Výstavba nového Ústí nad Labem
Šedesátá léta znamenala prudký stavební rozvoj Ústí. Na všech silničních vjezdech do města se nacházely značky "Řidiči pozor, město ve výstavbě". Ústí nad Labem se stalo velkým staveništěm, zamořeným průmyslovými exhalacemi a popílkem, které se v prvé řadě snažilo řešit otázku bytů a následně i odstraňovat základní disproporce na úseku občanské vybavenosti.
Přerušená kulturní kontinuita v roce 1945 se projevila obzvlášť v letech 1952-1990 citelně v tvářnosti urbanistického vývoje města. Především v Ústí nad Labem došlo k silnému narušení historické kontinuity násilnou změnou struktury osídlení. Bydlení obyvatel města bylo zdegenerováno na souhrn primitivních funkcí bez pestrosti. Období stavebního vývoje města v letech 1952-1990 je možno charakterizovat jako období masivní monofunkční výstavby panelových sídlišť za hranicemi intravilánu města. Toto období, ignorující estetiku a kulturnost bydlení, skončilo v roce 1990. Zvlášť tíživě tento vývoj poznamenal historické městské jádro, především Mírové náměstí, jehož historická podoba byla zničena v 70. a 80. letech. Následně zde byly vytvořeny úpravy, které původní atmosféru náměstí zredukovaly na pompézní předprostor k neméně pompézním veřejným a stranickým budovám.
Starým dědictvím města bylo, že rychle rostoucí průmysl v Ústí nad Labem přerůstal postupně do obytné části a vytvářel nezdravé podmínky pro bydlení. Město bylo navíc nedostatečně vybavené inženýrskými sítěmi, obchodní sítí a kulturním vybavením.
Jádro bytového fondu tvořily v roce 1961 domy starší 50 let. V samotném centru se nalézaly i domy starší 100 a 150 let. Navíc ve velmi špatném stavu byla i vnitřní vybavenost bytů. Z počtu 19 214 trvale obydlených bytů bylo 131 pouze vybaveno elektřinou (tj. bez vody, bez záchodu), 5 893 mělo elektřinu a vodu v bytě, 4 154 mělo vlastní záchod, 6 416 mělo koupelnu a 2 620 mělo zavedeno ústřední topení a úplné vybavení. Z toho bylo 500 obytných kuchyní, 329 garsonier, 6 558 bytů o kuchyni a jednom pokoji, 7 401 bytů o kuchyni a dvou pokojích, 3 152 bytů o kuchyni a třech pokojích, 943 bytů o kuchyni a čtyř pokojích a 331 bytů o kuchyni a více než čtyřech pokojích. Aby byla statistika úplná, ještě dodejme, že na celkové ploše všech bytů - 713 140 m2 - žilo k 1. březnu 1961 v Ústí nad Labem 63 819 obyvatel trvale a 2 591 obyvatel přechodně. V prvních deseti letech po válce se postavilo pouze jen něco málo přes 1 000 bytů. (V letech 1945-1950 to bylo 449, v letech 1951-1955 580 bytů). V letech 1956-1960 již 1 321 bytů.
Usnesení ÚV KSČ z 5. března 1959 dávalo za úkol vyřešit bytovou výstavbu ve městě do roku 1965. Předpokládalo se, že za pět let bude v Ústí nad Labem postaveno více bytových jednotek, než kolik jich bylo postaveno od roku 1945 (1945-1960 postaveno 2 350 bytů). Pětileté budování města začalo v roce 1961, prvním rokem třetí pětiletky. Za celé období, do roku 1965, se skutečně podařilo postavit 3 219 bytů. Počet předávaných bytových jednotek za jeden rok odpovídal 1/3 bytů, které se ve městě postavily za 15 let od konce války. Ihned na počátku bylo hlavním staveništěm sídliště Bukov I.-Všebořická, dostavba Střekova (nábřeží, Na pile a Železničářská ulice), Hrnčířská ulice a některé drobné celky.
Zvýšené požadavky na bydlení nebylo možno uspokojit tradičními způsoby stavění, a proto po počátečním stádiu výstavby bytových objektů typu T12, T13, T16 a T52 v cihlové technologii, bylo nutno urychleně přistoupit k "vyšším" technologickým formám a to postupně od blokopanelů u typů T01B a T02B, přes panelové objekty G57 a v neposlední řadě k panelové výstavbě typů T06B a T08B. Přitom odlišné materiálové podmínky si vynutily zpracování dalších materiálových variant. Bytové objekty typů T01B a T02B byly projektovány a postaveny o 2 až 4 podlažích, G57 o 4 až 10 podlažích a T06B a T08B o 4 a 8 podlažích. Kromě těchto typových objektů běžné řadové zástavby byly vyprojektovány a postaveny atypické věžové a výškové domy 10 až 14 podlažní.
I když panelová technologie je pro hromadnou bytovou výstavbu nejprogresivnější formou, má své negativní stránky v kvalitě a přesnosti prvků a s tím spojené výskyty nedostačující tepelné izolace a utěsňování spár. Dalším problémem zůstává odlišná životnost stavebních materiálů a výrobků. Zatím co základní materiál, beton, má životnost 80 let, zůstávají bytová jádra, dřevotřískové příčky, podlahové povlaky a další, hluboko pod touto hranicí. Cena jedné bytové jednotky se pohybovala v letech 1958-1968 od 53 470 do 94 000 Kčs.
