Stavební vývoj v období "reálného socialismu"


Stavební vývoj na konci 70. let a 80. léta negativním způsobem poznamenal vzhled města. Tehdy se začal v praxi uskutečňovat vítězný návrh "komplexní přestavby" městského centra z architektonické soutěže v letech 1963/64. Návrh předpokládal jeho totální asanaci, z původní zástavby respektoval prakticky jen oba historické kostely. Pro období 70. a 80. let jsou pro město Ústí nad Labem charakteristické rozsáhlé plošné asanace dosud zachovalých obytných bloků, neuvážené přestavby, brutální dopravní stavby a výstavba gigantomanických objektů v duchu "reálného socialismu". Odborná i laická kritika postupu přestavby městského centra vyvolala v roce 1985 vypsání celostátní soutěže na novou urbanisticko-architektonickou koncepci městského centra. Vedle megalomanských návrhů počítajících s rozšířením nástupišť železničního nádraží prakticky až na Mírové náměstí se zde poprvé objevily návrhy počítající s dostavbou Mírového náměstí pestrou nižší zástavbou do tvaru, které mělo před rokem 1945.


14. ledna 1976 zmizela z Mírového náměstí budova starého soudu a restaurace Zdar. Plocha po demolici těchto historických objektů nebyla dosud zastavěna. Demolice měla rozšířit plochu náměstí, aby bylo dosaženo výhledu na připravovanou budovu KV KSČ. Při likvidaci této 130 let staré stavby bylo použito 1 100 kg výbušnin naládovaných do 6,5 km vrtů. V 11.00 hod. dopoledne se zřítilo 30 tisíc m3 zdiva, jehož rozletu zabraňovalo 23 tisíc balíků slámy a 1 200 m pletiva. Kromě zavalené části Dlouhé ulice, nedošlo k žádným škodám.


Průběh odstřelu zaznamenala kuriózním stylem kronika města Ústí. Dovolíme si část ocitovat: "Zmáčknutím knoflíku přístroje uvedl předseda MěstNV v Ústí nad Labem, soudruh František Horáček v činnost elektrický proud, který zapálil rozbušky a tím nastal výbuch. Ozvala se ohlušující rána a celý blok domů se pomalu řítil v oblacích prachu. Vysoko nad padající domy se vznesli poplašení holubi. Rozhučely se motory vodních děl. Voda z nich stříkala vysoko a srážela prach k zemi. Po ulicích se rozjely kropicí vozy, aby spláchly prach. Po ulicích se procházeli za necelou hodinu občané města, kteří z dálky přihlíželi historické události, zmizení části starého města. Prohlíželi sutiny, část trosek zavalila Dlouhou ulici. K jiným škodám nedošlo. Oddychli si všichni, kteří celou akci organizovali, že vše dobře dopadlo. Odstřel byl úspěšný. Nejlepší podívaná byla z Větruše a Mariánské skály."


 

 

Z podobných důvodů byla v roce 1978 odstraněna z Mírového náměstí v roce 1978 kavárna Sokol a budova domácích potřeb, tentokrát, aby bylo dosaženo rozšíření náměstí až k projektované budově KNV, jejímž autorem byl ing. arch. Rudolf Berger. Celkovou změnu ve středu města dovršila ještě likvidace 28 objektů v ulicích Pivovarská, Velká hradební a v Dlouhé ulici v průběhu roku 1979, které musely uvolnit místo připravované stavbě "mimořádného významu", budově KV KSČ, předané do užívání 24. června 1985. Autorem projektu "vany" byl ing. arch. Míťa Hejduk.

Naštěstí se již nepodařila uskutečnit zamýšlená demolice budov v prostoru "přednádraží" a na severní straně Revoluční ulice.

Demolice pokračovaly v 80. letech v prostoru Masarykovy ulice. 23. února 1980 provedli pracovníci ústeckých a brněnských Vodohospodářských staveb největší odstřel v ČSSR. 1 440 kg trhaviny, navrtané v 16 tisících otvorech odpálilo 19 budov ze staré městské výstavby na severovýchodní části. Při demolici nenávratně zanikly tradiční ústecké restaurace "Pražačka" a "Lověna". Na získané ploše byla nejdříve postavena bytová zástavba s malometrážními byty. Prvních 176 bytů ve dvou blocích bylo předáno do užívání koncem roku 1983. V roce 1985 byly obytné bloky dokončeny a současně předána do užívání síť obchodů.


 

 

V listopadu roku 1986 byl podle projektu architektů Rudolfa Bergra a Zdeňka Havlíka dokončen hotel Vladimir, nazvaný podle "družebního" města v Rusku. Kapacita hotelu byla 192 lůžek, stravovací služby zajišťovalo pro 256 hostů u stolů 97 pracovníků hotelu. Hotel má v 8. nadzemním podlaží vyhlídkovou kavárnu pro 70 návštěvníků a salonek Vladimir. Ubytování v apartmánu ve Vladimiru přišlo náročného hosta v době otevření hotelu na 152 Kčs za noc. Interiéry hotelu byly doplněny uměleckými díly výtvarníků A. Procházky, J. Novosada, M. Žofky, M. Bílka a ústeckého řezbáře Čumpelíka. Před hotelem stojí na pětimetrovém podstavci 3,6 m vysoká bronzová socha ženy vítající první sovětské tanky "Symbol družby". Autorem návrhu je sochař Václav Kyselka z Teplic. Figura ženy měla být původně nahá, na doporučení stranických orgánů musel sochař postavu přiodít do teplákového úboru.


 

 

Demolice historické zástavby městského centra pokračovaly obrovským tempem. 13. února 1982 byly zbořeny objekty Labory a Nábytku v ulici U trati a započalo se s výstavbou nového autobusového nádraží. 6. března 1982 byl proveden odstřel bývalého Dopravního podniku a Domu služeb v Revoluční ulici. Na jejich místě byla vystavěna odbavovací a správní budova ČSAD. 22. března 1985 byla demolována budova obvodního oddělení veřejné bezpečnosti ve Velké Hradební ulici, na jejím místě vznikla lékárna a parkoviště. Téhož roku, 10. října 1985, byla odstraněna budova rozvodu tepla na Špitálském náměstí, z důvodu dokončení jedné z etap výstavby tzv. malého obchvatu.

Druhá polovina osmdesátých let dovršila stavební změny v současném Ústí nad Labem. Po dostavbě Severní terasy, kde žilo přes 20 tisíc obyvatel, Skřivánku, nového sídliště Krásné Březno, sídliště na Střekově - Kamenném vrchu a nové výstavby Krásného Března došlo k výstavbě jižně od Severní Terasy. V roce 1988 byl zde dokončen další velký objekt, interhotel Máj.

Poslední roszáhlé prostorové asanace proběhly v roce 1987. Tehdy byl zbořen blok obytných domů na Masarykově ulici pod kinem Hraničář a dva obytné bloky v Kramolech. Předpokládalo se, že zde vznikne další moderní zástavba bank a správních budov ČSD. Až do dnešních dnů zeje toto místo prázdnotou a je využíváno pouze cirkusy a kolotočáři.

K vyloženě odpudivým stavbám v městském centru patří nová tržnice postavená v polovině 80. let ústeckým závodem Průmstavu Pardubice na místě zrušeného autobusového nádraží.

Na rozdíl od přestavby městského centra, která se u ústecké veřejnosti nesetkala v přílišným pochopením, byly kladně přijaty dva sportovní objekty postavené v polovině 80. let, a to plavecká krytá hala na Klíši a sportovní hala na Severní terase.

Literatura a prameny.

F. Pinc, Ústí nad Labem - od pravěkého sídliště k metropoli českého severu, Ústí n. L. 1947. J. Muk, M. Ebel, Arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie, stavebně historický průzkum, Praha 1986, Bytová výstavba, Informace MěNV, mimořádné číslo věnované výročí 15 let existence ÚHA Ústí n. L., 1980. Studie douholetého rozvoje ústecké oblasti - vydalo Urbanistické středisko Krajského projektového ústavu Ústí n. L., asi 1969, fond ONV, inv. č. 663, K 195. Územní plán sídelního útvaru Ústí nad Labem - průzkumy a rozbory, vydal Útvar hl. architekta města Ústí n. L., 1986. Harmonogram výstavby města Ústí nad Labem do r. 1970, Ústí n. L. 1965, materiál zástupců komise ONV, KNV, MěNV, Státního ústavu pro rajonové plánování a Krajského projektového ústavu pro výstavbu města a vesnic v Ústí n. L. Směrné územní plány 1961, 1977, 1993, uložené ve fondu ONV Ústí nad Labem. Kroniky města 1952-1986. Životní prostředí okresu Ústí nad Labem (pro jednání Okresní konference KSČ 15.-17. března 1968 v Ústí n. L.), Ústí nad Labem 1968. Za socialistické Ústí nad Labem - kronika rozvoje města na rok 1961, Ústí nad Labem 1962. Za socialistické město - kronika rozvoje Ústí n. L na rok 1962, 1963, 1966, 1967. Plnění volebního programu NF města Ústí nad Labem, nositele Řádu práce, za léta 1971-1975, Ústí nad Labem 1976. 25 let rozvoje bytové a občanské výstavby v severočeském kraji, vydal Sč. KNV, Ústí n. L. 1970.


 

 

 

 


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola