Formy náhradní rodinné péče

Výchova dětí a péče o jejich příznivý vývoj je především právem a povinností obou rodičů. Ne všichni rodiče se však chtějí nebo mohou o své děti starat. V situacích, kdy děti nemohou z nejrůznějších závažných důvodů vyrůstat ve vlastní rodině, je třeba hledat vhodnou formu náhradní výchovy, která je také obsahem činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí.
Je nutné upozornit, že od ledna 2014 je v platnosti novelizovaný občanský zákoník, do kterého byl zakomponován i zákon o rodině.
Náhradní rodinná péče (dále jen NRP – je forma péče o děti, kdy je dítě vychováváno „náhradními“ rodiči v prostředí, které se nejvíce podobá životu v biologické rodině.

Formy NRP jsou

  • svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby
  • pěstounská péče na přechodnou dobu
  • pěstounská péče
  • poručenství, pokud poručník o dítě osobně pečuje
  • osvojení

Svěření do péče jiné fyzické osoby

Do péče jiné fyzické osoby než rodiče je dítě svěřeno, jestliže to vyžaduje zájem dítěte a tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost zpravidla příbuznému nebo osobě blízké dítěti.
Tento institut je upraven zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (§ 953 až § 957) a pečujícím osobám je vždy rozhodnutím soudu vymezen rozsah práv a povinností k dítěti. Zpravidla se jedná o právo a povinnost zajistit péči o dítě a zastupovat jej v běžných záležitostech. Není-li soudem rozhodnuto jinak, zůstává rodičům dítěte zachována rodičovská zodpovědnost a rodiče jsou nadále zákonnými zástupci dítěte a trvá i nadále jejich vyživovací povinnost k dítěti.
Pečujícím osobám v tomto institutu náleží právo na výživné od rodičů dítěte a mají právo toto výživné i vymáhat. Výši výživného je třeba stanovit soudně, pokud rodiče neplatí výživné dobrovolně.

Pěstounská péče:

Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče a jejím hlavním účelem je zajištění osobní péče a výchovy dítěte v rodinném prostředí. Institut pěstounské péče je upraven rovněž v občanském zákoníku, § 958 až § 970, a dále v zákoně č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně děti, § 47.
Pěstounská péče se uplatňuje u dětí, pokud nemohou vyrůstat s vlastními rodiči, ale jejich vazby s nimi zůstávají zachovány a taktéž s ostatními příbuznými jako jsou např. sourozenci nebo prarodiče. Rodiče dítěte zůstávají i nadále zákonným zástupcem dítěte a mají k němu rodičovskou odpovědnost. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče konkrétní osoby nebo manželskému páru. Mezi pěstounem a dítětem nevzniká příbuzenský vztah. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte. Z vážných důvodů může být i zrušena.
Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a vykonávat přiměřeně práva i povinnosti rodičů vůči dítěti. Není zákonným zástupcem dítěte a nemá vůči němu ani vyživovací povinnost. Právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti má jen v běžných věcech. Pěstounská péče podléhá dohledu soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství.
Speciální formou pěstounské péče je příbuzenská pěstounská péče, kdy je dítě svěřeno některé osobě z širší rodiny. Pěstouny jsou příbuzní dítěte (např. prarodiče, teta, strýc, sourozenec nebo jiní příbuzní).

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Pěstounská péče na přechodnou dobu je zajišťována prověřenými pěstouny. A do tohoto typu může být dítě svěřeno na dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat nebo na dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením nebo na dobu do pravomocného rozhodnutí soudu, o tom, že není třeba souhlasu rodičů k osvojení (§ 47 a § 27a zákona o sociálně právní ochraně dětí).
Tento typ péče je určen zejména pro krizové situace, kdy biologičtí rodiče potřebují určitý čas na vyřešení svých problémů nebo životních situací. Dále je vhodný pro děti, které by jinak čekaly na dobu, kdy budou moci být adoptovány, v ústavu.
V těchto případech je soud povinen nejméně 1x za 3 měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče a za tím účelem si vyžaduje také zprávy od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li důvody, pro které bylo dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno. Tato forma péče může trvat nejdéle 1 rok. To neplatí v případě, kdy jsou do této formy péče svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než jeden rok od svěření posledního ze sourozenců.
Vyživovací povinnost dětem svěřeným do pěstounské péče náleží nadále rodičům.

Poručenská péče (poručník)

Účelem institutu poručenství je ochrana nezletilého dítěte pro jeho specifické postavení, kdy nemá plnou způsobilost k právním úkonům s ohledem na svůj věk. Soud stanoví dítěti poručníka v níže uvedených případech

  • oba rodiče zemřeli
  • byli zbaveni rodičovské odpovědnosti
  • výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl pozastaven
  • nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (§ 928 až § 942)

Soud ustaví poručníka většinou z řad osob blízkých rodině dítěte a ta se stává jeho zákonným zástupcem. Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Vždy o tomto institutu rozhoduje soud. Poručník nezletilé dítě zastupuje, spravuje jeho majetek místo rodičů a v některých případech nezletilé děti i vychovává. Poručník tak vykonává všechna práva a povinnosti, které jinak náleží rodičům. Mezi poručníkem a dítětem však ze zákona nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem (jako je tomu např. u osvojení). Poručenství zaniká ze zákona, jakmile poručenec dosáhne zletilosti. Poručenská péče podléhá dohledu soudu, kterému poručník podává pravidelné zprávy o výkonu poručenství.

Osvojení

Velice významný institut v systému náhradní rodinné péče představuje osvojení (§ 794 až § 854 občanského zákoníku). Jedná se o institut, který podstatně mění vazby dítěte s jeho původními vlastními rodiči.
Podmínky osvojení - při osvojení přijímají manželé či jednotlivci dítě za vlastní a získávají k němu práva a povinnosti rodičů, kterými se stávají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou osvojením zanikají. Osvojit lze dítě nezletilé ve spolupráci s OPD, ale osvojit lze i dítě zletilé dle § 796 odst. 2 NOZ. O osvojení rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit. K návrhu se nezletilý připojí. Zletilého lze osvojit, jestliže přirozený sourozenec byl osvojen týmž osvojitelem. V době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý. Nebo osvojitel pečoval o osvojovaného jako vlastního již v době jeho nezletilosti. Nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Mezi osvojencem a osvojiteli musí být přiměřený věkový rozdíl. O osvojení rozhoduje vždy soud. Účelem osvojení je vytvořit dítěti příznivé rodinné prostředí a citové zázemí pro jeho zdárný vývoj, když mu jej nemohla poskytnout vlastní rodina. Biologická rodina ztrácí veškerá práva a povinnosti k dítěti.

 


 

Kdo si může podat žádost o svěření dítěte do náhradní rodinné péče

O svěření dítěte do náhradní rodinné péče může požádat osoba (jednotlivec i manželé) starší 18 let, občan ČR nebo cizinec s trvalým pobytem na území ČR. Předmětem zkoumání je věk žadatelů, jejich mravní bezúhonnost, zdravotní stav, vychovatelské schopnosti.

Podmínky a postup

V případě zájmu kontaktujte pracovnice pro náhradní rodinnou péči na Odboru sociálních věcí, oddělení sociálně-právní ochrany dětí MmÚL. Pracovnice s Vámi prodiskutují Váš záměr a seznámí Vás s problematikou všech forem náhradní rodinné péče. Pokud se při této konzultaci rozhodnete svůj záměr realizovat, budou Vám předány potřebné dotazníky a vysvětlen celý další postup včetně poučení o dalších dokladech nutných k podání žádosti.

Kontakty pracovníků NRP