Spolky, vznikající z určité opozice ke stavovským korporacím,
v jejichž lůně se zrodily a které jako sociální formace předměšťanského
období zasahovaly jednotlivce ve všech oblastech jeho života,
představují od sklonku 18. století novou formu společenského života.
Zcela obecně řečeno je "spolek" dobrovolným seskupením
osob, které se sdružily za účelem dosažení přesně stanoveného
a vyměřeného cíle. Toto spojení se děje na základě písemného zakotvení,
které vychází ze zásady rovného členství a práva na sebeurčení.
To umožňuje stanovit samostatně vnitřní řád a na jeho základě
si samostatně určit také vedení. Není ovšem třeba dlouze dokládat,
že na "ideální typ" takového "spolku" v podmínkách
pozdního 18. a raného 19. století narazíme jen zřídka. Nicméně
tendence ve směru "svobodného vytváření spolků" se projevovaly
a vycházely původně z tradice. V Ústí nad Labem působila např.
pivovarnická společnost nebo střelecký spolek, jehož kořeny sahaly
až do roku 1490.
Vedle toho je třeba zmínit měšťanské gardy vznikající nejhojněji
v době napoleonských válek jako organizace "domobrany".
Rozpad celistvosti staré společnosti vyvolal především v městském
prostředí základní impulsy k vytváření určitých spolkových organizací,
které se věnovaly "sociální péči": nemocničnímu ošetřování,
pohřebnictví, podpoře sirotků, vdov a invalidů. K tomu se konečně
přidružil "osvícenský" požadavek "nápravy"
stavu společnosti, který byl pokládán za neuspokojivý a měl být
změněn na bázi rozumu a veřejnosti. Výsledkem tohoto "mezinárodního
trendu" 18. století ("společenského století") bylo
vytváření "vlasteneckých společností", které můžeme
najít přibližně od r. 1865 v téměř všech habsburských zemích,
a tedy i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Muzeální a historické
spolky zakládané v zemích rakouského císařství v době předbřeznové
měly posilovat zemské uvědomění (proti centralistickému státu).
Na jejich vytváření se mnohostranně podílela i zemská šlechta.
Zvláště v předbřeznové době se tvoření spolků odehrávalo na pozadí
státních snah připustit jen vznik těch spolků, jež by mohly prospívat
státně-politickému zájmu. Sem patřily např. již zmíněné "vlastenecké
společnosti" a spolky, zabývající se "sociálními"
otázkami. Současně se pokoušel dohližitelský aparát Metternicha
a Sedlnitzkého s téměř úzkostlivou starostlivostí potlačit všechna
ostatní hnutí. Vzdor policejnímu pronásledování a útisku zasahovala
spolková horečka stále širší měšťanské kruhy. "Německý mor",
jak to diagnostikoval Metternich, se začal epidemicky šířit.
V souladu s tím garantovaly všechny návrhy ústav revolučních let
a rovněž ústava z roku 1849 právo na vytváření spolků. To bylo
sice znovu zrušeno silvestrovskými patenty, nicméně roku 1852
rakouská ministerská rada výhody povolených spolků pro občanskou
společnost uznala. Spolkovým patentem z 26. listopadu 1852 byl
obnoven koncesní systém, který měl vládě poskytnout nástroje k
regulaci rozvíjejícího se spolkového života. Občané neměli sice
podle tohoto nařízení právo spolky zakládat - to záleželo v každém
jednotlivém případě na vůli úřadů - ale přece mnohé již existující
spolky začaly vyvíjet mnohem živější aktivitu.
Díky tomu se spolková činnost v období neoabsolutismu rozvíjela
v mnoha městech rychle, mnohotvárně a kontinuálně. Pro toto rané
období spolkového života byla charakteristická především sociální
exklusivita. Členství bylo především závislé na ne právě malém
materiálním příspěvku a na jistém stupni dosaženého vzdělání a
znalostí. S počtem členství navíc nepochybně stoupala i osobní
"reputace". Korset spolkového patentu zůstával ovšem
těsně sešněrován, což bylo postupem času pociťováno stále citelněji,
a to především v letech 1860/61, kdy reformy zahájily "konstituční
období".
Již roku 1861 zazněl v říšské radě požadavek, aby byl zaveden
moderní spolkový zákon, který by garantoval právo na zakládání
spolků. Svobodný spolek byl příkladně označen za základ svobodné
obce, protože obecním zřízením vycházejícím z říšského obecního
zákona z roku 1862 byly obecní policii přikázány některé úkoly,
které ona často přenášela na spolky. To se týkalo například ochrany
před ohněm a katastrofami. Této skutečnosti odpovídal i fakt,
že hasičské spolky představovaly v roce 1880 kvantitativně nejdůležitější
typ spolku v Čechách.
K tomuto okruhu patřily i množící se požadavky na povolení politických
spolků, "spojení občanů státu, kteří podporují politické
vzdělání, vytvářejí a pěstují politické porozumění, upevňují a
udržují politická práva, a jejichž členové šíří politické poučení
a osvícení", jak je označil jeden ze současníků.
Spolkový zákon z r. 1867 bral v úvahu všechny tyto požadavky a
připouštěl konečně právo zakládat spolky. Toto "politické
právo" občanů bylo v témže roce nadto zajištěno i ústavou.
Od té doby lze hovořit o téměř nerušeném vývoji spolkového života.
To lze výstižně demonstrovat opět na příkladu Ústí nad Labem,
jehož počet obyvatelstva rovněž rychle vzrůstal. Roku 1858 připadalo
na jeden spolek ještě 1 841 obyvatel, 1869 již 367, 1880 - 281,
1890 - 299, 1900 - 150 a roku 1910 již 115. V posledním zmíněném
roce bylo ve městě téměř o 10 000 více členů spolků nežli obyvatel
- situace ukazující na vysoký stav mnohonásobných členství.
Jak bylo obecně formování hospodářských a sociálních zájmových
organizací významné, to naznačuje především rychlý rozvoj "socio-kulturní"
oblasti (pěvecké, sportovní, vzdělávací a společenské spolky).
V tom se ukazuje další významná kvalitativní proměna spolkového
života: snaha "starých" spolků o dosažení "obecného
prospěchu" se postupně měnila v samoúčel, resp. v nástroj
prosazení dílčích zájmů. Současně je nutné výslovně poukázat na
další důležitý směr vývoje v socio-kulturní oblasti: modernizace
dopravy umožnila účast v nadregionálních akcích. Železnicí se
rychle dosáhlo "oblastní pěvecké slavnosti", parníkem
cestovali spřátelení sportovci z blízka i z dálky ke společnému
utkání. Tyto nadregionální společné slavnosti vyžadovaly nejen
vytváření spolkových svazů, ale i nadregionální tvorbu jednotné
"kultury slavností": jezdilo se "korporativně"
v (radostném) očekávání, že dojde k setkání s tím, co už důvěrně
známe. Často se na organizaci podíleli i nečlenové spolku z daného
místa konání: 1897 uspořádal tělovýchovný spolek v Ústí nad Labem
společně s místní skupinou německého školního spolku šestidenní
slavnost slunovratu, k jejímuž zdaru přispěla městská hudba, pražský
pěvecký oktet, pěvecký spolek drážďanských učitelů a pěvecký i
cyklistický spolek pořádajícího města. O výzdobu se staral okrašlovací
spolek společně s obcí. Vlastní program se skládal z řady koncertů,
lidových veselic, dětských slavností, pěveckých vystoupení, cyklistických
závodů, ohňostrojů a lampionových průvodů. O tělesné blaho pečovaly
pivní a kavárenské stany a "ochutnávárny". Důležitá
přitom byla snaha oslovit lidi "emocionálně", integrovat
je prostřednictvím romanticko-sentimentálně-historizující inscenace
do nadregionálního sociálního prostředí.
Po roce 1900 probíhaly v Ústí vždy na konci týdne korporativní
spolkové výlety - většinou za hudebního doprovodu. Pro policii
se zdálo nepochopitelné, "...že v Ústí, tak velkém městě,
jsou ještě trpěny tak maloměstské zvyklosti." Příliš zřetelně
se na tomto pozadí odrážela další strukturální změna spolkového
života. Spolky - především ze zdánlivě apolitické socio-kulturní
oblasti - se stále více stávaly nástrojem politické aktivity.
Přitom často ztrácely původní charakter svého určení a dobrovolné
účasti. Příliš rychle se podařilo šikovným agitátorům zmanipulovat
celé spolkové rodiny, a to častěji tam, kde již existovaly svazové
organizace. V nejhorším se vyvolávalo napětí nebo se jednoduše
přistoupilo k založení nového spolku. Díky těmto pletichám je
zjevně vysvětlitelné zmíněné explozivní zvýšení počtu spolků po
r. 1900. Každé hnutí, každý světonázorový směr se pokoušel pohltit
"celého člověka" prostřednictvím "svého" spolkového
života. Pro každého správného Němce či Čecha, dělníka či katolíka
atd. bylo téměř povinností podílet se na spolkovém životě a přispívat
tak ke zdaru společné věci. Jmenovitě na komunální úrovni to často
znamenalo nivelizaci směrem ke středu, protože i sociální elity
mohly jen stěží uniknout svým "povinnostem". Odmítl-li
německý továrník přispět školnímu spolku, nebo byl tento příspěvek
shledán "neúměrně" nízkým, pak bylo téměř jisté, že
se o tom psalo v příštím čísle místních novin. Jestliže se odvážil
fotbalový spolek účastnit utkání s družstvem jiné národnosti,
mohl počítat s tím, že nadále pro něho nebude k dispozici žádné
hřiště.
Právě skrytá politická aktivizace byla nejdůležitějším výsledkem
spolkového života v pozdním 19. a na počátku 20. století. Jako
organizace stranického "předpolí", resp. světonázorových
hnutí se ze spolků stávaly zásobárny potenciálních přívrženců.
Spolková vlajka, stejně jako kokardy a jiná označení vyjadřovaly
identitu; při pochodových výletech se malicherně trvalo na správném
vykročení a vytvářela se tak "kvazimilitaristická formace".
Společné vlastnictví hudby a písní také zahřívalo srdce členů
spolku stejně jako jadrné proslovy a přípitky nebo společně vyprázdněné
sklenice.
Spolky, a tedy i ústecké, podle zaměření jejich činnosti lze rozdělit
do několika základních skupin:
1) spolky společenské a kulturně výchovné
2) spolky turistické a tělovýchovné
3) spolky charitativní
4) spolky zájmové
5) spolky hasičské a vojenských vysloužilců
6) spolky náboženské
7) spolky nacionální
8) spolky dělnické
Ke spolkům, které významnou měrou ovlivnily veřejný a společenský
život v Ústí nad Labem patřily např. Kaufmännischer Verein (Kupecký
spolek), který se podílel na založení soukromé obchodní akademie
v Ústí nad Labem v roce 1884, Gewerbeverein (Živnostenský spolek),
který inicioval založení muzea v Ústí nad Labem v roce 1876 a
významně se podílel na velkých průmyslových výstavách v roce 1893,
1903 a 1924, Gebirgsverein (Turistický spolek), který se za účasti
města podílel na vybudování a provozu výletní ubytovací restaurace
Větruše 1897, Technischer Verein (Technický spolek) sdružující
technickou inteligenci největších ústeckých podniků.
S ohledem na národnostní strukturu obyvatelstva Ústecka byla samozřejmě
většina spolků německých, přesto první české spolky na Ústecku
vznikaly již v 70. letech 19. stol. (Česká beseda, Koruna východu).
Prameny
Archiv města Ústí n. L., Fond Archiv města Ústí n. L. 1325-1945,
inv. č. 985, 1171. Fond Archivy spolků města a okresu Ústí n.
L. do r. 1945. Fond Okresní úřad, inv. č. 173-175, 182, 441, 457.
Literatura
H. P. Hye, Spolky - fenomén "dlouhého" 19. století,
in: Německý spolkový život v Čechách 1848-1918, katalog k výstavě,
Ústí n. L 1994, s. 7n., Týž, Bürgerlichkeit im Spiegel des Vereinswesens
am Beispiel der nordböhmischen Stadt Aussig (Ústí n L.), V. Houfek,
V. Kaiser, Spolkový život na Ústecku v letech 1848-1938, in: Německý
spolkový život s. 1n.