Pro obor symfonických koncertů byly zřejmě oba, v úvodu jmenované
časové úseky - tedy počátek 20. let a střed 30. let - stěžejní.
S převzetím divadla do vlastní režie města bylo spojeno rozšíření
divadelního orchestru na 36 hudebníků. Tito zůstali zaměstnanci
města, i když se divadlo od roku 1925 muselo vrátit k nájemnímu
systému kvůli finančním potížím.
Kooperací s orchestrem sousedních Teplic a výpomocí z Drážďan
bylo případně k dispozici až 80 instrumentalistů. To umožňovalo
provedení děl s velkým obsazením, jako byly skladby Antona Brucknera,
Gustava Mahlera a Richarda Strausse. Kromě tehdejších dvou divadelních
dirigentů Adolfa Kienzla a Josefa Kripse řídil mezi jinými ústecký
orchestr Alexander von Zemlinsky a Siegfried Wagner, syn slavného
skladatele Richarda Wagnera. Pro malý zájem publika bylo však
od druhé poloviny 20. let uvedeno jen málo symfonických koncertů.
Komorní hudba
Slavná jména obsahovaly i programy komorních koncertů, pořádaných
"Spolkem pro péči o umění". Vynikajícím pramenem pro
poznání koncertního života v Ústí nad Labem v letech 1918-1938
je "Pamětní kniha" městské knihovny dochovaná v archivu
města. V ní se nacházejí autogramy význačných instrumentalistů
jako Emila von Sauera, Josefa von Manowardy, Willyho Burmestera,
Georga Kulenkampffa, Waltera Giesekinga, Jana Kubelíka, Váši Příhody,
Rudolfa Serkina a Arnolda Rosého.
Zvláštní zmínku si zasluhuje vystoupení skladatele a hráče na
violu Paula Hindemitha v prosinci 1929. Leo Franz, v Ústí uznávaný
učitel hudby a vedoucí sboru, navázal s Hindemithem kontakt, aby
ho získal jako sólistu pro autorské provedení vlastních skladeb
v rámci komorního koncertu "Spolku pro péči o umění".
Paul Hindemith nabídku akceptoval, přemluvil ale Franze, aby na
místo plánovaného "Koncertu pro violu", opus 36/4 dal
na program "Komorní koncert č. 6" pro violu -
d"amour a 13 nástrojů. Nakladatelství Schott v Mohuči, se
kterým Franz jednal o poskytnutí notového materiálu, se dovědělo
o této změně až později, takže došlo ke zmatkům. Ze vzájemné korespondence
mezi Leo Franzem a Paulem Hindemithem vyšlo najevo, že Hindemith
krátce před tím "Komorní koncert č. 6" přepracoval a
přikomponoval ještě jednu novou větu. A tak se Hindemithovo vystoupení
v Ústí v prosinci 1929 stalo světovou premiérou tohoto díla v
jeho dnešní závazné a tištěné podobě.