Zdravotnictví a hygiena

Nemocnice

V polovině 19. století došlo k situaci, kdy již přestaly stačit špitály a bylo třeba zřídit nemocnici. K její výstavbě přispěla i skutečnost, že v rámci stavby železnice Praha-Podmokly se pronikavě zvýšil počet různých, zejména infekčních chorob, neboť koncentrace dělníků na stavbě a hygienické podmínky se staly jejich ideálním zdrojem. Stavitel železnice Franz Klein již v roce 1848 věnoval městu 500 zl. s podmínkou, že bude moci své dělníky nechávat léčit ve zdejším špitále. Dar se stal základem pro novou stavbu, zbylé peníze byly sehnány nejrůznějším způsobem, z dalších darů, loterií ap. Na dnešním Špitálském náměstí byl koupen pozemek a v roce 1854 položen základní kámen. Jednopatrová budova byla dokončena o dva roky později. Výnosem českého místodržitelství byla 22. května 1858 ústecká nemocnice prohlášena za veřejnou, statut dostala potvrzen v roce 1860. Primářem této nemocnice se stal městský lékař dr. Josef Doranth.

Sama přeměna města v průmyslové centrum s sebou přinášela prudké zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva. Bohužel už v této době se začíná objevovat dopad všemožných skládek, nekontrolovaných odpadů etc. Rovněž bydlení neodpovídalo jakékoli hygienické kvalitě - zvláště dětská úmrtnost přesahovala daleko průměr v monarchii, stejně jako celková úmrtnost ve městě. Proto také různé epidemie, například cholera v letech 1866 či 1873 nalezly nebývale živnou půdu.

O dvacet let později bylo zjevné, že ani tato nemocnice již není dostačující. Dr. Alexander Marian známý také z komunální, vlastivědné a jiné činnosti, přednesl v městské zdravotní radě návrh na stavbu nové nemocnice již v roce 1883, avšak teprve o čtyři roky později byl za tímto účelem vytvořen správní výbor. Jeho předseda Marian navrhl zakoupit pozemek v blízkosti někdejší Kippeltovy nadace na konci dnešní Koněvovy ulice. Pozemek však nakonec byl koupen jiný, větší, ovšem v blízkosti chemické továrny.

Ústečtí lékaři spolu s architektem Loosem navštívili nové nemocnice ve třech velkých německých městech - Drážďanech, Berlíně a Hamburku, aby mohli srovnávat. V prosinci 1892 byly schváleny plány, na jejichž realizaci bylo potřeba sehnat peníze - město se vyčerpalo jinými investicemi. Ty se podařilo získat od řady sponzorů - největší částkou přispěly ústecká spořitelna 100 000 zl., firma Ignaze Petschka 100 000 zl. ve formě renty, okresní zastupitelstvo 50 000 zl.

Nová nemocnice byla otevřena 7. října 1894 za účasti zástupců města, okresu, místodržitelství, německé univerzity v Praze a lékařských spolků. Slavnostním řečníkem byl dr. Marian. Vedle správní a administrativní budovy měla 5 pavilónů - dětský, chirurgický, interní, pro nemoci kožní a pohlavní a infekční pavilón - dále "domeček" pro psychiatrii, umývárnu a budovu pro desinfekci. Celkem měla 30 lůžek.

V polovině října 1884 přesídlili nemocní a ošetřovatelky (katolické řádové sestry) ze Špitálského náměstí do nové budovy, starou získalo, patrně rovněž Marianovou péčí, městské muzeum. Primářem byl dočasně jmenován městský lékař dr. Konrad Walter. V březnu 1985 přišel z Jablonce nový primář, dr. Franz Rösler. Problém byl s ošetřovatelkami, profesionální školství neexistovalo a řádových sester byl nedostatek. Řešení přinesl příchod evangelických diakonistek z Gallneukirchenu u Lince. Velmi se osvědčily a vesměs zůstaly v nemocnici i po roce 1918.

Nemocniční ošetření byla rozdělena na tři třídy. Za pečovatelský den v oddělení 3. třídy se roku 1914 platilo dvě rakouské koruny, v druhé čtyři a v první šest korun, přičemž v dalších letech inflace způsobila další růst poplatků.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola