V polovině 19. století došlo k situaci, kdy již přestaly stačit
špitály a bylo třeba zřídit nemocnici. K její výstavbě přispěla
i skutečnost, že v rámci stavby železnice Praha-Podmokly se pronikavě
zvýšil počet různých, zejména infekčních chorob, neboť koncentrace
dělníků na stavbě a hygienické podmínky se staly jejich ideálním
zdrojem. Stavitel železnice Franz Klein již v roce 1848 věnoval
městu 500 zl. s podmínkou, že bude moci své dělníky nechávat léčit
ve zdejším špitále. Dar se stal základem pro novou stavbu, zbylé
peníze byly sehnány nejrůznějším způsobem, z dalších darů, loterií
ap. Na dnešním Špitálském náměstí byl koupen pozemek a v roce
1854 položen základní kámen. Jednopatrová budova byla dokončena
o dva roky později. Výnosem českého místodržitelství byla 22.
května 1858 ústecká nemocnice prohlášena za veřejnou, statut dostala
potvrzen v roce 1860. Primářem této nemocnice se stal městský
lékař dr. Josef Doranth.
Sama přeměna města v průmyslové centrum s sebou přinášela prudké
zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva. Bohužel už v této době
se začíná objevovat dopad všemožných skládek, nekontrolovaných
odpadů etc. Rovněž bydlení neodpovídalo jakékoli hygienické kvalitě
- zvláště dětská úmrtnost přesahovala daleko průměr v monarchii,
stejně jako celková úmrtnost ve městě. Proto také různé epidemie,
například cholera v letech 1866 či 1873 nalezly nebývale živnou
půdu.
O dvacet let později bylo zjevné, že ani tato nemocnice již není
dostačující. Dr. Alexander Marian známý také z komunální, vlastivědné
a jiné činnosti, přednesl v městské zdravotní radě návrh na stavbu
nové nemocnice již v roce 1883, avšak teprve o čtyři roky později
byl za tímto účelem vytvořen správní výbor. Jeho předseda Marian
navrhl zakoupit pozemek v blízkosti někdejší Kippeltovy nadace
na konci dnešní Koněvovy ulice. Pozemek však nakonec byl koupen
jiný, větší, ovšem v blízkosti chemické továrny.
Ústečtí lékaři spolu s architektem Loosem navštívili nové nemocnice
ve třech velkých německých městech - Drážďanech, Berlíně a Hamburku,
aby mohli srovnávat. V prosinci 1892 byly schváleny plány, na
jejichž realizaci bylo potřeba sehnat peníze - město se vyčerpalo
jinými investicemi. Ty se podařilo získat od řady sponzorů - největší
částkou přispěly ústecká spořitelna 100 000 zl., firma Ignaze
Petschka 100 000 zl. ve formě renty, okresní zastupitelstvo 50
000 zl.
Nová nemocnice byla otevřena 7. října 1894 za účasti zástupců
města, okresu, místodržitelství, německé univerzity v Praze a
lékařských spolků. Slavnostním řečníkem byl dr. Marian. Vedle
správní a administrativní budovy měla 5 pavilónů - dětský, chirurgický,
interní, pro nemoci kožní a pohlavní a infekční pavilón - dále
"domeček" pro psychiatrii, umývárnu a budovu pro desinfekci.
Celkem měla 30 lůžek.
V polovině října 1884 přesídlili nemocní a ošetřovatelky (katolické
řádové sestry) ze Špitálského náměstí do nové budovy, starou získalo,
patrně rovněž Marianovou péčí, městské muzeum. Primářem byl dočasně
jmenován městský lékař dr. Konrad Walter. V březnu 1985 přišel
z Jablonce nový primář, dr. Franz Rösler. Problém byl s ošetřovatelkami,
profesionální školství neexistovalo a řádových sester byl nedostatek.
Řešení přinesl příchod evangelických diakonistek z Gallneukirchenu
u Lince. Velmi se osvědčily a vesměs zůstaly v nemocnici i po
roce 1918.
Nemocniční ošetření byla rozdělena na tři třídy. Za pečovatelský
den v oddělení 3. třídy se roku 1914 platilo dvě rakouské koruny,
v druhé čtyři a v první šest korun, přičemž v dalších letech inflace
způsobila další růst poplatků.