plném rozsahu s novým
uspořádáním vlády. Lidé odsuzují západní tisk, který nepravdivě
referuje o poměrech v ČSR a o nové vládě. Do nových voleb půjde
obyvatelstvo s přesvědčením, že KSČ v tomto okrese získá většinu."
Jak vypadala situace z hlediska jednotlivých politických stran.
Bezpečnostní referent ONV nařídil 25. února 1948 s okamžitou platností
prohlídku okresního a krajského sekretariátu národně socialistické
strany v Ústí n. L., zabavení písemného materiálu strany a okamžité
zajištění sekretariátu v zájmu klidu a pořádku. Stejným způsobem
bylo naloženo i se stranou lidovou, které byla zakázána činnost,
dokud "nesestaví svůj akční výbor, jenž by očistil její řady
od reakčních živlů". Jinými slovy byla rozpuštěna. I když
ústřední orgány strany lidové v Praze záhy vytvořily ústřední
akční výbor, v ústeckém kraji se stále nedařilo sestavit z 10
600 členů lidové strany okresní a krajský akční výbor. Přes několikeré
výzvy ústředního AV ČSL bývalým funkcionářům Čsl. strany lidové
v Ústí nad Labem, aby zanechali okamžitě činnosti a vyčkali rozhodnutí
nového vedení strany, tito neuposlechli. Proto jim byla veškerá
činnost zastavena a všechny jejich akce prohlášeny za pouze soukromé.
Jednalo se o bývalé funkcionáře, Petra Krejčího, Antonína Kozla
a K. Pelce. Následně je čekalo vyloučení z řad "obrozené"
Čsl. strany lidové.
V říjnu 1948, když ústečtí lidovci navrhli své zástupce do ústeckého
okresního AV NF, došlo k velkému odporu ze strany tohoto okresního
AV, návrh lidovců byl zamítnut, protože lidová strana v Ústí nad
Labem neměla vlastně vůbec žádné existenční oprávnění jakékoli
zástupce někam vysílat. Vyšlo najevo, že lidovci pracují v jakési
ilegalitě, a bylo bezpodmínečně nutné, chtěla-li strana v nějaké
formě na Ústecku existovat, aby si zvolila svůj akční výbor. Každý
člen takového AV podléhal schválení místního nebo i vyššího akčního
výboru NF. Akční výbor strany lidové se stal základní buňkou,
jádrem nové, "obrozené" strany. Všichni ostatní členové,
kteří do lidové strany vstupovali, podléhali schválení akčních
výborů NF. Seznamy nových lidovců byly nejdříve podrobeny přísnému
šetření ze strany místních organizací KSČ, od nichž byl na jednotlivé
osoby vyžádán posudek o "postoji k lidově demokratickému
zřízení". Zájemce o vstup do lidové strany v roce 1949 bylo
možno ještě rozdělit do tří kategorií, a to na vyakčněné a postižené
událostmi února 1948, na osoby, jež svým chováním nevzbuzují dojem
"všeobecné důvěry", veřejně kritizují současné poměry,
mají "neujasněný poměr k lidově demokratickému zřízení"
a udržují styk s osobami německé národnosti. Do třetí skupiny
bylo možno zařadit osoby se znaky "spolupráce a budovatelského
úsilí".
V červnu roku 1949 hodlalo do lidové strany vstoupit 20 osob.
Z toho byli dva na "žádost spoluzaměstnanců" pro svůj
"záporný postoj k nové vládě a všemu demokratickému vyakčněni",
patnáct jich patřilo do druhé kategorie a pouze tři schválil OAV
NF v Ústí nad Labem Okresnímu akčnímu výboru Čsl. strany lidové
v Ústí nad Labem Stačilo, že soused na souseda prozradil, že spílá
KSČ, a už se ocitl na seznamu státně nespolehlivých. Stávalo se
také, že sekretariát lidové strany žádal o schválení členů a jejich
přešetření a posléze zjistil, že jmenovaní jsou již v KSČ. Mnozí
členové strany lidové přestupovali v tichosti ke KSČ. Nebyly vzácností
ani přestupy bývalých předních funkcionářů ČSL. Početní stav členstva
ČSL rostl velice pomalu, výrazně stoupal věkový průměr členů.
V roce 1959 bylo v Ústí nad Labem padesát členů Čsl. strany lidové,
v přilehlých obcích dalších třicet sedm.
"Obrozením" původní Československé strany národně socialistické,
byla vytvořena nová, Československá strana socialistická. Již
6. března 1948 vydal Okresní akční výbor Čsl. strany socialistické
v Ústí nad Labem prohlášení, kterým se "jednomyslně"
rozhodl rozpustit všechny místní i závodní politické organizace
své strany v okrese Ústí nad Labem. Podepsaní členové OAV Čsl.
strany socialistické v Ústí n. L., dr. Přemysl Loučka, ing. Jaroslav
Malý a Jan Loučka se dále taktéž jednomyslně rozhodli doporučit
všem členům, aby vstoupili do KSČ v přesvědčení, že tím prokáží
"skutečnému socialismu" nejplatnější služby a vyzývali
všechny poctivé a socialisticky zaměřené členy strany, aby tak
věnovali své nejlepší síly práci pro blaho národa a pracujícího
lidu. Prohlášení končilo slovy: "Ať žije obrozená Národní
fronta, ať žije vláda Klementa Gottwalda, ať žije věčné přátelství
s bratrským Sovětským svazem, ať žije president republiky dr.
E. Beneš". Provedené kroky funkcionářů okresní organizace
přinášely plody v následujících letech. V roce 1958, bilancujíce
"deset let radostné práce v Národní frontě pod vedením KSČ",
mohla Čsl. strana socialistická v Ústí nad Labem už jen konstatovat,
"že přes veškeré obtíže a nedostatky byla okresní organizace
strany pevným článkem tábora míru a socialismu a ze všech sil
se podílela na dosažení velikých úspěchů v životě lidu Československa".
Tento "pevný článek" čítal v okresním měřítku 66 členů,
z toho 60 členů patřilo do města Ústí nad Labem. V letech 1948
až 1958 zemřeli dva členové, Josef Gürtler a Václav Podzimek,
jeden přesídlil z jiného města a pouze dva noví členové byli přijati.
Padesátiletý věkový průměr, nejstarší členkou socialistické strany
byla paní Anežka Maršálová, které bylo 82 let, a téměř žádný nárůst
členské základny, to byla daň, kterou obrozená strana musela zaplatit
za své chování v únoru roku 1948. Zajímavé je, že 30 % členstva
tvořili železničáři, kteří měli samozřejmě z důvodů své zaměstnanosti
na dráze málo času na politickou a veřejnou práci. V dalších letech
se členská základna dále snižovala a v roce 1964 měla Čsl. strana
socialistická 51 členů v okrese. Ve vlastním městě působilo 42
socialistů.
Osudy sociálně demokratické strany byly dovršeny v červnu roku
1948. 17. dubna 1948 předsednictvo sociálně demokratické strany
rozhodlo o sloučení sociální demokracie s KSČ. Nově vytvořený
šestičlenný ústřední slučovací výbor v dalším období připravoval
průběh sloučení, individuální převod prověřených členů sociální
demokracie do KSČ i slavnostní shromáždění 27. června 1948. Komunistické
straně se tak podařilo definitivně pohltit sociálně demokratickou
stranu. Její zájem se následně soustředil na ty bývalé sociální
demokraty, kteří "měli velký vliv na lidi". V Ústí nad
Labem patřil k takto postiženým sociální demokrat, poslanec ZNV
v Praze a poválečný předseda okresního výkonného výboru ČSSD v
Ústí n. L., učitel Ladislav Tycler.