Ústecká obchodní akademie patřila za první republiky k nejlepším
školám svého druhu v Československu. Akademie byla vyhledávanou
školou nejen studenty německé, české nebo slovenské národnosti
z celého Československa. V seznamu studujících najdeme mnoho žáků
z Rakouska, Německa, Maďarska, Jugoslávie, ale také ze vzdálených
zemí - Sýrie, SSSR, USA.
V čele školy stál v letech 1902-1927 ředitel Max Wolfrum, kterého
pak vystřídal Leopold Zeidler. Ekonomickou stránku školy řídilo
kuratorium, jehož předsedou byl starosta Ústí nad Labem Leopold
Pölzl. Členové kuratoria se rekrutovali z městské reprezentace,
Kupeckého spolku a profesorského sboru školy.
Učitelský ústav
Ústecký učitelský ústav, původně založený v roce 1902 jako soukromá
škola, převzalo v roce 1921 do své správy město. Ústav zajišťoval
vzdělávání učitelek pro obecné a měšťanské školy. Neměl vlastní
profesorský sbor a výuku zde zabezpečovali profesoři ústeckých
středních škol, především gymnasia a obchodní akademie. Ústav
řídil v letech 1909-1921 Konrad Moißl, v letech 1921-1927 dr.
Hans Sachs, po roce 1928 dr. Rudolf Fischer. Učitelský ústav sídlil
nejprve v několika třídách školy v dnešní Moskevské ulici, v roce
1932 se přestěhoval do dívčího reálného gymnasia. V roce 1937
byl zestátněn.
Německé státní reálné gymnasium
V roce 1921 se ústecké německé gymnasium změnilo na reálné gymnasium.
Povinnou řečtinu nahradila angličtina. Studium bylo zpřístupněno
i pro dívky, které se zatím mohly účastnit vyučování pouze jako
hospitantky. V roce 1926 odešel do důchodu ředitel dr. Gustav
Hergel, který stál v čele školy od jejího založení v roce 1893.
V roce 1927 se stal ředitelem gymnasia dr. Hans Sachs.
Německé dívčí reformní reálné gymnasium
Tato škola rovněž jako učitelský ústav neměla vlastní profesorský
sbor. Výuku zajišťovali profesoři ústeckých středních škol, především
gymnasia. V roce 1920 se škola změnila z dívčího lycea na reformní
reálné gymnasium. Od vzniku v roce 1895 (městská vyšší dívčí škola)
do roku 1926 školu řídil dr. Gustav Hergel. V letech 1927-1938
byl ředitelem Karl Scheiter z Lokte. Reformní reálné gymnasium
nemělo dlouho vlastní školní budovu a využívalo učebny chlapeckého
gymnasia a obchodní akademie. V roce 1931 byl položen základní
kámen nové školní budovy na Klíši. Škola se stavěla podle projektu
městského architekta Franze Josefa Arnolda a byla dokončena v
roce 1932. Dnes školní budovu užívá střední zdravotní škola.
Státní reálná škola
Tuto školu (založenou v roce 1909) řídil v letech 1920-1926 prof.
Hans R. Kreibich, po jeho odchodu do důchodu školu rok řídil učitel
náboženství dr. Anton Weber, pozdější litoměřický biskup, v letech
1928-1938 Viktor Kindermann z Plzně.
Státní živnostenská škola
Během I. světové války byl v prostorách školy umístěn rezervní
lazaret. V roce 1918 byl obnoven život školy a otevřen čtyřletý
studijní strojně-technický obor. Státní živnostenská škola rovněž
zajišťovala vzdělávání na živnostenské pokračovací škole a mistrovské
škole. Do roku 1923 byl ředitelem školy ing. Franz Reimoser, od
roku 1924 ing. Karl Worzfeld. V roce 1928 byly na ústecké živnostenské
škole otevřeny tyto studijní obory: čtyřleté vyšší oddělení mechanicko-technického
směru s maturitou, mistrovská škola pro mechanicko-technická řemesla,
pokračovací škola pro mechanicko-technická řemesla, škola pro
opraváře automobilů a kvalifikační kurzy pro svářeče, obsluhu
parních kotlů a strojů, elektrotechniky, fotografy, karosáře a
řidiče automobilů.
Odborná škola pro ženská povolání
Tato škola byla založena v roce 1921 jako tříletá rodinná škola.
Ředitelem školy byl v letech 1921-1927 dr. Hans Sachs, který v
té době současně řídil učitelský ústav. Od roku 1927 rodinnou
školu řídila Marie Uhlířová. Rodinná škola užívala několik tříd
a školní kuchyni v dívčí měšťance u divadla.
Literatura
V. Houfek, Jaroslav Kubista, in: 100 let Sokola v Ústí n. L.,
Ústí n. L. 1994, s. 21. I. Martinovský, Střední školy ve 20. století,
in: Ústecké přehledy 12/1980. L. Pölzl, Leben und Kraft durch
kommunales Schaffen der Stadt Aussig 1918-1938, Ústí nad Labem
1938. Die sudetendeutsche Selbstverwaltungskörper, Band 3, Aussig,
vyd. R. Lodgman von Auen a E. Stein, Berlín 1929
