Boj proti tuberkulóze
Tuberkulóza plic patřila v letech 1918-1938 k častým příčinám úmrtí obyvatel města. Díky velkorysým finančním darům ústeckých podnikatelů bylo možno této nemoci úspěšně čelit. Již v roce 1908 byla Na kabátě pomocí finančního daru Ignaze Petschka uvedena do provozu ozdravovna pro tuberkulózní pacienty. Ozdravovna byla postavena podle projektu vídeňského architekta Arpáda Mogyorosyho. Náklady na stavbu ve výši 186 293,59 rakouských korun plně uhradil Ignaz Petschek. Podnikatel Carl Wolfrum přispěl částkou 10 000 rakouských korun na provoz ozdravovny. V době otevření využívalo 18 pacientů s léčitelnou formou tuberkulózy ozdravovnu trvale, dalších 60 jako denní stacionář. V roce 1913 uhradil Ignaz Petschek dalších 119 000 rakouských korun na rozšíření ozdravovny na 60 lůžek. Vlastníkem ozdravovny se stala ústecká pobočka Německého zemského pomocného spolku pro plicní nemoci.
Ignaz Petschek Ignaz Petschek se narodil 14. června 1857 v rodině kolínského židovského obchodníka Mojžíše Petschka. Jeho jediné školní vzdělání bylo šest tříd humanitního gymnasia na Malé Straně v Praze.
V roce 1874 nastoupil jako učedník do služeb Pražské banky. V 17 letech ho poslala Pražská banka do Loun provést revizi hospodaření lounského cukrovaru. Revizní zpráva Ignaze Petschka byla dokonalá a Pražská banka ho proto poslala k Jakobu Weinmannovi na výpomoc do svého velkoobchodu uhlím v Ústí nad Labem.
V roce 1876 se Weinmann osamostatnil a Petschek začal u něho pracovat jako obchodní cestující. 1. ledna 1880 si Ignaz Petschek zřídil v Ústí vlastní obchodní firmu s hnědým uhlím. Díky vrozenému talentu a obchodnické předvídavosti Ignaze Petschka se brzy stala jeho firma velice úspěšnou konkurencí závodu Jakoba Weinmanna. Petschek zavedl v uhelném velkoobchodu nové formy podnikání, od těžařů bral uhlí do komisního prodeje. V roce 1882 se Petschek spojil s kapitálově silnou Anglobankou. Záhy se Petschkova firma kapitálově podílela na mnoha těžařských podnicích v Čechách a v Německu. V roce 1900, v době odbytové krize českého uhlí, zavedl Petschek se skvělým exportním úspěchem výrobu briket z méněhodnotného uhlí.
Podobně jako Jakob Weinmann získal Ignaz Petschek svou podnikatelskou činností obrovské bohatství a stal se štědrým mecenášem města Ústí nad Labem.
V roce 1897 finacoval výstavbu dětského pavilonu ústecké nemocnice, v roce 1902 pavilon Helena v dělnické ozdravovně v Ryjicích, v roce 1911 chlapecký výchovný domov Na kabátě a o dva roky později v sousedství ozdravovnu pro nemocné tuberkulózou. Na konci svého života ještě v roce 1930/31 postavil mateřskou školku v Předlicích. Zemřel 15. února 1934 v Ústí nad Labem, jeho pohřbu se zúčastnilo několik tisíc osob.
V sousedství Petschkovy ozdravovny byla v letech 1916-1920 postavena léčebna pro plicní nemoci. Autorem projektu této léčebny byl ústecký architekt dr. ing. Ernst Krob. Celou výstavbu léčebny financoval ústecký podnikatel Ed. Jakob Weinmann. Léčebna byla určena pro mužské pacienty, kteří měli k dispozici 135 lůžek. V roce 1928 byla z finančních prostředků dědictví po tehdy zemřelém Ed. Jakobu Weinmannovi přistavěna ženská část s 117 lůžky. O pacienty se staral vysoce kvalifikovaný lékařský personál. Vlastníkem léčebny se stal humanitární spolek "Léčebna Na kabátě", jehož prezidentem byl Ferdinand Maresch.
Ve městě navíc působila poradna pro plicní nemoci, řízená kuratoriem, jehož předsedou byl starosta Leopold Pölzl. Činnost poradny zajišťovali členové pobočky Německého zemského pomocného spolku pro plicní nemoci a Masarykovy ligy proti tuberkulóze.
