Stavební vývoj na konci 70. let a 80. léta negativním způsobem
poznamenal vzhled města. Tehdy se začal v praxi uskutečňovat vítězný
návrh "komplexní přestavby" městského centra z architektonické
soutěže v letech 1963/64. Návrh předpokládal jeho totální asanaci,
z původní zástavby respektoval prakticky jen oba historické kostely.
Pro období 70. a 80. let jsou pro město Ústí nad Labem charakteristické
rozsáhlé plošné asanace dosud zachovalých obytných bloků, neuvážené
přestavby, brutální dopravní stavby a výstavba gigantomanických
objektů v duchu "reálného socialismu". Odborná i laická
kritika postupu přestavby městského centra vyvolala v roce 1985
vypsání celostátní soutěže na novou urbanisticko-architektonickou
koncepci městského centra. Vedle megalomanských návrhů počítajících
s rozšířením nástupišť železničního nádraží prakticky až na Mírové
náměstí se zde poprvé objevily návrhy počítající s dostavbou Mírového
náměstí pestrou nižší zástavbou do tvaru, které mělo před rokem
1945.
14. ledna 1976 zmizela z Mírového náměstí budova starého soudu
a restaurace Zdar. Plocha po demolici těchto historických objektů
nebyla dosud zastavěna. Demolice měla rozšířit plochu náměstí,
aby bylo dosaženo výhledu na připravovanou budovu KV KSČ. Při
likvidaci této 130 let staré stavby bylo použito 1 100 kg výbušnin
naládovaných do 6,5 km vrtů. V 11.00 hod. dopoledne se zřítilo
30 tisíc m3 zdiva, jehož rozletu zabraňovalo 23 tisíc balíků slámy
a 1 200 m pletiva. Kromě zavalené části Dlouhé ulice, nedošlo
k žádným škodám.
Průběh odstřelu zaznamenala kuriózním stylem kronika města Ústí.
Dovolíme si část ocitovat: "Zmáčknutím knoflíku přístroje
uvedl předseda MěstNV v Ústí nad Labem, soudruh František Horáček
v činnost elektrický proud, který zapálil rozbušky a tím nastal
výbuch. Ozvala se ohlušující rána a celý blok domů se pomalu řítil
v oblacích prachu. Vysoko nad padající domy se vznesli poplašení
holubi. Rozhučely se motory vodních děl. Voda z nich stříkala
vysoko a srážela prach k zemi. Po ulicích se rozjely kropicí vozy,
aby spláchly prach. Po ulicích se procházeli za necelou hodinu
občané města, kteří z dálky přihlíželi historické události, zmizení
části starého města. Prohlíželi sutiny, část trosek zavalila Dlouhou
ulici. K jiným škodám nedošlo. Oddychli si všichni, kteří celou
akci organizovali, že vše dobře dopadlo. Odstřel byl úspěšný.
Nejlepší podívaná byla z Větruše a Mariánské skály."
Z podobných důvodů byla v roce 1978 odstraněna z Mírového náměstí
v roce 1978 kavárna Sokol a budova domácích potřeb, tentokrát,
aby bylo dosaženo rozšíření náměstí až k projektované budově KNV,
jejímž autorem byl ing. arch. Rudolf Berger. Celkovou změnu ve
středu města dovršila ještě likvidace 28 objektů v ulicích Pivovarská,
Velká hradební a v Dlouhé ulici v průběhu roku 1979, které musely
uvolnit místo připravované stavbě "mimořádného významu",
budově KV KSČ, předané do užívání 24. června 1985. Autorem projektu
"vany" byl ing. arch. Míťa Hejduk.
Naštěstí se již nepodařila uskutečnit zamýšlená demolice budov
v prostoru "přednádraží" a na severní straně Revoluční
ulice.
Demolice pokračovaly v 80. letech v prostoru Masarykovy ulice.
23. února 1980 provedli pracovníci ústeckých a brněnských Vodohospodářských
staveb největší odstřel v ČSSR. 1 440 kg trhaviny, navrtané v
16 tisících otvorech odpálilo 19 budov ze staré městské výstavby
na severovýchodní části. Při demolici nenávratně zanikly tradiční
ústecké restaurace "Pražačka" a "Lověna".
Na získané ploše byla nejdříve postavena bytová zástavba s malometrážními
byty. Prvních 176 bytů ve dvou blocích bylo předáno do užívání
koncem roku 1983. V roce 1985 byly obytné bloky dokončeny a současně
předána do užívání síť obchodů.
V listopadu roku 1986 byl podle projektu architektů Rudolfa Bergra
a Zdeňka Havlíka dokončen hotel Vladimir, nazvaný podle "družebního"
města v Rusku. Kapacita hotelu byla 192 lůžek, stravovací služby
zajišťovalo pro 256 hostů u stolů 97 pracovníků hotelu. Hotel
má v 8. nadzemním podlaží vyhlídkovou kavárnu pro 70 návštěvníků
a salonek Vladimir. Ubytování v apartmánu ve Vladimiru přišlo
náročného hosta v době otevření hotelu na 152 Kčs za noc. Interiéry
hotelu byly doplněny uměleckými díly výtvarníků A. Procházky,
J. Novosada, M. Žofky, M. Bílka a ústeckého řezbáře Čumpelíka.
Před hotelem stojí na pětimetrovém podstavci 3,6 m vysoká bronzová
socha ženy vítající první sovětské tanky "Symbol družby".
Autorem návrhu je sochař Václav Kyselka z Teplic. Figura ženy
měla být původně nahá, na doporučení stranických orgánů musel
sochař postavu přiodít do teplákového úboru.
Demolice historické zástavby městského centra pokračovaly obrovským
tempem. 13. února 1982 byly zbořeny objekty Labory a Nábytku v
ulici U trati a započalo se s výstavbou nového autobusového nádraží.
6. března 1982 byl proveden odstřel bývalého Dopravního podniku
a Domu služeb v Revoluční ulici. Na jejich místě byla vystavěna
odbavovací a správní budova ČSAD. 22. března 1985 byla demolována
budova obvodního oddělení veřejné bezpečnosti ve Velké Hradební
ulici, na jejím místě vznikla lékárna a parkoviště. Téhož roku,
10. října 1985, byla odstraněna budova rozvodu tepla na Špitálském
náměstí, z důvodu dokončení jedné z etap výstavby tzv. malého
obchvatu.
Druhá polovina osmdesátých let dovršila stavební změny v současném
Ústí nad Labem. Po dostavbě Severní terasy, kde žilo přes 20 tisíc
obyvatel, Skřivánku, nového sídliště Krásné Březno, sídliště na
Střekově - Kamenném vrchu a nové výstavby Krásného Března došlo
k výstavbě jižně od Severní Terasy. V roce 1988 byl zde dokončen
další velký objekt, interhotel Máj.
Poslední roszáhlé prostorové asanace proběhly v roce 1987. Tehdy
byl zbořen blok obytných domů na Masarykově ulici pod kinem Hraničář
a dva obytné bloky v Kramolech. Předpokládalo se, že zde vznikne
další moderní zástavba bank a správních budov ČSD. Až do dnešních
dnů zeje toto místo prázdnotou a je využíváno pouze cirkusy a
kolotočáři.
K vyloženě odpudivým stavbám v městském centru patří nová tržnice
postavená v polovině 80. let ústeckým závodem Průmstavu Pardubice
na místě zrušeného autobusového nádraží.
Na rozdíl od přestavby městského centra, která se u ústecké veřejnosti
nesetkala v přílišným pochopením, byly kladně přijaty dva sportovní
objekty postavené v polovině 80. let, a to plavecká krytá hala
na Klíši a sportovní hala na Severní terase.
Literatura a prameny.
F. Pinc, Ústí nad Labem - od pravěkého sídliště k metropoli
českého severu, Ústí n. L. 1947. J. Muk, M. Ebel, Arciděkanský
kostel Nanebevzetí P. Marie, stavebně historický průzkum, Praha
1986, Bytová výstavba, Informace MěNV, mimořádné číslo věnované
výročí 15 let existence ÚHA Ústí n. L., 1980. Studie douholetého
rozvoje ústecké oblasti - vydalo Urbanistické středisko Krajského
projektového ústavu Ústí n. L., asi 1969, fond ONV, inv. č. 663,
K 195. Územní plán sídelního útvaru Ústí nad Labem - průzkumy
a rozbory, vydal Útvar hl. architekta města Ústí n. L., 1986.
Harmonogram výstavby města Ústí nad Labem do r. 1970, Ústí n.
L. 1965, materiál zástupců komise ONV, KNV, MěNV, Státního ústavu
pro rajonové plánování a Krajského projektového ústavu pro výstavbu
města a vesnic v Ústí n. L. Směrné územní plány 1961, 1977, 1993,
uložené ve fondu ONV Ústí nad Labem. Kroniky města 1952-1986.
Životní prostředí okresu Ústí nad Labem (pro jednání Okresní konference
KSČ 15.-17. března 1968 v Ústí n. L.), Ústí nad Labem 1968. Za
socialistické Ústí nad Labem - kronika rozvoje města na rok 1961,
Ústí nad Labem 1962. Za socialistické město - kronika rozvoje
Ústí n. L na rok 1962, 1963, 1966, 1967. Plnění volebního programu
NF města Ústí nad Labem, nositele Řádu práce, za léta 1971-1975,
Ústí nad Labem 1976. 25 let rozvoje bytové a občanské výstavby
v severočeském kraji, vydal Sč. KNV, Ústí n. L. 1970.