Městská doprava v letech 1945-1990


 

 

Konec druhé světové války zanechal městu značně ochromenou městskou dopravu. Při bombardování města v první polovině dubna 1945 byla úplně rozrušena trať kolejové dopravy v úseku divadlo - hlavní nádraží, takže veškeré linky v centru města byly přerušeny. V letech 1938 až 1945 v důsledku válečného nedostatku chyběly základní potřeby pro údržbu a opravy, a tak veškerý vozový park a celé technické vybavení značně zchátraly.

Těsně před okupací v roce 1938 mělo Ústí nad Labem devět provozních tratí a 112 vozidel (46 osobních motorových vozů, 34 osobních vlečných vozů, 5 nákladních motorových vozů, 25 nákladních vlečných vozů, 1 motorový sněhový pluh a 1 motorový kropicí vůz). Při bombardování města byly čtyři motorové vozy zničeny částečně a čtyři vlečné vozy úplně. Autobusy byly až na dva nepojízdné odvlečeny ustupující německou armádou.

Město bylo nuceno urychleně začít s opravami traťového svršku, provést výměnu trakčního vedení a v neposlední řadě rekonstruovat i staré typy vozů, protože vozy byly vesměs 25 až 30 let staré, vlečné vozy starší 40 let. Doprava plynule pokračovala na konečných úsecích tratí, nezasažených bombardováním. Dopravní podnik začal okamžitě v květnu 1945 s uvolňováním trosek a s úpravou tratě ve vnitřním městě. Provoz byl zahájen nejdříve jedním kyvadlovým vozem, od července 1945 začaly na provizorně upravené trati projíždět normální vozy. Původní zaměstnanci podniku - Němci, byli postupně propouštěni a údajně již v roce 1946 pracovali v Dopravním podniku města Ústí nad Labem výlučně čeští zaměstnanci.

V roce 1947 byla pouliční dráha vedena z Ústí nad Labem do Telnice - 10 km, do Chabařovic - 7,5 km, do Trmic - 4,75 km, do Neštěmic - 5,5 km, do Střekova - 4,5 km a do Vaňova - 4,2 km. Celkem měřily tratě 39,757 km, provoz 7,5 až 60 minutový obstarávalo denně 23 motorových vozů a 20 vlečných vozů osobních, 3 motorové vozy a 18 vlečných vozů nákladních. Městské autobusy spojovaly místa, kam nejezdila pouliční dráha, asi 20 km tratí autobusových linek zajišťovaly čtyři autobusy. Jednalo se o trasy Střekov - plicní sanatorium Na kabátě a Ústí nad Labem - termální lázně Střekov. V provozu bylo zaměstnáno 200 dopravních zaměstnanců, v dílnách 90 specialistů a 50 dělníků. Úředníků dopravy a dílen a tzv. dozorců čítal podnik celkem 35.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola