Svádov

Obdobně jako většina příhodně položených míst Ústecka má Svádov stopy po osídlení již v prehistorické době. K osídlení lákal svou příhodnou polohou podlouhlý vrch Hradiště ležící východně od dnešní obce. V r. 1897 tam ústecký novinář a archeolog Adolf Kirschner nalezl poklad bronzových předmětů lužické kultury. Z významnějších archeologických nálezů můžeme jmenovat rozsáhlejší slovanské pohřebiště.

Nejstarší písemná zmínka o Svádovu je v listině českého knížete Bedřicha z r. 1188, v níž kníže potvrzuje dřívější darování Svádova a okolních obcí velmožem Hroznatou řádu johanitů. Zanedlouho však přešel Svádov do královského držení. Vznikl zde opevněný hrad. Vdova po Přemyslu Otakaru II., Kunhuta, vrátila Svádov opět do držení řádu johanitů. Počátkem 14. stol. přešel Svádov v rámci střekovského panství do vlastnictví Vartemberků, kteří jej s menšími přestávkami v podstatě drželi až do r. 1548, kdy je vystřídal uměnímilovný rod Salhauzenů, kteří drželi Svádov až do r. 1675. Bedřich ze Salhauzenu, který se zúčastnil aktivně stavovského povstání v r. 1618 a jedině jeho smrt o rok později zabránila tomu, aby byl za to stíhán, postavil na místě starého svádovského hradu renesanční zámek.

Z původního hradu zbyla pouze věž a část hradeb. V 18. stol., kdy Svádov jako šlechtické sídlo ztratil podstatně na významu, začal zámek chátrat. V r. 1801 byla do něho přemístěna škola. Zanedlouho však v r. 1814 zámek vyhořel a již více nebyl obnoven. V 70. a 80. letech minulého století svádovští občané rozebrali zbytky zámku na stavební kámen. Mnohem významnější uměleckou i architektonickou památkou je svádovský farní kostel, jehož nejstarší část - presbyterium pochází z r. 1477. Tato přesná datace je umožněna nápisovou deskou zasazenou ve venkovní zdi presbyteria.


 

 

Na jednom ze svorníků klenby je znak Anny Berkovny z Dubé. K nejcennějším svádovským památkám patří pískovcový renesanční bohatě figurálně zdobený hlavní oltář a kazatelna, které nechal zhotovit Bedřich ze Salhauzenu. Barokní fara, dost vzdálená od kostela, byla postavena v roce 1730.

Při stavebních pracích v r. 1896 v prostoru starého zámku byl učiněn významný nález. Jedná se o kachel se sv. Václavem, který pochází z období husitské revoluce. Kachel, nyní uložený v ústeckém muzeu, původně sloužil jako ozdoba horní části kamen. Užívání svatováclavských motivů na středověkých kachlích je běžné. Svádovský kachel je unikátní tím, že zemský patron drží v ruce korouhev, na níž je znázorněn nepochybný symbol husitství - kalich. Otázkou zůstává, zda kachel byl vyroben na Ústecku a zda nějak přímo souvisí s bitvou na Běhání v r. 1426. Vzhledem k tomu, že výjevy na středověkých kachlích přinejmenším signalizují politické a ideové přesvědčení uživatelů kamen, které byly z kachlů postaveny, můžeme v případě svádovského kachle zcela oprávněně soudit, že husitská tradice zapustila na Ústecku již v 15. stol. své kořeny.

Obyvatelé Svádova se v novějších dobách buď živili zemědělstvím (svádovské ředkvičky byly proslavené již v minulém století), nebo pracovali v ústeckých průmyslových závodech a dále jako lodníci v labské plavbě.

K významným osobnostem Svádova patří kněz Anton Tscherney, který se zde narodil 24. května 1845. V letech 1883 až do své smrti 25. října 1927 vykonával kněžské povolání ve Sněžné u Krásné Lípy. Svému rodišti věnoval dvousvazkové podrobné dějiny obce Geschichte von Schwaden, které vydal vlastním nákladem v Ústí nad Labem v roce 1894 a 1900.

V r. 1980 byl Svádov jako mnoho jiných okolních obcí integrován k Ústí nad Labem.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola