Vývoj průmyslu
Po roce 1945 navázal průmysl v Ústí nad Labem na skladbu průmyslových odvětví, které zde byly před válkou a během ní. Je zapotřebí si ale uvědomit, že došlo k některým zásadním změnám. Předně všechny průmyslové podniky, závody i drobné provozovny změnily své majitele. Původní němečtí majitelé byli odsunuti. Ještě před odsunem jim byl majetek konfiskován a uvalena na něj národní správa. Za účelem dosazování národní správy byl při místním národním výboru vytvořen úřad, Správa národního majetku (SNM).
Správa národního majetku Podnětem ke vzniku SNM jako části příslušných národních výborů byly dva dekrety presidenta republiky: dekret z 19. května 1945 "O neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů" (č. 5/1945 Sb.) a dekret z 25. října 1945 "O konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy" (č. 108/1945 Sb). Podle ustanovení těchto dekretů došlo ke konfiskaci některého movitého a nemovitého majetku, který byl "ve vlastnictví Německé říše, Království maďarského, politických fašistických stran a jiných útvarů, organizací, podniků a zařízení těchto režimů, fyzických osob německé nebo maďarské národnosti, s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice". V neposlední řadě se konfiskace majetku týkala fyzických osob, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti a celistvosti Československé republiky. Z konfiskace byla vyňata pouze ta část movitého majetku, kterého bylo nevyhnutelně třeba k ukojení životních potřeb nebo k osobnímu vykonávání zaměstnání těchto osob a jejich členů rodiny.
Národním správcem se mohla stát osoba, s patřičnými odbornými a praktickými znalostmi, mravně bezúhonná a státně spolehlivá. Před nastoupením úřadu skládali národní správci příslušnému národnímu výboru slib, že budou svědomitě plnit své povinnosti v souladu s hospodářskými, národními a jinými veřejnými zájmy. Národní správce byl také povinen skládat příslušnému národnímu výboru účty o svém hospodaření. Pozdějšími zákonnými úpravami bylo možné přeměnit národní správu podniku za určitou úhradu do vlastnictví. Úpravy se vztahovaly na některé malé a střední konfiskované podstaty, vesměs živnostenské provozovny.
I když se všechny závody a podniky snažily hned po osvobození zahájit výrobu, musely se vyrovnávat jak s náhlým velkým úbytkem pracovních sil, jenž byl způsoben odchodem totálně nasazených osob a válečných zajatců na konci války, tak přechodným nedostatkem surovin. Proto v některých závodech došlo buď k úplnému zastavení výroby nebo pracovala pouze některá oddělení. Průmyslové podnikání doplatilo na válku a okupaci i v tom smyslu, že strojní zařízení mnohých závodů bylo značně opotřebované. Němci je využívali až do posledních možností, aniž by cokoliv do zařízení investovali. V neposlední řadě některé objekty postihlo bombardování (Spolek). K dalšímu úbytku pracovních sil došlo odsunem Němců. Protože v některých odvětvích průmyslu okamžitým odchodem německých dělníků a odborníků v řídících funkcích by došlo k úplnému přerušení výroby, zřídila se instituce tzv. nepostradatelných. Mnohé velké závody žádaly v pravidelných intervalech o uvolnění z odsunu z důvodů nepostradatelnosti pro své zaměstnance. Mezi nepostradatelné patřili všichni horníci. V posledním čtvrtletí roku 1945 začalo znárodňování podle čtyř Benešových znárodňovacích dekretů (Dekret č. 100/1945 Sb. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, dekret čs. 101/1945 Sb. o znárodnění některých podniků potravinářského průmyslu, dekret č. 102/1945 Sb. o znárodnění akciových bank a dekret č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven).
Znárodnění ústeckých podniků v roce 1945 28. října 1945, u příležitosti výročí vyhlášení Československé republiky, se konala na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem velká manifestace pracujících. Na manifestaci byl slavnostně přečten seznam všech ústeckých podniků, na něž se vztahovaly uvedené dekrety o znárodnění. V těžkém průmyslu byly znárodněny Továrna na armatury, měřicí přístroje a slévárna šedé litiny Schäffer a Budenberg a Měďárna Čechy v Povrlech. Sloučením závodu Lišanské hlinné doly Alfred Richter v Ústí nad Labem a Kaolínových a sklopískových závodů, spol. s r. o. v Zálezlech nad Labem a některých dalších závodů nacházejících se mimo Ústí nad Labem vznikly České závody na těžbu kaolínů, jílů a lupků n. p. V průmyslu byly znárodněny a včleněny do Spolku pro chemickou a hutní výrobu n. p. tyto ústecké závody Chemické závody Ústí nad Labem - Falknov, spol. s r. o., Ústecká továrna na tiskařské barvy dr. F. Becker a spol., Chemická továrna K. Dlouhý, spol. s r. o., Závody na výrobu dehtových barev, spol. s r. o. a neštěmické Solvayovy závody, komanditní spol. V chemicko-farmaceutickém průmyslu byly znárodněny především Chemické závody Schering, a. s., závod P. Beiersdorf, a. s. a Cephag, a. s. Všechny tyto tři závody byly včleněny do Spojených farmaceutických závodů n. p. V textilním průmyslu do n. p. České vlnařské závody se sídlem v Liberci byla včleněna ústecká firma C. Wolfrum, v elektrotechnickém průmyslu do n. p. TESLA to byl závod Siemens & Halske, a. s. Také v potravinářském průmyslu bylo znárodněno mnoho ústeckých závodů. Ministerstvo výživy zřídilo na základě dekretu presidenta republiky Severočeské tukové závody n. p. se sídlem v Ústí n. L., do nichž byly včleněny tyto znárodněné podniky: závod Parfumerie "Elida.", spol. s r. o., závod Planta, mleté výrobky, spol s r. o., závod Wünsche, a. s., závod Radion, spol. s r. o., Podpůrné zařízení a. s. Jiří Schicht, spol. s r. o., závod Hnědouhelné těžařstvo "Svornost" a závod Jiří Schicht, a. s. Dále byly znárodněny i všechny labské loděnice, ocelárna v Chabařovicích, továrna na výrobu porcelánu v Bohosudově a ústecké městské elektrárny.
Ne všechny závody byly znárodněny ihned po vydání dekretů. Některé náležely městu a nevyhovovaly podmínkám znárodnění vzhledem k počtu zaměstnanců. Jednání se ale mnohdy protahovala po dobu několika měsíců, nebo město žádalo za znárodněné podniky odpovídající náhradu.
Znárodňování živností Vrátíme se ještě k národním správám drobných podniků, převážně obchodů a živností. Ještě v červnu roku 1948 psal Sever, týdeník KSČ: "Naše ústava zaručuje ochranu drobným podnikatelům. Přesto, že i ústava první republiky mluvila o ochraně vlastnictví, přišlo r. 1933 50 000 živností do konkursu. Nestačí jen záruka slovy, je třeba zdravých hospodářských poměrů, kterými naše plánovité hospodářství zvýšenou výrobností a úrovní nejširších vrstev zaručuje lepší existenci živnostníkům. Ústava praví, že vlastnického práva nesmí nikdo využívat proti celku. To znamená, že za dobrého živnostníka již nebude považován ten, kdo se snaží co nejrychleji zbohatnout, ale ten, kdo dovede nejlépe zákazníkům sloužit. Živnostníci mají společné zájmy s lidem. Živnostníkům se nevedlo nikdy dobře, jestliže se dobře nevedlo dělníkům a rolníkům. Proto i dnes je společný zájem spojuje k práci na budovatelském díle naší republiky".
O dva roky později již všichni živnostníci viděli, jak to s nimi bude dál vypadat. V průběhu roku 1949 probíhala akce "do konce roku 1949 bez národních správ". Úkolem akce bylo převést co největší počet konfiskovaných podniků do socialistických složek hospodářství. Přímo ve městě bylo od roku 1949 25 národních podniků. V potravinářství přešla síť masných prodejen do národního podniku Masna, koloniální zboží do spotřebního družstva Jednota. Prodejny mléka, chleba a pečiva byly připojeny z části k výrobním závodům a do národního podniku Severočeské mlýny. Z obchodní sítě bylo v okrese Ústí nad Labem v roce 1950 242 prodejen vlastnictvím družstva Jednota, 52 prodejen Pramene a 44 prodejen Masny. V soukromém sektoru se nacházely pouze 4 koloniály, které pro "svou povahu nepřicházely v úvahu pro začlenění do socialistického sektoru", 3 živnosti cukrářské, 3 mlékárny a 17 pekařských živností, které bylo nutno zatím nechat v provozu, než byla zajištěna přiměřená kapacita výroby Jednoty. Ze 450 soukromých potravinářských prodejen zbyla v roce 1954 jedna. Mimochodem rok po měnové reformě bylo konstatováno, "že zásobení obyvatelstva je větší a kvalitnější a že dlouhé řady lidí, čekající na prodej masa ukazují, že žijeme lépe, spotřebujeme více masa."
Novou složkou výroby se stala výrobní družstva, která na sebe napojila opět soukromé živnostníky a jejich zaměstnance. Celkový počet soukromých řemeslných živností všeho druhu k 31. prosinci 1950 v ústeckém okrese byl 334. Během roku 1949 bylo 12 živností včleněno do komunálních podniků, k roku 1950 převzal komunál již 149 soukromých provozoven, 19 přešlo do výrobních družstev, 17 do národních podniků a 74 jich bylo zrušeno jako nadbytečné.
