Malíř Ernst Neuschul dosáhl jako jediný z ústeckých výtvarných
umělců 20. století světové proslulosti. Narodil se 17. května
1895 v Ústí nad Labem v Hrnčířské ulici č. 6, v židovské rodině
Josefa Neuschula, obchodníka se železářským zbožím, a Jeanette
rozené Feldmannové. V letech 1906-1914 studoval na ústeckém gymnasiu,
v roce 1914 byl přijat na malířskou akademii v Praze, v roce 1915-1916
studoval malířství na grafickém vzdělávacím a pokusném ústavu
ve Vídni. V roce 1916 byl Neuschul odveden do rakouské armády.
Krátce sloužil na letišti v Krakově, pak byl pro zdravotní neschopnost
z armády propuštěn. Zůstal v Krakově, kde se zapsal na uměleckou
akademii, v letech 1918-1919 dokončil svá umělecká studia na pražské
akademii u profesora Františka Thieleho. V červenci 1919 měl v
Meihertově salonu v Praze první autorskou výstavu.
V srpnu 1919 se v Praze seznámil s tanečnicí Taka Taka z Jávy.
31. července 1921 s ní poprvé vystoupil jako tanečník v programu
exotických tanců v pražské Lucerně pod uměleckým jménem Yoga Taro.
V letech 1921-1926 slavil Neuschul a Taka-Taka neobyčejné úspěchy
po celém světě. V roce 1923 tančili před španělským králem Alfonsem
XIII., v roce 1924 podnikli velmi úspěšné turné po USA a Kanadě.
Mimo úspěchy na poli tanečního umění se Neuschul poměrně rychle
prosadil jako malíř. V roce 1921 vystavoval v Berlíně, Düsseldorfu
a Praze, v letech 1922 a 1924 v Římě. Ústecká veřejnost se seznámila
s Neuschulovými obrazy poprvé na výstavě v městské knihovně ve
dnech 27. října - 4. listopadu 1923.
V roce 1925 následovaly úspěšné výstavy obrazů v Chicagu, Madridu
a Barceloně. Ernst Neuschul působil v letech 1925-1933 v Berlíně.
Stal se členem "Listopadové skupiny", což bylo sdružení
antifašistických výtvarníků a literátů, výtvarně patřil do směru
"nová věcnost". V roce 1932 byl Neuschul jmenován profesorem
na berlínské vysoké škole výtvarných umění. Ihned po nástupu nacistů
k moci v roce 1933 byl Neuschul perzekuován. Nacisté uzavřeli
Neuschulovu autorskou výstavu v Berlíně na Schönbergském nábřeží,
obrazy zabavili a zničili, současně mu byla odejmuta profesura.
Po vyhnání z Berlína z rasových důvodů se Neuschul usadil v Ústí
nad Labem, stal se členem Metznerbundu a předsedou Svazu přátel
SSSR, ještě v prosinci 1933 uspořádal autorskou výstavu v městské
knihovně. V roce 1934 portrétoval na zámku v Lánech presidenta
T. G. Masaryka. Do zasedacího sálu ústeckého městského úřadu vytvořil
velký Masarykův portrét, který byl zničen v roce 1938 nacisty.
V roce 1935 odjel na pozvání Svazu sovětských umělců do Moskvy,
v prosinci 1935 uspořádal v moskevském muzeu západního umění autorskou
výstavu. Během pobytu v Moskvě vytvořil sérii obrazů s tématikou
budování socialismu. Počátkem roku 1936 byl jmenován profesorem
na malířské akademii v Charkově. Téhož roku vytvořil dvojportrét
J. V. Stalina s J. Dimitrovem. Během portrétování požádal Neuschul
Stalina, aby mu povolil natrvalo se usadit s rodinou v SSSR. Stalin
však Neuschulovi doporučil návrat do Československa. Krátce po
Neuschulově návratu do Ústí v září 1936 začala v Moskvě vlna politických
procesů namířených proti sovětským výtvarným umělcům židovského
původu - Neuschulovým přátelům ze Svazu sovětských umělců.
V srpnu 1937 uspořádal Neuschul v ústecké městské knihovně výstavu
obrazů z cesty po SSSR. Místní nacisté vystavené obrazy postříkali
kyselinou a vyřezali do nich hákové kříže. Po četných výhrůžkách
nacistů opustil Neuschul se svou rodinou počátkem roku 1938 Ústí
a usadil se v Praze. Během pražského pobytu portrétoval presidenta
dr. Edvarda Beneše.
V březnu 1939 emigroval s rodinou do Anglie. V letech 1940-1945
žil a tvořil v Mumbles ve Walesu. Během emigrace navázal Neuschul
kontakty s Wenzelem Jakschem, bývalým předsedou německých sociálních
demokratů v ČSR. Jaksch počítal s Neuschulem na místo ministra
kultury v poválečné sudetoněmecké autonomní oblasti Československa.
Neuschul osobně těžce nesl Benešovo striktní odmítnutí jakékoli
účasti Němců v politickém životě poválečného Československa. Při
rozhovoru s Benešem argumentoval, že není Němcem, ale Židem a
že byl vždy loajální vůči Československu a že proti nacistům vedl
ostré boje již ve dvacátých letech. Neuschul svoje pocity k Benešovi
ztvárnil v Benešově portrétu, který si u Neuschula objednal velvyslanec
Max Lobkowicz pro potřeby československé londýnské ambasády. Na
obraze zachmuřený Beneš stojí na hromadě trosek, vlevo v pozadí
jsou věže moskevského Kremlu, vpravo londýnského Toweru.
V létě 1945 se chtěl Neuschul vrátit do vlasti. Jeho rodinný přítel
Karl Kreibich, zakladatel německé komunistické strany v Československu,
Neuschula dopisem varoval, že doma nastane nepříznivý politický
vývoj a že by se mohl stát objektem politické perzekuce.
Poválečné rozdělení Evropy ostnatými dráty přivodilo u Neuschula
psychickou krizi, tehdy definitivně ztratil své levicové politické
přesvědčení. Protože ostatní členové Neuschulovy rodiny zahynuli
během války, změnil si tehdy jméno na Ernest Norland. Po překonání
krize začal tvořit ve zcela odlišném výtvarném stylu zcela vzdáleném
pojetí "nové věcnosti". Mnoho obrazů vytvořil na svých
cestách po Francii, Španělsku, Itálii, Jugoslávii, Turecku, Izraeli
a severní Africe.
K význačným výstavám patřila Neuschulova výstava v roce 1959 v
Jeruzalémě a retrospektivní výstava v Berlíně v roce 1966 s výstižným
názvem "Od nové věcnosti k nové nevěcnosti". Zemřel
v londýnské čtvrti Hampsteadu 11. září 1968.
Největší kolekci Neuschulových obrazů v České republice vlastní
ústecké městské muzeum. Jedná se většinou o akvizice posledních
deseti let. K unikátům patří 3 obrazy ranného Neuschulova období
nalezené v Ústí v roce 1938 malířem pokojů panem Jarošíkem, které
byly vyřezány z rámu a srolovány v popelnici. Nálezce je pečlivě
uchovával téměř 50 let ve stavu v jakém je našel. Obrazy byly
nyní odborně restaurovány.