V lednu 1967 bylo přistoupeno k renovaci ústeckého divadla. Podle
projektu ing. arch. Miroslava Maxy a ing. arch. Arnošta Bergra
byla vyměněna sedadla, v kuloárech položen mramor, stěny byly
vytapetovány a veškeré malby a dekorativní prvky výzdoby divadla
restaurovány. Byla také vybudována osvětlovací kabina a vybavena
r. 1970 paměťovým ovládacím pultem firmy Strand-Electric. Byla
provedena přístavba administrativní části divadla a nová fasáda.
Renovace se prováděla za provozu divadla. Pouze v lednu 1967 a
od června do září 1968 byla budova divákům uzavřena.
Rekonstrukce divadla v letech 1986-1993
Další rekonstrukce a dostavba Státního divadla byla rozhodnuta
již v roce 1984. Důvodem byl havarijní stav jevištního zařízení,
elektroinstalace, vodovodních rozvodů i topení a nevyhovující
dispoziční řešení zázemí divadla. Úvodní projekt byl zpracován
v Krajském projektovém ústavu v ateliéru ing. arch. Rudolfa Bergra.
Autorem projektu se stal ing. arch. Milan Krejčík. Spolu s ním
se na projektu spolupodíleli zejména ing. Vlastimil Brabec v oblasti
elektroinstalací, ing. Karel Schovanec měl na starosti divadelní
techniku a arch. Ladislav Špás se věnoval oblasti vnitřního vybavení.
Projekt zahrnoval rekonstrukci historické budovy v celém komplexu
kvalit: stavební restaurace exteriéru a interiéru, modernizaci
jevištní, osvětlovací a audiovizuální techniky. K tomu nutno přičíst
první etapu dostavby divadla, obsahující sklady palet pro jevištní
dekorace, část divadelních dílen, řídící centrum měření a regulace,
vzduchotechniku, klimatizační jednotky a ladírnu orchestru.
Při restauraci interiéru a exteriéru bylo dbáno na udržení památkové
podstaty a identického výrazu pseudobarokního divadla, vyzdobeného
secesním dekorem a mnoha uměleckořemeslnými výtvory. Výzdoba divadla
byla navíc obohacena o umělecká díla současných výtvarníků - malbou
na železné oponě Petra Menše, bustami Stanislava Hanzlíka, plastikou
Michaela Bílka a gobelínem Evy Brodské - a o umělecká díla věnovaná
výtvarníky Alenou Bílkovou, Michaelem Bílkem, Evou Kubínovou,
Miroslavem Matoušem, Milošem Michálkem, Jaroslavem Prášilem, Přemyslem
Strakou, Eduardou Šrůtkovou, Václavem A. Šrůtkem, Bohunkou Waageovou
a Rostislavem Zárybnickým nadaci "Ústí divadlu".
O pokračování druhé etapy dostavby Státního divadla bylo rozhodnuto
v roce 1988. Úvodní projekt ing. arch. Rudolfa Bergra, zpracovaný
podle projektového úkolu ing. arch. Milana Krejčíka, zahrnoval
zkušebny baletu a operního sboru, část divadelních dílen, experimentální
scénu, kavárnu, klub divadla, kanceláře administrativy a ubytovny
pro členy divadla.
Ukázalo se však, že realizace obou etap je pro Státní divadlo
jako investora finančně neúnosná, a to i s ohledem na následný
provoz celého komplexu. Proto bylo v roce 1991 rozhodnuto o novém
dispozičním řešení první etapy dostavby a o změně původního uživatelského
záměru druhé etapy dostavby. Projekt změn první etapy zpracoval
ing. arch. Milan Krejčík a zahrnoval zkušebnu baletu, zkušebnu
sboru opery a televizní studio (vybudované a následně užívané
ve spolupráci Státního divadla s a. s. Kabel plus). Pro druhou
etapu dostavby byla připravena studie hotelu, zpracovaná rovněž
ing. arch. Milanem Krejčíkem. Dne 17. prosince 1992 bylo plánováno
otevření historické budovy kulturní veřejnosti. Za dramatických
okolností však k němu nedošlo.