S organizací školství započala česká správa již v květnových dnech.
Přílivem nového obyvatelstva přicházely do města i děti a pro
ně bylo zapotřebí zajistit nezbytné školní vyučování. Proto jednou
z prvních vyhlášek, které místní národní výbor vydal, byla vyhláška
č. 4 z 30. května 1945 o zápisu dětí školou povinných do českých
národních škol. Vyhláška se vztahovala pouze na české obyvatelstvo
a děti se mohly hlásit do škol mateřských, šesti až jedenáctileté
do škol obecných a ty starší, které prokázaly náležité znalosti
obecné školy, byly přijímány do škol měšťanských.
Této vymoženosti mohly využívat pouze děti českých rodičů, výjimečně
školou povinné děti ze smíšených manželství, u nichž nebyly ze
strany národních výborů žádné národnostní námitky, a které zvládaly
přiměřeně český jazyk. Zápisy se konaly ve dnech 5. a 6. června
1945 pro všechny druhy škol v dnešní 1. ZŠ v Palachově ulici.
Na ostatních místech Ústí nad Labem byly provedeny zápisy na prozatímních
místních národních výborech. Protože během prázdnin přibývali
další osídlenci do města a jeho okolí, přihlašovali rodiče ke
školní docházce své děti průběžně celé prázdniny.
Německých dětí se zápisy netýkaly. Většina z nich neuměla česky
ani slovo a vesměs začaly s vyučováním až po provedeném odsunu
do Německa.
Většina školních budov se nacházela po osvobození v dezolátním
stavu. Němci je během války neopravovali. Často je používali pro
zcela jiné účely a z toho důvodu byly také i přebudovány. Budovu
Masarykovy národní školy v Ústí nad Labem používali váleční slepci
a její učebny sloužily jako dílny. Škola v Krásném Březně byla
dána k dispozici německému četnictvu a jako kasárna byla také
celá upravena. V řadě školních budov umisťovali Němci své vojsko
nebo uprchlíky ze Slezska. Učebny se proměnily v noclehárny a
jejich nábytek se rozvezl na různá místa. Stalo se například,
že nábytek předlické školy byl nalezen v Hliňanech a ve mlýně
u Řehlovic, nábytek z ústeckých škol byl uložen z velké části
ve skladišti v chemické továrně, kde při náletu shořel. Nábytek,
volně uložený na prostranství školních dvorů, který nikdo nerozkradl,
po částečných úpravách mohl být nastěhován do alespoň provizorně
opravených škol. Poslední pohromou pro školní budovy bylo dubnové
bombardování města, ve kterém došlo k úplnému zničení budovy obecné
školy v Ústí nad Labem v Solní ulici (v místech dnešní "staré"
tržnice), německé měšťanské školy na Střekově, kde Němci zřídili
kasárna SS, a bývalé české státní obecné školy na Střekově. Značně
poškozena byla budova měšťanské školy v Ústí nad Labem na Školním
náměstí a gymnasium. Velké škody utrpěly dvě školní budovy v Krásném
Březně následkem výbuchu v muničním skladu 31. července 1945.
Jednalo se o budovy české i německé školy v Krásném Březně.
Po provedení nejnutnějších oprav se započalo sporadicky s vyučováním
již před prázdninami. Začátkem září roku 1945 stoupl počet dětí
do té míry, že nebylo absolutně možné je všechny umístit ve školních
budovách, které mělo město v tu dobu k dispozici. Opravné práce
v poškozených budovách pokračovaly velmi pomalu a stále narážely
na nedostatek pracovních sil, materiálu a jiné organizační potíže.
Největší nedostatek školních prostor se projevoval ve vnitřním
městě. Navzdory všem intervencím ze strany rodičů i školních úřadů
nebylo možné umístit všechny děti do škol ve vnitřním Ústí a na
Střekově. Z toho důvodu nebylo také všude zavedeno úplné polodenní
vyučování všech dětí. Tak například měšťanskou školu v Palachově
ulici počátkem září navštěvovalo 544 dětí, které byly rozděleny
do 15 tříd a učily se v sedmi učebnách. Nejvíce přeplněna byla
obecná škola, rovněž v Palachově ulici, se svými 703 dětmi. V
průběhu října byla výuka v obecných školách rozdělena do 28 tříd,
které byly umístěny ve školní budově v Palachově ulici a v ulici
České mládeže, v ulici Prokopa Diviše a ve staré škole na Skřivánku.
Měšťanská škola se svými 17 třídami byla stěsnána do budovy v
Palachově ulici do devíti učeben. Měšťanka na Střekově, i když
do ní příslušelo 323 žáků nezahájila provoz ani v říjnu roku 1945.
Dalším velkým problémem školství byl nedostatek učitelů. V září
1945 se samotnému městu nedostávalo asi dvacet učitelů. Tato tíseň
byla především podmíněna svízelnou bytovou situací. Dvacet pět
učitelů, kteří byli v době prázdnin ustanoveni do Ústí nad Labem,
nemělo v září byt. Ani ve druhém roce obnoveného školního vyučování
nebyl stav národních škol plně uspokojivý. V září 1946 otevřelo
město pět obecných škol, a to v Churchillově ulici č. 29 a 31,
v ulici Prokopa Diviše 9, v Bělehradské 58, ve Smetanových sadech
1. Další obecné školy fungovaly v Krásném Březně, v poškozené
budově bývalé české školy, jedna na Bukově, v Předlicích a v Trmicích
a dvě na Střekově. Měšťanky potom byly tři ve městě a po jedné
v Krásném Březně, na Střekově a v Trmicích. Vybavení škol nábytkem
a hlavně pomůckami bylo velmi skromné. Většina škol postrádala
i ty nejnutnější vyučovací pomůcky. Školám na všech stupních chyběly
učebnice, sešity a knihy, vhodné pro vybavení žákovských a učitelských
knihoven. Žáci se učili tzv. elementárku, což byly základy čtení,
psaní a počítání a základy pravopisu českého jazyka. Ve třídách
se nacházely děti, jejichž znalost mateřského jazyka byla velmi
slabá. Dále se probírala politická výchova, při které postrádali
učitelé vůbec základní osnovy a příručky a využívali při práci
i časopisy. Nejpoužitelnější se jevil tehdejší Svět v obrazech.
Vyučování tzv. reálií se omezovalo pouze na základní pojmy a sloužilo
především k jazykové průpravě. Kreslení, psaní, hudební výchova
a výchovné ruční práce byly předměty nejméně problémové a k jejich
zvládnutí učitelé nevolali po žádných příručkách a usměrňujících
osnovách.
Již na obecné škole se vyučoval ruský jazyk. Každý třídní učitel
musel zvládnout ruštinu, nejrychleji navštěvováním kursů ruského
jazyka pro učitele, narychlo zřizovaných při některých měšťankách.
6. června 1946 došlo v Ústí nad Labem ke zřízení pomocné školy.
Její zřízení bylo vynuceno značným počtem dětí se sníženými duševními
schopnostmi, které nestačily ostatním dětem v obecné škole, ale
jinak byly vzdělávání schopné. Původně byla nouzově umístěna ve
školní budově u Smetanových sadů, později přesídlila do budovy
2. obecné školy v ulici Prokopa Diviše. Ve školním roce 1946/47
navštěvovalo školu 36 dětí, v následujícím roce se ve třech třídách
učilo 50 dětí.