Od léta roku 1947 vzrůstala v Ústí nad Labem politická nervozita,
uměle rozdmychávaná Komunistickou stranou Československa, jejíž
cíl - zmocnit se vlády v republice, se stával stále více jasnější.
Za pomocí orgánů Ministerstva vnitra, které bylo pod jejím dohledem,
došlo k tzv. "Mostecké aféře", a neklid na severu nadále
rostl. Stranou nezůstalo ani Ústí nad Labem.
Společnost byla velmi nespokojená s tíživou zásobovací situací,
která se výrazně zhoršila po neúrodě. Černý trh s potravinami,
textilem a dalším nedostatkovým zbožím vzkvétal. Obyvatelé byli
tiskem často informováni o odhalení nových případů šmeliny. Ne
vždy se jednalo o skutečné majetkové delikty, pravděpodobně mezi
nimi najdeme i případy provokace ze strany státních orgánů.
Počátkem roku objevila bezpečnost v Předlicích u firmy Záhora
větší množství zatajených zásob. Prohlídka byla vykonána 5. ledna
1948. Přes jisté nesrovnalosti, které se objevily v policejním
hlášení zaslanému ONV, se již o deset dní později v sále závodní
jídelny Schichtových závodů konalo veřejné přelíčení před trestní
komisí pro potírání černého obchodu. Za pět hodin po zahájení
byl vynesen trest, jenž celkem činil 15 měsíců vězení a pokutu
335 000 Kčs.
Mnohem větší rozruch vyvolal proces zahájený 9. února 1948 v sále
Schichtových závodů. Tento proces byl označen za největší "šmelinářskou
aféru v Československu". Zde před porotou stanuli vedle obchodníků
a národních správců také úředníci zásobovacího oddělení MNV. Bylo
spočítáno, že z takto "zašmelených zásob mohlo být zásobeno
město po dobu 1 měsíce". Tento proces okamžitě využili komunisté
ke štvavým útokům proti národním socialistům a především proti
bývalému předsedovi MNV Josefu Vondrovi.
Napětí ve společnosti nerostlo jen díky zásobovacím problémům.
Bylo uměle vyvoláváno stranickým tiskem, v němž redaktoři jednotlivých
stran Národní fronty upozorňovali na přehmaty veřejných činitelů,
členů jiných politických stran, aby je vzápětí znovu dementovali,
a to vše pod heslem obhajoby demokracie a bojem za její zachování.
Stále více mizela základní funkce tisku, informovat, až se stal
pouhým nástrojem politické agitace a propagace.
Komunistická strana se připravovala na boj o moc. Proklamovaným
cílem bylo zvítězit v květnových volbách. Mohutnou agitací (např.
akce "100 000 členů KSČ na Ústecku", při které nejúspěšnější
agitátoři z Ústeckého kraje byli slavnostně vyznamenáni) rozšiřovali
své řady, v mnoha městech se pořádaly masová shromáždění. V Ústí
se konaly např. 20. ledna 1948 v Tyršově domě, kde promluvil na
IV. okresní konferenci KSČ Antonín Zápotocký nebo 8. února na
krajské konferenci státních a veřejných zaměstnanců, konané opět
v Tyršově domě, kde zazněly výhrůžky na adresu ostatních politických
stran.
Od slov nebývá vždy daleko k činům, a tak komunisté přikročili
v únoru 1948 k výstavbě vlastní stranické armády - Lidových milicí.
Závodní organizace KSČ byly uváděny do pohotovosti.
Velkou pozornost věnovala KSČ největším ústeckým podnikům a to
především Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Závodní organizaci
často navštěvovali funkcionáři KV KSČ, jako byl např. tajemník
Květoslav Innemann či člen ÚV KSČ J. Tesla, který několikrát hovořil
na stranických schůzích. Již 17. února na instruktáži desítkových
důvěrníků bylo uloženo všem komunistům se zvýšenou ostražitostí
střežit závod. Nekomunisté byli zastrašováni a téměř se nepokoušeli
veřejně vystoupit. Těsně před únorovými událostmi odjela do Prahy
delegace vedená předsedou závodní organizace KSČ Spolku Jiřím
Talpašem, aby seznámila Klementa Gottwalda se situací na závodě.
Stejná situace byla i v ostatních podnicích. V Schichtových závodech
byla situace vyostřena ve vedení, které nebylo zcela v rukou komunistů,
např. ředitelem byl sociální demokrat Kreibich. Ale ani zde se
nepodařilo znemožnit komunistům ovládnout závod. Vývoj v dalších
podnicích - v Armaturce, ve sklárně apod. šel stejným směrem.
Situaci ve městě může dobře dokumentovat i ta skutečnost, že kdosi
rozbil několik vývěsních skříněk národních socialistů. Komunistický
"Sever" neopomněl tuto událost komentovat jako protikomunistickou
provokaci provedenou socialisty. Příslušníci KSČ se zúčastňovali
schůzí ostatních politických stran s cílem je rozbít. Tak se to
například stalo na národně socialistické schůzi poslance Tichého.
20. února 1948 začal v Praze komunistický převrat. Ústečtí komunisté
na něj byli dobře připraveni. Ve Spolku pro chemickou a hutní
výrobu ihned po obdržení zprávy o událostech v Praze svolal předseda
závodní organizace KSČ Jiří Talpaš poradu důvěrníků ROH. Zde je
informoval o situaci. Závodní výbor ROH připravil rezoluci, která
žádala přijetí demise. Důvěrníci začali pod ní sbírat po celém
závodě podpisy. Zároveň se ustavily hlídky, složené z 250 komunistů,
mající za úkol chránit závod.
V Schichtových závodech byla situace obdobná. I zde vznikla pohotovostní
jednotka složená z dělníků, vybraných závodní organizací KSČ,
která obsadila vchody do závodu.
Tyto jednotky začaly postupně vznikat i v dalších větších závodech
- např. v Severočeské armaturce či na dole "5. květen"
v Trmicích.
Snaha národních socialistů vytvořit protiváhu vznikajícím Lidovým
milicím - shromáždit vybrané členy Svazu brannosti spolu s legionáři,
účastníky zahraničního odboje i bývalé členy národní gardy se
setkala s neúspěchem.
Ještě týž den členové rady ONV - Josef Pospíšil, Marcel Vaverka,
Ota Eger a Hubert Hořejší podali žádost předsedovi ONV Štěpánu
Chalušovi (KSČ) o svolání mimořádné schůze rady ONV. Dopoledne
21. února se skutečně sešla. Předseda zahájil schůzi vylíčením
vnitropolitické situace a požádal radu o zaujetí stanoviska. V
následné diskusi se jednalo především o nutnosti postarat se o
zachování klidu a informovat obyvatele města. Schůze, mající ráz
ostrého střetu mezi KSČ na jedné straně a ČSNS a ČSL na straně
druhé, vedla k vítězství návrhu KSČ, svolat na 15.00 shromáždění
v Tyršově domě, kde by byli občané informováni o stávající situaci.
Tento návrh prošel většinou 4 hlasů, načež dr. Prchal vyslovil politování, že návrh nebyl
přijat jednomyslně. Poté si rada vyslechla rozhlasový projev Klementa
Gottwalda vysílaný ze Staroměstského náměstí v Praze. Josef Pospíšil
(KSČ) podal dále návrh, aby byla ke Klementu Gottwaldovi vyslána
deputace, která mu měla vyslovit podporu obyvatel ústeckého okresu
a rady ONV. Přemysl Loučka podal rozšiřující návrh na zaslání
telegramu presidentu republiky E. Benešovi. Tento návrh podpořil
Josef Pospíšil, který ho ovšem doplnil takovým způsobem, že pozměnil
jeho smysl. Oba tyto návrhy byly přijaty. Trojčlennou delegaci
jedoucí do Prahy vedl předseda Štěpán Chaluš. Marcel Vaverka byl
pověřen přednesením veřejného projevu.
V 15.00 v přeplněném Tyršově domě přesyceném bojovou náladou (bylo
zde přes 2 000 lidí) pod heslem "Za Národní frontu bez reakčníků!"
začalo shromáždění obyvatel Ústí. O vnitropolitické situaci zde
hovořili členové rady ONV Marcel Vaverka, který měl hlavní referát,
a dále Lavička za KSČ a za krajskou odborovou radu V. Dlouhý.
Na závěr byla odhlasována rezoluce, žádající přijetí demise odstoupivších
ministrů a "vytvoření nové vlády pokrokové Národní fronty".
22. února se konala řádná schůze pléna MNV, kterou řídil předseda
MNV Ladislav Dušek. Došlo k prvním personálním změnám. Začalo
se též jednat o personálních změnách v komisích, administrativním
aparátu MNV, v podnicích a zařízení řízených MNV. Ze závodů odjely
delegace na sjezd závodních rad v Praze.
23. února zasedala rada MNV. Projednala běžné záležitosti podle
programu. Ostrá diskuse se zvedla v okamžiku, kdy byl na pořad
jednání dán bod, ve kterém se rada měla vyslovit k rezolucím připraveným
k odeslání presidentu republiky dr. Edvardu Benešovi a předsedovi
vlády Klementu Gottwaldovi. Ostře proti tomu protestoval Josef
Vondra. Obvinil KSČ z pokusu převzít moc ve státě a upozornil
na to, že jediným nositelem moci ve státě je lid. Přirovnal tento
postup k situaci v hitlerovském Německu a odsoudil rezoluce jako
formu nátlaku na presidenta republiky. Prohlásil, že odstoupivší
ministři nejsou reakčními živly, když projevili svoji nespokojenost.
Připomněl chování národně socialistické strany v době ohrožení
republiky ve 30. letech. V zaslání rezoluce vidí porušení ústavy,
a proto pro ni nebude hlasovat. Alois Švec podotkl, že není vhodné,
aby MNV se usnášelo na politických rezolucích. Ladislav Vild a
Josef Kříž upozornili, že zatím nemají instrukce od svého představenstva.
Politiku KSČ začal obhajovat Václav Čížek. Ve své řeči zdůraznil
pronásledování KSČ za I. republiky a její boj za okupace. Odmítl,
že by se za každou cenu dělala politika proti některým ministrům.
Hlasování bylo bojovné - 7 pro schválení rezoluce, 2 proti a 2
se zdrželi hlasování.
24. února 1948 se uskutečnila generální stávka, které se zúčastnily
všechny ústecké závody. Přesně v poledne se ozvaly na závodech
sirény ohlašující její počátek. Ve Spolchemii se shromáždili dělníci
před závodní jídelnou, kde k nim promluvil předseda ZV KSČ. Seznámil
shromáždění se situací a s průběhem sjezdu závodních rad v Praze.
Poté přečetl rezoluci, kterou ZV ROH vypracoval a kterou naprostá
většina zaměstnanců schválila svým podpisem. Na závěr přečetl
seznam těch, které závodní výbory KSČ a ROH navrhují k propuštění
ze závodu nebo k převedení na jiné pracoviště. V Schichtových
závodech se této stávky zúčastnila většina zaměstnanců. Stávku
bojkotovali vedoucí činitelé národních socialistů, lidovců a někteří
sociální demokraté. Následné "vyakčnění" zaměstnanců
ze závodu bylo v Schichtových závodech snad největší ze všech
ústeckých podniků.
Závody ústeckého okresu se v těchto dnech staly baštou KSČ. Pohotovostní
jednotky Lidových milic již jen svojí přítomností nedovolily projevit
nějaký jiný názor, který by byl v rozporu s cíly a názory strany,
která měla situaci pevně v rukách.
Téhož dne se sešla na svém řádném zasedání rada ONV. Zde bylo
vzato na vědomí vytvoření akčního výboru ONV, do kterého byl vyslán
Marcel Vaverka. Předseda ONV Štěpán Chaluš informoval o cestě
deputace k předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi, která jím pro
zaneprázdnění nebyla přijata. Rezoluci převzali ministři Dolanský
a Kopecký. Jednání využila delegace k projednání náhrady za škody
způsobené výbuchem v cukrovaru v Krásném Březně. Dále Marcel Vaverka
informoval radu o průběhu manifestace v Tyršově domě dne 21. února.
25. února 1948 přijal president republiky demisi části vlády.
Komunisté v Československu zvítězili. Většina osazenstva Spolchemie
tuto zprávu přijala s radostí. Členská schůze KSČ, která se tento
den konala, vyslovila poděkování za kázeň a obětavost všem členům
strany, kterou projevili v těchto dnech. Bylo řečeno, že ZO KSČ
projednává s ředitelem závodu a s vedoucími skupin očistu od lidí
"reakčně smýšlejících".
V ústeckém rozhlase pronesl projev tajemník KV KSČ Květoslav Innemann.
Promluvil zde o vnitropolitické situaci a vyzval občany k podpoře
politiky KSČ a ke zvýšené bdělosti proti "rozvratníkům".
Večer se v Krásném Březně konal mohutný průvod místních občanů,
který za zpěvu a provolávání bojových hesel prošel celou čtvrtí.
Dalšího dne uspořádal OV KSČ v Tyršově domě veřejné shromáždění.
Po projevech zástupců ústeckých podniků účastníci podpořili novou
Gottwaldovu vládu a odsoudili činnost "reakčních živlů".
Shromáždění bylo zakončeno Internacionálou.
Obyvatelstvo Ústí nad Labem oslavovalo po celý rok z vlastního
přesvědčení nebo donucení manifestačně vítězství KSČ. Ať to již
bylo formou pracovních závazků, nedělních brigád či dokonce slavnostním
sloučením tělovýchovných organizací dne 31. března 1948.
Bylo též připravováno přejmenování městského divadla na "Oblastní
divadlo Zdeňka Nejedlého", ke kterému slavnostně došlo 16.
června 1948. Začal se připravovat boj proti alkoholismu, probíhala
kontrola jednotlivých hotelů, tančíren, barů, restauračních zařízení
či výčepů. V dubnu bylo zavřeno 5 hospod, další byly zavřeny v
červnu. V červnu se začalo též trestání opilců formou sobotních
brigád, jejich jména byla zveřejňována rozhlasem. Rozrostlo se
provozování pouličních hazardních her provozovaných romskými spoluobčany,
proti čemuž dostala bezpečnost za úkol přísně zakročit, byl obnoven
zákaz mluvení německy na veřejnosti a v letních měsících byl ústeckým
Romům z hygienických důvodů zakázán vstup do městských lázní.