Historie ústecké tělovýchovy a sportu po roce 1945
Tělesná výchova a sport krátce po druhé světové válce
Značně chaotické poměry v městě Ústí n. L. a v jeho okrajových částech trvaly téměř půl roku po květnu 1945. Nejdříve se v oblasti tělovýchovy a sportu "probraly" Předlice. Zásluhou fotbalových nadšenců z české menšiny (pan Ján a další) byl ustaven ČSK Ústí n. L. a jeho sídlem bylo až dodnes stávající hřiště v Předlicích. Krátce nato se sešli předličtí Sokolové a zahájili činnost v tělocvičně školy.Zatímco fotbalisté, ale také Sokolové, se začali objevovat i v dalších částech města, pomalu se shledávali většinou mladí, ba dokonce se dá říci velmi mladí zájemci o další sportovní odvětví. Několik měsíců po skončení války se sešli lehcí atleti, zahájili činnost především s mládeží kolem učitele Viktora Lukeše a činných závodníků (Miroslav Lefler), poměrně značný počet členů atletického oddílu byl schopen už v roce 1947 zajistit a uspořádat mistrovství ČSR juniorské kategorie. Ústečtí se začali též objevovat v rekordních tabulkách, především mládeže.
Dobré podmínky pro plavání nedaly dlouho čekat na ustavení plaveckého klubu. Několik mladých závodníků v čele s Milanem Hlavou a za pomoci učitele Jana Karpíška bylo velmi snaživých, brzy padlo i několik československých rekordů.
Kolektivní sporty byly součástí činnosti Sokola. Kolem profesora Květoslava Soukupa basketbaloví nadšenci našli svůj domov především v obchodní akademii, pak následovalo gymnasium v tělocvičně dnešní základní školy v ulici České mládeže za vedení profesora Šťovíčka. Košíková se pak hrála i venku, na sokolském cvičišti na Střekově.
První zájemci o odbíjenou se scházeli jednak na tomtéž sokolském cvičišti, ale také na školním hřišti v Moskevské ulici. Mezi prvními hráči je třeba jmenovat pozdějšího výborného hráče ligové úrovně Václava Hajného.
Pozoruhodná byla i skutečnost, že na rozvoji sportu se podílel Akademický klub, organizoval soutěže mezi ústeckými školami. Tento klub kromě koupě několika domků v Panenské u Nakléřova, kolem nichž se také pilně sportovalo, získával finanční prostředky například z reprezentačního plesu, ale i z uspořádání ragbyového střetnutí Sparta - Slavia (oba celky z Prahy), zájem mezi diváky byl obrovský, přihlíželo mu 15 tisíc diváků. Neobvyklou zajímavostí je, že až dodnes to je jediné utkání v ragby sehrané v Ústí n. L.
Přes určité potíže se stálým sídlem se projevoval zájem aktivních sportovců i diváků o tzv. těžkou atletiku, především o řeckořímský zápas. Dnes již tento sport v Ústí neexistuje, naopak daří se tu boxu, který se v poválečných letech ukazoval jen velmi nepravidelně. O zápas se zasloužili především bratří Vlasákové a bývalý olympijský kandidát z roku 1936 Alois Mráček.
Sportem s budoucí velmi dobrou perspektivou se ukazovalo veslování, které mělo od samého počátku svou základnu ve Vaňově, a které dodalo naší representaci i výborné závodníky (Neffe, Václav Soukup).
Na několika místech města byla celkem v pořádku i hřiště na tenis. Ten se hrál například nejen na sokolském hřišti na Střekově a za stadiónem na Bukově, ale také v místě, kde dnes stojí budova Telecomu v Berní ullici, dále také v zahradách za dnešním Domem mládeže v ulici Winstona Churchilla.
Lyžaři měli několik možností využívat terénů nejen v Telnici, ale také v Nakléřově a v okolí Petrovic, Krásného Lesa a Větrova. Teprve později nadšení několika fandů vytvořilo předpoklady k vybudování velmi dobrého střediska v Zadní Telnici. Zde nutno připomenou kromě dalších i tenistu a lyžaře ing. Jiřího Šosvalda, který byl ovšem také velmi aktivním členem Akademického klubu.
Turistům velmi úspěšně konkurovalo jim dosti blízké skautské hnutí. Ústečtí si agilně upravovali některé opuštěné domy ve Středohoří i Krušnohoří.
Již druhý a třetí rok po skončení válečného běsnění se v Ústí nad Labem rozrůstaly různé skupiny sportů, které kromě stolního tenisu, neměly dlouhé trvání. Stolní tenis měl dobrou základnu na Střekově. Dosavadní sporty a tělesná výchova se v Ústí n. L. i nejbližším okolí početně rozšiřovaly, zejména kopaná, ale také odbíjená, košíková a tenis. Předpoklady tu měla i mezinárodní házená, ta se hrála na fotbalovém hřišti ve Vaňově s počtem hráčů jedenáct, hrála se tu nejvyšší naše soutěž, ale po nějaké době zanikla jak liga tak i klub ve Vaňově.
Kromě kopané se na dolní části stadiónu 1. máje uchytil i lední hokej, na led se tu však muselo čekat až na dobu mrazivou. A právě na stadión 1. máje se stěhovali fotbalisté z Předlic, od počátku tu byli lehcí atleti, poté i hokejisté. Na střekovském sokolském hřišti se soustřeďovala odbíjená, košíková a tenis. V zimě ovládla cvičící sokolská mládež a s nimi košíkáři Tyršův dům.
Nelze zapomenout ani na cyklisty, kteří pod vedením Josefa Vaňka měli v Ústí silné zázemí, z něhož vyšel i pozdější úspěšný reprezentant Antonín Šváb, později ovšem známější z motoristických plochých drah.
