Obdobně jako většina příhodně položených míst Ústecka má Svádov
stopy po osídlení již v prehistorické době. K osídlení
lákal svou příhodnou polohou podlouhlý vrch Hradiště ležící východně
od dnešní obce. V r. 1897 tam ústecký novinář a archeolog
Adolf Kirschner nalezl poklad bronzových předmětů lužické kultury.
Z významnějších archeologických nálezů můžeme jmenovat rozsáhlejší
slovanské pohřebiště.
Nejstarší písemná zmínka o Svádovu je v listině českého knížete
Bedřicha z r. 1188, v níž kníže potvrzuje dřívější darování
Svádova a okolních obcí velmožem Hroznatou řádu johanitů. Zanedlouho
však přešel Svádov do královského držení. Vznikl zde opevněný
hrad. Vdova po Přemyslu Otakaru II., Kunhuta, vrátila Svádov opět
do držení řádu johanitů. Počátkem 14. stol. přešel Svádov v rámci
střekovského panství do vlastnictví Vartemberků, kteří jej s menšími
přestávkami v podstatě drželi až do r. 1548, kdy je vystřídal
uměnímilovný rod Salhauzenů, kteří drželi Svádov až do r. 1675.
Bedřich ze Salhauzenu, který se zúčastnil aktivně stavovského
povstání v r. 1618 a jedině jeho smrt o rok později zabránila
tomu, aby byl za to stíhán, postavil na místě starého svádovského
hradu renesanční zámek.
Z původního hradu zbyla pouze věž a část hradeb. V 18. stol.,
kdy Svádov jako šlechtické sídlo ztratil podstatně na významu,
začal zámek chátrat. V r. 1801 byla do něho přemístěna škola.
Zanedlouho však v r. 1814 zámek vyhořel a již více nebyl
obnoven. V 70. a 80. letech minulého století svádovští občané
rozebrali zbytky zámku na stavební kámen. Mnohem významnější uměleckou
i architektonickou památkou je svádovský farní kostel, jehož nejstarší
část - presbyterium pochází z r. 1477. Tato přesná datace
je umožněna nápisovou deskou zasazenou ve venkovní zdi presbyteria.
Na jednom ze svorníků klenby je znak Anny Berkovny z Dubé.
K nejcennějším svádovským památkám patří pískovcový renesanční
bohatě figurálně zdobený hlavní oltář a kazatelna, které nechal
zhotovit Bedřich ze Salhauzenu. Barokní fara, dost vzdálená od
kostela, byla postavena v roce 1730.
Při stavebních pracích v r. 1896 v prostoru starého
zámku byl učiněn významný nález. Jedná se o kachel se sv. Václavem,
který pochází z období husitské revoluce. Kachel, nyní uložený
v ústeckém muzeu, původně sloužil jako ozdoba horní části
kamen. Užívání svatováclavských motivů na středověkých kachlích
je běžné. Svádovský kachel je unikátní tím, že zemský patron drží
v ruce korouhev, na níž je znázorněn nepochybný symbol husitství
- kalich. Otázkou zůstává, zda kachel byl vyroben na Ústecku a
zda nějak přímo souvisí s bitvou na Běhání v r. 1426.
Vzhledem k tomu, že výjevy na středověkých kachlích přinejmenším
signalizují politické a ideové přesvědčení uživatelů kamen, které
byly z kachlů postaveny, můžeme v případě svádovského
kachle zcela oprávněně soudit, že husitská tradice zapustila na
Ústecku již v 15. stol. své kořeny.
Obyvatelé Svádova se v novějších dobách buď živili zemědělstvím
(svádovské ředkvičky byly proslavené již v minulém století),
nebo pracovali v ústeckých průmyslových závodech a dále jako
lodníci v labské plavbě.
K významným osobnostem Svádova patří kněz Anton Tscherney,
který se zde narodil 24. května 1845. V letech 1883 až do
své smrti 25. října 1927 vykonával kněžské povolání ve Sněžné
u Krásné Lípy. Svému rodišti věnoval dvousvazkové podrobné dějiny
obce Geschichte von Schwaden, které vydal vlastním nákladem v Ústí
nad Labem v roce 1894 a 1900.
V r. 1980 byl Svádov jako mnoho jiných okolních obcí integrován
k Ústí nad Labem.