Ota Král

Ota Král byl významný ústecký rodák a sokolský pracovník. Narodil se 24. srpna 1904. Své dětství prožil jako syn malého živnostníka, krejčovského mistra. Rodina patřila k české národnostně uvědomělé menšině. Po skončení první světové války nastoupil jako kancelářský praktikant u České obchodní společnosti v Ústí n. L. Byl mezi prvními v sokolské tělocvičně, aktivně pracoval ve veslařském klubu a Národní jednotě severočeské. Pro skromnou povahu a přímé jednání byl mezi ústeckými Čechy vždy oblíben a vítán. Jako jednatel byl duší ústeckého Sokola a už ve 30. letech se aktivně prosadil i v rámci Sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy. Počátkem roku 1938 byl služebně přeložen do Prahy, kde se ihned zapojil do veřejného života a tělovýchovné činnosti. Mimo jiné zastával zodpovědnou funkci jednatele X. všesokolského sletu, konaného v červenci 1938 v Praze. Král se znal se všemi předními tělovýchovnými pracovníky Krušnohorské župy-Kukaňovy, proto i na něho došlo při hromadném zatýkání v roce 1939. Několikeré výslechy nepřinesly výsledek, a tak byl Král pro nedostatek důkazů propuštěn. Po založení odbojové skupiny "Úvod - Krušnohoří" působil jako spojka mezi vedoucím Bachurou a členy skupiny v Ústí n. L. Využíval k tomu služebních cest z Prahy do Ústí n. L. V návaznosti na další odbojovou skupinu Zelenky-Hajského spolupracovali při přípravě atentátu na Heydricha a podporovali parašutisty Kubiše a Gabčíka. Po jejich smrti v červnu 1942 byl Ota Král opět zatčen a po výsleších v Praze převezen k soudu do Berlína. Byl obžalován z přípravy atentátu a styku s parašutisty, odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee 8. září 1943. Na jeho rodném domě č. 12/1220 v Ústí n. L. na Králově výšině mu byla odhalena pamětní deska.

Odbojová skupina "Úvod - Krušnohoří" plnila podle instrukcí pražského vedení poměrně rozsáhlou skupinu úkolů. Při zpravodajské činnosti získávala zprávy z úřadu vládního presidenta, landráta, krajského vedení NSDAP o připravovaných politických a policejních akcích. Dokumentovala přípravu válečné výroby v Ústí nad Labem a navazovala kontakty s válečnými zajatci zaměstnanými ve válečném průmyslu. Správce střekovské schwarzenberské pily, záložní důstojník Bělohlav, v roce 1941 zhotovil přesný plán města s lokací důležitých průmyslových podniků a úřadů. Bělohlavův plán byl doručen do Londýna a zřejmě, podle přesnosti zásahů, byl použit při leteckých náletech na Ústí nad Labem 17. a 19. dubna 1945. Skupina dále navázala kontakty z ústeckým židovským obyvatelstvem a snažila se mu všestranně materiálně pomáhat. Podařilo se rovněž vypátrat směr deportací židů z internačního tábora v Krásném Lese. Významnou součástí činnosti byly demoralizační akce mezi německými obyvateli a zejména vojáky německé branné moci. Demoralizační akce byly mimo jiné prováděny šířením pravdivých zpráv o zničení Lidic a situaci na frontách. Skupina prováděla i drobnější sabotážní akce, například přidávala do uhlí na lokomotivách kusy výbušniny obalené mourem, tzv. "knedlíky", které po explozi způsobovaly vážné poruchy roštů lokomotiv. Rodiny zatčených podporovali členové odbojové skupiny pořádáním peněžních sbírek.


 

 

Členové skupiny "Úvod - Krušnohoří" aktivně spolupracovali s německými antifašisty, především se skupinou Leopolda Pölzla, jejímiž členy byli převážně němečtí sociální demokraté. Organizátory této skupiny byli bývalý starosta města Leopold Pölzl, Franz Kralik, Josef Müller, Rudolf Patzner, Rudolf Vogel a Medina z Ústí nad Labem, Gustav Heger ze Sebuzína, dále Philipp a Wondrej z Děčína. V roce 1943 se stal členem Pölzlovy skupiny i Čech František Toman. K významným činnům této skupiny, která působila až do konce války, byla záchrana podminovaných Masarykových zdymadel a rovněž podminovaného Mostu dr. Edvarda Beneše.

Literatura

F. Toman, Odbojová skupina Bohumila Bachury Úvod-Krušnohoří v Ústí nad Labem, in: Ústecký sborník historický 1983, s. 365-398.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola