Symfonické koncerty
Pro obor symfonických koncertů byly zřejmě oba, v úvodu jmenované časové úseky - tedy počátek 20. let a střed 30. let - stěžejní. S převzetím divadla do vlastní režie města bylo spojeno rozšíření divadelního orchestru na 36 hudebníků. Tito zůstali zaměstnanci města, i když se divadlo od roku 1925 muselo vrátit k nájemnímu systému kvůli finančním potížím.Kooperací s orchestrem sousedních Teplic a výpomocí z Drážďan bylo případně k dispozici až 80 instrumentalistů. To umožňovalo provedení děl s velkým obsazením, jako byly skladby Antona Brucknera, Gustava Mahlera a Richarda Strausse. Kromě tehdejších dvou divadelních dirigentů Adolfa Kienzla a Josefa Kripse řídil mezi jinými ústecký orchestr Alexander von Zemlinsky a Siegfried Wagner, syn slavného skladatele Richarda Wagnera. Pro malý zájem publika bylo však od druhé poloviny 20. let uvedeno jen málo symfonických koncertů.
Komorní hudba Slavná jména obsahovaly i programy komorních koncertů, pořádaných "Spolkem pro péči o umění". Vynikajícím pramenem pro poznání koncertního života v Ústí nad Labem v letech 1918-1938 je "Pamětní kniha" městské knihovny dochovaná v archivu města. V ní se nacházejí autogramy význačných instrumentalistů jako Emila von Sauera, Josefa von Manowardy, Willyho Burmestera, Georga Kulenkampffa, Waltera Giesekinga, Jana Kubelíka, Váši Příhody, Rudolfa Serkina a Arnolda Rosého.
Zvláštní zmínku si zasluhuje vystoupení skladatele a hráče na violu Paula Hindemitha v prosinci 1929. Leo Franz, v Ústí uznávaný učitel hudby a vedoucí sboru, navázal s Hindemithem kontakt, aby ho získal jako sólistu pro autorské provedení vlastních skladeb v rámci komorního koncertu "Spolku pro péči o umění". Paul Hindemith nabídku akceptoval, přemluvil ale Franze, aby na místo plánovaného "Koncertu pro violu", opus 36/4 dal na program "Komorní koncert č. 6" pro violu - d"amour a 13 nástrojů. Nakladatelství Schott v Mohuči, se kterým Franz jednal o poskytnutí notového materiálu, se dovědělo o této změně až později, takže došlo ke zmatkům. Ze vzájemné korespondence mezi Leo Franzem a Paulem Hindemithem vyšlo najevo, že Hindemith krátce před tím "Komorní koncert č. 6" přepracoval a přikomponoval ještě jednu novou větu. A tak se Hindemithovo vystoupení v Ústí v prosinci 1929 stalo světovou premiérou tohoto díla v jeho dnešní závazné a tištěné podobě.
