"Velké Ústí"
Vzhledem k tomu, že osvobození Československa a skončení války znamenalo i pro oblast Sudet zrušení všech říšských nařízení a zákonů, pozbyl platnosti i správní akt, provedený ústeckými nacisty, podle něhož byly dosud samostatné obce Předlice, Bukov, Stříbrníky a Hostovice a města Trmice a Střekov s účinností od 1. května 1939 součástí města Ústí nad Labem a vytvořily tzv. Velké Ústí. Vytvoření Velkého Ústí byl důsledek zcela logických potřeb správních, dopravních a hospodářských, který dozrával již několik let předtím, než k němu došlo. Zrealizovat se jej však podařilo až německé okupační správě. Nacisté se nikoho neptali, a administrativně rozhodli proti vůli zejména Střekova a Trmic. Po květnu roku 1945 česká městská správa, místní národní výbor, stav zachovala. 25. května 1945 oznámil MNV Ústí nad Labem Místním národním výborům v Hostovicích, Střekově, Předlicích, Trmicích, Bukově a Krásném Březně, že má správu města ve svých rukách, že výbor rozšíří o zástupce jejich obce, "která je součástí velkého Ústí nad Labem, protože pro celé velké Ústí nad Labem musí být vytvořen jeden zatímní národní výbor". Určený člen z výše zmíněných místních národních výborů byl potom kooptován do MNV Ústí nad Labem na plenární schůzi dne 29. května 1945. Všech šest těchto obcí žilo s městem pod jednou správou pod označením "Ústí nad Labem". Tento faktický stav bylo zapotřebí legalizovat. Navíc od prvních voleb MNV Ústí nad Labem se staly dosavadní předměstské národní výbory pouze pobočkami nebo předměstskými úřadovnami ústeckého MNV a fungovaly s omezenou pracovní a funkční náplní. Proto plenární zasedání se na své schůzi 27. září 1945 rozhodlo spojit město Ústí nad Labem s obcemi Střekov, Bukov, Trmice, Předlice, Hostovice a Stříbrníky v jednu místní obec, jejíž úřední jméno měl stanovit zemský národní výbor.Vzhledem k tomu, že na vlastním zasedání nevznesli zástupci zmiňovaných obcí proti sloučení žádné námitky, rozhodnutí bylo veřejně vyhlášeno vyhláškou 28. září 1945. Námitky mohly podávat i občané. S výjimkou Hostovic žádné poslány nebyly. Na schůzi MNV v Hostovicích za spoluúčasti českého obyvatelstva bylo usneseno všemi hlasy (34 účastníků schůze), že obec Hostovice má být nadále samostatná, protože je hospodářsky nezávislá na Ústí a je schopna plně vlastního vedení. Na základě presidentského dekretu č. 121/45 zažádal MNV Ústí nad Labem zemský národní výbor, aby doporučil ministerstvu vnitra právní sloučení již zmíněných obcí s městem Ústí nad Labem. Hlavními argumenty, o které opřel svou žádost, byla obecná nutnost a celková prospěšnost jednotného hospodářského řešení všech komunálních otázek, již existující skutečné i knihovní držení většiny jmění městem Ústí nad Labem (dělítkem jsou jen katastrální hranice) a neexistence samostatné působnosti místních národních výborů v těchto obcích. 13. února 1946 nařídil ministr vnitra rozhodnutím č. B-8111-26/1-46-II/4, podle §27 dekretu presidenta republiky č. 121/45 Sb., aby obce Ústí n. L., Bukov, Hostovice, Předlice, Střekov, Stříbrníky a Trmice, jež zanikly sloučením v době nesvobody a jež byly podle §12, čís. 5 citovaného dekretu obnoveny, byly zatím společně spravovány jako celek Místním národním výborem v Ústí nad Labem. Zároveň stanovil pro tento celek prozatímní název Ústí nad Labem. Tím obce definitivně pozbyly postavení samosprávných obecních jednotek. Zajímavé je, že 1. února 1949, po deseti letech společného života, došlo k osamostatnění dvou městských částí, Stříbrníků a Hostovic. Obce byly sloučeny opět v jeden celek z čistě racionálních důvodů. Zkušenosti ukázaly, že původní sloučení, i když bylo provedeno nacistickou okupační správou, byl krok účelný, který se osvědčil. Slučovací návrh byl projednán podle tehdy platných právních předpisů za účasti více než 2/3 členů plenárního zasedání a schválen většinou přítomných hlasů. Zveřejněním usnesení a jeho následným schválením vyššími správními orgány byl dán předpoklad k jeho realizaci. V roce 1945 a v následujících letech byly tendence slučování obcí široce podporovány. Upouštělo se od místních patriotických a často velice malicherných námitek, ve velkých obcích byly spatřovány především hospodářsky zdatnější celky, které mohou snadněji plnit sociální, hospodářské, ale i kulturní úkoly, jež na ně doba a obecný prospěch budou klást.
Souběžně s jednáními o vytvoření tzv. "ĂVelkého Ústí nad Labem" připojením některých obcí, probíhaly již od září roku 1945 spory uvnitř pléna MNV o zřízení Magistrátu Velkého Ústí nad Labem. Největšími zastánci magistrátního zřízení byli národní socialisté, kteří v magistrátu viděli větší nezávislost města na okresu a jeho osamostatnění se. Komunisté viděli v magistrátu zařízení staré předmnichovské republiky, jeho zřízení podmiňovali znárodněním a další socializací. Navrhovali odložení této problematiky, argumentovali, že v současné době je tato otázka pro ně bezpředmětná. Rozhodně proti byli i zástupci Trmic a Střekova, kteří při jednání o magistrátním uspořádání města požadovali 100 % souhlas všech zúčastněných. Pro nebyli ani sociální demokraté a okres. Proto v září 1945 došlo ještě k dohodě, že otázka zřízení magistrátu bude odložena na pozdější dobu. V listopadu 1945 zastánci statutárního zřízení uváděli jako jeden z hlavních důvodů své žádosti počet obyvatelstva - 60 000. Byli si přitom dobře vědomi faktu, že z toho je pouze 35 000 obyvatel české národnosti a tudíž ještě 25 000 Němců mělo být odsunuto buď z Československa nebo tzv. rozptýleno do vnitrozemí a využito na zemědělské práce a na práce v hornictví. Vládnoucí garnituře v Ústí nad Labem se hodili tito neodsunutí Němci k argumentaci pro splnění jejich plánů.
