Městská doprava po roce 1948
Od roku 1948 město postupně provádělo generální opravy nejhorších úseků elektrických tratí. Začátek padesátých let znamenal zásadní obrat k lepšímu ve vývoji poválečné tramvajové dopravy. Dopravní podnik, přičleněný 1. prosince 1949 do Sdruženého komunálního podniku města Ústí n. L., byl podle přípisu ministerstva vnitra ze dne 8. června 1950, zn. 598/0501-5/6-1950-III/5 s účinností od 1. července 1950 vyčleněn z dosavadního sdruženého podniku. Zakládací listinou, schválenou 23. června 1950 radou JNV, se stal samostatným Dopravním podnikem města Ústí nad Labem s příslušnými majetkovými podstatami.V roce 1950 byla zahájena výstavba nové vozovny elektrických drah v Nových Předlicích a v rozmezí let 1952 - 1953 vagónka TATRA v České Lípě dodala městu 20 nových tramvají typu 6MT. Došlo k úplnému přestavení kolejové sítě ve vnitřním městě, četné výhybky byly vybaveny elektromagnetickými přestavníky a nově přeložena trať do Neštěmic a prodloužena dosavadní trať na Střekov až k střekovskému nádraží. Nová vozovna, dostavená v roce 1954, přišla město na 11 milionů korun. Ve druhé polovině padesátých let dopravní podnik vybudoval smyčku v Neštěmicích a po ní v Krásném Březně a ve Všebořicích. V letech 1954 až 1956 byla vystavěna měnírna elektrického proudu na Střekově, na Bukově a ve vozovně v Předlicích a v šedesátých letech ještě v Krásném Březně. Smyčky na konečných stanicích autobusových tratí na Střekově, ve Vaňově, v Chuděrově, Habrovicích, Strážkách a 15 čekáren vzniklo svépomocí občanů. Ještě začátkem šedesátých let dopravní podnik modernizoval vozový park. Posledních 18 kusů velkoprostorových tramvají typu T2 získalo město v letech 1960 až 1962. V roce 1965 z teplického dopravního podniku převzal dvě tramvaje typu 6MT a osm z dopravního podniku v Jablonci nad Nisou a v Liberci.
Tehdy již bylo zřejmé, že tramvajová doprava v Ústí nad Labem bude likvidována a nahražena výhradně dopravou autobusovou. Proto město přebíralo starší typy tramvají od měst, která se vybavovala novými typy vozů a počítala perspektivně, že jejich městská doprava bude zajišťována kolejovou dopravou. Dokonce pět vozidel typu T2 předalo město Ústí v roce 1965 do Liberce.
Rozsáhlé diskuse v šedesátých letech vedly závěrem k rozhodnutí, že tramvajová doprava v Ústí nad Labem má již svůj zenit za sebou. Při dalším pokračování provozu tramvají ve městě by bylo zapotřebí od základů přebudovat celé již nevyhovující technické vybavení elektrických tratí a přestavit především střední část města. Úzké ulice centra Ústí nevyhovovaly nadále rostoucímu počtu automobilů a tramvajové dopravě zároveň. Demolicemi by se musely rozšiřovat ulice. Likvidace jednotlivých úseků tramvajových linek probíhala takto:
traťový úsek datum ukončení provozu Telnice - Varvažov - Užín - Všebořice 31. 12. 1954 Vaňov - Bílinský most 31. 12. 1958 Chabařovice - Hrbovice - Předlice (vozovna) 31. 8. 1963 třída Rudé armády - lázně Klíše - Smetanovy sady 4. 4. 1966 Střekov, nádraží - Předmostí (hlavní nádraží) 30. 6. 1968 Všebořice - Bukov 30. 11. 1968 divadlo - Bukov 30. 12. 1968
V roce 1969 dopravní podnik "obhospodařoval" již jen hlavní tah z Trmic do Neštěmic (linka č. 3), z Trmic do Krásného Března (linka č. 9), krátké manipulační tratě a remisní úseky do dílen na Špitálském náměstí a k vozovně v Nových Předlicích. Poslední souprava typu T2 s číslem 3 vyjela v sobotu 31. ledna 1970. Vozovna v Předlicích zavřela své brány za posledním vozem linky č. 9 dne 1. června 1970 v 17.45 hodin. Vůz řídil tehdy Josef Šmejkal. Tramvajová doprava v Ústí nad Labem završila svou existenci.
Dopravu postupně přebíraly městské autobusy. Původně jich jezdilo po Ústí velice málo, v roce 1949 jen 11 starých zahraničních typů. Koncem padesátých let byly staré vozy vyřazovány a nahrazeny jednotným typem Škoda 706 RO a později ještě novějšími vozy RTO. V roce 1960 vypravoval dopravní podnik 16 autobusů s 5 vleky a za dalších deset let 65 autobusů a 13 autobusových přívěsů. Nebudeme se věnovat postupnému zavádění jednotlivých autobusových linek. V roce 1969 byly autobusovými spoji propojeny jednotlivé průmyslové oblasti města, nová sídliště, okrajové čtvrti a centrum města. Provoz zajišťovaly autobusy Škoda RTO a ŠM 11. Další rozvoj a zlepšení služeb závisel na budování potřebných garážovacích, udržovacích a pomocných prostorů, kterých měly dopravní podniky stále nedostatek.
