Původně se obec jmenovala Březnice. Tento název je doložen již
v prvních zmínkách o obci z let 1186 a 1188. Nynější
název Krásné Březno je poměrně mladého data; oficiálně byl zaveden
až roku 1876. Byl uměle vytvořen podle německého jména Schönpriesen,
které pocházelo z 18. století a jež se stalo rovněž od roku 1876
německým oficiálním označením Krásného Března.
Počátky historie obce sahají do poloviny 12. století, kdy její
území náleželo k svádovskému panství. Od tohoto bylo Krásné
Březno (Březnice) odtrženo na začátku 14. stol., kdy zde byl vytvořen
samostatný statek, který se stal spojovacím článkem mezi panstvím
Svádov a komplexem pohraničního pásma v držení řádu johanitů.
Postupně však i johanité ztráceli své panství až nakonec Březnice
přešla do držení nově vytvořeného panství Blansko, které náleželo
Vartenberkům. Za Jana Lucemburského pak byl v roce 1335 zastaven
dvůr Březnice Jindřichu z Kýče a jeho potomkům. Jejich držení
na tomto statku však nemělo dlouhého trvání, neboť počátkem 15.
století se jeho majiteli stali opět Vartenberkové, kteří byli
ve službách míšeňského markraběte a v období husitských válek
přijali na své hrady míšeňskou posádku. Ta byla po bitvě u Ústí
v roce 1426 husity vypuzena, ale Vartenberkové si přesto
svůj majetek včetně panství Blanska udrželi. Teprve v roce
1526 prodal Jan Březenský z Vartenberka panství Blansko pánům
z Býnova za 6 250 kop pražských grošů.
V této době Březnice nebyla žádnou významnější lokalitou,
neboť zde byl pouze panský dvůr bez dalšího zemědělského zázemí.
Páni z Býnova přenesli centrum panství z již značně
zpustlého hradu Blansko do Březnice, zde postavili jako správní
centrum tzv. starý zámek. Ten byl postaven před rokem 1600 a vznikl
z původního panského dvora. Páni z Býnova přinesli s sebou
i změnu náboženství, neboť byli sami horlivými luterány a prosazovali
toto náboženské vyznání i na svém panství Březnice. Na jednotlivé
farnosti dosadili luteránské kazatele a pro vlastní potřebu nechal
v létech 1600-1606 postavit Rudolf z Býnova zámeckou
kapli, která byla spojena chodbou přímo se zámkem. Tato stavba
se stala významnou památkou renesančního stavitelství na našem
území a její oltář náleží k vrcholným projevům renesančního
sochařství. Kapli i oltář vytvořili sasští mistři Hans Boge, Konrád
Seifert a Tobias Lindner. Páni z Býnova si udrželi Březnici
až do roku 1628, kdy jako luteráni odešli z Čech zpět do
Saska. Po nich nabyli panství Thun-Hohensteinové, tyrolská šlechta,
která získala i panství Děčín. Ti pak v roce 1647 prodali
březnické panství hraběti z Althanu. O tom, že i v polovině
17. století byla Březnice jen malou osadou, svědčí i údaje berní
ruly z roku 1654. Podle ní zde bylo 17 domů, z toho
1 neobydlený. Z ostatních pak 7 patřilo chalupníkům, 1 byl
zahradník, v 8 dalších bydleli nádeníci. I tak malou osadu však
postihla vlna protireformace. V roce 1652 bylo několik obyvatel
z Březnice předvedeno před protireformační komisi do Svádova
proto, že setrvávali při luteránské víře. Za třicetileté války
utrpělo i území březnické, po této zlé době pak přišlo utužování
nevolnictví. To vedlo k prvému otevřenému boji rolníků proti
vrchnosti, který vyvrcholil nevolnickým povstáním v roce
1680 a které zasáhlo i oblast panství Březnice. Do Ústí n. L.
a jeho okolí bylo vysláno vojsko pod vedením generála hraběte
Harranta, které potlačilo povstání na panstvích Krásný Les, Všebořice,
Březnice. Ve dnech 25. a 26. května 1680 pak zasedal v Ústí
n. L. zvláštní soudní tribunál, který soudil 17 podněcovatelů
povstání z uvedených panství, z nichž 4 byli odsouzeni
k trestu smrti. Z panství Březnice byl popraven Tobias
Laube z Povrlů. V témže roce došlo i ke změně držby
panství. Jeho novým majitelem se stal hrabě Cavriani, ten však
zde neměl stálé sídlo, neboť náležel k významným reprezentantům
šlechty, která sídlila v Praze a Vídni. V období panství
hraběte Cavrianiho v Březnici došlo k výstavbě tzv.
nového zámku, který byl postaven před rokem 1750. Během tohoto
období vzrostl i počet obyvatel Březnice. K roku 1722 zde
žilo již 169 osob starších 10 let. V důsledku zadluženosti
panství bylo toto po smrti posledního příslušníka rodu Johanna
Cavrianiho 9. prosince 1754 prodáno v dražbě hraběti Janu
z Hartigu, v jehož držení bylo až do roku 1795. V té
době byla Březnice připojena k Žežicím (1788). Ale i Hartig
byl nucen pro zadluženost panství prodat a jeho novým majitelem
se stal Johann Josef hrabě ze Stibaru na Buttenheimu. Ani jeho
držba panství netrvala dlouho. Pak se majitelé Březnice dosti
rychle střídali: 1810-1811 prof. Anton Edler von Zürschauer, 1811-1865
hrabě Ledebur-Wicheln, 1865-1879 dr. Wilhelm Ruß , 1879-1911 Jindřich
hrabě Kolowrat-Krakowský-Nowohradský, 1911-1945 sbobodný pán Skrbenský
z Hříště. Mezitím však došlo k závažným změnám v životě
Březnice. Od konce 18. století začal růst počet obyvatel, takže
roku 1831 zde žilo již 347 obyvatel ve 48 domech. V obci
byl již mlýn, škola i vinné sklepy.
Významnou změnou bylo zrušení roboty v roce 1848 a převedení
vrchnostenské pravomoci na státní úřady. To se stalo základem
pozdější rychlé přeměny malé zemědělské obce ve významné průmyslové
centrum a později v průmyslovou čtvrť města Ústí nad Labem.
Po zavedení obecního zřízení v roce 1850 získala i Březnice
své obecní zastupitelstvo a radu. Významným představitelem obecní
správy se stal dr. Viktor Ruß, majitel panství, poslanec říšské
rady a představitel nastupujícího kapitalismu, který svými zásahy
urychlil přeměnu Březnice v průmyslové centrum. V roce
1867 zde postavil nový pivovar. Počátky průmyslu však musíme hledat
již v předcházejícím období. Již v roce 1847 zde byla
založena výroba lihu a droždí bratří Eckelmannů a Bramsche, později
se stal spolumajitelem tohoto závodu Karl Wolfrum.
Krásné Březno brzy začalo těžit i ze své polohy na důležité železniční
trati Praha-Podmokly otevřené v roce 1850, na kterou byly
napojovány nově vznikající závody. Důležitá byla též poloha obce
na řece Labi. Těmito faktory byl usnadněn rozvoj průmyslu a zajištěn
přísun surovin a odvoz hotových výrobků. Zejména od 70. let 19.
století nastává rychlý rozvoj Březnice, od roku 1876 Krásného
Března. Vznikaly nové továrny: 1867 pivovar, který od roku 1894
přešel do vlastnictví akciové společnosti měšťanského pivovaru
v Ústí n. L., roku 1883 velká rafinérie cukru, která zaměstnávala
přes 700 dělníků, roku 1899 dělnická pekárna, roku 1907 chemická
továrna W. Herrmanna apod. Velký rozvoj doznala i labská plavba.
Na území Krásného Března byl vybudován velký zimní přístav s překladištěm
a velkými skladovými budovami, který byl vlečkou napojen na železnici.
S růstem průmyslu a dopravy rostl rychle i počet obyvatel
obce: v roce 1857 533, v roce 1869 756, v roce
1880 929, v roce 1890 3 658 a konečně v roce 1900 již
5 795 obyvatel. Postupně vznikala v obci i další veřejná
zařízení. V roce 1874 to byl poštovní a telegrafní úřad,
v roce 1882 byla otevřena železniční stanice, v roce
1899 byl zahájen provoz pouliční dráhy mezi Krásným Březnem a
Ústím n. L.
Významnou kapitolou v dějinách Krásného Března je dělnické
a národnostní hnutí. S rozvojem průmyslu a dopravy rychle
stoupal i podíl dělnictva na celkovém počtu obyvatelstva, takže
již v devadesátých letech byl zcela setřen zemědělský charakter
obce. Nově se přistěhovavší obyvatelstvo, které sem přicházelo
z celých Čech, brzy vytvořilo novou strukturu. Významný podíl
zde získalo české obyvatelstvo, takže Krásné Březno náleželo k nemnoha
obcím okresu, kde české obyvatelstvo tvořilo významnou menšinu.
To se projevilo i ve snahách o zřízení české školy, která jako
prvá v okrese zde byla otevřena již v roce 1897. Její
otevření provázely nacionální štvanice německého obyvatelstva,
zejména podnikatelů a majitelů domů, kteří propouštěním z práce
nebo vypovídáním z bytů se snažili omezovat činnost školy.
Důležitou roli sehrálo české obyvatelstvo v dělnickém hnutí,
neboť prvé dělnické spolky, zvláště pak důležitý "Polaban",
byly české. V Krásném Březně byla aktivní sociálně demokratická
strana, která měla své přívržence zejména v dělnících cukrovaru
a přístavu. Růst obce a její stále větší sbližování s vlastním
Ústím n. L., na které po stavební stránce již kolem roku 1900
bezprostředně navazovalo a kde pracovalo mnoho krásnobřezenských
občanů, vedlo nakonec v roce 1900 ke sloučení Krásného Března
s Ústím.
Společně s Klíší se stalo městskou čtvrtí. Tím zanikla samostatná
působnost obce Krásné Březno a její další osudy jsou již bezprostředně
spojeny s vlastním Ústím n. L.